Dítě nerespektuje autority a odmítá pravidla
Maminky, ráda bych vás poprosila o vaše zkušenosti a rady. Máme 6 letého syna, který odmítá jakoukoli autoritu, nerespektuje zákazy, dělá si, co chce, nefungují ani tresty formou zabavené věci či občas výprasku. Jakékoli pravidlo klidně poruší. Všemu se směje, když na něho křičíme, což se vážně někdy nedá dělat jinak, tak se nám směje, odchází, zabouchne dveře a to pořád mluvíme a voláme ho, že s ním mluvíme, ať přijde zpět. Nepřijde. Když dostane přes zadek, začne sebou hystericky třískat o zem, řvát na celej barák, že ho mlátíme. Opovrhuje i jídlem, které zrovna nechce (přitom mu vždy chutnalo a jí ho), rozhodne se, že ho jíst nebude a jen sedí. Když mu to sebereme s tím, že bude mít až další jídlo a tohle že už nedostane, začne zase vyloženě hysterické řvaní s tím, že prý ho bijeme a nedáme mu nikdy žádné jídlo. Bydlíme v bytovce a skutečně je nám tohle krajně nepříjemné, protože to vůbec není pravda. A můžeme mu to vysvětlovat jakkoli. K bití má to naše plácnutí přes zadek skutečně hodně daleko. Cokoli mu řekneme, je mu to jedno, dělá si vše po svém, i když vidí, že se díváme, tak přesto neposlouchá, podívá se na nás, začne se smát a pokračuje ve svém dál. Řve na nás, když mu něco zakážeme, ječí na nás, že tu věc prostě uděláme, že mu to povolíme, že je to jeho věc, že za ním třeba i nemáme chodit apod. Denně doma předvádí hysterické řvaní, zvedá na nás hlas, mnohdy na nás i křičí, rozkazuje nám, sám nic nedodržuje a jakákoli pravidla odmítá dodržovat. Neudrží pozornost, nevydrží v klidu dělat určitou činnost, nic ho nebaví a když si s ním hrajeme my, po pár minutách odbíhá, že budeme dělat něco jiného apod.
Prosím o rady a zkušenosti jen maminky, které mají s těmito problémy zkušenosti u dítěte tohoto věku (+-6let). Ve 2-3 letech je tohle chování podle mě relativně normální, nebo spíše u syna bylo, ale teď mi to přijde jako velký problém, natož když v září nastupuje do 1.třídy.
Víte někdo, co na to zabírá, nebo co zabralo vám? Je to na psychologa nebo máte zkušenost s tím, že by se to dalo zvládnout jinak? Už jsme totiž vyzkoušeli vše, od pohodové domluvy při každém problému, přes ignoraci, přes řvaní, výprask, prostě vše. Nic nezabírá. Po výprasku se nám vysměje a odejde.
Tak máme novou věcičku, syn se nám začal vysmívat a nerespektuje žádné dospělé lidi, ani babičky a dědečky. Nás už tuplem ne. U psychologa jsme ještě nebyli, ve škole se chová dobře. Dostane po zadku, zařve na celej barák, aby o něm všichni věděli a začne se nám smát. To samý u jídla... Frflá se v tom a když mu řekneme, aby jedla, sedne si, opře se, založí ruce a směje se. Sebereme mu to, jde se o to s náma rvát a když mu to jídlo už nedáme, začne hystericky řvát na celou bytovku, ale ne brečet, prostě řvát. Já už to nedávám. Dneska mi ujely nervy a řekla jsem mu, že se chová jako kretén. On místo toho, aby se zarazil, že to fakt přestřelil, tak se rozesmál a odešel. Já mám už nervy v kýblu. Každý ráno se těším, že bude fajn den, po škole si probereme co dělali, řekne zážitky... a místo toho se ráno vzbudí a už to jede... denno denně... bez přestávky... odpoledne to samý... přijde a OZNÁMÍ, že jde ven... to neexistuje... říkám, že to nejde, že teď přišel ze školy, musíme mrknout, co dělali, co mu třeba nešlo apod... on že ne, že chce jít ven... a jede to odznova... hysterický řvaní, k tomu výsměch, řeči že to je jeho věc a jeho škola apod... Psycholog by připadal v úvahu, ale když se ve škole chová normálně?? Co to je?? Pokud mám nějakej psychickej problém, tak se chovám stejně tam i támhle, ne? Stejně ponižujícím způsobem se mnou jednala moje máma a syn byl vždy u toho, před ním mě ponižovala, bylo jí jedno, že jsem mu zakázala sladkosti, prostě mu je dala se slovy "Ale prosímtě...."... a nevím jestli to nemá odkoukaný od ní... trávil u ní tak 50% svého dětství, protože jsem dodělávala školu a chtěl k ní chodit na návštěvy, protože ji měl rád... To je šílený tohle...
Ahojky, nevim, jestli tě uklidnim, nebo vyděsim,ale tohle bohužel moc dobře znám. Moje dcera měla stejné období....ve školce byla ok, ale s přechodem do školy se z ní stala neurotická hysterka, která sebou mlátila o zem, kdykoli něco nebylo po jejím, křičela jak na lesy o tom, jak ji týrám a citově vidírala, že si něco udělá. Žádný zákazy, příkazy ani tresty nefungovaly....naopak, vždycky potom našla způsob jak mě donutit cítit se provinile za to, že jsem ji potrestala. K psychologovi jsme chodily, ale nic moc to nepomohlo, spíš mě uklidňovali....jediné co z toho vzešlo, bylo zjištění, že všechno pochází od mého tehdejšího partnera ( podobné chování jako ve tvém případě babička). Holka prostě měla pocit, že je to ok a já nakonec stejně nemám žádnou páku, jak ji přimět udělat co má.
Jediné co na to pomohlo, bylo obrnit se trpělivostí, i když se vzteká, nechat jí, nereagovat, v klidu trvat na tom, co chci, pokud odešla, dotáhnout ji za ucho zpátky. Žádný křik, už jsem vypozorovala, že když začnu křičet zbystří, protože ví, že začínám ztrácet kontrolu. Trvalo to dlouho a šlo to pomalu, ale dnes je jí téměř dvanáct a máme za sebou jeden rok klidu, kdy všechno fungovalo jak má....teď na nás jde puberta a jedeme na novo....☹
Nejhorší na tom je, že všichni kolem ji mají za andílka a mě za hysterickou matku, která neví jakej poklad doma má, protože všude jinde a ve škole se chová předpisově ☹
@mammoth007 Kopie... Kopie... KOPIE!!! Já se vždycky snažím zůstat klidná, kdyžtak trochu zvednu hlas, ale jak zařvu, tak on se rozesměje a má ze mě prostě prdel. Já už jsem se několikrát natajno složila, brečela jsem jak želva, zofalá, že nevím, co dělat, protože už jsem vše vyzkoušela. Dřív byl takovej jen doma, u babiček poslouchal, ale teď je to všude (kromě školy) stejný. Moje máma mě v tomhle měla za rapla, že mu nedáváme žádnou volnost. Tůdle. Dát mu ještě víc volnosti, tak mě za x let zabije a ještě se tomu bude smát. Jeho biolog.otec je totiž hodně velký agresor, naštěstí se s ním nestýká, uuuuf. Jak píšeš o tom uchu, malýho taháme za kotlety, když je potřeba. To ječí na celej barák, aby ho náhodou někdo nepřeslechl, a pak se směje... zase...začínám být na smích alergická!!!!!! Jednou jsem ho takhle za tu kotletu chytla, dotáhla jsem ho přes celej pokoj až do kuchyně a to teprve řval. Čeho je moc, toho je moc. My jsme hodní, vstřícní, ale děcko si po hlavě skákat nenecháme, to ne.
@speratovalucie já se utěšuju tim, že je to v ní, protože mám ještě syna....stejná výchova, stejné podmínky, stejný přístup, jen on je prostě zlatej a poslouchá jak hodinky....samozřejmě, taky má své dny, ale je to nebe a dudy. Nemůžu než přát pevné nervy a trpělivost, ač se to nezdá, bude líp, důslednost je základ i když kolikrát je to těžký...taky už sem milionkrát brečela "za rohem" a na sebemenší úsměv reaguju někdy až nepřiměřeně, ale ono to časem prostě leze na mozek ☹ nejlepší je, když mi moje máma oznámí, že si za to můžu sama, protože je rozmazlená....mno kdybych na ni byla jen o trochu přísnější tak už asi chodí v řetězech 🙂
@speratovalucie Promiň ale proč by třeba nemoh mít po škole "voraz" když sám chce (sám řekne že chce jít ven). I když jsi psala, že z venku přijde ještě "horší". Ale stejně, přijde mi to docela drsný že se musí zase jít věnovat škole ☹ To bych ho radši nechala míchat tu cibulku, jak jsi psala, když ho to baví 😲
@mammoth007 Co mám odpovědět... vážně to máme stejné... My už ho i posíláme na hanbu do kouta, posledně jsem ho tam nechala stát hodinu a to mi přišlo, že jsem se zbláznila, jak to bylo málo!! Dnes mu dala tchýně ultimátum, buď se do měsíce vzpamatuje, nebo mu sebere všechny penízky z pokladničky a něco si za ně koupí (řekla to tak po domluvě s námi). Protože my už fakt nevííííméééé a mě z toho už hrabe!
@jahodi Samozřejmě že má po škole "voraz", ale musí prvně udělat, co je potřeba, takže přichystat aktovku na další den a udělat úkol. Teprve pak jde ven. On říká, že chce jít ven, jen proto, že nechce nic jiného dělat a hlavně taky proto, že on prostě chce a musí to tak být. Dupe si, řve po mě, že jde ven. To takhle nejde. Prvně musí udělat, co je potřeba, protože večer to neudělá.
naprosto souhlasím. "Voraz" je jedna věc a anarchie druhá....u nás to funguje tak, že když se dodržují pravidla a plní povinnosti, je víc volnosti. A funguje to, každý přece nějaké povinnosti má, i my maminky musíme dělat spoustu věcí, které nás nebaví. Nejsem zastánce "uvázání" dětí ke knížce a nic víc, ale všechno má své meze....dnes mi mladá prostě zavolala ze školy, že se rozhodla, že domů přijde až k večeru, páč její kamarádka má čas jít ven jen teď...a to ať se na mě nikdo nezlobí prostě nejde, už naše babičky říkali nejdřív povinnosti potom zábava....bože jak já tohle nerada slyšela 🙂 ale je to tak
Jo jako v pohodě, já jen že autorka píše, že "už neví co s ním" a pak se jakoby úzkostlivě drží zajetého, které asi, zdá se, nefunguje. My jsme se jako malí škole věnovali až třeba od čtyř... No ale tak to byl jen nápad.
Mně nepřipadá že by jen přehození činností "jít ven x věnovat se škole" byla anarchie.
když ono je dítě a dítě, u syna není problém, když jde po škole na tréning, protože potom sedne k učení. u dcery v případě, že po škole jde ven, nastane odpoledne hysterická scéna, proč musí dřív domů, když ostatní mají večeři až za hodinu a že ji kazim každé přátelství tím, že musí dělat věci do školy brzy a ne v deset jako ostatní a bla bla bla a ve finále skončíme u toho, že jí určitě nenávidim a tohle všechno jí dělám naschvál....u některých dětí je vážně lepší dodržovat pevná pravidla bez vyjímek, pokud se člověk nechce psychicky zhroutit, za těch šest let jsem zjistila, že pevnej režim a rutina, je jediné co funguje, i když to svým způsobem omezuje jak ji, tak mě, ale za ten klid to vážně stojí, kdo tohle zažil mi dá za pravdu
Ahoj 🙂 asi bych na něj šla cestou nejmenšího odporu a začala ho více objímat a když je vypjatá situace tak bych mu řekla mám tě ráda a objala ho. Asi bude čučet ale vzhledem k tomu že máte mimčo tak asi bude něco i ve vztazích.
Máme doma čtyřleťáka. Lev jak poleno. Paličák jako poleno a jediné co mi doopravdy funguje je objímat a dávat lásku. Strašně žárlí. Obkecá úplně všechno proč to či ono ne a často odchází s větou že nás už nechce a křičí po nás a bije nás i bráchu, ale né nějak jemně. Na bráchu bere i šutr a klacek. Jídlo odmítá a občas odhodí i talíř. Když nemá k jídlu to co chce tak nejí. A pak ječí z hladu...
Jestli tak se ještě zkus zeptat ve skupince nevýchova a pak dej vědět když se něco doma změní 🙂
@mammoth007 Přesně tak to máme. Pokud je hodnej, není problém udělat výjimku, pozměnit zavedený chod dne atd.
@jahodi Pokud u nějakého typu dítěte přehodíš jít ven vs. věnování se škole, dopadne to tak, že večer bude dítě přetažený, vzteklý, zuřivý a nic nebude dělat... navíc synovi je 6, takže o nějaké věnování se škole nemůže být ani řeč.. je třeba jen přichystat kabelu a udělat úkol, pokud nějaký mají. Sice nevím, co s jeho chováním, ale u jeho povahy bohužel odložení školy na večer nepomůže, ba naopak. S únavou už neudělá tuplem nic... Některé děti fungují i večer, syn ne. Jak jsi to měla ty s dítětem při začátku školy? Taky to tak mělo? 😉
@millyh Jo vidíš, to bych mohla zkusit. Doteků apod máme dost, teda připadá mi to tak, ale tohle by šlo. Děkuju za tip!!!!!!!!
@speratovalucie Tvého syna neznám, všechny komenty jsem nečetla,ale zdá se mi, že to jeho chování souvisí jen s tebou, že takto reaguje jen na vás doma a tam je asi potřeba hledat tu příčinu. On už ví, čím tě vytočí, co se bude dít a přesto to stále dělá dokola-hledá tvoji pozornost? Nevím, těžko říct. Ono někdy děti právě vypjatou situací a "zlobením" tu pozornost rodiče přitahují....,tresty jsou podle mě na nic, to už jsi i sama zjistila, že to nepomáhá.Už to není malý kluk, zkus se s ním pobavit, co mu vadí, co by rád změnil, zda se mu líbí, jak fungujete, že tobě se to nelíbí a že jsi z toho unavená, klidně mluv i o svých pocitech, mě se to osvědčilo a on že určitě taky není spokojený a co by navrhoval.... Taky pomáhá metoda zrcadlení - chováš se stejně jako dítě a to je potom mazec - pokud ztropí scénu, hned udělej to samé - řvi jako on , ječ, válej se po zemi, dupej a to uvidíš, jak bude koukat 😀
@merunkova Bohužel ozkoušeno a bez efektu :( Pozornosti od nás má poměrně dost, o pocitech s ním mluvíme, sedneme si a i on říká co by jak změnil, co upraví u sebe, co chce upravit u nás, ale je to k ničemu. Zrcadlení taky nezabírá, směje se tomu a dělá to víc a víc naschvál... Zkusila jsem ho u toho i natočit, aby se viděl... Je mu to jedno... Chová se tak u nás doma, u návštěv, všude. Jen ve škole je (podle jeho názoru) hodnej.
@speratovalucie a zkouselas o nem mluvit s ucitelkou ve skole? Pripadne s psycholozkou?
@karlajasmine Psycholožku zatím plánujeme, protože čekáme, jestli se jeho chování nezmění během školy. Učitelka by mi zatím nic říct nemohla, když ho viděla pětkrát...
@speratovalucie vidím to na psychiatra a to docela akutně. Čekat na psychologa podle toho jak se to vyvine ve škole je blbost.... je třeba to řešit okamžitě a zarazit co nejdřív.
Jako na co čekáš jak se bude chovat ve škole? Problém máš snad doma, tak ho řeš.
@postolka007 "Jako na co čekáš" - k tomuto "tónu" se snad ani nebudu vyjadřovat. Tuto diskusi jsem založila proto, aby mi někdo poradil, co na to pomohlo - mimo psychologa, pokud někdo takovou zkušenost má. Pokud nám nic nezabere, samozřejme, že psychologa se synem navštívíme. Rady předpokládám od maminek, které mají dítě přibližného věku s přibližně stejnou zkušeností, ale to je určitě jasné, proto jsem tu diskusi založila. Problém mám doma, toho jsem si s dovolením všimla, ale na tom, jak se chová ve škole, hodně záleží. Pokud by se i ve škole choval stejně jako doma a na návštěvách, byla by to psychická porucha, protože ta se prostředím nezmění. Pokud se ale bude ve škole chovat hezky, musím najít jinou možnost, jak to spravit - a tu najdu ;)
Vzhledem k tomu, že mi radíš, za což jsem ráda - jak jsi to řešila ty? Určitě máš tedy zkušenost, tak mi prosím poraď, jak jste to měli doma vy. Děkuju ;)
@speratovalucie Zaujalo mě, že biologický otec syna byl agresivní. Není možné, že by se u bio otce jednalo o nějakou psychickou poruchu, která by byla dědičná?
@werumka Myslím, že ne, ale vyloučit to samozřejmě nemůžu. Ona agrese sama o sobě asi dědičná bude, ale netuším. Odešla jsem od něj hned jak jsem zjistila, že malého čekám, takže se ani nestýkají. Spíš mě napadlo, teda spíš mě i manžela, jestli to nemůže být tím, že moje máma mě ponižovala před malým i když byl on u toho, když jsme byli u ní na návštěvě... ale to jsem tu už psala... že nerespektovala moje zákazy a styl toho, jak fungujeme, dělala vše naopak, aby ji měl malej co nejradši... tak nevím jestli z toho nemá pocit, že se tak ke mě prostě lidi můžou chovat... až jsem se jí před rokem postavila, že tohle takhle prostě nebude, tak nás všechny odkopla. Taky by to mohlo být právě tím. Ale proč až teď?
No já tedy obdivuju, že to zvládáš. Já měla podobného bráchu naštěstí se srovnal, bohužel až na nástavbě. Jinak podle toho co jsi tu psala bych se skoro vsadila že za to bude moct ta vaše babička. Ve škole se podle mě bude chovat dobře protože autoritu jeho paní učitelky nikdo nepodkopával. On to podle mě viděl doma a postavil se k tomu po svém. Pravděpodobně v tom budou i ty geny po biologickém otci. A to mi přijde jako dost nebezpečná kombinace. Pokud jsi už vyzkoušela tolik metod a nic nezabírá nečekala bych jak se jeho chování změní/nezmění ve škole a "mazala" bych za odborníkem. Nikdo nezaručí že pomůže, ale když se vám to takto sype doma na hlavu asi to bude jediná šance. Jinak držím pěsti a pevné nervy.
@speratovalucie Myslím, že chování vasi matky k vám, to ovlivnit mohlo. Pravděpodobně jste se nebyla schopna matce vymezit, a syn nabyl dojmu, že vás není nutno brát vážně. Proste vycítil, že jste slabší článek, tak toho využívá.. k manželovi se chova taky tak?
@speratovalucie Taky myslím, že vliv té babičky v tom být mohl. Bude to možná taky mozaika z více věcí:
babička, trochu ostřejší povaha, relativně malý sourozenec a nástup do školy. To všechno se mohlo poskládat a udělat pak takový výsledek. Tím, že je to spíš víc věcí najednou, pak může být řešení složitější. Psycholog by pomoct mohl. V současné době je asi největší problém, že nevíte, jak na něj a on toho využívá. Je možné, že pokud bere ve škole učitele jako autoritu, tak se tam může pak chovat jinak.
@speratovalucie resila jsem to jak pisu - psycholog, psychiatr. Jsi naprosto zbytecne vztahovacna.
Pokud mam problem s ditetem doma, tak ho resim s odborniky. Ze je hodny ve skole je hezke, ale tobe to doma nepomuze aby ses, jak sama rikas, nezblaznila.
A propos klepani si na raminko a sebelitost na foru ho nevyresi taky. Myslim, ze co se mi osvedcilo doma jsem psala uz nekdy drive a v soucasne situaci dle tveho popisu to vidim na ty odborniky.
Zkusenosti mam dlouhodobe, od cca 4 let veku syna. Ted je mu 12 a k ADHD se mu pridava puberta, coz je teorve mnamka.
Asi bych mu nastavila pevna pravidla a důsledně je dodržovala. Příchod ze školy v tolik a tolik, doma udělá to a to, pak půjde ven a vrátí se v tolik a tolik. Překvapilo me, že SÁM rozhoduje a oznamuje, že jde ven? To tedy za nás neexistovalo. Pravidla nastavují rodiče. V případě neuposlechnutí bych zarazila činnost, ktera ho baví. A nevymeknout ani když se bude vztekat. Nejí jídlo? V klidu (to je podle me dulezite, nenechat se vytočit!) oznamit, že nic jiného nebude, že jist mohl. Ignorujte řev na celou bytovku🙂 Po pár dnech ho to podle mě přejde. Max mu oznamit, že to nehodláte poslouchat, ať jde řvát do jiné místnosti. Já osobne jsem dost hakliva na ničení a hazeni věci ve vzteku, tak bych mu (klidne i placnutim) v tomto zamezila. O zem ať se klidne mlátí🙂 Zkrátka vymezit jasna pravidla (domu se chodi dle dohody, ji se co je na stole, nenici se veci, ..) a důsledně je dodržovat. Jakmile si někdy něco vyrve (třeba jiné jidlo), proč by to nedělal pokaždé? Připoutá na sebe pozornost (i když negativní, tak je to pozornost) a ještě kolem něj skáčete. Po jidle nebo jindy,kdy scénu neudela ac ji "normalne" dela, se mu věnujte: "to je super, dneska jsme se stihli najíst rychle, to budeme mit čas na ..."
A pokud má moc energie, přihlásila bych ho na nějaký sportovní kroužek. Trenéři si autoritu většinou zjednat umi.
@japona Jasná pravidla má, právě že už nevíme, co víc vymyslet... Kroužek teď á zařízený, od října začne, tak snad... Jo, přijde, řekne že jde ven - ale samozřejmě ho nepustíme. To si dovolovat nemůže. Má jasné termíny pro příchod ze školy, příchod zvenku pokud jde ven apod. Pochvaly jak píšeš v poslední větě teď zkoušíme po delší době zavádět, dnes to zabralo a dokonce mi sám pomohl poklidit!!! Já jsem nechápala, úžasný!!
@postolka007 Klepání na ramínko a sebelítost, to jsem nepochopila, co jsi tím chtěla říct... Požádat o radu maminky se stejnými problémy, to neberu jako špatnou věc, ale mělo by to být řečeno slušně, ne rýpavě, ale to je každého věc, jak je zvyklý se vyjadřovat. Jojo, ADHD je zábavička, znám moc dobře a není o co stát... Musím ale nesouhlasit s tvrzením, že pokud je ve škole hodný, tak to mé potíže doma nevyřeší. Ba naopak. Může mi to pomoct zjistit, čím to může být. Srovnat si, jaké prostředí má ve škole a jaké doma popř.u prarodičů, které taky ignoruje, porovnat to a něco z toho vyhodnotit... Dá se to líp, než kdyby byl špatný s chováním i ve škole, to pak je bludný kruh. Zatím nám začíná (dnes) zabírat pochvala, co psala na konci @japona , tak snad to vydrží. Posledně tento pokus za pár dní rapidně selhal.
@karlajasmine No už se i za psychologem těším.... Teď je třeba úplně v pohodě, vysmátej... Ale jak ho znám, za pár minut nebo hodinku bude zlom a bude zase v afektu...