Bojíte se nechat dítě u prarodičů kvůli nepozornosti?
Ahoj maminky, měl někdo taky tak. Dceři je 3,5 a mám strach jí dávat k našim. Moje máma mi to vyčítá, že na ní má právo atd atd. Mám prostě strach co a jak...S rodiči problém nemám ale všude je plno věcí kde se jí něco může stát, máma bývá často nepozorná... Samozřejmě tam občas chodí ale já jsme pak úplně hrůzou nepoužitelná.
@klokanka31 to je vetsi problem. Kazdopadne bych diteti ukazala, co se stane, kdyz neco spadne z okna. Treba hruska, jablko, meloun a na podobnem naroznem prikladu vysvetlila ze na okna se neleze, protoze kdyz spadne, bude z nej podobna placka a bude to hodne bolet, nemocnice apod.
Mozna mam zkreslene predstavy, protoze mam od mimin pohybove nadane deti nerizene strely, ale na druhou stranu ve 2 letech uz toho zazily a slezly tolik, ze proste verim ze se jim nic moc nestane. Jednou byly doma jenom s tatinkem, a v sousedni mistnosti vylezly na okno - staly tedy jen na topeni pod otevrenym oknem v 5.patre. Bylo jim cca 2 a 4 roky. Nejvetsi osypky jsem mela z toho, ze k nam domu nekdo z protejsiho baraku zavolal policajty. Deti mezitim slezly a hraly si zas na zemi. Manzel nic netusil. Kdyz mi to pak vypravel, tak jsem byla v klidu. Jedine ceho bych se bala, aby se ve dvou zrovna nejak nehadaly a nestrkaly. Ale tak nejak jsem vzdy verila, ze by nevypadly.
@konidana Nikdy ale nevíš, můžou se zamotat...Jako to by bylo po mě 🙈
@konidana Moje děcka jsou taky torpéda. A už jsem párkrát hlavy šila. U jednoho dítěte je relativně malá šance, že se něco stane, i když bude bez dozoru. Tebou popisovaný případ vašich dětí - měly kliku - představ si, že by se u toho okna začaly pošťuchovat. Jedno strčí do druhýho a neštěstí je na světě. Tohle je o předvídavosti, ne o tom, že je zavřeš do skleníku, aby se jim nic nestalo. V takhle nízkém věku následky nedomyslí. Vlastní zkušenost, u nás jsou boule, modřiny a občas nějaké ty krvavé šrámy na denním pořádku, a vždycky vzniknou ve chvíli, kdy se dětičky rozjedou. Nevadí mi to, protože ranky se zahojí. Ale taky mám dům a zahradu dětem uzpůsobené, takže pravděpodobnost, že dojde k vážnému nebo smrtelnému úrazu, je tady hodně hodně malá.
Já tě chápu...neměla jsem to tak intenzivní, ale syn byl hodně divoký (a zároveň ne moc obratny) a přesně je to o té predvidavosti - třeba u tchanovcu vím, že jsou opatrní až až a tam jsem se nebála. Ale moje mamka je taková, že to nedomysli...naposledy si dcera hrála u ní s košem na šití 🙈, byly tam jehly, knoflíčky, dokonce i takové pidi žiletky... ony jako probíraly knoflíky, ale já zas znám mamku, že najednou zazvoní telefon a ona si odejde a nedojde ji, že to nejde (v téhle situaci). Mně asi hodně pomohlo to casto zkoušet (nejdřív u nás doma - tam mi to přišlo nejbezpečnější), pak třeba nechat je na malém hřišti, nebo projet v kočárku...a postupně získávat důvěru, že to bude dobré🙂. A jak byly synovi ty 3, tak už jsem věděla, že je rozumný... nejhorší to bylo do toho 1,5. A taky jsem byla vděčná za hlídání, nikdo jiný nebyl, tak to prostě ani kolikrát jinak nešlo no. Ale pocitově tě chápu, patřím k těm, kdo o věcech hodně přemýšlí, a tohle není moc k dobru😉
Ve 3,5 už by mělo dítě běžný život zvládat. Nože, nůžky, běžné chemikálie - to pořád všechno zamykáte? Se mnou děti běžně od toho roku a půl dávaly prášek do pračky a tabletu do myčky a prostě věděly, že je to na praní a ne na jídlo. S nůžkami, nožem opět, manipulují odmala, ví, že stříhají a jsou ostré - nevidím důvod to někde střežit v trezoru. To spíš ty děti, které s tím přišly do kontaktu jednou v životě budou mít tendence si vypichovat oči a olizovat jedovaté věci ještě v první třídě...samozřejmě člověk to dítě pořád po očku sleduje, to si přece babička všimne, kdyby dítě napadlo běhat s nožem. Okna naše děcka nikdy nezajímaly, to asi neposoudím...ale opět, myslím si, že běžné dítě jen tak zčistajasna úplně nenapadne šplhat po okně a když, tak to trvá nějakou chvíli a dospělý si všimne.. Z nezabezpecene vody a výšek (nejake zídky, lešení, studny) mám respekt a to by mi vadilo. Protože to může skončit fatálně během krátkého okamžiku. Čili může babička třeba hlídat u vás, jestli není jak řešit ten bazén, ale hrotit to kvůli každému potenciálnímu škrábanci a předávat milion instrukcí, to mi připadá zbytečné. 🤷♀️
Jsem asi divná matka, ale syn sice už pětiletý jezdí venku v ulici sám na kole. Jezdí tak asi už půl roku. Bydlíme teda na vesnici tady je asi jiná morálka.🙂 v pohodě dává pozor na auta. 🤷♀️Tohle je ale dítě od dítěte to chápu.
Za mě tedy blázen nejsi, taky mám rodiče v pohodě, zatím to je tak, že tam s prckem jezdím i já, ale až bude větší a bude tam třeba na prázdniny (naši bydlí dál), tak stejně budu nervózní, když to bude na delší čas.
Jasně, že cíleně by mu neublížili, ale taky někdy navrhují věci, u kterých musím říct ne.
Nic hrozného, ale prostě cítím, že chci jít opatrně.
Jasně, oni nás vychovali, přežili jsme to a měli jsme krásný dětství, proto tam ráda jezdím a nechávám naše s prckem vymýšlet různý věci. Taky naši hlídaj, když jsem u nich a potřebuju a chci si něco zařídit ve městě. Ale i tak ten strach chápu, obzvlášť, když se děje to, co popisuješ.
Podobný případ je moje tchýně, ta skoro nechá přejet i jejího milovaného psa, když jí zrovna někdo píše, pak taky na zahradě je bazén, betonové schody... Sice s ní bydlíme a ráda by prcka hlídala, ale s manželem máme jasno, že ani omylem. Takže budeme doufat, že nenastane situace, kdy to bude nutné...
A víme, že by mu cíleně neublížila, ale je přesně ta osoba, co ti řekne "vždyť se nic nestalo, nemůže stát, ty naděláš".
A ještě k tomu, že ve svém věku by dítě mělo chápat, že do okna ne, tak vím o smutném případu, kdy mladá dívka byla zvyklá číst si v okně, jednou takhle usnula a bohužel to dopadlo tragicky... takže asi takhle... nikdy člověk neví.
A ještě chci říct, že jasně, že se dítku může něco stát i s náma, to je jasný, ale věřím, že v případě nehody s někým jiným by vlastní pocit viny byl mnohem větší, protože by si člověk vyčítal už jen to, že s tím dítětem nebyl.
Asi chapu tvoji starost a strach. Co se tyče bazenu bez dozoru, o tom zadna. Na druhou stranu obe moje deti ve 3,5 letech věděly k čemu jsou noze a nuzky, věděly ze na to se nesahá a kdyz tak u toho sedíme, nechodime… Věděly ze do okna se neleze protoze muzou byt pak na placku. Jo člověk jim musel stát za zadkem, ale ne furt, ne ze se otočím a dite ma kudlu nebo stoji v okně. To je asi chyba ve vedeni toho ditete celkove a ne babicky. To dite musi samo znát bezpecne chovani a nejaky zasady ve 3,5 letech uz by znát mel. Kluk mi vyleze vsude, jeste ani nechodil a uz visel u stropu, šplhá od mimina (ted dela bouldering), stoj v otevřeném okně mi taky předvedl, ale v necelých 2 letech (okno si otevřel sam i pres pojistku s pomoci bratra) ve 3,5 uz by ho to nenapadlo, to uz lezl venku na stromy.
@klokanka31 me rozhodne nenašli, kde me posadili, ja byla desne divoký dite a moje deti jsou moje 😀😀
@barumrallyebum zrovna to okno byl problem i u nás. Naši bydlí ve 3. patře, větraji s dokořán otevřeným oknem. Když jsme tam byli, tak jim říkám, ať vetraji na ventilacku, nebo děti do toho okna polezou. Prý neeer, já u toho okna furt stojím, nic se nestane. Tak jasne… za par hodin otevřené okno dokořán, naši vcudu a dite si tam strmá židli, aby z toho okna dobre vidělo.
Vytahnu klidně par dalších podobných situaci, kde to riziko bylo a naši ho podcenovali, takže jsem měla strach jim děti samotné nechávat. A jako paranoik si fakt nepřijdu. Naštěstí to vsichni přežili ve zdraví.
Mám starší rodiče (k 80tce) a už si hlídat sami netroufnou. Větsina úrazů starší byla při jejich hlídání (do 3 let pády na hlavu z gauče, že skříněk, z průlezek, krev z nosu, pobitý obličej - nebyla jsem u toho, nedokázala jsem posoudit, jak moc byly pády závažné, dle zveličeného popisu to bylo vždy děsivé a vyžadovalo lékařské ošetření včetně návštěvy chirurga, rentgenu hlavy a neurolog... poslední úraz den před nástupem do 1. třídy zlomená ruka - pád z kola, kterou se naopak máma snažila léčit octanem, že to nic není). Jednou jim malá z bytu utekla, že ji hledali v okruhu 500m okolo domu. Prostě si už ve 4 letech připadala dostatečně velká, aby na sídlišti mohla jít sama na hřiště. A to jsem první pobyty u našich absolvovala s ní, abych vychytala nástrahy jejich bytu. Ale nejvíce děsivé bylo pro mě větrání otevřenými okny dokořán v 6. patře s vysvětlením, "však je tam síťka proti hmyzu" nebo přistavená židle u zábradlí na balkóně "ať má lepší výhled." V momentě, kdy je malá začala za to peskovat, věděla jsem, že už i okna jsou v klidu. Teď si druhého (2 měsíce) už ani nechtějí sami vzít na ruce, aby jim nevypadl a nějak mu neublížili. Takže autorku nepovažuji za bláznivou, ani paranoidní. Ale občasné pohlídání je fajn, abys měla čas na sebe. Zkus si domluvit pravidla, co mají dodržovat, a několik prvních hlídání tam buď také s tím, že vše necháš na rodičích a jen dohlídneš (vždycky je pochval, poděkuj a mile řekni, co bys příště vylepšila). I tak si odpočineš a navíc stravíš i hezký čas s vašíma.
Já si nemyslím, že si paranoidní nebo snad histerka. Zřejmě máš špatné zkušenosti sama z dětství.. stalo se ti něco nepozorností tvých rodičů? Ale co tu nezaznělo a co třeba udivilo mě - ne že nevěříš rodičům, ale vlastnímu dítěti. Naši Baru byly teď 4, přes noc je u babi a dědy hlídaná půl roku. Před tím jen přes den na pár hodin. Tak od roku a půl. Ale jezdí k nim na noc od doby, co vím, že můžu věřit jí. Proč by měla někomu ujíždět na kole nebo se nebezpečně naklánět z okna, či dokonce něco dělat bez dohledu s ostrým nožem. Věřím jí, že se dokáže o sebe postarat a pak teprve rodičům. Dokázala by se postarat i o ně, kdyby cokoliv.
Já bych třeba děti ke tchýni taky takhle malé nedala. Dcera tam chodila až někdy od 5 let (když už se dokázala obstarat sama, tchýni třeba nenapadne ji nalít pití mezi jídly nebo vzít piti na procházku, když je 30 stupňů a tak). Syn tam ještě sám nebyl, je těžká povaha. Tchýni ve styku nebráním, ale jsem raději když přijede ona sem, kde mají děti zázemí a trochu si je ohlídám. Tchýně je zmatkař, spoustu věcí ji už nedochází a mám zkrátka strach
Záleží jak jsou na tom zdravotně tvoji rodiče. Moji rodiče mají kolem 62 let. Dokážou ještě za malou běhat, v létě běhali po zahradě s klukama a hráli na honěnou. Ale zas tchýně (65let) když vezla kočárek a šli jsme s ní městem na procházku, dvakrát malém malou vyklopila. Můj byl nervózní, tak ji malou vzal aby vezla prázdný kočár a o pár metrů dál ho překlopila, protože neviděla patnik. Jako je dobre být obezřetný i v tom komu svěřit sve dítě. Ale jen ty sama znas své rodiče a jaké mají možnosti hlídání když budou s malou. Zda když uvidí na trávníku něco co vezme do rukou ..a tvoje mamka bude tak rychlá by ji zabránila to třeba sníst? To byl příklad.. 3,5 léta už asi dobře ví, že nemá nic jíst že země .. ale tak nějak si představit reakci prarodiče zda funguje při hlídání. Já jsem v klidu s mými rodicmi, můj muž v klidu není když má hlídat tchýně tak si malou raději hlídá z povzdálí sám 🤭 Říká, že mamce by nesvěřil ani kočku
Jestli babča nechává malého neplavce bez dozoru u bazénu a nedá de jí věřit v tom, že zavře okno, když nechává batole samotné v místnosti, tak bych se bála taky, a to si fakt nemyslím, že bych byla nějak přehnaně opatrná. Nejsi blázen, ani paranoidní, já bych tam malou taky nedala. Taky si někdy ráda odfouknu bez dětí, ale ne za cenu, že mi je bude hlídat někdo, komu nevěřím. Se školkou se to srovnávat nedá, tam by se podobné kiksy fakt stávat neměly.
@lucieevita jenže každý nemá takové dítě jako ty (nic ve zlém). Ano moje dcera ujíždí, je hodně živá, hodně litá, někdy se zapomíná. Nůž do ruky bych jí nedala. Z okna by se vyklopila i když jsem milionkrát řekla co a jak. Bydlíme v 7patre a pořád sedí v zavřeným okně a kouká ven. Takže ano v tomhle jí nevěřím a tedy potřebuju mít jistotu že rodiče na ní dají pozor
@somalicats Nejen že stárnou a hodně věcí nemusí domyslet, ale taky moji rodiče pořád tvrdí, že my tenkrát nebyli tak divocí jako jsou dnešní děti. Kam nás posadili, tam nás i našli.