Druhé dítě s rizikem autismu? Manželův názor a věk jako překážky
Vím, že tady je těch diskuzi bambilion, ale stejně, nás případ je specifický.
Máme jedno dítě, je to kluk a bude mít 6 let. Problém je autismus..nic hrozný to není, málo mluví, pleny má už jen přes noc, nemá pud sebezáchovy, klidně vběhne na cestu auta neauta.
A manžel by chtěl druhé. Je to prý demotivující mít jen jedno dítě, k tomu autistů. Tak chce mít zdravé. Ale vůbec si nepřipouští, že i to dalsi může být autista, natož něco horší. Dítě na vozíku, mentální postižení. Je pravda, že můj porod byla jedna katastrofa. Porod takřka bez plodove vody, kdy sluncem zbytky zelené vody, bolesti že to svět neviděl, malý stlačený v úzkých porodních cestách, já tlačila jak mohla, a tím to možná zhoršila. Po porodu byl fialový. Ve SPC řekli, že má zablokované centrum řeči. V druhém těhotenství by byla sekce plánovaná, klidně i zaplacena. Klidně i soukromá klinika. Ale já stejně váham. Za chvíli mi bude 40 let, manželovi 46 let. Hlídání nemame, mít nebudeme. Dítě potřebuje speciální péči, chodím s ním na různé terapie, kroužky. Manžel se boji, té až jednou zemřeme, tak chudák malý zůstane sám. A kdo se o něj jednou postará, pokud ne rodina? Ale zase druhé dítě bude mít svůj život. Náhodou se rozhodne odjet do Ameriky a já mu řeknu, že nesmí, protože brácha? Manžel říká, že snad by pomohl/a. A nepřipouští si, že by byli autisté dva. Pořád operuje, že je to tím porodem. A co když teď to nebude porodem, ale třeba vysokým věkem? A zase bude autista..znám.rodiny, kde je těch autistu víc, nikde jsou další děti v pořádku.
S jeho pohledem na věc bych si s ním žádné další dítě nedělala, pokud by bylo totiž také nemocné, tak bych se obávala, že to půjde potřetí zkoušet jinam, protože chce toho zdravého pokračovatele rodu.
Hlavně nepřistupuj na verzi "potřebujeme druhé dítě, aby se v budoucnu staralo o staršího sourozence". To je k tomu mladšímu sourozenci za mě fakt neskutečně sobecké. Příbuzní mají první dítě zdravé, mladšímu poranili při komplikovaném porodu mozek, když ho tahali ven kleštěmi a ovlivnilo to výrazně jeho mentální stránku. A starší dítě ho má celoživotně na krku a jejich rodiče předpokládají, že po jejich smrti bude starší o bratra pečovat zcela. Nikoho nezajímá, že starší má svůj život, náročnou práci, dvě vlastní děti a že mladší sourozenec trpí na agresivní ataky, kdy druhé napadá. Celá rodina je z toho zoufalá, a to tolik, že už nám dokonce nabízeli, že by nám pronajali jednu ze svých nemovitostí jen za náklady, pokud se upíšeme k tomu, že se postaráme o jejich syna, když se s nimi něco stane...
@vitezove Ono to bohužel takhle jednoduché není. Embryo nelze vyšetřit na autismus, navíc umělé oplodnění naopak zvyšuje riziko VVV. Přestože porucha je zřejmě genetického původu, neexistuje jeden konkrétní gen, který by ji předurčoval, u většiny vyšetřovaných rodičů je výsledek negativní, přesto vyšší rirziko, že druhé dítě bude PAS zůstává...
Sourozenec je fajn, ale u vás je takových "ale", že bych do toho nešla. Ty nechceš, váš vysoký věk a asi nejvíc by mi vadil přístup manžela, bála bych se, že i kdyby druhé dítě nebylo zdravé, že zdrhne. Zkusila bych možná zajít do nějaké manželské poradny, aby jste vaši situaci probrali s nějakým nestraným mediátorem. Ptala jsi se na názor svého gynekologa. Další věc je, že se vám hned nemusí zadařit. A sama na sobě pozoruji, že každý rok po 40 je znát.
Tim co jsi psala dal je to docela jasne. Ty dite nechces, manzel si chce neco dokazat a mit dalsi dite,ale starat se o nej ochotny neni.
Co to jako je, budu te tlacit do dalsiho ditete, ale na materskou v zadnem pripade, obetuj mu svuj zivot ty...
Kdybych touzila po dalsim diteti, sla bych do toho
Kdyby manzel touzil po dalsim diteti a byl by pripraveny se starat, sla bych do toho (starat se, ne "pomahat"..)
Kdyby manzel me manzel vyhruzkama, ze pujde jinam tlacil do dalsiho ditete, ktere moc nechci, ale zaroven by bylo jasne, ze to bude na me, nesla bych do toho
@urtica Autismus třeba ne, ale mentální poruchy a takové věci ano. A například známá má 2 kluky s PAS a udělali si testy a řekli jim, že ten gen co tohle způsobuje má prostě ona. A že pokud budou chtít další dítě zdravé tak vajíčko vezmou od dárkyně. Tak aspoň něco tím vyřešit jde. Víc se pojistit. Ale samozřejmě nikdy neví co se kdy stane.
Pak bych to řešila klidně adopcí.
Já bych to nikdy svému dítěti neudělala a zůstala bych u jedináčka. Jako argument, že se někdo o staršího musí postarat? To si manžel vážně chce pořídit ošetřovatelku?! Nechápu a když to tady vidím, jak rodiče zkazí život nevinnému dítěti jen aby měli i zdravé, je mi do breku.
Ani nahodou. V tomto veku.. mne se po 40 TAK zhorsila kondicka...a chlap se stara o dite jak moc? Nebo by to bylo vsechno na tobe?
No toho se bojím, jako já jsem aktivní dost a chci se udržovat, co to půjde. Jen tenhle podzim je příšernej, jsem od konce sprna na hromadě, takže nevím nevím. Chlap se o dítě stará, no zastoupí mě, dokáže mu uvařit, vzít ho ven, na kolo, na plovárnu, do sauny, do lesa, to všechno ano, ale třeba do herničky, mateřskýho centra, do by nešel a na rodičovskou dovolenou by nešel v žádném případě ani na měsíc ne, a to já bych třeba to druhé i chtěla, ale já poslední rok doma bláznila. Dost se na tom podepsal i covid, že se nikam nedalo, lockdown, kdyby se mohlo chodit plavat, do Sokola cvičit, bylo by to asi vše lepší. Navíc jak je autista, já věděla, že asi je opožděn minimálně v řeči. Nedalo se s ním pokecat, takže nuda, no. Jen řval.. ve školce zjistili, že je jiný. A opravdu mám z toho strach, hlavně z toho, co když to bude zase autista?
Na to vám nikdo neodpoví. Vzala bych si dva papíry a na oba si psala plus a minus..jak to cítím..v případě, že by to bylo zdravé dítě, ale na druhý v případě, že by dítě bylo zase autistické či jinak jiné. Černé na bílém..pak to jde třeba provést i s manželem...komunikace mezi vámi je nejdůležitější...nikdo jiný do toho nevidí a váš život nežije a žít nebude
Hlavne i to zdrave dite muze byt narocnejsi nez si predstavujete.
@barumrallyebum ano, vím, že i úplně zdravé dítě může být mega náročné. Tohle jako miminko extra náročné nebylo. Od 3.mes.se v noci nebudil. Byl pohodový, já někdy poslouchala od kamarádky příhody, že jsem byla za něj šťastná. Ale šťastna jsem i ted, naučila jsem se nějak s tím žít. Ale druhé. Nevěděla jsem to před dvěma lety, před rokem, nevim ted a nebudu vědět asi nikdy. Já bych chtěla, i nechtěla. Ale o něco víc se přikláním k tomu nemít..včera začal tchán, st ještě máme holku. Jako by to šlo na přání. Jako vy to bylo tak lehké. A já se pořád bojím, že to prostě autista bude.
Nešla bych do toho a neočekávala bych od staršího že se jednou bude o sourozence starat. Bylo to vaše rozhodnutí, ne jeho/její. 🙂
To druhé dítě by opravdu mělo být jen tehdy pokud by ho rodiče moc chtěli, a to i za předpokladu, že by to zase bylo autista. Že by měli kapacitu zvládnout to. A já to tak nemám
Hlavně, jak nám říká švagrová, at očekáváme to nejhorší. Ale já to tak nemám. Druhé dítě mi nějak nechybí, někomu stačí
Jediné, co mě láká na tom druhým je to, že druhý porod může být laskavy, laskava sekce, vynahrazeni toho prvního, kde jsem rodila do puntíku tak, jak jsem nechtěla. Toho jsem se hrozně obávala a ano, ono se to stalo. Tak šance prožít si to, ale zase, jestli já vůbec můžu tohle od druhého dítěte zadat, vždyť se jedná o mě a moje traumata a problémy. A taky chci vědět, jaké to je mít zdravé dítě. To já třeba vůbec nevím, co to je. Vím, co je to mít autistů. Taky na budku. A rodiny, kde je autista a zdravé dítě, znám takové a všichni svorně tvrdí, že pořídit zdravého.sourozence byl skvělý nápad, tím nemyslím postarani se v dospělosti
Manzel řekl, že nemyslí vyloženě to starat se o něj, ale třeba bude v ústavě, budou se tam zle starat, tak mu najde nějaký jiný, na Vánoce si ho bude brát k sobě, bude ho navštěvovat, prostě nezůstane jako kůl v plotě. Moje máma má sestru, ktera je v Domově pokojného stáří
Vzít si ji k sobě nemůže, protože potřebuje pořád dohled a to by máma nedala, ale chodí za ní, posílá ji balík, pokud má narozeniny, svátek, Vánoce, občas ji zavolá. Není na tom světě sama. Také byla v tom Domově a líbilo se jí tam, vi, že je v dobrých rukou.
Lidi tady píší, že nikdo ti nezaručí, že druhé bude zdravé. Ale myslím, že by se tomu dalo jít naproti. Porodem autismus nevzniká, je to genetické. Což ale znamená, že když půjdete třeba do Gennetu nebo na podobnou kliniku, tak by vám minimálně měli udělat testy jestli v sobě máte nějaký gen co tohle dělá. Kdo to má a poradí co s tím. Například tedy IVF. Protože oni pak dokáží prostě otestovat embrya a říct vám, které je zdravé. Každé rozhodnutí má své pro a proti, ale upřímně si myslím, že to druhé dítě by vás hrozně potěšilo. Ono to pak totiž nebude tak těžké, užijete si s ním ty chvíle radosti o které jste bohužel s prvním přišli. Na to, že se postará o sourozence bych fakt nespoléhala ani to po něm nechtěla, to mi nepřijde v pořádku. Spíš bych tedy řešila udělat prvnímu nějaké spoření, a ona se ta diagnoza vyvíjí. Třeba bude soběstačný naprosto. Pokud ne, z pojištění se mu může platit třeba ubytování v nějakém speciálním domě, kde mu se vším pomohou a on tam bude v klidu bydlet, chodit do práce a tak. Asistentku a takové věci. Ale přivézt na svět dítě s tím ,že do konce života bude mít na krku sourozence, to určitě ne.
Cítím z vás veliký strach a stres. Ale neslyším, jestli byste to dítě chtěla. Když si představíte, že tedy bude naprosto zdravé, normální dítě. Toužíte po něm? Ne "nějak to zvládnu" ale toužíte po něm? Pokud ne, tak si nemyslím, že je motivace dostatečná. Pokud tam ta touha je, tak bych zkusila se jít informovat na nějakou tu kliniku, udělat testy, zjistit pravděpodobnosti a možnosti a pak se posunout dál.