Chci další dítě - partner to odmítá. Jak byste se k tomu stavěly vy?

Přestala jsem lhát sobě i okolí . Po letech popírání jsem muži přiznala svou skrytou touhu po dalším dítěti. První jeho reakce byla naprosté zamítnutí. Vyčetl mi, že nemyslím na budoucnost, na včasné splácení hypotéky, možnost postavit si dům, nebo koupit pozemek, zajištění rodiny. Další dítě by bylo jen břemeno, pro něj, kvůli pracovní době, školce, koníčkům staršího syna, odnesly by to finance, svoboda i syn ( prostor, vzdělání, volný čas). O pár dní jsme mluvili znovu a řekl mi, že teď by byla ta nejméně vhodná doba s čímž souhlasím. Prý mám počkat jestli si to nerozmyslim a za dva roky cca uvidíme, nic mi neslibuje. Roky poslouchám na každé rodinné akci, kdy počneme druhé dítě a já už zurim a skoro brečím, když na to zavedou řeč. Roky se snažím jim říkat všechny ty "skvělé" benefity jedinackovstvi. Sama mám sourozence, muž také. Jediné, co by ho dokázalo přesvědčit kdybych vydělávala nadprůměrný plat, abych si mohla dostatečně naspořit na roky rodičovské. Jak to dělali lidé v dobách války, hladu a nepokojů? Opravdu jsem vůči němu a synovi tak sobecká, když chci děti dvě. Chodím z práce domů a zas do práce, všechen čas trávím doma nebo s rodinou. Denně si povídáme o všem možném (až na šedou zónu-deti), hrajeme deskové hry, učíme se se synem, ráda peču, muž si dopřává relax hraním her na PC. Tento rok byl převážně doma na ošetřovném, dlouhodobe marodce, i tak finance neutrpěli. Mám pocit, že žiji s pragmatikem ( na vše jsou čísla, tabulky, věda, rozumné postoje, postupy) a já jsem ta druhá půlka emoce, emoce a emoce. Krotím se a taky se samozřejmě snažím vidět i čísla, jen u mě více převládají pocity. Mám pocit že jsem našemu vztahu obětovala mnohé - veškerý čas, finance i loajalitu (věrnost). Odřekla jsem si i po intimní stránce, netlačím na něj, jeho potřeba fyzickeho kontaktu byla vždy nižší než moje a tak oceňuji zase jiné hodnoty které mi nabízí ( masáž to není bohužel 🤷). Finance spravuje on , za což jsem ráda, a hospodaříme rozumně.

Spokojeně si hraje ty své strategie na PC a ani netuší jak se cítím. Vlastně mám pocit, že když vyslovím to slovo ( dítě) tak přepíná do módu " už zase" nebo "hormony, to ji přejde".

Rozhodně nechci být těhotná teď v dohledné době ( půl roku), nemyslím si že je na to správný čas. Chtěla bych vědět, jak byste se k tomu stavely vy? Má cenu si zakázat na to myslet, prostě to potlačit, zahrabat pod tunou něčeho jiného, jestli to jde? Změnil váš partner postoj pokud nechtěl děti kvůli financím a svobodě?

Přijdu si jak blázen, o to více mě mrzí že jsem zdravá tam dole a po fyzické stránce není problém. Nechci čekat do 40tky až budu finančně" zajištěna. Nesouznim s trendem starších matek - je v tom více nevýhod, před výhodami. Děkuji, že jste dočetli až sem. Přeji hezké sny.