Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Děti vs. prarodiče. Zasahujete do vztahu dětí s prarodiči?

martiniquest
25. říj 2019

Milé ženy (či muži), usměrňujete chování prarodiče k vašemu dítěti, pokud vám připadá nevhodné nebo až ohrožující?
Začátkem týdne k nám přijela moje matka s přítelem. Syn přišel zrovna ze školky a je zvyklý, že má po příchodu klid na přepnutí, většinou je sám v pokoji a hraje si. Tentokrát tu ovšem byla návštěva a moje matka na něj byla strašně hr. Neustále od něj vyžadovala nějaký kontakt nebo reakci. A ničeho se jí od syna nedostalo, takže mu začala vykládat, že ji nemá rád, a že teda půjde domů. Strašně mě tímto, z mého pohledu vydíráním, vytáčí. Dělala to celý život i mně (a vlastně stále dělá), začala to dělat i synovi a už jsem ji opakovaně upozornila, že si nepřeju, aby toto říkala, protože tím v dítěti vyvolává zmatek a ono má problém pochopit, že to tak vlastně nemyslí. Že je to jen nějaká její úžasná formule, kterou tak ráda používá, aniž by se někdy zamyslela, co tím vlastně říká. Moc dobře si pamatuju, co to vyvolávalo ve mně a byla jsem schopna to zpracovat až ve svých asi 30 letech. Důrazně, ale slušně jsem jí řekla, že pokud chce odejít, ví, kde jsou dveře, a že se mi její chování vůči synovi nelíbí a nepřeju si, aby v tom pokračovala, že už jsem ji o to žádala několikrát.
Spustila na mě, jestli toto říkám i tchánům, načež jsem odvětila, že ne, protože tcháni se k synovi chovají jinak. A na to spustila potoky slz, hysterický záchvat a začala se litovat. Jak jí ho vůbec nepůjčuju (moje matka váží 150 kilo, není fyzicky schopná si ani zavázat boty, natož zvládnout tříleté dítě, syna párkrát hlídala na 2-3hod a vždy to probrečel, nejde s ním z bytu ven, pouze očekává, že si bude hrát dle jejích pokynů a pravidel, neutěší ho, když brečí, tak nad ním stojí a říká, ať ještě přidá, jednou si ho dokonce točila na telefon - v období vzdoru), ale že u tchánů je pořád (tcháni mají velký barák se zahradou, věnují se mu, syn k nim jezdí rád, bývá u nich každou sobotu od rána do večera a dvakrát u nich už spal). Že já jsem studený psí čumák a začala vzpomínat, jak se k ní chovám odtažitě a k ostatním jsem samý med (ano, uznávám, ale těžko mít pěkný vztah s rodičem, který si k vám během dětství žádný vztah nevybudoval, který vás sice zajistil materiálně, ale citově vůbec, který vás stále dokonala s někým srovnával a dával vám pocit, že nejste dost dobří, pokud nejste perfektní). Scéna trvala několik minut, pak se sebrala a odešla. Synovi jsem pak vysvětlila, co se stalo.
Normálně do vztahu moje matka-můj syn nezasahuju, ale bylo to pro mě až příliš za hranicí. Navíc jsem pár týdnů před porodem a mám tendence chránit si své hnízdo a mláďata v něm. Celému výlevu jsem jen přihlížela a nijak jsem nezasahovala, šlo to úplně mimo mě. Přesto mě to celé zpětně hrozně mrzí. Mrzí mě, že čas s ní ztrávený je vždy velmi nevyzpytatelný. Někdy je úplně v pohodě, jindy takto vybouchne a udělá scénu (a nejenom mně, dělává to i jiným členům rodiny). Vím, že to vychází z jejího nepřijetí sama sebe, z nenaplněného života, z toho, že se vždy staví do role oběti a odmítá převzít zodpovědnost za svůj život. Bohužel na sobě vůbec nepracuje.
Děkuji, že jste dočetli až sem. Vlastně nevím, co od této diskuze očekávám. Možná vaše zkušenosti, pokud někdo řešíte podobnou situaci. Možná jsem se jenom potřebovala vypsat a za chvíli to smažu, sama nevím. Díky předem za komentáře.

zirafka11
25. říj 2019

Naprosto tě chápu, že ses proti chování babičky ohradila. Ale vůbec nevím, jak ti poradit. Asi pořád dokola vysvětlovat, že si nepřeješ takové chování k synovi...A jakmile by s tím zase začala, okamžitě oznámit, že babička odchází a "vyhodit" jí z domu. Asi je to dost radikální, ale ona by měla respektovat názory a postoje rodičů...

dora13
25. říj 2019

Radu nemam, ale naprosto chapu, proc ti to vadilo, taky bych se ohradilo. Jsem vuci babickam hodne tolerantni, jsou veci, kdy hodne skripu zubama, ale nechavam je zit, protoze jsou to ve finale veci, ktere nikoho zasadne neohrozuji (jako treba ze u nasich koukaji mnohem vic na televizi doma nebo ze je ted tchyne vzala do cirkusu), ale takove manipulace a citove vydirani uz je za hranou, to proste neni hezky a urcite bych se postavila na stranu ditete, udelala jsi dobre a ja bych se zachovala uplne stejne.

darinka84
25. říj 2019

@martiniquest mám to podobně s mojí mamkou. Heleď asi tak.. Důležité je si vždy říct že i ona byla nějak vychovávána, v nějakém systému, asi bez objetí a lásky a jinak to prostě neumí. Děláme v tomto životě to nejlepší co umíme a nepřísluší nám ostatní soudit. Oni taktéž dělají vše tak jak dovedou. Nesou si nějakého vzorce a hold v nich pokračují. U tebe to evidentně skončilo a už si uvědomujes co říkáš a jak to říkáš. Takže super.. Máme to u nás v rodině podobně a taktéž jsem přerušila řetězec matka dcera a vydírání ve výchově... Takže si pokaždé když mě začíná mamka vytáčet říkám,, klid jinak to neumí. příjmu to,,.. Tak asi si zkusit najít nějakou formulku 😊
Nicméně i tak dávám najevo, jak to chci samozřejmě.

martiniquest
autor
25. říj 2019

Zeny, dekuju za podporu. Vim, z ceho to u ni vychazi, vim, ze se to jen tak nezmeni, ale sve deti chci chranit, protoze jsem utla tento nefungugjici retezec a ke svym detem se i pres svou vychovu snazim stavet jinak. Nicmene i tak prisly pochybnosti, jestli jsem udelala dobre - a to i presto, ze jsem v tu chvili jednala zcela racionalne bez emoci a citila jsem, ze delam to nejlepsi, co zrovna muzu. Diky

martiniquest
autor
25. říj 2019

@darinka84 A uz jsi prisla, co na tu tvoji plati? Ja uz xkrat zkousela v klidu vysvetlovat a reakce je vzdy stejna - potok slz, role obeti a u me pak totalni zklamani, smutek.

emamaira
25. říj 2019

Tchán také mívá na malého řeči typu, když jsme u nich "Tak už jeď domů, zase jsem kvůli tobě neudělal žádnou praci" vadí mi to, řekla jsem to manzelovi a ten se už několikrát ohradil. Není to tak, že by ho neměli rádi, jen mají takový divný způsob komunikace. Musela jsem si na to zvykat i já jako dospělá, ale syn si to v hlavě ještě nepřebere, že to deda tak nemyslí.

svntvt
25. říj 2019

Ja se vzdycky snazim to jednani co se mi nelibi odignorovat, protoze vim, ze je nepreucim a ze vysledek je akorat ze se urazi, rozbreci, nastvou, nepochopi... Je to na hlavu no... Ale urcite zasahuj, pokud je to za hranici, to bych udelala i bez vidiny nějakého uspechu... Jinak to mam s mamkou taky tezke, v necem zase trochu jinem, ale taky ten vztah neni, co bych si u matky-dcery představovala, takze chápu 🤔 ja treba jsem tehotna a v nemocnici a kdyz mi mati volala, co se deje, nechtela jsem ji to vubec rict, ona vsem vsechno vykeca, ani me neposloucha co rikam, vzdy si to pribarvi, zmeni tak jak to jeji mozek a omezene vnimani toho co rikam pochopi, takze nakonec misto napr. utz prsou si kdysi vymyslela, ze jsem musela na mamograf, pac mam nalez. Vykladala to vsude kudy chodila, aniž by to info bylo zcela pravdive, vsichni se me pak pomalu ptali na rakovinu apod., zato ju nic jineho nez o tom vsude vykladat nezajimalo, ze by se treba zeptala, jak mi je, co se vlastne doopravdy deje apod. Ne-e. A to je jen příklad z mnoha. Takze chapu, ten vztah me taky mrzi a doufam, ze s dcerou to skoulim lip 🤔

ivaze
25. říj 2019

@martiniquest Chápu Tvoje rozčarování z takového vztahu babicka-vnouce. Navíc jsi před porodem, to prostě jednomu nepřidá. Přemýšlela jsi někdy, proč se Tvoje matka takhle chová, jaké měla dětství, manželství,proč váží 150 kg? Neomlouvám jí, ale zřejmě si s sebou nese nějaký mindrak. Taky mi přijde, že nemáte vyřešené vztahy vy dvě a tím pádem se to promítne i do toho vztahu babička-vnouce. Manipulace a vydírání ve vztazích jsou pro někoho tak zážitek vzorce, že se to těžko mění, pokud na sobě není člověk ochoten zapracovat. Myslím, že jsi zareagovala adekvátně, hlavně je důležité synovi vysvětlovat co a proč se děje.

darinka84
25. říj 2019

@martiniquest přijde me že se její reakce poslední roky zmírnily, už to není takové divadlo jako bývalo.ale jestli je to tím, že já zachovávám větší klid a snažím se ji přijmout, to těžko říct. Když začalo divadlo a vydírání tak jsem nereagovala, snažila jsem se nevytocit. Pokud to bylo po telefonu, ukončila jsem hovor. Takze spíše pracovat na sobě a přijímat, její cesta bude ještě dlouhá. Já jsem třeba pátrala, zda si vůbec připouští, že v něčem selhala. Podle psychologů to občas prý vypadá tak, že kdyby si matka uvědomila chybu, nezvládla by to unést, tak raději sobě samé nalže jinou realitu.

martiniquest
autor
25. říj 2019

@ivaze Samozrejme, zamyslela jsem se nad jejim stavem nescetnekrat. Taky jsem si ji mnohokrat snazila podat pomocnou ruku, ale nikdy nabidku neprijala (napriklad jsem ji kupovala inspirativni knihy, ktere pomohly mne, i muj zivot, jak jej ziju, je svym zpusobem inspirativni, protoze si myslim, ze nejlepsi, co muzes udelat, je zit tak, abys byla v souladu sama se sebou a okoli to mozna zacne nasavat taky, ale mozna taky ne). Proto jsem prijala fakt, ze ja za ni tu zmenu neudelam, ze ji nemuzu brat kompetence nad jejim zivotem. Vztah spolu vyreseny nemame,resp.co to znamena - ja se postupne dopracovala k tomu, ze jsem to prijala s vedomim, ze to tak je, chapu, co mi to dalo a vzalo, ale zaroven asi nikdy nebudu schopna se k ni chovat srdecne. Otazka je, zda je to potreba a zda je to mozne. Myslim, ze kdyz ti nekdo ublizuje, muzes mu odpustit, ale nezapomenes a ten vztah nebude neposkrvrneny uz nikdy.

martiniquest
autor
25. říj 2019

@darinka84 Tak to postupuju stejne. Snazim se zachcovavat chladnou hlavu, kdyz zacne delat sceny, nepridavat do toho svou energii ze svych emoci, proste to jen pozorovat a pokud to zachazi za me hranice, pak to zcera racionalne a nekompromisne utnou. Asi to chce jen cas a asi jsem ted jen citlivejsi kvuli tehotenstvi, proto me to necekane vzalo.
Jinak mam taky pocit, ze neni schopna pobrat, ze by cokoli udelala spatne. Jakykoli naznak konstruktivni kritiky je velmi silne smeten utokem.

sudylichozrout
25. říj 2019

@martiniquest mam asi stesti, ze jsem zatim nic takoveho nemusela delat, ale kdyby mi neco vadilo a bylo to skutecne zasadni, ozvala bych se. Jinak jsem ale spise zoho nazoru, ze dite by melo poznat i trochu jine modely komunikace a prace s nim, aby nebylo jednou uplne vyjukane, az vyleze ze "skleniku". Nicmene vocamcad pocamcad, to je jasne 🙂

ivaze
25. říj 2019

@martiniquest Super, že ty jsi to dokázala zpracovat. Držím pěsti, ať je těch třetích ploch co nejméně a děti mají obě babičky.

jannym
25. říj 2019

no jo, naše babi taky něco podobného dělala, problém je ze to vydírání v určitou dobu přestane fungovat aspoň u mě a pak sem ji oznámila ze za ni jezdit nemusím nebo ze se mě svatby stejně nikdy nedočká (dočkala ale pozvána nebyla...) - od 13 let jsem poslouchala ze jsem její jediná naděje jak zažít svatbu svého vnoucete ze bratranec je neschopného vztahu atd - jako dítě jsem ji tak nějak dokázala pobrat ze je proste taková a vyvažoval to děda (za nim jsem jezdila) ale čím jsem byla starší (dospelejsi) jsem to vydychavala hůř a hůř, je dobře ze se snažíte své dítě chránit, ale ji nepredelate to nejde a čím starší bude budou tyto rysy výraznější, až bude syn starší mluvte s nim o tom, ze ne všichni lidé mluví a jednají upřímně a narovinu, ze emocnim vydíráním si kompenzují nějaké své nedostatky...

martiniquest
autor
25. říj 2019

@sudylichozrout Ano, taky vidim dulezitost toho, aby dite videlo i jiny pristup, proto nezasahuju, kdyz nekdo z prarodicu maleho okrikuje, at neskace po gauci, ze spadne a podobne, ale delam to jen v situacich, ktere pro me nejsou nijak ohrozujici.

martiniquest
autor
25. říj 2019

@jannym Ano, souhlasim, ze on se s tim pak casem popere sam a vysvetluju mu, proc se kdo chova, kdyz vidim, ze je v pasti. Vic pro nej udelat nemuzu. Nemuzu ho chranit pred svetem, bylo by to kontraproduktivni. Kdyz ale muzu, tak to udelam. Tim spis v situaci, kdy nedavno nastoupil do skolky a za chvili se mu narodi segra a deje se to prede mnou a v mem byte. Ale myslim, ze casem od nej babicka dostane peknou lekci, protoze syn si hodne stoji za svym a je dost zemity

neliniezoe
25. říj 2019

Moje tchýně se u nás ukáže jednou za dva měsíce, když je dobře,bydlí půl hodiny pěšky od nás, a dceru vydírá úplně stejně. Dcera je poměrně dost nedůvěřivá k cizím lidem, což tchýně, která dojde s takovou frekvencí je, a trvá jí, než se otrká, takže první půlhodina návštěvy u nás probíhá tímto stylem. Je to samé dej mi pusinku nebo půjdu domů a už nikdy nepřijdu...minule už to manžel nevydržel a řekl jí,že by to bylo fajn kdyby splnila čím vyhrožuje. Já se snažím dceru vždycky už od doby kdy vím,že tchýně dojde pozitivně motivovat a když už tady je, snažím se nezasahovat i když se mi leccos nelíbí, ale říkám si,že ta hodina co tu pobude dceru nezabije a snad na ni nenapáchá moc škody...

martiniquest
autor
25. říj 2019

@neliniezoe Ach jo 😞 to je uplne to same. S tim rozdilem, ze my to mame kazdy tyden. Idealne bych svou matku videla treba jednou za mesic, dva a uplne by mi to stacilo a mozna bych si to i uzila. Uprimne, ted bych ji nejradsi nevidela az do porodu a pote jeste do konce sestinedeli. Minule mi deset dni po porodu delala prednasku, jak nemam na starosti jenom to decko, jak mam povinnosti i vuci domacnosti a manzelovi. Tohle mi zni v hlave jeste tri roky pote a asi na to nezapomenu nikdy.

drep
25. říj 2019

@martiniquest taky nezasahuju do věcí, které sice nedělám, ale nejsou žádná tragédie (mamka krmí dítě při hraní na koberci, tchýně šišlá a podobně), ale citové vydírání je fuj. Je fuj i v komunikaci mezi dospělými, natož s dětmi, které si to neumí probrat. A když přijdu z práce já, taky potřebuju alespoň na chvíli svůj klid, abych dokázala přepnout do módu “doma”. Takže bych bych slušně, ale rázně utnula podobnou komunikaci s tím, že prostě ne. Ne k mému dítěti, ne u mě doma.

zelenaesmolda
25. říj 2019

@martiniquest
myslim,zes udelala dobre,zes ji rekla kde jsou dvere a ze se ti jeji chovani nelibi.
udelal bych to stejne,tohle vydirani je strasne a bohuzel si to vetsina lidi ani neuvedomuje protoze to maji naucene od svych rodicu

babanci
25. říj 2019

Mám podobnou maminku jako máš Ty. Vím, že něco podobného dělá svým pravnoučatům. Onehdy u ní byla dcera s vnučkou, přijely po obědě, malá najedená, ale babička měla lívance. Nutila je malé a když ta nechtěla, prababička spustila litanii, nechceš jíst, to babičku asi nemáš ráda. A jestli to nesmíš, nedostaneš ode mne dárek k narozeninám. Moje dcera to taky nevydržela a vyhoustla podobně jako Ty. Odjely a bylo. Asi je nezměníme, ale .. je dobré to úplně nezaříznout, pořád jim vysvětlovat, že tohle není dobré těm prckům dělat. A snažit se nimi přeci jen nějak vycházet a to píšu přesto, že já to nedokážu a s mámou jsem se už léta neviděla.

babanci
25. říj 2019

Jinak, mě dcera do vztahu k vnučkám nijak nezasahuje. Občas řekne, mami, dnes už malá měla dost sladkostí, takže jí je už nedávej, ale to je tak všechno. Přistupuji k nim úplně stejně jako kdysi k ní, tak to asi vyhodnotila jako dobré. Jako matka jsem byla hodně trpělivá a mírná a u vnoučat jsem ještě trpělivější a mírnější. 🙂

leneee
25. říj 2019

@martiniquest Nemam asi radu, delate to dobre a mate to v sobe srovnane,.. ale rekla jste matce treba ze to neni “o ni jako o cloveku, ale o jejim chovani? ze ji jako osobu mate radi, ale zpusob jednani neni u vas doma zavedeny, tak ji chcete jen poprosit, aby se pres to zkusila prenest a nechala syna chvili odpocinout? Ze ten klid potrebuje,aby si s ni mohl pak chvili hrat? Pokud ani to nepomohlo je to sebestredna osoba se kterou bohuzel nic nehne, takze pak je lepsi stykat se Treba jen v neutralni dobu, kdy bude dite ok a odpocate... mame to podobne s tchyni, taky se snazi vzdy vyvolat litost vuci sve osobe (na vysvetlovani nereaguje,zadne debaty nepomohly), a v takovem pripade ja dite odvadim nebo se bavim s ditetem na jine tema nebo zacneme dovadet a smat se nahlas a ona at si plka do zdi, protoze nema smysl, aby to dite poslouchalo.

papousekpaja
25. říj 2019

Devcata, ja mam skvelou mamku, na tu nedam dopustit, ale s tatou nejsou moc dobre vztahy, do mych 23 let mel za to, ze nejsem jeho, ze jsem sousedovo, protoze mam po mamce modre oci a ne po nem hnede, daval mi to od mala hodne najevo, prupovidkami ze jsem maly Rosolče, modrooky soused se jmenoval Rosol. Dal ze jsem sousedovo a kdyz jsem byla v 16 letech znasilnena, tak prohlasil, ze je mu jedno co se mi stalo, ze si ani neni jisty ze jsem jeho, mamka mu na to tehdy odpovedela, ze jestli nejsem jeho ja, tak ani ma starsi sestra (tatovo milacek). Az v tech mych 23 letech si uvedomil, ze jsem skutecne jeho dcera, protoze jsem velice podobna jeho sestre a az v tomto veku me chtel zacit vychovavat a davat rady do zivota o ktere uz opravdu vazne nestojim. Je ted vazne nemocny, chronicka leukemie a rakovina miznich uzlin. Stravil 3 mesice v nemocnici, mesic a pul z toho na JIP, do te doby, vzdy, kdyz jsem ho navstivila, jsem odchazela totalne vytocena a s migrenou, takze jsem se, do te doby, nez skoncil v nemocnici, snazila navstevy omezit na minimum jen ze zdvorilosti, v te nemocnici jsem mu rekla, ze ho, navdory vsemu, mam rada, ze je to muj tata, ale at mi nedava nevyzadane rady, ze az budu potrebovat poradit, tak se ho sama zeptam, od te doby se nas vztah zlepsil, kdyz mi chce dat nevyzadanou radu, tak se po chvili sam zarazi a omluvi, ale ta krivda z detstvi uz v nem zustane na vzdy. Doufam ze se to nevrati do starych koleji az mu dam na jare vnouce (jeho druhe, sestra ma 3 leteho chlapecka), ze me zas nebude chtit vzdelavat, kdyz nas ani nevychoval, ale vychovala nas mamka. On totiz jako policajt moc casu nemel a kdyz, tak ho bud travil na zahrade nebo u pc. Ale nikdy mu nezapomenu, ze s nami nestravil ani jedny vanoce, ze si na svatky bral vzdy mimoradne sichty a jak se nasi rozvedli, tak s novou zenskou a jeji dcerou vanoce travil, vlastni deti mu za vanoce nestali a to je hodne smutne.

elu
25. říj 2019

Mam to podobně... Dost nasim v duchu vytykam spoustu veci a je nekdy tezky byt na ne mila... Pritom jsme mely jako decka objektivne asi krasny detstvi... Jenze pak dostanu strasnej strach, ze moje deti budou se mnou jednou taky,, nespokojeny,, vim o svych chybach, ktery by my mohly vytknout a pak se zase snazim byt shoviva a doufam, ze moje deti budou taky...

martiniquest
autor
25. říj 2019

@babanci To je krasne, ze to tak dokazes. Ja se bohuzel i v jidle setkavam s velkym nerespektem. Rekla jsem, ze si nepreju mu davat sladkosti (vyjma doma pecenych) a strka mu to mne za zady. Dost me to urazi, protoze to pivazuji za velky nerespekt. Sice jsem jeji dcera, ale za sve deti jsem zodpovedna ja, proto jim nastavuji pravidla.

martiniquest
autor
25. říj 2019

@elu Pro me je zcela jasnym signalem, ze to delam spravne, pristup syna. Chodi za mnou sam od sebe, pusinkuje me. Ja si na toto z detstvi nepamatuju. Jsem presvedcena o tom, ze jsem to nedelala. Mati si to pak zacla vynucovat, cimz se mi zhnusila jeste vic. Typicky me zbila nebo tahala za vlasy a za par minut se prisla lisat. Pritom treba na babicku (z matciny strany) mam uz od raneho detstvi naprosto jine vzpominky.

martiniquest
autor
25. říj 2019

@papousekpaja Tak to je hodne krute. Jsi skvela, zes mu dokazala rict, ze ho mas rada. Do tohoto bodu jsem bohuzel jeste nedozrala a ani si nejsem jista, ze ji rada mam, bohuzel. Vycitam si to, ale nemuzu jit proti sobe.

babanci
25. říj 2019

Tak takhle to já nemám. Máma mě určitě ráda má,ale byla vždycky dost kariéristka,měla proto jen mě. Říkám,že jsem jedináček ambiciozních rodičů. To je diagnóza. Proč máš jedna mínus a ne jedna?To jsem slyšela dost často. A taky,že chtěla kluka a má jen mě. Ale starala se o mě moc dobře. .V dospělosti mi mluvila do úplně všeho. Před 4 lety jsem to prostě už nemohla snést a přerušila jsem kontakt. Nejsem, po smrti dcery,už tak psychicky odolná. Ale mám jí ráda,to ano.

martiniquest
autor
25. říj 2019

@babanci Tak ohledne znamek jsem si taky vyslechla. U te moji to zase vychazelo z toho, ze nemohla chodit na stredni, kterou si vybrala. Otec ji nakazal, kam bude chodit a hotovo. Srovnavala me dokonce jeste na VS. Prestala az ve chvili, kdy jsem udelala nejtezsi zkousku bakalarskeho studia napoprve a dostala dvojku. Hned se ptala, co ma ta a ta spoluzacka a zacala do me rypat, ze proc ony maji jednicku a ja dvojku. V tu chvili jsem ji tak strasne servala, ze jsem se tak dlouho ucila a jsem za tu dvojku tak rada, a ze mi akorat kazi radost, ze uz to od te doby neudelala.
Vlastne si zpetne uvedomuju, ze na ni plati jen naprosto razantni, az agresivni pristup. Na jaro malem umrela, mela znacne pooperacni komplikace, sepsi organismu. Byla jak milius, chodila jsem za ni denne a zacla mit pocit, ze se to mezi nami lepsi. Pak ji prelozili na normalni pokoj a uz zacala rypat, jak pani, co s ni lezi, ma srdecnou dceru a ja jsem takova a makova. Tenkrat jsem za ni prisla a strasne ji vynadala, ze me hrozne zklamala, ze uz jsem nabyla dojmu, ze se to obraci lepsim smerem a ona to pri prvni prilezitosti zkazi. Ze me nastvala tak strasne moc, ze se na ni nejsem schopna ani podivat. A pokud neco potrebuje, tak ji to prinesu, ale bavit se s ni uz nebudu. V tu chvili zkrotla jak beranek a uplne otocila. Dokonce se mi omluvila. Snad poprve v zivote

Sem začni psát odpověď...

Odešli