Jak přesvědčit manžela, že hlídání dcery pomůže?
Jak přesvědčit manžela, že už je čas aby si malá občas zvykala i bez nás? Malé jsou dva roky, ráda bych si s manželem zašla na večeři, nebo na bowling...aspoň jednou za dva měsíce. A on je zásadně proti, že nebude dceru nikam odkládat pro naší zábavu. Přitom malá už byla u mých rodičů párkrát chvíli beze mě, když jsem někam nutně potřebovala, a naprosto bez problému. On to teda nesmí vědět 😣 Je problém že má asi blok kvůli svému dětství, kdy jeho máma lítala po hospodách a po chlapech, a on byl buď u babičky, a nebo doma sám. Ale přece to tak nemůže brát, sám říká jak je ze všeho vyčerpaný, ale když mu nabídnu hodinku nebo dvě abysme byli jen sami dva tak vyletí že neexistuje, že to musíme vydržet.
Jestli se tě ptá, "jak by ses cítila ty jako odložené dítě..." - byla ty jsi v dětství hlídaná prarodiči nebo někým? Nenaskakovala bych na tu výtku, že se ON cítil odložený, ale když se takhle ptá, odpovídej jak TY ses cítila, když jsi byla v dětství s někým jiným než s rodiči...
@xxx3d On ví že je má ráda, že se s mojí mamkou vždycky vyblbne. Ale nechce být prostě za toho "zlého" co se zbavuje dítěte a nechá ho samotné. Jednou mi řekl že jsem už taky sobecká jako ostatní, ať já si jdu kam chci,ale on bude s malou.
@klokanka31 to je "ideální" příležitost k hovoru.
"Takhle se mnou nemluv. Chápu že máš trauma.. a já bych tě chtěla podpořit v jeho vyřešení..." atd.
@jahodi Mě hlídal děda, párkrát jsme byli na prázdniny u babičky. Když jsme byli přes noc, to jsem probrečela, ale když jsme byli u dědy na pár hodin, bylo to fajn...
@jahodi A na to se nasere, max.mi řekne že děkuje že mu to zas připomínám, a buď uteče pryč, nebo mě ignoruje.
@klokanka31 tak to už je jeho věc, ale mně by teda vadily ty kecy o sobeckosti.
Vis co? Bud se se stavem smir a navzdy ho omlouvej nebo musis neco udelat. Reseni se tu navrhovalo nekolik. Ale resenim neni, ze mala bude u babicky na tajnaka. Do skolky nepujde? Sourozence neplanujete? Do skoly taky nepujde? Aby nekde nebyla odlozena… to bude dcera zivotne dost pouzitelna
Mě teda taky napadlo, jak to bude vnímat u školky? Taky to bude brát, že je tam odložená? A pokud normálně do školky půjde, měl by si taky uvědomit, že by bylo pro její dobro nejlepší, aby občas byla bez vás a nebyl to pak takový šok.. Dceři budou na konci léta tři, babičky a dědové běžné hlídají, když potřebujeme jet k doktorovi nebo něco vyřídit, kolikrát to je na celý den.. Teď v létě pojede na týden k tetičce, která si jí vyprosila, že by si jí chtěla na týden vzít na prázdniny.. Taky jsme z toho nervózní, že nebude týden doma, ale vsadim se, že dcera si to užije 😁 A to bude 60km od nás, auto a řidičák teda oba máme, takže kdyby něco, jsme tam za hoďku..
Tohle je těžká situace, manžel má psychický problém a musí si ho uvědomit a začít na tom pracovat.. Jestli to odmítá, tak s tím není co dělat.. Zkus mu prostě nějak vysvětlit, že dceři prokazuje medvědí službu.. Mám bratránka, jedináček, jeho mamka (moje teta) je těžce nemocná (svalová atrofie) a byl od malička jednak rozmazlovanej a jednak pořád jen s ní doma, do školky nechtěl, tak nechodil, apod.. Teď je mu 12, mají šílený problémy ho donutit chodit do školy (zamyká se na wc, vyhrožuje skokem z okna, atd.), opakoval 5.tridu jelikož propadl, teď měl individual, že nemusel do třídy, ale učil se doma a jednou nebo dvakrát týdně měl samostatný doucko s učitelkou, teď půjde do 6., kam prostě bude muset chodit a jsem zvědavá, jak to dopadne.. Hrozí mu i diagnostak, protože je absolutně antisociální, nemá žádný vazby, žádný povědomí o povinnostech a tak.. A je to přesně tím, že nikdy nikam nechodil a nikdo ho neučil ani trochu samostatnosti ☹️
hlavně mě i připadá, (i když tuším že to musí být těžký) že není bezpodmínečně nutný, aby on s případným občasným "odložením" souhlasil. Asi tuším, že bude nepříjemný, no to se můžeš ohradit. Ale co tak slýchám, rodiče obvykle najdou nějakou oblast, kde se neshodnou. Má ideální představa by taky byla, ať se spíš shodnou. Ale když ta změna moc nejde očekávat?
V diskuzi vidíš, že tvoje představa je rozhodně normální, nikoli sobecká. Vypadá to, že s manželem si asi nějakou dobu sama nevyjdeš, ale ty sama můžeš dávat dítko hlídat a souhlas manžela není bezpodmínečný. Je to holt oblast, kde každý máte jiný názor.
Když to řeknu ošklivě, třeba bude až tak zásadový, že se radši v deset dopo vezme volno, abys mohla ke kadeřnici když zrovna chceš. Ale fakt bych to teda neřešila "lhaním", tvá potřeba je legitimní a v pořádku. ♥
Vždycky všude v diskuzích čtu "Nedělala jsem si děti, abych je pak někam odložila" a úplně mě tahle věta vytáčí. To, že dám dítě na hlídání k babičce přece není žádné odkládání. Je fajn si jednou za čas užít čas s manželem nebo prostě jen tak sám se sebou. Dítě alespoň zažije něco jiného a babička s dědou si užijí čas s ním... U nás se syn k babičce a dědovi vysloveně těší, teď už mu je sice 5 let, ale jezdí k nim už od necelých 2 let. Vymýšlí mu různý program, hodně se mu věnují, takže o žádném ODKLÁDÁNÍ nemůže být řeč... A za sebe můžu říct, že někdy prostě potřebuji čas jen pro sebe a pro mě a manžela, vůbec se za to nestydím!
Kdyby mi manžel zakazoval hlídání synů od babiček, tak bych se brzo zbláznila a náš vztah by byl asi dávno v kytkách...
@nitii Tak to je hrozný
@klokanka31 to je idealni prilezitost mu rict, ze jdes teda i sama, protoze to potrebujes, a on at s ni teda je, kdyz ji nechce sverit nekomu jinemu. Pak se muzete pobavit o pocitech, jestli uzna ze to bylo intenzivni, narocny… rict mu ze byt v tom porad a neodpocinout si, je cesta k vyhoreni.
Podle jeho reakci bych mu trauma nepripominala, je mu to neprijemne a tim ze se bude citit neprijemne ho k reseni uz tuplem nepresvedcis. Mluv o tom, jak ses citila ty, kdyz jsi nekde na hlidani byla, ze jsi zazila zase neco jineho a bylo to ok. Klidne i o tom ze pres noc jsi brecela, proto vis ze pres noc bys ji nenechala, ale pres den je to v pohode. Jeste me napadlo ze neni kazde hlidani hned odkladani, je to spis otazka miry, tak se bavte o tom jak casto by to pro dceru bylo jen zpestreni programu a necitila by se odkladana… teda spis jak casto by to tak dokazal vnimat manzel.
A ja jeste porad nechapu, proc je takovy problem priznat, ze jsem sobecka. Ano, na hodinu, na dve, na den, cokoli, klidne sobecka budu a mam na to plne pravo. Naopak nikdo nema pravo mi vzit uplne vsechen cas
@klokanka31 on ten svůj "problém" vnímá jako újmu, která se mu stala a kterou nechce aplikovat na svém dítěti, protože ví až moc dobře, jak bylo jemu. z jeho pohledu jednoduchý.
na tobě bude, abys mu vysvětlila, že malá u babi s dědou netrpí, že je tam ráda, že je má ráda.
pokud by tohle nebyl schopný přijmout, pochopit, pak je na čase mu navrhnout nějakou konzultaci, společnou, klidně vás tří dohromady, aby neměl pocit, že když nechce ublížit dceři, jsi ta špatná ty, jestli mi rozumíš.
dcera neví, jaké to je, být odložená, nechtěná, na obtíž - tím, že ji jakoby bude izolovat od lidí, kteří ji mají rádi a které má ráda ona a mohla by s nimi vytvořit hezké pouto, jí paradoxně ubližuje taky.
no, nebudeš to mít jednoduché, nepůjde to lehce jako mávnutím proutku, ale pokud budete chtít, podaří se to.