Jak přerušení kontaktu s tchyní vnímají děti?

děti už jsou velké, nechala bych na ni zda chtějí tchýni vídat nebo ne.

@ai30 manžel ji vídá s námi, já byla hlavní iniciátor návštěv, aby ji děti viděly. Děti jsou rozhodnuté, vídat ji nechtějí, ale je to na nich. Píšu, že je nutit nechci.

@anonym_autor asi mi tedy uniká pointa diskuze. Co tě tedy zajímá, když tvé děti babičku vídat nechtějí a ty je nutit nebudeš? Zajímá tě, zda to mají jiné děti stejně, nebo jak děti reagovaly na rozhodnutí matky, že tchyni vídat nechce?

@miryp jak to celkově zahybalo vztahy v rodině. Jak děti vzaly, že máma takto odmítá babičku. Třeba i to, jestli děti později nezačaly vyčítat, že prisly o babičku.

Aktuálně jsem v podobné situaci. Také jsem byla iniciátorkou kontaktu s tchyní, muž se s ní moc vídat nechce a už ani já. Před dětmi nic proti babičce neříkáme, neodmítáme ji, jenom nám to na návštěvu k ní vyjde maximálně dvakrát do roka - a to se pokaždé podle celkového psychického stavu rozhoduju, jestli pojedu s nimi, nebo mám bohužel zrovna něco důležitého na práci. Snažím se nelhat a nevymlouvat, ale taky se snažím před dětmi o svém odmítavém vztahu k babičce nemluvit, abych je neovlivňovala, aby se rozhodovali opravdu sami za sebe.

@anonym_autor děti to neřeší nijak, prostě berou jako fakt, že já se s babičkou pokud možno vůbec nestýkám. O babičku nepřišly, babička jim volá a manžel za ní s dětmi jezdí dál párkrát do roka jako dřív (bydlí daleko, navíc je imobilní s malým bytem, takže tam nikdy neprobíhalo hlídání či prázdniny). Kdo brblal, byl manžel, ale stačilo mu párkrát vysvětlit, že si to s dětmi užije sám rozhodně víc, než kdyby mě tam na sílu tahal a já dávala svou nevoli najevo a honila ho domů...

@anonym_autor Hele, moji rodiče, když jsem byla malá (cca 10let, ségra 12 a brácha 15) se přestali vídat s prarodiči (taťky rodiče) skrze jednu, velmi špatnou situaci, kterou zapříčinil děda. Asi jsem to ze začáku nepobírala, ale brala jsem to tak, jak to bylo... Po cca 8 letech se kontakt obnovil. Dodnes vím, co se stalo jen okrajově a do podrobna to ani nepotřebuji. Ale jsem ráda, že jsem s nimi kohla být zbylé roky jejich života.
Já s tchýní mám problém, co zemřel náš první syn a taťka nám bojoval o život v nemocnici. Ona se otočila zády, přestala komunikovat a dodnes jí to mám za zlé. Pak se nabalily další věci za ty 4 roky a jako přežiju návštěvu, ale nevoláme si a respektuji ji jako manžela mamku. A už začínám uvažovat, že na její narozeniny v říjnu ani tam nepojedu, že mi bude "špatně". Ať si tam jede manžel se starším synem. Mladšího(4měs.) bych nechala doma semnou. I proto, že nechci, aby ho viděla švagrová (když jsem byla v porodnici, udělala scénu po rodině, že nemůže přijet a rozhádala celou rodinu, včetně manžela a mě).
Pokud jsou tak velké děti, ať si sami rozhodnou, zda po jedou či nikoliv. Ale nemluv o ní špatně před dětmi a nechej to opravdu na nich.

Tak tam nejezdi, to nevadi, jen prosim te pred detma o babicce nemluv skarede nebo nedej boze po nich nechtej, aby ti pritakavaly jak je hrozna! (Jednu dobu mi tohle delala mamka)

@barumrallyebum snažím se o babičce mluvit hezky, ale ona se o nás vyjadřuje nepěkně.

@anonym_autor Je to smutný, ale neboj, ty děti nejsou hloupý a tyhle věci vidí a chápou.

Znám to z pohledu dítěte. Tátova mamka na mojí mámu nasazovala a vůbec ty vztahy nebyly dobrý. Nám návštěvy nezakazovala. Dokud jsme byly malé chodila nás k našim hlídat (naši pracovali na protisměnách), pak i tohle přešlo a spíš jsme jezdili my za ní. Často o víkendech jsme u ní se sestrami spaly nebo jsme jezdili k ní na zahradu. K nám ona pak už nechodila a jen táta k ní chodil na kafe případně zajel na zahradu. Vztahy se zlepšily, když měla babička vyšší věk. To začala mamku vychvalovat, jak všechno zvládala se 4 dětmi, měla uvařeno a stále uklizeno. Pak chodila mamka i s tátou na kafe. Škoda, že to nešlo dřív.. My měly se sestrami babičku hodně rády a ona nás a jsem ráda, že před námi babičku neshazovala, i když ze strany babičky jsme pořád poslouchaly pomluvy. V tomhle naše máma vyhrála na plný čáře, že se před námi nesnížila na stejnou úroveň.

Ty deti uz jsou dostatecne velke, aby za babickou jely nebo ji zavolaly samy. A pokud ne, porad je tady jeji syn. Ten by mel byt prvni, kdo tam jede. Takze ty zadnou vinu na utnuti vztahu s vnoucaty nemas a mit nebudeš.

@pe_tu_ss_ka děti babičku rády nemají. Nechce tam ani jedno. Vadí jim, jak mluví s námi i s nimi.

Ahoj, ja znam svoji tchyni 16 let. Je mi 32 let. Letos na moje narozeniny, kdyz muz s detmi nebyl doma, prijela mi “poprat”. Probehlo to tak, ze mi prvne nutila zase nejakou alternativni medicinu, nasledne jsme presly rozhovorem k tomu, jak vse delam spatne - nevenuji se detem, mam jen sebe na prvnim miste a je je, nevarim jim domaci stravu (pritom ja vyvaruji jak v alcronu), mame nedonoseneho syna - resime s nim x problemu, sama jsem z toho psychicky na dne a neodpustila si “uz se na to nemuzu divat jak je hubenej , nedas mu najist, on je jak paratko a ty jsi jako becka”… ze mi muz manzel vozi MOJE deti do skolky a ja si vyspavam do 10ti hodin, a co cely den delam? At ji to reknu? Tak jsem se nadechla a … rekla - je mi 32 let coz je dost na to, abych se nemusela pred nikym obhajovat. Ziju svuj zivot dobre a jsem spokojena, nase nazory se nikdy nepotkaji a vyzvala jsem ji at odejde. Ona zustala stat zaskocena, ze ja ji nemam co vyhazovat. Rikam - to se teda pletete, jste v mem dome, ktery jsme si sami vybudovali, sami si ho platime a od nich jsme nemeli nikdy ani korunu, zadnou podporu, nic. Takze jsem ji vyhodila a ona nechtela odejit. Nakonec jsem ji realne vzala za rameno a vlekla ji pryc, jak uz mi bouchly nervy a rekla jsem ji, ze sem uz mi nikdy nevstoupi a v mem zivote skoncila. Je to obrovska uleva, protoze ja se s ni vidat nemusim a nepotrebuji. O nase deti - vnoucata - zajem nemaji, jen jak mi do toho kecat, jenze vi o nasem zivote uplne nic, kdyz s nimi netravi cas a ma jen nekake svoje dedukce…. Takze aby mi radil nekdo, kdo si moje deti nevzal nikdy ani pres noc na prazdiny, je fakt ulet. No. Deti po babicce urcite neteskni, ani si na ni nevzpomenou - ale neni to moje vina. Oni o ne nejevi zajem. Manzel, kdyz tam nekdy jede, tak je vezme s sebou, nebo kdyz mu zavolaji, ze je vezmou na prochazku, tak jim je doveze. A takhle nam to vyhovuje.

@anonym_autor pak myslím, že máte vyřešeno. Děti už jsou velké, tak pokud sami nechtějí, nenutila bych je a ani sebe do kontaktu s někým, s kým nám není dobře. 🙂

@martina1317 Tohle bych potřebovala taky udělat.... Poslední třešnička byla v červenci, když tchán mluvil po telefonu s manželem a spustil, že k mým rodičům neustále jezdíme (mám je 60km, manžel si meně k němu vzal s tím, že tam budem jezdit pravidelně - jednou za 3 týdny to vychází), že nemáme furt čas a završil to poznámkou, ať si štěkám na své rodiče, ale na ně ne. Dříve jim bylo jedno, že tam jezdíme, protože jsme neměli děti - to byla slova tchána. Že víkendy trávíme.na výletech, popřípadě u našich je taky kapitola sama o sobě. A s tím štěkáním jsme to vůbec nepochopili - ano, jsem držka, naši vědí, že si svoje řeknu. Ale ke tchánovcům jsem si nikdy nic nedovolila. Po tomto, co tchán spustil, tak už jsem se šprajcla, že takto to opravdu nebude a pokud k něčemu dojde, už si své řeknu. Za pár dnů mi je 37 a opravdu jsem se naučila, že jsou lidi, které nechci ve svém životě. Moji rodiče nikdy do ničeho nekecali, ale oni pořád něco. Když jsem byla v porodnici v dubnu po císaři, tak mi volali, že jsou nemocní, ale že si vezmou roušky a přijedou 🫣 To jsem jin opravdu řekla, že OPRAVDU NE. Půl hodiny po tomto telefonátu psala švagrová, zda by se druhý den nemohla stavit. Tak jsem pouze odepsala, že to přijedou kluci (manžel se synem) a další den jdu domů. No a ona hned volala tchýni, jak ji tam nechci (1,5roku jsem ji neviděla, za celou dobu se neozvala, nezeptala se, jak se daří). Tchýně zavolala manželovi a zhádala se. V pozadí houkl tchán, ať to položí. Pak mi volal manžel, co že jako tam nechci jeho sestru a že tam ona prostě přijede drihý den, jak tam budou oni 🙈 Vůbec ho nezajímal můj názor, že jsem po těžkém propdi, první den, kdy jsem byla bez drenu a těšila jsem se na staršího syna.

@martulka88 no tak muz je teda na moji strane a respektuje, co chci ja, takze kdyz reknu ze ne nechci aby prisli den po cisari, rozhodne by to respektoval. Jakou mas oporu v muzi? Je mezi mlynskymi kameny, nebo stoji pevne na tvoji strane? Jako jsi dost dospela na to, abys kolem sebe mela jen lidi, co te maji radi a podporuji te. Me tchyne rada nema a ja nemam rada ji, hold se to nepotkalo, ale ja si vzala jejiho syna. Ne ji. Slib o ucte jsem dala jemu, ne ji. Takze s ni se vidat nemusim. Pro me je to uzavrene a moc se mi ulevilo.

@martina1317 Když jsme se seznámili, jeho rodiče byli pd sebe cca 10let s tím, že oba si vzali jiné protějšky. Asi po roce a půl našeho vztahu se rozvedli a vrátili se poté k sobě. Manžel si dával za vinu, že se rozvesli kvůli němu (ne, nebylo to kvůli němu, ale že tchán podvedl tchýni a nakonec si tu milenku i vzal). A jelikož manžel nechce, aby se rodiče hádali, tak je spíš mezi mlýnskými kameny. Jednou se mne zastal a to bylo teď v červenci, jak se do něj tchán pustil. Sice je na svou mamku naštvaný, za to, co udělala v době naší ztráty, že defakto nejezdí na hřbitov apod., ale zároveň v něm je to, że je jim 69 a dlouho tady nemusí být. Já ho na jednu stranu chápu, nikdy jsem o nich neřekla, že jsou zlí nebo že je nesnáším (po červenci je tedy moc nemusím, to je už fakt). U nás byla jeho rodina vždy tenký led a naše hádky pramenily právě z jeho rodiny. Asi 2 roky byly hádky jen skrze jeho rodinu a to si myslím, že nás i poznamenalo. A ikdyž se o nich snažím nemluvit, abych ho tím nevytočila, tak občas to prostě musím vypustit. Dokonce potom, co bylo s porodnicí a švagrovou, tak jsem na férovku řrkla, že nechci, aby k nám přijela s rodinou. A to tedy defakto respektuje a já jí opravdu neviděla od porodu. On to bral tak, že když nemohou dojet jehonrodiče, protože jaou nemocní, tak ať maléjo vidí aspoň někdo z rodiny a že je to i jeho dítě. Tak jsem mu pak taky řekla, že porodnice je jen o té ženě a miminku a měl chápat můj postoj. Prostě on s tím, že se nechce rozhádat s rodinou, tak tím trpí i náš vztah. Což on nevidí a nebo nechce spíš vidět.

Detem jsem vysvětlila, proc se s dotyčným scházet nechci, co se stalo. Detem návštěvy nezakazuji, ale nechtějí k dotyčné jezdit. Nenutim. I kdyz je to rodina, neni tady žádná povinnost udrzovat vztahy, pokud se dotycny neumi chovat nebo vam nejak ublizil.