Jak řešit přítelovo agresivní chování a ochranu dítěte?

Vůbec nechápu, proč máš potřebu něco takového řešit s jeho rodiči. Co od toho jako čekáš? Že mu naplácají, dají zaracha a donutí ho, aby se tvým rodičům omluvil? Na to už je trochu pozdě, ne? Je dospělý a ten problém je mezi vámi, takže pokud něco řešit chceš, řeš sebe a jeho.
Já pro jeho výstup mám do jisté míry pochopení. Ano, společensky to neustál a měl by se umět omluvit, ale jinak je to prostě důsledek toho, že se dle mě ve vícegeneračním bydlení, kterému podle všeho ty neumíš dát jasná pravidla, dusí. Jelikož ty žiješ ve svém a se svými rodiči, tak si vůbec neumíš představit, jak to může vnímat druhá strana. Můj muž třeba touží po tom, abychom prodali byt, zvýšili hypotéku a koupili dům, kam by sestěhoval nás a jeho matku a bratra. Na to mám jedinou odpověď už více jak 10 let - "Nikdy." A jsem schopná z toho udělat i důvod k rozvodu.
Místo běhání za jeho rodiči si raději sedni s ním a svými rodiči a dejte společnému soužití jasná pravidla, která mu dovolí mezi vámi volně dýchat.

Já bych do dvougeneračního bydlení nechtěla ani za nic. Jakože super, že ty s nimi dobře vycházíš, vyhovuje ti to a máš pocit, že na něj jsou taky strašně milí - i kdyby byli, já bych taky nechtěla mít tchána a tchyni věčně za zadkem. Teda ani svoji rodinu.
Pokud to tímhle bereš jako uzavřené, tak tím neobtěžuj jeho rodiče. A ani pokud to chceš řešit. Podle mě bys v první řadě měla uznat, že toho je hodně, co ho může sr.., i když ty to třeba nevidíš a nechat ho mluvit. A řešit, co změnit, aby to fungovalo, třeba i s poradnou.
Jako samozřejmě mu mohlo hrábnout nebo to může být agresivní pako, ale to, že ty ani nepřipouštíš, že má důvod k nespokojenosti a za vším vidíš, že si vymýšlí, všechno je v pořádku, stejně by to neuměl líp... - já bych za takových okolností byla taky pěkná semetrika.

@miryp Jak to, prosím, myslíš "dát jasná pravidla"?? Žijeme tady prostě ve dvou domácnostech, společnou máme akorát chodbu, prádelnu a zahradu (na kterou ale on ani nechodí). Naši k nám prakticky na návštěvu nechodí, protože on si žádné návštěvy nepřeje, max stojí na schodech. Kontakt navyhledávají, hledí si svého...a stejně pořád poslouchám, co by naši měli dělat, na co v televizi koukat, co by měli číst, koho volit, kdy topit...prostě vytváří problémy i ze situací, po kterých mu vůbec nic není 🙈

@suzanna123 Však já tomu rozumím i z té druhé strany, taky bych nešla bydlet s jeho rodiči. Ale právě proto mě to teď tak štve, protože on tu možnost volby měl, já karty na stůl vyložila, navrhla jsem v té situaci i možnost se rozejít. Zůstal. A teď prostě jen dupe nožkou a řve na nás, co všechno je tady podle něj špatně.

nevyzrálej chlap, co si svoji frustraci vybíjí na vás. To by se mi taky znechutil

Rada bych ti poradila, ale uprimne nevim. Muj EX se zacal chovat presne takhle a uprimne to byl konec naseho vztahu. Vsechno mu vadilo a nejhorsi samozrejme moje rodina. A to jsme nebydleli spolecne. Posledni kapka pro mne byla, kdyz na Vanoce vyjel po moji segre. Ale vazne proste vypadalo, ze ji jednu vrazi. Vyhodila jsem ho. Tohle si normalni clovek nemuze dovolit prece ☹

tak s tímhle tvým přístupem se mu teda tuplem nedivím. Z toho úplně kape, jak je pro tebe důležitý a jak ho respektuješ... Ty bys s jeho rodiči bydlet nešla, ale on, který do toho kvůli tobě šel, jen dupe nožkou a řve. Co ještě by měl dělat? Respektive, nezamyslela ses nad tím, co bys ty měla dělat?
Já jsem se kvůli partnerovi přestěhovala do jiné země. Nechtělo se mi, ale holt moc nebylo jiné řešení, pokud jsme spolu chtěli být. Ano, měla jsem možnost říct ne. Takže nemám nárok být nespokojená, nešťastná, frustrovaná, když je to tu pro mě náročné? Naštěstí vedle sebe nemám člověka, jako jsi ty.
A znovu, možná je celá situace jen o tom, že on je pako a nejlíp pryč od něj, ale to, co ty tu píšeš, fakt nepůsobí, že tohle je situace, ve které by byl kterýkoliv chlap spokojený.

Milovala jsi ho vůbec někdy? Respektovala jsi ho vůbec někdy? A napadlo tě vůbec někdy přemýšlet o tom, proč s tebou zůstal? Umíš si vůbec představit, že tě někdo miloval tak moc, že o tebe nechtěl přijít a tak potlačil sám sebe a akceptoval tvá ultimáta? A že zkrátka a jednoduše po letech už toho má plné brejle a neví kudy kam? A prostě mu bouchly saze? Ono nelze nebýt frustrován, pokud vnímáš, že tě druhý staví až na konec rodinného řetězce a jsi jen trpěn, protože tak to z tvého popisu vnímám já...
Navíc si vůbec nepřipouštíš, že bys na tom nesla jakoukoliv vinu...

Docela me zarazi, jak ma tady nekdo pro NEJ pochopeni, jakoze wtf. On prece nebyl donucenej jit s ni zit do baraku k rodicum, mozna tehda nebyla jina moznost volby, nemeli dost penez... No a pokud s tim souhlasil tak co je za problem na jeji strane? Ze ma ponorku z ni, ditete a jejich rodicu a neumi s tim pracovat a vyjebava a nadava na jeji rodice, a skoro vlepi jejimu otci facku...to vam prijde normalni? Spis misto huceni a buzerovani si ma s ni sednout a promluvit si o tom,ze co mu vadi. A ne ze zacne tuto killer strategii. A uplne klidne vidim si promluvit s jeho rodici, protoze pokud jim zalezi na vnucce, tak mu snad vyprask daji, protoze ho evidentne potrebuje.

Nech malou na 2 hodiny u babičky, zajděte s přítelem na neutrální půdu a proberte to.
Váš vztah jde do kytek. Proč? Chcete ho zachránit ? Kde je problém? Co pro to máš udělat ty? Najdete kompromis? Začněte fungovat společně jako rodina? .... Každopádně rodičům by se omluvit měl.

@dyechampion protože sz toho, co tu autorka píše, to moc nezní, jakože ten chlap má vůbec možnost s tím pracovat. Pokud na nějakou stížnost dostává odpověď typu: však jsi se sám rozhodl se přestěhovat, však moji rodiče jsou na tebe hodní, i se tě zastávají, však ty by ses beztak na nic lepšího nezmohl, jenom tady dupeš nožičkou..., tak co mu jiného zbývá než vyjebávat? Zastáváme se ho, protože to nezní, že by mu vadila jedna věc a on to začal řešit takhle, ale proto, že to zní, že tohle spíš bylo vygradování situace.

@suzanna123 Já bych se teda na tu situaci koukla ještě z jiného úhlu pohledu: vadí mu, že bydlí v domě rodičů své ženy? A pokud ano, proč na tom už těch x-let nepracuje, aby to bylo jinak? Protože pokud je situace taková, jakou popisuje autorka diskuse - samostatné bytové jednotky, rodiče jim nahoru nelezou - tak v čem se to liší od bydlení třeba v paneláku? To jí taky bude vyčítat, že se po příchodu z práce zastaví na pokec dole u sousedky?

Jednoduche. Nesnasi to tam, ma na vsechny ponorku a bouchl. Je dlouhodobe nespokojeny, proto travi cas radsi s kamarady..

@suzanna123 tak ale vyjebavani, rvani a stresovani neni prece reseni ne? dyt ji kritizuje 24/7 i kdyz nejsou s tema rodicema a jsou v soukromi.

@somalicats vždyť mu dala jasně najevo, že ona se stěhovat nechce a nebude. Dokonce to vyhrotila tak, že pokud se mu to nelíbí, můžou se rozejít. On se snažil a kam to vedlo? Je ten poslední, jehož potřeby ji zajímají. To z toho vysloveně čiší. Z toho by bouchly saze dříve či později každému. A proč neodešel? Protože stále jako blbec doufá? Protože nechce dítěti trhat rodinu? Těžko říct, pochybuji, že se ho na to zeptala. A rozdíl mezi vícegeneračním bydlením s rodiči jednoho z partnerů a v paneláku s cizími lidmi vidím fakt zásadní. V paneláku bydlím a sousedi mi fakt nevadí, ale bydlet s tchyni a švagrem ve vícegeneračním bydlení, to fakt ani za zlaté prase...

@dyechampion no, když si vybavim své pocity, tak jsem se ani za zavřenými dveřmi necítila v soukromí, napětí ze mě nedokázalo spadnout. A v tom se proste těžko žije ☹ i podle popisu tazatelky se to horší v čase. Jasne ze tam můžou být špatné povahove rysy, ale ja bych tu frustraci nepodcenovala. A ta frustrace muze růst i nezavisle na tom, jací rodiče realne jsou. To, jak vybouchl, samozřejmě není spravne a je namístě se omluvit, ale pokud autorka chce o vztah zabojovat, mela by tu situaci nahlédnout ze všech stran. Možná by pro všechny bylo lepší, kdyby se odstěhoval, ale porad si stojím za tím, že jim chybí pár kroků k tomu, aby mohli oba rict, dělali jsme, co šlo. A to ta poradna a bydlení o samotě.

Vy byste potrebovali poradnu, abyste si otevrene umeli rict, co komu vadi a proc a dokazali se kouknout na ty veci ocima druheho. Souhlasim s holkama - taky si myslim, ze v tom vyznamnou roli hraje nahromadena frustrace.
Ono stokrat nic umorila vola.
Ja ho vlastne chapu, a chapu i tebe. Ale jste to by dva, kdo by si mel spolu sednout a uprimne si popovidat…

@dyechampion jasně, že to není řešení, ale je pochopitelné, že v některých situacích se lidi nechovají konstruktivně - třeba proto, že to zkusili a nemělo to efekt, nebo proto, že jsou frustrovaní a sami nevědí, jak z toho ven. Já myslím, že to je podstata většiny věčně pyskujících a remcajících manželek. Je to konstruktivní? Není. Ale evidentně na snahu reálně něco změnit, už rezignovaly.
@somalicats Jak na tom má pracovat, když je jasně dané, že ona se nestěhuje? Stejně jako nemá smysl, abych já pracovala na tom, abychom se všichni přestěhovali do Prahy. Je to o tom, abych se s tímhle srovnala a měla podporu a pochopení od chlapa, když to na mě padne a i když se třeba nebudu chovat úplně racionálně. Neříkám, že bych na to konto dělala scény, ale hádám, že bez té podpory a pochopení by na ně dojít klidně mohlo. A sousedka není totéž, co rodiče, nicméně hádám, že kdyby tam byla pečená vařená a odskakovala si tam pětkrát denně, tak z toho taky nebude odvařený - já bych teda nebyla.

Jasně, že tady známe jenom střípek a víme prd, jenom prostě některé vidíme, že by tam teoreticky moh být důvod, proč se ten chlap může takhle chovat, aniž by byl hovado. To už je na autorce, jak si to vyhodnotí. A jestli chtěla jen odkývat, že je to vůl a má jít od něj nebo ji zajímal i jiný úhel pohledu

@miryp
@suzanna123
Někde tu psala, že mu navrhovala koupit domek, ale že on to shodil. Jasně, je tu verze jen jedné strany, bylo by zajímavý slyšet/číst tu jeho. Kolik dal sám návrhů na to odstěhovat se jinam (a myslím racionálních návrhů, ne keců typu "já tu nebudu", ale návrhů typu "tam a tam prodávají pozemky, máme našetřeno"). Souhlasila bych s vámi oběma v případě, že by měl v záloze nějaké racionální řešení, takhle mi to spíš přijde jako snaha prudit za každou cenu.
Každopádně k tomu vícegeneračnímu bydlení: stejně jako v paneláku můžete narazit na sousedy kokoty, kteří vám to bydlení dokážou fakt znechutit, tak na druhou stranu bydlet v jednom baráku, kde je víc bytů, s rodiči nemusí být nutně problém. Jasně, je to o povahách, ale to u těch činžovních domů/paneláků/bytovek taky. Tam odpadá to pokrevní pouto.

@suzanna123 ještě k té sousedce - autorka psala, že partner není permanentně doma. Takže by mu v podstatě věci mělo být putna, co dělá ona v jeho nepřítomnosti. Spíš si myslím, že jemu vadí, že se dcera vídá s jejími rodiči častěji, než s jeho. S tím ale musí počítat v jakékoli situaci, i kdyby bydleli někde samostatně - často máš jedny rodiče blíž, než jiné, takže pak někteří vídají vnoučata častěji. To bych ale osobně neřešila tak, že se budu vztekat a vyčítat, ale navrhnu nějaké řešení. Nikde tu nepadla zmínka o tom, jak často navštěvují manželovy rodiče.

Tak vztah meho brachy se presne z takovych duvodu rozpadnul. Odmital opustit dum nasich rodicu, kde jsme vyrostli a kde by byli v dvougeneracnim bydleni. S bohuzelem jsem mu rekla, ze tu jeho ex proste chapu. Ja bych nedokazala zit ani s nasima a to s nimi nemam problem. S pritelem a prvnim synem jsme rok bydleli v byte, ktery byl v dome, kde zaroven meli pritele rodice obchod a kancelar, takze tam denne travili “pracovni dobu”. Pritele rodice jsou ke mne opravdu mily, tchyne mi rika, ze jsem jako jeji dcera, vztahy vyborne. Ale ja to tam totalne nedavala, nachodila jsem s kocarkem i 20km denne, jen abych se s nima nemusela furt zdravit a tak a vykladat, kam jdeme a jak maly spal… na predzahradku jsem taky nechodila, radsi jsem jela o 20km dal na zahradu k nasim. Proste pro me jsou to “cizi” lidi, neoznacila bych je za sve blizke, nechci s nimi zit ani sdilet prostory. Ja treba prisla z venku, vzala malyho z kocarku a sla nahoru do bytu a o par hodin pozdeji prijdu ke kocarku a v nem deka uhledne slozena do pravych uhlu, omyta kolecka - jasne, ze to tchyne dela v dobrem, ale ja o to proste nestala a strasne me to sralo, mela jsem pocit, ze jsem neustale pod kontrolou. Jestli v takovych pocitech zije tvuj pritel uz x let, nedivim se, ze mu z toho sibe, vztah uz je mozna v prcicich, ale vina bude na obou stranach, s tim se musite taky vyrovnat oba.

@somalicats když projdeš všechny její komentáře, tak je zcela evidentní, že stěhování nikdy nebylo ve hře, protože ona prostě nechce. A je tedy otázkou, za jakých okolností ten modelový dům navrhovala a kde ho chtěla postavit, protože pokud u rodičů na zahradě či někde v jejich blízkosti, tak chápu, že z toho neskákal radostí. Mě se manžel snaží přesvědčit ke společnému bydlení s jeho rodinou více jak 10 let a marně, nedala bych jeden dům, nedala bych dvě bytové jednotky v domě, nedala bych ani dva domy na jedné parcele. Cítila bych se tam jako vězeň bez dostatečného osobního prostoru. A stejně tak bych nebydlela ani s mou pratetou, kterou nadevše miluji a která je zcela nekonfliktní. Vyzkoušeli jsme si to rok, když jsme rekonstruovali byt a po roce to začalo skřípat, přestože ona do ničeho nemluví, neradí, nemá potřebu narušovat člověku soukromí, atd.

Já neříkám, že je vícegenerační bydlení vždy špatně, někdy se najdou výjimky, kdy to funguje, ale ve většině případů to prostě dobrotu nedělá, což potvrzuje i nedávná diskuze zde na koníku. A v případě partnera autorky je to zcela evidentní, že se v tom necítí dobře.

A upřímně, já si opravdu nemyslím, že by mu autorka dávala prostor pro to, aby mohl navrhovat konstruktivní řešení, bohužel...

Jak už jsem psala, u mě přes to nejel vlak už v začátku, řekla jsem mu, jak to mám. I přes to zůstal. Sám s ničím nepřišel (teda kromě toho, že bychom mohli jít do bytu jeho rodičů...), peníze dává do bitcoinů a předpokládám, že nijak extra našetřeno nemá, ale nevím, o těchto věcech se se mnou odmítá bavit. Tenkrát s tím souhlasil a mně se teď prostě nelíbí, že při každé příležitosti mi tady bude vyřvávat, že tady být nechce a tahat do toho další lidi. A řešili jsme to ještě dávno před těhotenstvím.

Jeho rodiče o malou (první vnouče) nejeví příliš zájem. Jako mají ji rádi, to rozhodně, ale nijak extra. Jezdíme tam jednou/dvakrát týdně. Přítel i častěji. Domlouvala jsem se s jeho mamkou, že bychom se potkávali častěji, řekla jsem jí, že my máme čas skoro pořád, tak že to nechám na ni, ať napíše kdykoliv (má nějaké své nepravidelné aktivity) a že moc rády. Neozvala se ani jednou. Zvala jsem je k nám tisíckrát a byli tady všehovšudy tak pětkrát?

Sice jsi ho vylíčila jako hulváta, ale promiň, ty taky nejsi úplně tip ťop. Vždy, ale vždy je vina na obouch stranách.
Zaprvé není to vizitka rodičů - ale je to jeho povahový rys, se kterým rodiče nic neudělají. Zadruhé je největší kravina, řešit problémy s rodiči - ať už s tvými či jeho. Jsi snad dospělá a né, že hned poběžíš žalovat - protože ono to tak je. Za další - on ti řekl, že nechce bydlet u vás v baráku a bum, ty se prostě neodstěhuješ. Ale ty se neodstěhuješ né proto, že jsi v tom domě nechala peníze, ale odešla bys od rodičů. A ač můžeš namítnout, že to tak není, ale je to prostě pro tebe, svým způsobem, mama hotel. Protože když potřebuješ, jen sejdeš schody. Bylo by to jiné, kdyby jsi se musela sbalit a někam dojet.
Ono i chlap potřebuje vědět, že je tam potřebný. Po chlapovi nemůžeš jen neustále něco chtít, ale musíš ho i pochválit.Uvědom si, že on bydlí u vás a není ve svém. A že něco neopraví? Né každý chlap je šikovný a umí doma dělat. A opravdu není pro každého pracovat okolo domu.
Pokud chceš zachránit vztah, což mi přijde, že ani o to nestojíš, tak je důležité si promluvit, udělat kompromis a změnit to, v čem žijete. Komunikace je základ vztahu.

@veroniquecz že se musí vzajmne respektovat. Ne, že autorka trvá na bydlení u rodičů a přes to nejede vlak.

@martulka88 Díky za názor, cením si i takového, ze kterého nevycházím úplně nejlépe. Samozřejmě, že se jako hulvát nechová 24/7 a rozhodně takový nebyl vždycky (to bychom spolu nebyli tak dlouho), ale velmi často...

Rozhodně taky nepopírám svoji část viny, nic není černobílé, věřím, že se mnou to taky vždycky není úplně jednoduché, tak jako každý mám svoje lepší i horší stránky...

Problémy samozřejmě automaticky neutíkám řešit s rodiči - ani se svými, ani s jeho, nicméně třeba když tady na mě huláká, že to slyší i sousedi, nebo když je přestal zdravit, zeptají se, co se děje a jestli je všechno ok, to je asi normální reakce.

A dokonce ani nezastírám, že tady chci zůstat asi hlavně kvůli rodičům. Jak už jsem psala výše, neumíme spolu vůbec komunikovat (dám wtf příklad z nedávné doby na konci tohoto příspěvku), natož něco konstruktivně vyřešit, když chci mluvit, hned je naježený, okamžitě v útoku, otáčí moje věty a tahá mě za slova... Po těch letech mě to prostě, ta chuť mluvit, asi přešla.

A nepřijde mi fér, že teda tenkrát souhlasil a teď tady nonstop dělá takové dusno. Představ si situaci, že se na něčem s mužem domluvíte - plácnu blbost, ať je to extrém, jo- např. on je záletník, Ty chceš věrnost. Řekneš mu na začátku, že pro Tebe je to opravdu důležité. On zváží všechna pro a proti a odkýve Ti, že mu za to stojíš a že budeš jeho jediná. Jenže po pár letech dostane choutky a začne na Tebe být hnusný, že jsi ho vlastně "přinutila" být věrný... Jasně, není to stejná situace, ale jako příklad. A co teď s tím. Povolíš mu milenky, ačkoliv si tenkrát zvolil Tebe? Nebo ho necháš jít, když je tak moc nešťastný? Já to totiž nevím, nikdy jsem v takové situaci nebyla, a proto se ptám...

Vůbec taky netvrdím, že má být muž domácí kutil! Ale na zapojení světla v kuchyni jsem čekala rok a půl. Nedejbože když jsem chtěla už pozvat nějakého "hodinového manžela", nebo našeho postaršího souseda - elektrikáře, to byly až hysterické scény... Prostě všechno je problém. 😢

Ještě příklad "komunikace", každodenní situace. Šli jsme na lampionový průvod, chtěli jsme se připojit, až půjdou okolo našeho bydliště. Protože než se vypravil (všude chodí pozdě), všichni už přešli. Říkám malé "to nevadí, všechny doženeme a uvidíme je tak jako tak". A jeho už zase naštvaná reakce "proč by to jako vadilo, co jako?!" Tak říkám že "však jo, žádný problém, támhle to obejdeme a ještě jim nadběhneme"...a zase začal útočit, proč se ho teda ptám, jestli to nevadí. Začalo moje vysvětlování, že jsem se ho vůbec neptala, jen jsem říkala malé, že to nevadí... A to takhle je to pořád 🤷

Co ti nepřijde fér? Ten chlap tě miloval a chtěl s tebou tvořit budoucnost a ty jsi mu dala nůž na krk v stylu "bydlení u našich nebo rozchod". Tak co si podle tebe měl vybrat, když o tebe nechtěl přijít? Měl si tedy v tu dobu říct "je to kravka, co mi za to nestojí" a jít pryč? No, nejspíš to udělat měl, protože je dost možné, že by teď měl po boku jinou, milující ženu a ne tebe, protože promiň, ale z tvých řádků necítím žádnou lásku, respekt, toleranci, podporu a chuť tvořit pár. A pokud stejně chladně působíš na něj a dáváš mu pocítit, že je pro tebe ten poslední z posledních, pak se vůbec nedivím, že je dnes ve stavu, kdy jen otevřeš pusu a on už startuje. To by umořilo i vola...

Podle me ma problem se sebevědomím, s tim ze bydkite u vasich a s tim ze si na tebe muze vykut zkost ptz se chovas jak poslusny psik...

Co ti ma co rikat kam jsi jdes kdyz prijedete ?

Promluv si s nim a zaroven si fomluv sama nejakou dovolenou sama nebo aspon pres vikend ...at se on stara o dceru a byt ...

Pokud se mu ani potom nerozsviti , uvazovala bych o rozchodu...

@miryp Prosím? No promiň, vůbec mě neznáš, tak prosím trochu mírni své soudy. Jsme teď na bodu mrazu, ano, takže na něj rozhodně nejsem ťuťu ňuňu a ano, mám na něj po tom včerejšku pořádný vztek, takže to může působit, že jsem pěkná pinda. Ale měl tady několik let super servis a milující ženu, fakt jsem se snažila a na tom trvám!

A ještě doplním, že zpočátku mu vůbec nevadilo, ba naopak, když mu moje mamka někdy nabídla, že mu třeba vyžehlí (já moc nežehlím a máti to baví), tak byl nadšený, vždycky jí tam ještě něco přihodil, třeba trenýrky, když mamka uvařila a zeptala se, jestli nemáme chuť, hned si šel vzít. Od mého taťky si půjčoval auto, když jsme ho zrovna neměli...ten mu ho ještě sám nabízel. Když se grilovalo/nějaká oslava, vždycky se kvůli němu kupovalo to, co má rád a to mu nikdy nevadilo, naopak.