Jak oznámit mamce svou diagnózu?

Taky moc neporadím, já to prostě blízkým řekla tak jak to přišlo (moje hospitalizace měla nějaký důvod, a ukázalo se, že to je rakovina). Oni jsou takoví, že nic moc nedávají najevo. Máma mi řekla "to bude dobrý" a tím to pro ní navenek skončilo. Taky se na všecko vyptávala, tak jsem jí dala přečíst lék.zprávu (ona chtěla), ať to má komplet.

Mam to z pohledu druhe a muj tatka mi to rekl, kdyz sme spolu mluvili v autech a jen tak mezi reci mi to rekl. Tajit to fakt dlouho.

V prvé řadě přeji hodně sil.

Přemýšlím jak to napsat diplomaticky, ale moc mi to nejde. Na rovinu vidím jistý red fleg v tvém vztahu s mámou. Kdy ty máš dost závažný problém, potřebuješ oporu, ale emočně řešíš, jak to říct mamce, protože ta se z toho bude hroutit a bude chtít oporu po tobě. Ty místo toho, aby jsi řešila sebe, už dopředu řešíš, jak to zvládne matka. V tom vztahu nejde o tebe i v tak drsné nemoci jako je rakovina, ale jde zase o tvou mamku, aby měla komfort.

Postav sebe na první místo. Ptej se, jak se v té situaci cítíš a hledej takovou variantu, aby ty ses cítila dobře.

Najdi si psychologa, protože ta nemoc je náročná, ale ty to máš znásobené o nepodporující matku, respektive matku vyžadující podporu od tebe. Centrum Amélie (neziskovka specializující se na onkologicky nemocné a jejich blízké) má k dispozici konzultace s psycholožkou, bezplatně lze i on-line. https://www.amelie-zs.cz/pomoc-pro-zivot-s-rako...

@levandule_k tady jde o to, že se bojím aby si něco neudělala... Prostě mi přijde emočně labilní. Hledám radu jak jí to říct co nejšetrnějji aby z toho nebyla vyloženě v prd... . Nic víc ani min

Bohužel, ani sebešetrnější oznámení člověka neušetří toho, čím si při takové zprávě projde... Je mi to líto, ale nemáš maminku jak uchránit.

Nemám zkušenost v roli nemocného, ale zvážila bych možnost napsat dopis, vlastní rukou. S tím, jak se sama cítíš a napsat co ti pomůže (např pomoc typu uvařit, pohlídat děti, odvoz autem, byt k dispozici k vyslechnutí…) a co nepomůže (např hledat alternativní léčitele, časté dotazy - budu o nemoci mluvit když já chci, prosím…) nebo cokoliv, co tě napadne. Nechat ji pár dní na to to zpracovat takto sama a pak teprve mluvit osobně.

Moc držím palce v léčbě a přeju hodně sil. 🍀🙏

Samozřejmě se nedá srovnávat ivf a rakovina. Ale přesně ze stejných důvodů jsem svý mamce neřekla, že postupujeme ivf a transfery. Nelituji.

Musím se soustředit na sebe a na to aby mě bylo co nejlépe. Mamka by mi bohužel vše stěžovala a ubírala by mi energii. Teď jsem ale na prvním místě já. Myslím, že u tebe je to to samé. Mysli na sebe.

Ano, je to trochu smutné, že nemáš silnou a podporující mamku. Ale pořád lepší je se s tím smířit, brát ji jaká je, neočekávat od ní, že ti dá něco čeho není schopná a zařídit se podle toho.

Já bych jí nic neříkala. Ten klid za to stojí a není tvá povinnost cokoliv komukoliv říkat. To poslední co potřebuješ, je se strachovat o jiné. Mysli na sebe. Prospěje ti to, když jí to řekneš, nebo ne?

@reeeza souhlasim. Otazka je, zda pujde nejak jednoduse zamlcet a mlzit kolem lecby, kdyz si bezne volaji kazdy den...

Já mám zkušenost svým způsobem z druhé strany , když moje mamka měla rakovinu. Původně mi to nechtěli vůbec říct (v té době mi bylo 16 a mela jsem těžkou pubertu), každopádně mi to pak řekly z toho důvodu, že na tom oddělení kde se mamka léčila dělala jedna sousedka , která byla strašná drbna. Takže za dva dny si mne odchytla u autobusu a hned se ptala co mamka apod. Pokud víš, že by se to k ní z žádné strany neodoneslo tak za mne bych pockala.Nevím jestli to funguje všude ale mamce v nemocnici nabízely psychologickou pomoc i pro nás rodinu. Možná bych šla touhle cestou než by jsi ji to řekla a poradila se přímo z psychologem a řekla mu tvoje obavy o tvoji mamku jak to přijme ten ti i poradí jak s ní mluvit a jak ji to šetrně oznámit.

Nejsem se jistá, jestli to tady lze říct nějak šetrně...

Máma je dospělá, je zodpovědná sama za sebe, ty jsi také dospělá a jsi zodpovědná sama za sebe. Nemůžeš ji uchránit před světem. Jediné reakce, které můžeme kontrolovat jsou ty vlastní, nikoliv cizí.

znám to jen z pozice příjemce, kdy nám to chvíli před vánocemi řekla manželova dospělá dcera
před vánocemi se domlouvá spousta věcí, takže když nám do telefonu řekla, že by nám potřebovala něco říct, osobně, nebyli jsme nějak extrémně ostražití, naopak jsme si mysleli, že to bude urovnávání dárků, kdo teda co koupí, no a když potom přišla a sedli jsme si, byla vážná, tak jsme trochu znejistěli, ale zase kvůli zcela jiným věcem a potom nám řekla - jsem nemocná. vážně. a diagnozu. až odezněl náš prvotní šok, tak nám řekla plán léčby, který už měla započatý a další navazující věci spojené s léčbou.

takže tobě bych asi poradila její scénář. domluvit si osobní setkání, přijď raději ty k ní, potom můžeš odejít, než obráceně, snad mi rozumíš, jak t o myslím.
a řekni jí, že jsi nemocná, jak jsi nemocná a co tě v blízké době čeká.
a přeji hodně sil a úspěšnou léčbu.
🍀

Jesli s maminkou mluvite denne tak mate pravdepodobne dobre vztahy. Kdybys ji to nerekla, ona z tebe stejne uciti ze je neco spatne a casto je mnohem horsi co si lidi domysli nez skutecnost.
Takze bych to rekla tak jak to je, bez obalu. Kdyz budete sedet u mamky u caje nebo kavy, proste "mami musim ti rict neco duleziteho a moc te prosim abys to vzala statecne" "nasli mi tuhle diagnozu, podstoupim ted tohle leceni a moc bych potrebovala mit v tobe podporu. Neboj se, zvladneme to - a rekla bych rovnou co si neprejes aby se delo nebo jak si tu podporu predstavujes. Proste mluv zcela otevrene a jestli ti nejaka reakce bude vadit, tak to take otevrene rekni. Bude to pro maminku sok, jako pro kazdou mamku, ale urcite se bude snazit byt tady pro tebe.
Spouste lidem pomaha nejaky ukol, aby meli pocit, ze jsou k necemu a ze pomahaji. Tak co maminku treba poprosit, jestli by ti mohla kdyz budes po lecbe uvarit poradny domaci vyvar nebo proste zamyslet se nad tim, co by ti opravdu pomohlo? Tobe to pomuze a i pro ni to muze byt vzpruha, na kterou se zameri aby nemyslela na mozne scenare?
Ale to hlavni v tomto pripade je - mysli na sebe. At je ti dobre a at usetris silu na boj s nemoci.

Já našim svou diagnózu řekla hned jak to šlo. Vím, že mamka si všechno moc bere, ale kdybych ji to neřekla, vysilavala by ještě víc... Takhle jsem ji řekla že mám tu a tu nemoc, řeším to takhle a takhle, nic moc jiného se s tím nedá dělat, ani mi nějak nepomůže a hotovo... Jen musím brát léky...
Mamka se samozřejmě lekla, hned ji to srotovalo a hledala příčinu... Jenže ta žádná není... Prostě to tak je... Chvilku ji to trvalo, ale nakonec to přijala a vidí že žiju běžný život téměř bez omezeni, tak je v klidu

Rekni ji to presne jak pises a ze ted potrebujes oporu v ni ❤️ bude silna, je to mama. Hodne štěstí 🍀

Napiš jí dopis nebo email, kde napíšeš co ti je a jak potřebuješ, aby ti pomohla. Že v tuhle chvíli potřebuješ se soustředit na sebe a potřebuješ oporu, že víš, že je to pro ni šok, ale že teď nemůžeš řešit ji, ale jen sama sebe, že až budeš vědět víc nebo až budeš připravená říct ji víc, tak jí to řekneš, ale ať se teď na nic neptá a jen tě Že to společně zvládnete. Ona bude mít čas si svou reakci odžít, pokud ti bude volat, chtít se ptát, tak ji jen znovu napíšeš zprávu, že teď prostě ne. Nám takhle naši napsali email. Bylo to těžký, taky jsem jim hned chtěla volat, ale respektovala jsem jejich přání a neudělala jsem to.

Hodně síly.
Napíšu ti jak jsme babičce oznamovali smrt moji mamky - babičky dcery. Babi 95 let tenkrát. Jelikož byla při smyslech tak jsme se báli, aby ji to nevzalo, že bychom museli strojit další pohřeb. - 2 naráz . Ségra si vyžádala od dr. léky na uklidnění ty jsme ji podstatě podstrcili ten den a řekli ji to. Reagovala klidneji. Sice ano plakala- to jsme plakali všichni. Ale nic extrémního.
Jenže nemoc je asi něco jiného. Ale opravdu pokud si myslíš že to neustoji- volila bych totéž - ať není ten šok tak extrémní na city.

Achjo, tuším, jak ti je. Mám mamku stejného ražení a řešila jsem trochu podobnou situaci. Mně se nejvíc osvědčilo mamce říkat všechno, co nejpozději a s naprostým maximem informací (jaká je prognóza, jak bude probíhat léčba, co za specialisty jsi navštívila…). A na tvém místě bych se nebála mamce říct, že potřebuješ její podporu.
Případně, pokud se na to necítíš, ať jí to řekne třeba partner. Ono je někdy lepší v zájmu zachování vlastního duševního zdraví, zvolit tu snažší cestu.
Držím palce ❤️❤️.