Důvody k rozchodu: Neplodnost jako překážka ve vztahu
Chtěli bychom rodinu. Je do mě sice zamilovaný, ale to, co chce, mu stejně nedám. Netuší, že jsem se o dítě pokoušela v minulosti se s bývalými a nikdy to nevyšlo. Myslela jsem, že se současným na to zapomenu a třeba se to změní. Samozřejmě nezměnilo se nic. Lékař nic zvláštního nezjistil. Chce dítě a já se s ním chci rozejít, protože se mnou ho mít nikdy nebude. Mrzí mě to, ale lepší než to protahovat.
@jerrabina souhlasím. My máme dcerku po ivf, protože nám některé testy nevyšly úplně dobře. A když si vzpomenu, že partner stál při mě,píchal mi ze začátku injekce,což byla pro mě velká podpora hlavně psychicky, dávala jsem to lépe než kdybych si tím procházela sama.No a syn se podařil přirozeně s hormony těsně před konzultací na 2.ivf, u něj to těhotenství nešlo že začátku úplně dobře,musela jsem ležet a partner mi opět píchal injekce, ale zvládli jsme to.
Nějak nechápu...je vám 30. Pokoušíte se nejspíš chvíli o dítě a ani doktor nic neshledal a vy reagujete takhle...chápu, že pokud žena chce miminko, je to strašné období, pokud to nejde, ale k vám nemůže přijít už z principu...my se snažili skoro 5let. Oba v papírech neplodnost, IVF nám nedoporučovali...nakonec před odevzdáním papírů k adopci sem zjistila, že jsem těhotná. Hlava vypustila, tělo zmenilo názor. Druhé šlo samo jen o měsíc se zpožděním. Pokud je partner ten, se kterým by jste dítě opravdu chtěla, nekažte to. Skoro každý většinou fakt otěhotní, bohužel ta hlava je tak podstatná, že by se tim mělo začínat ne končit. Jděte na vyšetření, partner taky, pokud vas miluje, nebude problém mít a uživejte si sebe. Nic víc. Ono to přijde až to přijít má a až dovolíte miminku vás navštívit. Kamaradka malé pres IVF, ne kvuli sobe, ale kvuli partnerovi. Sama do 37let taky přirozeně neotěhotněla. Ale kdyby nebyl problém sex, veřím, že by se povedlo normálně...známá 10let cekala na dite, nespocet IVF, nakonec prirozene dvojcatka....a takhle muzu pokracovat...
@elespe999 jezis, neblbni, proc bys mela byt prasiva. ono se to jen zda, ze kazda druha otehotnela jako lusknutim prstu pomalu z 1 nechraneneho styku, ale vazne to tak neni. je to imho spis dost vyjimka. to bys mozna koukala, kolik zen v tvem okoli melo nebo ma s pocetim problem a kolik nervu a slz za tim ve skutecnosti je. 🤷♀️
tak ja mam sice 3 deti, ale cesta k nim nebyla zrovna zalita sluncem, tehotna jsem byla 6x, poprve jsem rodila ve 33 letech, naposledy ted ve 39, prostredni syn neni pocatej prirozene a prasiva si rozhodne nepripadam. 🖐
fakt bych zacala tim, ze bych rekla na gynde, ze uz se vam nezda, jak to trva a jestli by vas nemohli nejak vic proklepnout.
@elespe999 zabít vztah jen kvůli neplodnosti by byla chyba. Jestli je vám spolu dobře a máte se rádi, tak si o tom promluvte. Vždycky se najde nějaké řešení. My s manželem měli problém také otěhotnět. Dvě děti máme přes iui a teď, světe div se, máme na cestě třetí a přirozeně...kde je vůle, tam je cesta.
@elespe999 Pořád uvažuješ o rozchodu, nebo ti tady diskuze dala jiný pohled na věc?
@levandule_k Děkuju všem za odpovědi. Je pravda, že bych mohla nejdřív zabojovat než hodím flintu do žita. Jen asi procházím nějakým blbým obdobím, kdy to vidím černě a asi se to zdá hloupé, ale bylo mi trapně před partnerem, který se tehdy bušil do prsou, že mě jako správný samec oplodní a ono prd. Prostě jsem jako ženská selhala. Jasně, že za to nemůžu, ale prostě to na mě všechno dolehlo
@elespe999 Je normální, že občas něco na nás dolehne, ale je důležité zabojovat a když člověk znovu spadne, tak zase znovu vstát a zabojovat, nenechat se odbít. Ten proces je frustrující, ale slyšela jsem hezké přísloví, kdo chce med, musí počítat s včelím bodnutím.
Většina lidí se nechlubí se svými neúspěchy, nepřiznají ti, my se snažíme 3 roky a nic.
Když ti řeknu, že jsi neselhala, tak mi to nebudeš věřit, takže si to téma začni zpracovávat, ať ti neblokuje těhotenství hlava, ta toho umí vytvořit fakt hodně.
@elespe999 Neselhala jsi. Nejsi přece chodící děloha. Partner by měl být chtít s tebou pro to, jaká jsi. Pokud spolu budete chtít dítě a on o tebe opravdu stojí, tak tě na té náročné cestě podpoří. Mně když nešlo otěhotnět, tak jsem si taky tak připadala. Jako rozbitý inkubátor. Měla jsem pocit, že jsem jako žena selhala. Musela jsem si nechat napsat antidepresiva na tyhle myšlenky. Objednala jsem nás do CAR a do půl roku jsem byla těhotná. Příčinu nenašli. Tak hlavu vzhůru!
@elespe999 neselhala jsi, partner by měl být pro tebe podpora a ne pro něj důležitá jen tvoje děloha. Já poprvé otěhotněla po 2,5 letech snažení, nedopadlo to, na dcerku jsme si počkali ještě dalšího 2,5roku, máme jí díky ivf. A nelituji, že jsme do toho šli
@levandule_k z Přerova. Ale dostali jsme na něj doporučení a byli jsme spokojeni. Dr. Vrublovský byl taky fajn, ale někdy je mu blbě rozumět. Dr. Koutná a Dr. Kučerová byly tragický, první dělala chyby a druhá byla abnormálně neempatická, oběma jsem se vyhýbala. Ostatní lékaři jsou úplně jiní, než zltsm byli, tak na ně nemám recenze, ale další 3 výborné, příjemné lékařky už tam nevidím. 🙄 Škoda
@veronikav31 Začali jsme se hádat, takže to stejně jde do kopru a půjdeme od sebe
@elespe999 kdybych to měla pokaždé hádce vzdávat tak nemám žádné dítě, ani vztah. Bože, ty seš tak strašnej pesimista 🤦 Je problém si normálně promluvit?
@elespe999 holka, žádný clovek není dokonalý. Kdo čeká na dokonalost ten se nedočká ani do smrti.
@elespe999 Nechci se zastávat tvého partnera, když vám u toho doma nesvítím, že. Vztahy, komunikace jsou náročný, nejvíc se to pozná, když je krize. Ty jsi tady přišla s depkou, že se s ním rozejdeš, protože ti nejde otěhotnět a kromě sexu, jsi se ani nenechala pořádně vyšetřit, třeba může být problém neprůchozí vejcovody, někde na imunologii. Nerupli mu prostě jen nervy z toho všeho, co v poslední době zažil s tebou?
Jo věřím, že pro tebe je také mega těžké, protože si to bereš jako selhání. (To ti z hlavy nevymluvím, i kdybych chtěla, to si musíš zpracovat na terapii.)
Chápu, že už je z toho člověk dost na dně když se o něco snaží a nic. Taky chápu, že v tom minulém vztahu to byla asi docela rána pod pás a trauma z toho se táhne i do tohohle vztahu, strach, že se to bude opakovat. Ale ono nemusí. Je to jiný člověk a jiná situace. Je jasné, že člověk se bojí zranění a váha dokud ten vztah je ještě čerstvý, protože pak by to bylo všechno těžší. Ale upřímně? Podle mě je tohle naprosto typicky příklad, kdy je ta neplodnost v hlavě. A rozhodnutí neobihat vyšetření je úplně v pohodě, ale za psychologa se hodně přimlouvám, protože to je podle mě ta cesta.
Já mám děti dvě. Jedno neplánovaně, s partnerem kterého bych si pro život úplně nevybrala. Už jsem byla smirena s tím, že do 30 mít děti nebudu, ale stihla jsem porodit skoro 2 měsíce před 30 narozeninami. Prostě měla jsem přání (v tu dobu dost vzdušný zámek jak mi připadalo), ale netlačila na to a to je to co funguje.
U druhého dítěte jsem to udělala taky tak, protože mě bylo nějakých 34 a manžel je o 9,5 roku starší (10 let zní hrozně, zlatý půlrok 🤣🤭) Moje mamka navíc chodila a furt se ptala jestli je vůbec plodný když už je mu přes 40. Tak jsme se začali snažit před svatbou tak nějak napůl. No a přesně tohle neřešení mají ty děti prostě rády. Vydávala jsem se už jako nuceny abstinent se 2 čárkami na testu, ale jsem ráda, protože po svatbě už bych nedokázala přesvědčit vlastní hlavu že je to vlastně v pohodě když se nezadaří. Psychika dělá hrozně moc, viděla jsem to na kamarádce, a je mi úplně jasné, že kdybychom se snažili až od svatby dál, tak teď bych byla někde na klinice a ne s děckem doma. Dost tomu věřím. Na kamarce jsem viděla, jak nejdřív musela přesvědčit hlavu a pak když už byla v pohodě s tím že dítě mít nemusí, tak to najednou šlo. A jiná moje "neplodná" kamarádka má teď 3 děti, 2 z toho neplánovaně. Prostě změnila přístup a najednou z neplodné se stala ženská na kterou se chlap podívá a už ji roste břicho.
Tenhle přístup co máš mi připomíná tu první kamarádku v době, kdy se snažila a nic. Takže bych začala dobrým psychologem, a pořešit si trauma z minulého vztahu a pak si srovnat myšlenky co teď a taky vztah k sobě samé (ten je dost klíčový i pak pro mateřství, aby se z těch dětí člověk nezblaznil 😅 děti jsou naše zrcadla. Zvětšovací.)
A partnera bych posoudila i podle toho jak se staví k vašemu vztahu, jestli se třeba nechá obskakovat, nebo je opora. Jestli je aspoň trochu oporou, tak takoví většinou hned nezdrhaji 🙂 (jestli není oporou, ještě to nemusí znamenat že je špatný, tam to není buď a nebo. Spíš jen jestli je, tak není co řešit a nevzdavala bych se ho jen kvůli strachu).
On totiž ten strach, potvora, je hrozně moc tvůrčí a zhmotnuje sám sebe.
Prirovnam to k tomu, když je zářivý manžel. Tak dlouho manželku vyslycha, tak dlouho ji v tom vztahu dusí, že ona už psychicky na dně se zamiluje jinde a tím jemu se potvrdí všechny jeho strachy ale jen proto, že ji k tomu sám dohnal. Tak tady to může být dost podobné a na to je potřeba si dát velký pozor. Fakt bych poradila psychologa a rozhodnout se až po nějaké době terapií