Čekám s ním dítě a už teď vím, že je vše špatně
Ubrecena procitam vaše problémy a mám pocit, že ten svůj už v sobě dlouho neudržím. Přítel, známe se přes rok, pracuje na ráno, já teď v těhotenství na odpoledne. Vstavam kolem 8 h a už se nezastavim, běžím se psem a dávám do kupy celou domácnost, dělám si oběd do práce, zase se psem, protože přítel s ním nechce chodit ve 3 ,když přijde z práce. Domů přicházím v 19, jdu se psem, čekám toho hodně, když bych chtěla aspoň udělat večeři? Nebo aby bylo uklizene nádobí? Nebo cokoliv jiného z čeho bych měla radost? Furt čumí do telefonu, když se ho zeptám co dělal celý odpoledne ani neodpoví. Jde si zakourit, pak spolu sedíme u televize a on se diví, že nemám zájem o jeho doteky. Jak dlouho to vydržím, změní se něco? Nemluvím o tom, že práci nemá těžkou a nosí stejnou výplatu jako já. Peníze je až ta druhá věc co v hlavě řeším. Že musím chodit ještě na brigády. Má někdo stejný pocit nebo situaci?
@ninive211 Keď chlap sľúbi, že niečo urobí, tak to urobí, nemusíš mu to každý pol rok pripomínať 🙂,
Presne tak, na niečo som lempl ja (napríklad úplne neznášam umývanie ledničky) a niečo moj muž vyložene robí rád (umýva okná), takže od týchto činností sa rada nechám oprostiť. Podstatné je mať v tom jasno, aby ani jeden vo vzťahu nemal pocit, že je tým druhým "zneužívaný" a hlavne nedocenený.
@ferdulina
Hodně chlapů se chová podle toho jak to viděli doma, A asi těžko ho pak někdo převychová, od těch raděj ruce pryč.
Ale není špatné, když něco udělá ho pochválit - na to slyší každý chlap 😀
Bylo by dobré kdyby ses naučilla si říci o pomoc .
Jinak ted víc k tvému - no jak víš jak se bude chovat k dítěti - taky to bude jak s vašim psem? Pokud nechce chodit se psem ven, určitě bude se starat o dítě?
Dle mě když jsi těhotná - momochodem gratuluji - tak by ti měl pomáhat více. Předpokládám, že spolu chcete žít, vychovávat dítě, ale to si musíte nazvájem pomáhat, at chce nebo ne.
No, sice můj manžel neumývá nádobí, ale pomáhá mi. Klidně vaří, jde se psem, uklízí i věší prádlo (pere pračka) a to je jedno či zvládám, nebo někam musím jít, nebo nejsem schopná. Když zjístil, že čekáme rodinu (což nedopadlo dobře) mi zakázal i jít ven sama - prostě se o nás bál - což chápu.
@jancip vzhledem k tomu, ze v tom figuruje dite, tak by se to melo resit o to striktneji, protoze nejde uz jen o to, ze je nespokojena zena...ted bude nespokojena mama a tim padem v tom bude chycene i to dite.
Je jedno, zda na to nekdo jde servilne (viz nektere prispevky), nebo asertivne (na ferovku)...ve vysledku je naprosto fundamentalni, aby se s tim neco delo, protoze pokud ne, tak to vygraduje do pekneho prusvihu.
A jestli z toho pokusu o zmenu dojde k rozchodu, tak mi to prijde jeste lepsi reseni, nez to nechat hnit a zatahnout do te atmosfery dite a nasledne to akorat oddalit o par let, ale vysledek je stejny.
Dite nikdo odnikud nevymaze, stejne jako nidko nemuze nikomu naridit dite milovat a podilet se na jeho vychove. Takze pokud chce byt otcem, bude jim i presto, ze nebudou zit spolu. Pokud byt nechce, nebude ani presto, ze to dite bude mit doslova pod nohama.
Znam pripady, kdy lide nemohli zit v paru, ale dokazali se prenest pres sebe sama, pro dite a spolupracovat na jeho vychove velmi efektivne. Bohuzel znam daleko vice pripadu, kdy se to zenska snazila lepit tak dlouho, ze to vygradovalo do takoych rozmeru, ze vzajemna animosita nabyla takovych rozmeru, ze uz o nejake dohode nemohlo byt ani rec.
Neber to spatne, ja jsem velmi tradicni, co se hodnot tyce. Uz proto uprednostnuji, aby se lide napred poznali, pak se vzali a pak se mnozili...ale tady uz to stejne jde ode zdi ke zdi, zakladatelka je tehotna s pritelem, planovane i presto, ze jeho chovani bylo i predtim takoveto...neni asi k podivu, ze sance na preziti jejich vztahu je dost snizena a jedina moznost je zacit komunikovat. K cemuz opet musi byt dva, jinak se ona muze vykomunikovat klidne do bezvedomi, ale pokud on nema zajem, stejne se nic nezmeni = nezplesi. A pak ano...stojim si za svym, ze je lepsi mit dite, jako svobodna, nez v paru na psi knizku a akorat se trapit a trapit to dite. Schvalne nepisi, jako samozivitelka, protoze prepokladam, ze alimenty by dostavala.
@sisstin oficialne neni, samozivitel je clovek bez alimentu. Coz jsem prave nechtela psat, protoze to je jeste o kus blbejsi situace.
Nad ramec by mel platit kazdy otec, ale to uz je otazka na nase zakonodarce, az konecne udelaji nejakou efektivni novelu tykajici se alimentu. Zatim je to absolutni kocourkov.
@nonnni ja mam treba alimenty pomerne vysoke ( ve srovnani s 1-2 tisici) co tady holky mivaji, v rozsudku ma nad ramec platit, jinak by je mel vetsi. Za dva roky jsem nevidela ani ň navic ( vybava do skoly, veci na brusleni, brusle atd.), posledni rok uz se neobtezuje ani na narozeniny nebo Vanoce, vida syna asi 4 dny v roce, ale plati, coz asi muzu byt rada... V soucasny dobe pry neplati 40-50 % otcu....
@sisstin coz je hnus fialovej a je logicke, proc neplati...kdyby tady byl funcni postihovy system, tak by si platit nedovolili...nebo alespon ne v takovemto rozsahu.
Porad premyslim, proc se jeste neuzakonil system z Nemecka, kdy alimenty plati stat a nasledne je vymaha od otcu on. Napada me jen to, ze stat si je velmi vedom toho, jak slozite a nakladne toto je a tak radeji to hodi na hrb matkam a papinkum pohrozi ztratou ridicaku, coz 1. je obzvlast efektni u tech, kteri ridicak nemaji, nebo neridi a 2. u tech, kteri jsou profi ridici jim ho stat stejne odejmout nesmi...takze ve vysledku smi vzit ridicak jen beznym ridicu, kteri si proste sednou na vlak, kdyz o nej prijdou..efektivita nula nula nic...
Jinak pekne napsany holky, ja jsem tez presne ten typ, co "si neumi rict" a radsi si to udela sam. Bohuzel u nas se to tyka i spolecnych aktivit, ktere jsou nulove. Tatinek ma svoji zabavu a akce a ja sedim doma s miminem.
Kazdopadne snaha o komunikaci probehla a nejaka mala zmena je, treba sam od sebe jednou tydne umeje nadobi, ale slava to neni. Mne se ale prici dospelymu chlapovi neustale zadavat instrukce a tet mam pocit, ze by to snad mel vedet sam....
Mám šikovnýho chlapa,ale fakt mu spousty věcí nedochází a když mu řeknu, co potřebuji , tak to rád a dobře udělá. Jen mu to musím prostě říct a o tom to je.
@terkakerka V případě fungujícího vztahu fakt platí "líná huba, holé neštěstí". Dokud žena aspoň nezkusí muže změnit, tak si může nadávat akorát sama sobě (jasně že z líného gaučového povaleče, co byl doma zvyklý na mama servis a od otce akorát odkoukal čučení na fotbal se servírovaným lahváčem a vrtání se v autech se zřejmě jen tak hnedka nestane chronický uklízeč a ochotný pomocník, ale každý aspoň trošku normální chlap by měl být schopen podílet se nějakým způsobem na společně sdílené domácnosti a měla by ho hanba fackovat, pokud nechá opravdu všechnu starost na ženě). Bohužel některé maminky našich mužů prokazují svou přehnanou péči o svoje "chlapečky" svým budoucím snachám medvědí službu.
@ninive211 někdy se to nepovede vůbec - a to je pak mazec.
jak jsem psala raděj od takých chlapů ruce pryč dřív, než zjístíte, že jste těhotné a nebo vdané 😕
@kolibricek36 Tak bez chyby není nikdo, to bychom pak vymřeli. 🙄
@kika_21 to sice ano, taky máme chyby ... Ale není dobré když je na celou domácnost a děti sama ženská
@kika_21 Tady nejde o to, aby byl partner bez chyby, ale aby byl ochoten změnit svůj postoj k vedení SPOLEČNÉ domácnosti v případě, kdy je partnerka nespokojená tak, aby byli pak oba v soužití spokojení. Samozřejmě pokud ženě dělá vyloženě dobře od rána do večera se motat kolem bytu, sporáku a po muži nevyžaduje ani to, aby vynesl odpadkový koš (přece "stačí", že dostatečně vydělává...upřímně si myslím, že takovýchto žen bude v dnešní době fakt menšina), tak prosím, ale zde v této diskuzi se řeší to, že se to zakladatelce nelíbí, ten přístup jejího partnera k domácnosti
@kika_21 zit s clovekem bez chyby by bylo peklo na zemi...proto nikdo nekoho takoveho ani nezada. Ale zit clovek ma s nekym, s kym se nejde porad na nervy, kterym si neprijde vyuzivan, vysavan, zneuzivan... s clovekem, ktery je naladen na stejnou vlnu.
Prusvih je, ze mnoho lidi toto neresi, protoze se boji, ze o toho cloveka prijdou...zaviraji oci a pak zjistuji, ze je pozde a jsou v peknych lejnech.
@ferdulina nečetla jsem jiné příspěvky jen ten tvůj a narovinu: líná huba, holé neštěstí 😅
je to tak, bohužel je veeeelmi málo chlapů, které napadne něco udělat samo 😀 😀 😀 takže jestli neumíš o něco prosit, tak se to rychle nauč 😉 když pak nemáš o jeho dotyky zájem, jemu nedojde, že něco měl udělat a zbytečně pak dochází ke komunikačnímu šumu, ty jsi naštvaná, on je naštvaný a vztah jde do háje....stačí si s chlapem sednout a úplně v klidu a normálně mu vysvětlit, že těhotenství je únavné a že bys byla ráda, když ti pomůže s domácností, večeří, venčením psa, prostě s čímkoli na čem se oba dohodnete jako dobý kompromis a také jaké to bude pak s péčí o dítě...aby nebyl zvyknutý, že ty uděláš vše a pro něj bude problém s ním strávit i blbou hodinu, aby jsi si skočila ke kadeřníkovi...a hlavně neustoupit, když bych viděla jeho negativní postoj k celé věci, že nic dělat navíc nebude, tak bych mu normálně tvrdě vyčetla, že jsem si to dítě s ním teda pořizovat nemusela, když neni ochotný od něčeho ustoupit...páč po narození dítěte to budeš hlavně TY kdo bude muset skoro vše podřídit dítěti 😅
@kika_21 szivat se muzes cely zivot, pokud je tam nejaky zaklad. Ten tkvi v tom, ze existuje vzajemny respekt.
nespocet priebhu tady na forech neni o dlouhodobem szivani, ale o tom, ze se k sobe lide absolutne nehodi, ale boji se to konfrontovat a doufaji, ze toho druheho nejak prevychovaji. jenze to nefunguje.
Zakladatelka musi udelat to, co mela udelat pred tim, nez planovane otehotnela. Vokalizovat svou rozladenost na situaci a od toho, jak na navrhovane zmeny bude reagovat jeji pritel se bude i odvijet jejich budoucost. Ma to 50:50, dopadnout to muze tak, ze zacnou komunikovat, nebo take zjisti, ze se ji vysmeje a nazdar. A pri te komunikaci bych si rovnou vyjasnila finanace, aby tu za pul roku nebyla dalsi diskuse na tema, jak si myslela, ze kdyz si vysvetlili venceni psa a myti nadobi, tak, ze se mu tohle dojde a ono nedoslo a ona z materske plati polovinu nakladu + vse na dite + je oba zivi...
my si to s manželem vyříkali už před svatbou, a to jsme spolu před svadbou nesdíleli domácnost, já odpočátku věděla, že nerad umývá nádobí ... přesto jsme se vzali a žijeme ...
prostě se mi zdá, že vše je o domluvě a prošení o pomoc a poděkování, pochválení a to oboustranně ....
@ferdulina pokud jsi nespokojená a to dlouhodobě, nejlepší řešení je o tom mluvit. Jinak se to nezlepší. Každý potřebuje pomoc a někteří lidi raději něž si o pomoc říct raději vyhoří, celkově otupí a přitom pohřbí vztah anebo se rovnou uštvou. Nechápu proč bych měla padat na hubu a druhý by si měl užívat života, nebo výsledků mé práce, jen proto, že nevidí nebo nechce vidět, že je něco potřeba. V tomto případě se chovají jako malé děti, kteří se nechávají opečovávat maminkou a ta za ně udělá všechno. V tomto případě hrdost stranou a normálně plánovat práce s tím, že tohle udělám já a tohle ty. Jasně, že to není vždy možné udělat 50:50, ale o tom to není. Další věc je ale i ta, že pokud někdo něco udělá, není dobré to pak hned předělávat a hledat skryté vady, i když je to tak uděláno třeba natruc. Další řešení je pak oddělit bydlení - tzn. nepomáháš? nevařím, neperu, nežehlím a neuklízím po tobě. Nebo nechceš pomoci, najmeme pomocnici v domácnosti, ale to zase leze do peněz. Tak nezbyde partnerovi najít jejich zdroj a financovat to 😀. To by se asi někteří divili, co? Ale já třeba už leta chci sušičku, ale nějak jsem to už přestala řešit. Teď jsem já a děti měly "blicí chorobu" a manžel nosil vyprané prádlo na půdu a věšel a sundával a skládal (já byla docela KO) a výsledek? Budeme kupovat sušičku, prý je to šílená práce a špatně to schne a vůbec, proč ji ještě nemáme 😀
@kika_21 tak to nejsi sama 🙂 mám ten samý pocit
@kika_21
@kolibricek36 já měla ten stejný názor ,ale jen do doby než si to manžel prosadil a už bych nechtěla jinak 🙂 Jen toho času ušetřenýho 😉
@kika_21 no my máme byt v cihlovém domě a doma v zimě moc neusuším, než to uschne, tak to už smrdí a máme i bez sušení prádla velkou vlhkost v bytě. Na půdě to zase dlouho schne a je s tím docela dost práce. Jako dá se to, už jsem si zvykla. Jen mě překvapila reakce manžela na pár dnů, kdy měl na starosti prádlo. Jinak taky nemáme myčku, manžel jí nechci kvůli ekologii (tablety jsou svinstvo a neplatí tam restrikce ohledně změkčovačů jako u pracího prášku), ale nádobí meje zásadně a z 97 % jen a jen můj muž, takže to mě netrápí...
Ty jojo, no vzhledem k tomu, že se tak choval i před tím, než jsi otěhotněla, tak klobouk dolů, že s někým takovým dítě chceš.......teď bych to řešila tím, že si promluvíte a ty začneš po něm některé věci vyžadovat. Až se narodí dítě, jak bys to pak dělala? Vždyť by jsi se uštvala a za pár měsíců padla a hotovo. A hlavně, co třeba kdybys onemocněla? Kdo se postará o dítě a domácnost?
ahoj, ja som taký typ ako ty, že keď niečo potrebujem, nebudem sa predsa doprosovať a radšej to urobím sama a len pod nos si frflem, no už dávnejšie som čítala nejakú knihu o mužskom zmýšľaní a bolo tam, že muža musíš jednoducho požiadať a to úplne jednoducho, bez zbytočných vysvetľovaní okolo, o to čo potrebuješ. Skrátka: Spravil by si to a to? To znamená bez nejakého žobronenia, to muži neznášajú. No a ďalej tam bolo, že ženy si ani neuvedomujú akú majú vlastne moc, lebo na takúto žiadosť chlap (ak ženu ľúbi) po miernom brumlaní naozaj urobí to o čo bol požiadaný. (možno nie hneď v tej sekunde, ale spraví). A ak ho za to čo spravil ešte aj pochváliš, bude to robiť čoraz častejšie a aj sám od seba. Lebo jemu to inak FAKT nedochádza, že niečo potrebuješ, že máš pocit, že musíš myslieť na všetko a len nechápe prečo si podráždená.
Ako mne muž našťastie dosť pomáha v domácnosti (možno preto, že ho často chválim), no ešte v ten večer som sa rozhodla vyskúšať radu, chcela som aby ma zaviezol autom niekam, kde som sa pôvodne mienila trepať autobusom, a čuduj sa svete on okamžite prikývol!
Tiež viem aká je to niekedy oštara so psom, hlavne keď prídeš s práce, chceš si na chvíľu sadnúť, no so psom treba hneď utekať von. Kedysi som takto išla, ani som sa muža nič nepýtala a v duchu som si hovorila, že veď mohol ísť aj on. ( nehovorím, že by nikdy nechodil so psom on, ale niekedy som išla tri krát za deň iba ja, čo ma dosť vytáčalo). A tak keď som raz zase nemala náladu trepať sa von, hovorím: Pôjdeš so psom? Mne sa nechce. A išiel! Tak je to jednoduché. Potom mu pekne poďakujem, poviem ako som si dobre zatiaľ oddýchla. No a výsledkom je, že muž chodí so psom čoraz ochotnejšie a dokonca na dlhšie prechádzky ako ja sama. To ho zasa nezabudnem pochváliť, že aký je pes spokojný a dobre vybehaný. Len dúfam, že napokon sa nebude so psom prechádzať tak dlho, až mi začnú chýbať!
Takže asi toľko z môjho pozorovania, že na mužov treba ísť trocha takticky.
A jinak teda fakt oceňuju, že mám chlapa, který je v některých věcech pořádnější jak já a spoustu věcí dělá automaticky sám od sebe...a spoustu věcí taky ne, ale když je potřeba, tak se fakt nebojím mu říct,jestli může přiložit ruku k dílu. a ještě se mi nestalo, že by mě s tím poslal někam a byl napučenej, že po něm něco chci (maximálně mu to chvilku trvá, než se do toho pustí, ale udělá to).