Jak dlouho trvá šílená zamilovanost?

Myslím že tohle není pro zdraví vztah úplně to pravé bejt úplně tak to zamilovana atd...též jsem to nikdy neměla někdy člověk potřebuje i prostor pro sebe

Tento stav jsem měla snad první měsíc. 🙂 Je to vůbec zdravý?

Já to měla a měla jsem to dva a půl roku... Ted jsme spolu 10 let.
Asi to nebylo, že bych na něj myslela nonstop, měla jsem taky "svůj život", ale tohle byla ta opravdová čerstvá zamilovanost, než přešla v lásku jako takovou.

Já asi týden?

Hmmm...... tak je to pravda, tak už jsem se asi opravdu zbláznila 🙂 Mám svůj život, mám dvě děti, on má svoje, poměrně náročnou práci a svoje kamarády a koníčky. Ale stejně u všeho co dělám myslím jen na něj a on to má stejně. No jo, stará stodola..... 😀 Trvá to už téměř rok, vídáme se víceméně denně a po létě plánujeme sestěhování. Tak mě zajímalo, jestli to někdo tak má nebo měl, že ta zamilovanost vydržela i po společném bydlení 🙂

To je ale hezky. My se k sobě stěhovali okamžitě, protože jsme bez sebe nechtěli být. A vydrželo to i pak

No tak tohle co popisuješ někdy v pubertě ve 14:D V dospělém životě mě asi dost ovládá mozek a racionální stránka, takže tohle už jsem nezažila, že bych z chlapa až takto šílela. S manželem se milujeme, když náš vztah běžně popisuju, tak mi holky říkají, že jsme pořád zamilovaní, ale asi to tak neberu. Prostě se máme rádi a chováme se k sobě hezky i po 10 letech a o vztah pečujeme🙂 ale kolena se mi z něj netřesou a občas jsem ráda, že není doma a mám klid:D

Ale je fakt že ta prvotní zamilovanost trvala třeba půl roku. To jsem ho totiž jednou viděla, strávili jsme spolu jeden den, vlastně skoro dva, a pak byly prázdniny a já mu pak poslala sms jestli přijede na konci prázdnin, a pak jsem na něj asi často myslela.

@laxesis jj v pubertě a platonické lásky:D

jo přesně se sestěhováním se do společného bydlení (ne že u mne přespával v podnájmu, nebo já u něj jen občas) ta zamilovanost jako taková přešla. Zbyla racionalita a to, že se máme rádi.

Šílená? To je ale velmi nezdravé pro vztah a to spis hraničí se závislostí 🤔
Vzhledem k tomu, že jsem hned po týdnu s mým tehdy přítelem a nyní manželem bydlela, tak možná tak první týden? Nyní jsme spolu 11let a máme se rádi dodnes..

Asi 2r, ale láska, hluboká, oddaná, potřeba spolu být, voláme si 5x denně, když jsme v práci atp. bude letos 18let

Podobný stav jsem zažila 2x, byla jsem jak na drogách, svět byl krásný a růžový. Ani s jedním mi to nevydrželo, po čase přišly běžné starosti a ze zamilovanosti nezůstalo nic. S manželem jsem tohle vůbec neměla, jako jasně, psali jsme si pořád, vídali jsme se, jak nejčastěji to šlo a velmi brzo jsme se sestěhovali, protože jsme chtěli být spolu. Časem to prvotní zamilování opadlo a u mě asi po roce přešlo, což bylo tím společným bydlením, vzájemným sžíváním se a ztrátou určité exkluzivity. Po 8 letech mám manžela ráda, to bych lhala, že ne, ale dokážu si představit i život bez něj.

řekla bych asi půl roku, to jsme spolu chodili a občas u sebe přespávali. po 3/4 roce vztahu jsme se sestěhovali a to ta šílená zamilovanost, už tak silná nebyla. A jsme spolu 8 let.

U nás taková ta echt zamilovanost trvala cca 10 let - až do doby, než se nám narodilo 1. dítě. Fakt je ale ten, že prvních pár let byl náš vztah spíš na milenecké bázi, takže motýlci v břiše a pocity zakázanýho ovoce prostě udělaly svoje…Naopak společný bydlení ani svatba nám na zamilovanosti neubraly snad vůbec. Teď jsme spolu asi 20 let, motýlky v břiše z něho už dávno nemám, ale pořád jsem ze všech lidí na světě nejradši s ním.

Jsme spolu z manželem 14,5 roku a přesto na sebe myslíme pořád ,chybime si když spolu nejsme .... Když někam jdeme tak spolu nějak nemáme potřebu chodit bez sebe to samé naši přátelé ...prostě celá naše parta .... Max dva krát do roka jsou kluci sami u někoho z party a to samé i my holky u některé z nás vždy v jeden den 😀 kluci s kluka holky s holkama ...ale jsme tak sehraní že nám to prostě vyhovuje a jsme tak šťastní 🙂

Někde to tam pod tím nanosem provozně-organizačního balastu furt je. Utkvěla mi věta jednoho kamaráda: V životě potkáš hrozně moc lidí, ale jen někdo Ti "něco" říká. Fakt to největší "něco" má pro mě můj manžel..

Zhruba 7 let.

Myslím, že ten vztah prvotní zamilovanosti chápe každý člověka jinak. Ja to třeba posuzuju podle takové té nervozity před tím než se potkáme, než si přečtu vzkaz... u všech tří delších vztahů cca rok.

U mě to bylo asi nejsilnější dva roky.. ale kdykoli se na něj i dnes podívám, cítím jak se znovu zamilovávám..takové to štěstí, že ho mám, jak je pro mě dokonalý atd atd. Jsme spolu 4 roky. Předtím jsem byla s exmanzelem 15 let a nikdy jsem necítila to co cítím dnes a cítila jsem s nynějším muzem. Tam byl tehdy sňatek z rozumu 🙏

Prvních pár let. Teď po 10 letech mám pořád to třetí, že mi chybí,když se mnou není. Když je v noci pryč, nemůžu vůbec usnout.

Měla jsem to takhle se všemi ex a myslím, že je to jeden z důvodů, že jsou ex 🤣 několik let zamilovaná, myslet celý den na toho druhého, hledět si vzájemně do svých hlubin, až zapomenout na sebe a po letech zjistit: jejda a můj život je kde?
Teď už to tak nemám a přesto mám spokojený vztah. Ona ta vyváženost, mít čas pro sebe a tak nějak si odpočinout od toho druhého, má něco do sebe 😃 s dcerou jsme byly docela dlouho samy, takže samotu vítám i teď. Partnera miluju... prostě ale si ráda čtu sama, maluju sama, jdu na procházku anebo nakoupit sama... Mám na hlavu náročnou práci, celý den jsem v podstatě ve 100% pohotovosti pro komunikaci s lidmi, takže kdybych měla myslet na partnera, tak udělám dost chyb (a jako že jsem třeba první měsíc vztahu nechala noťas na poště, jak jsem byla hlavou mimo, ale počkal tam na mě do rána 😃). Zkrátka: miluju ho ❤️, ale že bych měla hlavu úplně mimo - to ne, protože to jaksi není pro běžný život funkční. Myslím, že jsem i romantička, vyznáváme si lásku celkem často, píšeme si několikrát za den, i když se doma večer pak vidíme, líp se mi usina, když je vedle mne a když nejsem spolu přes víkend, tak si chybime... Přesto myslím, že člověk fakt dělá děsný blbiny v tomto období čerstvé zamilovanosti a měl by mít omezená práva 🤣🤣🤣

Jsem schopná se takhle bláznivě zamilovat, a to je mi 40 (a vůbec si nemyslím, že by to mělo být ohraničeno věkem), ale všechny takové vztahy mi docela rychle krachly.
Jednak asi mou nezdravou závislostí, pak taky růžovými brýlemi, díky kterým jsem si odmítala připustit docela zásadní problémy (třeba patologickou žárlivost ze strany partnera) a celkově prostě tím, že tahle silná chemie mi funguje jen u typů nevhodných pro vztah.
Řekla bych ale, že tohle hodně souvisí s původními vztahy v rodině, a ten, kdo měl ve svých rodičích zdravé vzory se může i "správně" zamilovat. S mým mužem to bylo spíš takové pomalejší budování a upevňování - na začátku se mi "jen" líbil, postupně jsem ho začala mít ráda, díky tomu , jaký je to člověk...až to dorostlo do lásky. Jsme spolu 10 let, poslední rok byl hodně těžký protože našemu synovi byla potvrzena PAS, ale taky jsem díky tomu plně docenila koho mám vedle sebe.

Asi 3 roky ☺
A sestehovali jsme se po 4 mesicich a vzali po 2 letech