Dcera ignoruje rodinu. Jak obnovit vztah s ní?

tohle je hrozne tezke. Ale necekej, ze kdyz jste v minulosti nemely uplne vrele vztahy, ze se to ted najednou zmeni. Ja a mama jsme si nikdy extra blizke nebyly a je to tak do dnes. Mam ji rada, ale nemam potrebuju ji volat a extra casto za ni jezdit. Bydlime od sebe 200km. Mne taky pise mama, ja sama od sebe se ozvu malokdy. Proste to tak mam, nedokazu to zmenit. A ani nemam potrebu.

Vite, ona mi ani nic nerika. Nevedela jsem, ze studuje, ze je tehotna. Nic mi nerika, malou byla ukazat jednou. Babicka by ji taky chtela videt, dcera se s ni stykat nechce. Jsme z toho i s muzem zklamani.

Vzdycky se da neco udelat, jen pro ten pocit, ze jsi udelala maximum. Jestlize te to opravdu trapi promluv si s ni - o krivdach, ktere asi citi o tom, ze co se stalo se zmenit neda, ale dal bys chtela jinak, mozna si dcera zaslouzi i nejakou omluvu. Asi vas neodstrihla bezduvodne?
Ale jestli je to o tom, co ona porad dela spatne a mas pocit, ze je preci povinna navstevovat rodinu a nestranit se a ozyvat se, tak se na to rovnou vykasli, nebude to fungovat. A z toho co tu pises je ta vycitka citil silne, byt to tak mozna nemyslis

Ježíš.....MI příjde.... bože... jak jsem to mohla napsat s tvrdým... ostuda 😀

No a ty bys byla schopná za ní jet? Zaplatit si ubytování někde blízko, podívat se na město, kde žije, navštívit ji? Bez jakýchkoliv výčitek? Přijet za ní s omluvou, že tě mrzí, co se v minulosti stalo, že ji máš pořád ráda a nepřidávat žádné ALE?

No a řešíte proč to tak je a jak to změnit? Ví jak se s manzelem citite? Víte jaky ona k tomu má postoj? My s bráchou s našima taky nemáme extra vztah kvuli x věcem, já se to snazim poustet a jaksi se s nima bavit, i kvůli dětem, brácha ten na to kašle úplně a nemá zajem to řešit, nevadí mu že se vlastně nestykaji. Nestalo se nic hroznyho ale takový to stokrát nic umorilo vola a ona víme, že rozhovor (další ) našima cenu nema, muzem se k tomu stavu jen nějak postavit, oni nechápou co nám kdy vadilo a vadí. A jestli dcera nemá potrebu a chuť to řešit, už toho teď asi moc nezměnite.. ale nevím zda takové pokusy si situaci vyjasnit byly

Tak pokud to tak má, asi k tomu má důvod. Je důležité si umět připustit chybu, uvědomit si, ze třeba jsi udělala neco a umět se omluvit. Dcery se s matkami nepřestavaji bavit jen tak. Ja na tu svou mám takovou averzi, ze jsem ji s jednou výjimkou nevidela už 5 let. Takže bych ji zavolala, domluvily se, ze přiletís ty, ubytujes se mimo s zkusite to během té doby vykomunikovat.

Nepíšeš vůbec, co se stalo, jaký jste měly vztah, co vás potkalo za problémy, životní výzvy, jak jste se zachovali.

Nemůžeme změnit druhé, ale můžeme změnit samy sebe. Začala bych si to zpracovávat na terapii, protože vím, že rodinné vztahy jsou složité. Dělala bych to bez očekávání typu, když půjdu 10x na terapii, dcera mi radostně padne kolem krku.

Naděje je vždycky, byť se situace jeví beznadějná.

Je to o pochopení, přijetí a bezpodmínečné lásky od rodičů.. tohle jestli chybělo v minulosti, těžko se to dohání.. taky se svou mámou skoro nevídám, velice zlehka, nechci s ní nijak komunikovat a jakákoliv náprava je běh na roky.. já jí nic nevyčítám, nečekám omluvu, jen prostě nechci opakovat věci dokola.. v tomhle stadiu bych přežila, kdyby se sama občas ozvala, jak se máme, co děti.. žádné a my s tátou a babička .. nic jen projevit zájem o ní z čisté lásky

Připojuji se k radě do ciziny jet sama , a dceři se omluvit za všechna příkoří , která jsi ji způsobila . Upřímně, otevřeně , se snahou urovnat vztahy . Nikdo ti nezaručí , že to dcera akceptuje , ale alespoň to zkusíš .

Řešíš kontakt s příbuznými, přitom je evidentní, že vám nefunguje ta základní rodina. Co jsi pro to udělala? Nekomunikuješ s ní málo a pouze uraženým tónem? Kolikrát jsi jí nabídla pochopení, pomoc, přátelský dialog? Uvědomuješ si, jak strašně se musela celou tu dobu cítit sama? Na studium, na těhotenství, na život v zahraničí. A ty po letech řešíš, že nekomunikuje s babičkama a tetičkama. Není ti to celé líto? Co ti bylo celou tu dobu přednější než vlastní dcera?

Zřejmě si byla hodně špatná matka,proto to dopadlo takhle. Muzes se dceři omluvit, dat najevo zájem,ale vic asi nezmůžeš. Nektere křivdy se neodpouští snadno.

Co můžu dělat? Ani na Vánoce nepřijela, neměla čas a pořad výmluvy.

Co muzes delat? Precti si co ti vsechny piseme. Treba prestat vycitat, ze neprijela. Asi nechtela. Asi to nechtela poslouchat. A ty si za ni prijela? Poslouchala jsi nekdy co ona rika tobe, dokud s tebou jeste chtela mluvit?

Mozna by bylo fajn zacit respektovat, ze je dospela a prestat jeji duvody povazovat za vymluvy.

Kolik ještě diskuzi založíš ? Copak ti toho včera a dnes holky na emiminu nenapsaly dost ? To jsi si z toho vážně nic nevzala ? Pokora ….

Proč ale takhle odepsala celou rodinu? Nerozumím tomu.

Osobně si myslím, že s vámi nechce udržovat kontakt, protože “nebyla jsem nejlepší matka" bude nejspíš eufemismus. Z toho, jak píšeš, mi přijdeš docela toxická a kdo ví, jestli nejste taková celá rodina. Je dospělá a nemá vůči vám žádné povinnosti. Můžeš zkusit nabídnout, že ji navštívíš, napsat ji dopis, zavolat (odpusť si ale jakékoli výčitk)…

Otázkou je, jestli jí v kontaktu nebrání partner a není ve hře nějaké násilí a omezování z jeho strany. Ale to těžko my posoudíme. Kdybych měla takové podezření, tak se nenechám odbýt a za dcerou rovnou bez ptaní jedu.

Odpověď podle mě znáš, víš, co jsi v minulosti dělala, nedělala, říkala, ta otázka by měla znít jinak než proč ona tebe nechce vidět častěji ...
A pokud bydlí v zahraničí, tak mi to přijde i OK, většina lidí, co mám v okolí, jede do ČR opravdu jen jednou za rok, ono to není úplně sranda, ale zbytek rodiny na střídačku jezdí za nimi. Píšeš jen co ona nedělá, ale nepíšeš proč nejedeš po domluvě ty tam, přeci nikde není dáno, že musí jezdit jen tvá dcera. A pokud jí to vyčítáš tak, jak to tu stále dokola píšeš proč proč, já chci, tak buď ráda, že přijede alespoň jednou do roka. Zkus si to po sobě přečíst.

Ona nás nikdy k sobě nepozvala, nikdy nenapsala ze přijeďte. Ozývám se hlavně já. Snaha je jenom z mojí strany.

Však já jsem nepsala, že se máš nechat pozvat! Psala jsem, aby sis našla ubytování někde blízko ní a sjednala si s ní schůzku. Nakvartýrovat se jí domů, o to nejspíš vůbec nestojí. Může mít strach, že ti nebude dost dobré, jak bydlí, jak uklízí, co ti uvaří, navíc by ji to stálo hromadu času navíc, starat se o tebe atd., omezovalo by to celou rodinu. Takže ubytování si najít sama (např. booking) a nabídnout jí společně strávený nějaký čas. Jinak jezdit "domů" taky dost stojí, dítě nemusí cesty zvládat ideálně, bere to i dost času, není přece důvod, aby širší rodina nemohla jet za ní. Chápu to v případě babiček, pokud jsou na tom zdravotně už špatně, ale mám kamarádky, které i v 70 za svými dětmi a vnoučaty pravidelně cestují po celém světě.

@tereza0111 ne to je házet hrách na zeď tahle diskuse.. holka evidentně ví, co dělá

je to marný :D

A přitom by stačilo místo "ani jsi nás nepozvala" říct rádi bychom tě viděli, zařídili jsme si cestu v týdnu XX, našla bys na nás chvíli čas? Je škoda, že i změna větné skladby je pro spoustu lidí nepřekonatelný problém...Zamýšlela ses někdy nad tím, jak s ní mluvíte? Místo vytýkání, že ona vám nic nesvěřuje (proč asi?)

Mela jsi se snažit už od narození, ne až teď. Muzes jen doufat,ze jednou ti dcera odpustí.

Nepíšeš důvod, jak se to seběhlo...vzhledem k tomu, že ale nereaguješ na to, co píšou holky, to nejspíš víš. Mně k znovuobnovení vztahu s rodiči pomohla sebereflexe z jejich strany, upřímná omluva, a to, že mě začali respektovat. Nicméně 100% důvěra už tam asi nebude nikdy a v komunikaci s nimi zůstávám stále trochu opatrná a ve střehu.

@urtica Píše to na emiminu - neměla na dceru cas, uprednostnovala syna, babička zcela uprednostnovala sestřenice...kdyz jí to dcera říkala, odpovídala jí, že jsou to prkotiny a přece se s babičkou nepřestane bavit. Teď kupovala neteřím zlato k promocim a když se dcera ptala, co kdy koupila jí, divila se, že žárlí. 🤷‍♀️ Sebereflexe nula, jen chce, aby jezdila častěji. To co píšeš o svých rodičích je bohužel stále velká vzácnost, že by ze strany rodičů proběhla jakákoliv reflexe chování.

Proc ti to vadi? Na jejim miste by ses zachovala jak? Asi jen uprimna omluva a sypani si popela na hlavu. Kadyz prijede tak se trochu snazit, aby se ji u tebe libilo. Projevit uprimny zajem, vyslechnout, neradit a nerozebirat politiku 🙂

Anebo máš druhou možnost a sice ....chovat se jako ona.A širší rodinu,až se na ni bude ptát,odkaž na ni.Pokud chtějí vědět,jak se dcera má,tak ať si jí zkontaktují sami.Jestliže se dcera neozývá častěji,tak se též neozývej často.Některé velké děti prostě o hlubší kontakt nestojí,tak se s tím musíme smířit,respektovat to a častěji se vidět s tím,kdo o to více stojí.