Jak řešit přítelovo agresivní chování a ochranu dítěte?
Holky,
prosím o rady🙏 a je to dlouhé.
Přítel se poslední dobou (třeba tak dva roky, nevím přesně, zhoršuje se to postupně) chová jako hulvát, dělá scény kvůli tomu, co dávám k jídlu dceři (normálně vařím a občas dostane nějakou sladkost, jako gumídka, nebo pribináček, atd.), scény kvůli tomu, co kupuju (takové blbosti typu, že jsem jí koupila zubní kartáček, který prý “hrozně nepříjemně bliká”), co dělám a nedělám (že malá dostala - výjimečně - neředěný džus - jinak pije vodu, že jí pouštím písničky, že jsem jí dala ochutnat smažené jídlo, že jí nechci dávat na zadek, atd.), o ničem se s ním nedá pořádně povídat, nic ho tak nějak nezajímá, často přijde domů a prostě jen vysírá (pardon, ale nejvíc to vystihuje)...
Ono by to možná byly jednotlivě pitomosti, ale je to pořád dokola. Každý den se s jeho blížícím se příchodem domů cítím ve stresu, co zase bude za problém a přeju si, ať ještě chvíli nejezdí.
Jsme spolu skoro osm let, malé byly v létě dva roky, zpočátku takový nebýval, ale zhoršuje se to…
Malou má rád, teda takovým svým způsobem - pohraje si s ní chvilku, ale pak chce mít svůj klid, tak si dělá svoje, jezdí pracovat ke svým rodičům, se svými kamarády tráví kolikrát celý víkend…a tak vůbec mám docela pocit, že se rád vypaří z domova, aby tu nemusel být (což mi v kontextu toho všeho už vůbec nevadí, naopak a malé taky nějak nechybí, ačkoliv ho má asi docela ráda).
Už delší dobu si říkám, že by nám bylo asi líp bez něj, sice mě to hrozně mrzí, přála jsem si samozřejmě fungující rodinu, časem třeba i dvě ty děti…jenže co se stalo dnes, mě utvrzuje v tom, že takhle to dál nejde (malá to samozřejmě vnímá😢).
Abych nastínila, co je pro něj dlouhodobý problém - žijeme v dvougeneračním domě s mými rodiči. On se ke mně nastěhoval prakticky hned, jak jsme spolu začali chodit a po čase řekl, že tady žít nechce, že chce něco svého. Což samozřejmě umím pochopit, ale! Já v době, kdy jsme si spolu začali, tak jsem zrovna dokončila rekonstrukci horního patra, tedy mého bytu, kam padly veškeré mé úspory, miluju to tady a je to pro mě prostě domov.
Co se dnes stalo: Přijeli jsme z nákupu, zouváme boty, on vyšel nahoru k nám do patra, já s malou ještě zašla k našim pro nějaké věci. Do pár vteřin doslova vletěl do kuchyně u našich a pak tam začal na malou hulákat, že snad jde nahoru a ať tam “neleze”. Ještě jsem se snažila říkat něco jako, že “jo, vždyť o nic nejde, hned jdeme”… Načež začal úplně vyšinutě řvát na moje rodiče, že “já jsem tohle nedovolil, malá sem nebude chodit, jak se jí zachce a takhle často, k mým rodičům taky nechodí tak často, musíte respektovat moje pravidla, já tady bydlet nechci”. Já teda začala startovat, že jak se to chová a co si to dovoluje, takhle tady vyřvávat. Moje mamka se ho ještě tak jako mírně zeptala, že co mu jako udělali tak hrozného a on začal zase řvát…to už nadzvedlo mého taťku z gauče, tak si stoupl a řekl mu něco jako, že takhle se tady chovat nebude a ať ho ne*ere, že snad mu nic nedělají a že když s malou přijdu, tak že to snad není takový problém. Načež přítel řval a do toho začal tak agresivně vyskakovat směrem k taťkovi, jako by mu chtěl jednu ubalit. No hrozný, nikdy jsem nic takovýho nezažila, byl fakt jak nějaký vyšinutý jedinec.
Popravdě si teď říkám, že jsem měla zavolat policii. Ale byla jsem dost v šoku a neudělala jsem to. Teď řeším, co s tím.
Řekla jsem mu, že trvám na tom, aby se našim omluvil. To prý v žádném případě.
Mám v plánu zítra (s klidnější myslí) napsat jeho rodičům (máme takový normální/přátelský vztah), co se stalo a že bych to s nimi ráda nějak probrala… Co myslíte?? On problém v sobě nevidí, ale mně to přijde opravdu jak nějaké rozjíždějící se psychiatrické onemocnění…
A byla bych ráda, kdyby se odstěhoval, jenže se bojím, že bude dělat naschvály s malou…jsme na sebe hodně fixované… Ach jo!
Holky (i kluci), napadá vás k tomu, prosím, něco, co s tím, jak to uchopit?? Budu fakt ráda za názory… vromán!
Píšeš...případně na jeho rodiče, kteří s tím nemají nic společného...no ne?
Co s tím mají společného jeho rodiče, když máš potřebu řešit s nimi jak se chová přítel? Chyba je v komunikaci mezi ním a tebou, tohle musíte vyřešit vy dva. Máte dítě, takže sedněte ke stolu a hledejte řešení.
Když se rozhodneš ho vykopnout, tak ok. Hlavně pro klid všech jasně a nahlas vyřešte jak budete fungovat jako rodiče, ať předejdeš dalším výbuchům a hádkám.
@michaela666 Nic s nimi řešit nebudu, byl to prvotní nápad v afektu čerstvě po tom jeho výbuchu, proto jsem se ptala i tady, ať nedělám nějaké blbosti...
Ten příklad byl o tom, že on tady včera řval na moje rodiče, jako by snad oni mohli za to, že tady bydlíme... A v tom příkladu to bylo myšleno tak, že bych přece taky neměla právo to vyčítat jim (a ještě takovým způsobem), že nechce ty děti (uvedeno opravdu jen jako názorný příklad).
Já tě nesoudím, já ti dávám zpětnou vazbu, jak působí tvé řádky na druhé lidi a jelikož nejsem jediná, na koho to zapůsobilo stejně, tak je dobré se nad tím zamyslet, zda se tedy jako ta p---a opravdu doma nechováš a zda mu výrazně nedáváš najevo, kdo je tam doma a že on může jen šoupat nohama...
Já vůbec neříkám, že je dobře, že bouchnul směrem k tvým rodičům a od počátku říkám, že by se měl omluvit, na druhou stranu chápu, jak frustrující je situace, kdy druhý partner není schopen přestřihnout svou pupeční šňůru, bojuji s tím dnes a denně...
No vidíš, já jsem s chlapem bezmála 23 let a na počátku vztahu říkal, že děti nikdy nechce. Dnes máme děti dvě a je to dobrý táta a je moc rád, že je má...
@miryp Ale jo, beru to, vlastně jsou i tyhle ostřejší komentáře fajn na utřídění myšlenek a je mi jasný, že teď možná působím až necitlivě vůči muži, co máme tvořit rodinu... Díky i za ně! Je to teď prostě blbý, no...a já si ani nejsem jistá, co bych chtěla.
Můžu se zeptat - když píšeš, že s tím bojuješ dnes a denně - chápu to dobře, že Tvůj muž je pupečník se svými rodiči?? 🤷
23 let...to už je nějaká životní cesta! 👍 A pokud jsi o tom v začátku věděla, že děti nechce, nebyla to pro Tebe ta pověstná "red flag"?? Pro mě by právě třeba byla, tak mě to zajímá, jen ze zvědavosti... 😉
Nezlob se ns mě ale tobě nepřijde před caru ze v domě tvých vlastních rodičů se nějaký cizi kokot k nim chová takto ???? Tvl to je jejich dům neco co oni vybudovali a je to jejich území a neexistuje aby si tvůj chlap takto ještě na starší lidi otevíral hubu a obi se mu ještě klidul z cesty… to jako je tsk přes caru ze by letěl do minuty s igelitkou. Když nemáš uctu sama k sobě té tohle trpis tak ji měj alespoň k rodičům, kteří opravdu nenaji zapotřebí toto snášet. Spolrcvne bydlení jste di měli vyřešit ba začátku to je problém vás obou šle vibec mi zo nedává právo se tak k nikomu z vás chovat a už vibec ne před ditetem… neexistuje nekompromisně by letěl… jsky model rodiny a vzor teď dítěti uvažujete ? Takobe chování … ne vážně jsem v šoku a ano měla jsi zavolat policii.
ja jsem tedy prekvapena, ze se ti tu dostalo tak malo pochopeni. Zensky vazne? On startuje kvuli tomu, ze dite dostalo gumidka a budeme to omlouvat tim, ze je asi frustrovany? Jo to je. Tak se ma o svou rodinu postarat a zaridit to jinak. Az ji jednu ubali, tak budeme taky hledat, proc to chudak delal?
Je snad uplne jedno, ze se citi blbe, protoze nic nedokazal a bydli u sve zeny v dome s jejimi rodici. Chapu proc ho to stve, ale jestli voli cestu jak si zlepsit sebevedomi tim, ze nesmyslne vyjizdi, tak to asi neni nejlepsi cesta do budoucna. Chlap ktery chce neco jinak prijde normalne za manzelkou, rekne ze to takhle nechce a domluvi se, jakym zpusobem zajisti zmenu. Ne to co dela on, chce si proste alespon nejak dokazat, ze je potrebny a ma "pravomoc" rozhodovat, ale to neni neco pro co by snad bylo nutne mit pochopeni a nechat se servavat.
Z tvych komentaru je patrne, ze uz jsi vesmes rozhodnuta vztah ukoncit, jen je ti to lito.. A ja si myslim, ze je to dobre. Ne kvuli jedne scene, ale kvuli tem "pitomostem", ktere teda vubec pitomosti nejsou. To neni malickost, aby na tebe takhle vyjizdel preci, zvlast kdyz on sam podle vseho nic nezajistuje.
@tereza0111 souhlasím. 👍
Můj muž ve svém oboru dosáhl prakticky maxima za mojí neutuchající podpory, když měl krizi, nabízela jsem mu zkrácení úvazku a navýšení mého, abychom to utáhli, maximálně ho podporuju. Ale když mi ráno oznámí, že dneska přijde večer, protože bude odstávka elektřiny a on bude kroužit po jipkách a kontrolovat, aby se nestal nějakej průser nebo když v sobotu 5x za výlet zvedne telefon a řeší, kde najdou který roztoky, tak mě to sere a jsem protivná. Přesto, že mu vědomě hrozně fandím a podporuju ho. Ano, v životě děláme spoustu vědomých voleb, ale často si vlastně neumíme představit, jaké to pro nás bude doopravdy a že nás to možná bude štvát. Tebe nikdy neštve nic, co sis dobrovolně vybrala? Mě třeba moje milovaná práce štve občas naprosto neskutečně. Nejsem cholerik, proto nevybuchnu, ale to není žádná moje ctnost, to je přirozený povahový rys.
@tereza0111 Tak zrovna v tomto případě si nemyslím, že je to věc sebevědomí a pocitu, že nic nedokázal. Toto už je jen vyvrcholení bezmoci. On se tam necítí dobře, autorka to ví, on přišel s konstruktivním řešením, že by se mohli přestěhovat do bytu jeho rodičů, autorka to zamítla. A současně tu potvrzuje, že stěhování pro ni není téma a nikdy nebylo. Tak jak to podle tebe má řešit, pokud si tedy rovnou nesbalí kufry a neodejde od ní a od dcery?
Já neomlouvám jeho způsoby, já jen říkám, že chápu, proč k tomu dochází. Když měl manžel období, že neexistoval nikdo krom jeho matky a bratra, tak mi stačilo, aby kolem mě jen prošel a už jsem byla nastartovaná, protože bylo neskutečně frustrující, že pro ně tu je a může se přetrhnout a já se můžu přetrhnout a není tu pro mě...
A to je to, co se tu snažím autorce předat a nad čem chci, aby se zamyslela...
@miryp Víš co, tady byla jasná podmínka, že se stěhovat nechce, maximálně byla ochotná udělat kompromis ve stylu domu. Ne bytu. Osobně bych z domu do bytu taky nešla, pokud bych nemusela - proč bych si snižovala standard, na který jsem zvyklá. Naopak kvituju, že mu to řekla na rovinu hned na začátku. Takže to, že se tam teď necítí dobře, je jeho problém, měl si to rozmyslet hned na začátku. Že ji miloval a byl ochoten to skousnout? Tak to měl buď skousávat i nadále, nebo měl přistoupit na její návrh s domem.
To, že Tvůj muž nechtěl děti a teď je za ně šťastný, to je změna, která většinou nastane, ale taky nemusí. A i tady souhlasím s autorkou diskuse, že to je téma, které se má říct hned na začátku, aby žena neztrácela čas s chlapem, který nechce děti (nebo naopak chlap s ženou). Je tu momentálně jiná diskuse, kde se zrovna tohle řeší. A všichni radí autorce rozchod 😉. Spoléhat na to, že se dotyčný časem změní, je prostě nesmysl. Ano, stát se to může, ale pořád to není nic, na co se máš upínat.
Když dám svůj vlastní příklad, já patřím taky mezi ty, co se stěhovat nehodlají. Můj muž se nastěhoval ke mně, fakticky mu tady nepatří ani klika od dveří. A já dům rozhodně prodávat nehodlám, jednou ho dostanou děti - moje z předchozího vztahu i ty společné - takže se musel smířit s tím, že pokud chce se mnou být, tak v tom konkrétním domě na tom konkrétním místě. Já jsem tu vázaná s ohledem na děti z předchozího vztahu, které střídáme, a tohle byla priorita. Vzal to, zatím nevypadá, že by mu to po těch letech vadilo, ale kdyby začalo a začal se chovat tímto způsobem, tak sorry a čau.
@miryp prestehovat se do bytu jeho rodicu nevidim jako moc konstruktivni reseni - to je jeho a jejich rodicu prostor, nic tam nebude moc rozhodovat, nebude to ani jeji, ani spolecne - bude to jen jeho. Od zacatku vedel, ze pro ni je to naprosto zasadni a jinde bydlet nechce. Nemel s rodici problem, takze v cem je problem ted? Prijde mu, ze ma malo soukromi? Pak je reseni bud uprava domu tak, aby nebyl zadny spolecny prostor (jako treba novy vlastni vchod z druhe strany pozemku a venkovni schodiste k nim) nebo koupe nejblizsi pozemku a stavba vlatniho domu tam nebo koupe jine nemovitosti v tesne blizkosti. Budou to mit spolecne, kazdy stejna rozhodovaci prava. To by mi prislo jako kompromis na zaklade toho, co si dohodli na zacatku vztahu, kdyz zjistil, ze uz mu to nevyhovuje. Ale uplne manzelku vytrhnout z korenu, kdyz je to pro ni dulezite prece neni kompromisni reseni. Proc by na neco takoveho mela pristoupit?
Nehlede na to, ze by sla z domu do bytu - to asi nikdo s ditetem moc nechce
Chci ti vyjádřit podporu. Jeho chování k tobě i k rodičům bych vůbec neomlouvala frustrací. Chápu, že tvoje city ochladly, nemáte společně strávený čas, komunikaci, necítiš podporu, jen samé výčitky. Chová se jak hulvat.
Tvoje stanovisko k bydlení bylo na začátku jasné, nemusel s tím souhlasit a jít dál.
Ja bych nepokračovala ve vztahu s člověkem, který chce bydlet s rodiči nebo bydlet na venkově, když ja chci v městě apod.
Když už, našetřil peníze nebo našel jiný pozemek k bydlení? Nic neudělal. Jeho rodiče bych do toho netahala. Ale ujasnila bych si to s ním, pokud se dá s ním ještě mluvit. Jaké máte očekávání a představy o budoucnosti
My s manželem (ještě jako partneři) žili u jeho maminky. Oba studenti. Jeho máma je jako moje vlastní. Fakt je to moje nejlepší kamarádka. Ale přesně - manžel pak začal vysirat kvůli blbostem a nakonec z toho vyšlo to, že se tam necítí dobře, že se chce odstěhovat. Takže bych tam taky viděla tohle - ono to není “jen” tohle. Je za tím nějaká nezávislost, to, že se člověk postaví na vlastní nohy, že problémy řeší opravdu v tom páru. Jasne, furt jde zavolat mamince, ale už je to víc samostatný. Mně v tom soužití ve výsledku taky nebylo dobře. A partner teda nedává svou frustraci najevo vhodným způsobem, ale myslím, že tam je zakopanej pes. Obráceně - když chlap žije u rodičů, je to mamánek. Partnerky často taky chtějí pryč, aby žili už spolu “ jako rodina”
Takže ono mu nemusí nic dělat, ale prostě se v tom necítí dobře. Už jde asi jen o ten pocit. Jen vy tři. Ne pět.
Zároveň je naprd to s těma financema. Ale Vy se kdyžtak máte kam vrátit.
@somalicats
@tereza0111
Ten byt zmiňuji proto, že je tu tvrzeno, že jen dělá dusno a sám s řešením nepřišel. Tak upozorňuji, že přišel. Vymyslel, jak by mohli žít spolu sami a že to nebyla nabídka snů? To je věc druhá, každý podle svých možností... Možná se pletu, ale troufám si říct, že koupě nového domu by se nikdy neuskutečnila, když vezmu v potaz, kolikrát tu autorka zmínila, že pro ni stěhování nikdy nebylo téma a že peníze investovala do rekonstrukce svého patra u rodičů a že od rodičů nechce.
Znovu zdůrazňuji, že neomlouvám jeho chování, ale že chápu, odkud pramení. A fakt mi nepřijde v pořádku přistupovat k situaci tak, že věděl do čeho šel a že už má právo jen držet pusu a šoupat nohama. Jednou jsou to partneři a rodiče a i jeho potřeby jsou důležité. Proto říkám, že si mají společně sednout, probrat, co by mu pomohlo, aby se tam cítil dobře a pak to probrat s rodiči. Bez toho to fungovat prostě nebude. Takže vlastně Terez říkáme to samé...
@miryp To "držet pusu a šoupat nohama" už sis tam přidala sama. To taky nikdo neříká, že musí dělat. Ale to, že věděl, do čeho jde, je fakt. Autorka svůj přístup neskrývala (a nemusíš v tom hned hledat pupeční šňůru, jestli mají tak velký dům, že jde rozdělit na dvě bytové jednotky, tak chápu, že si tam udělala bydlení dle svého a pak přišel přítel...).
Upřímně? Bude hůř.. On žárlí na tvé rodiče takže tam budou takové výpadky často a čím dál větší takže vaším brzo dojde trpělivost a vyprovodí ho se slovy "vypadni". Měla by jsi to těšit ty, sama..s ním. Promluvit si vy dva narovinu co vadí jemu, tobě..změnit to.
Každopádně žalovat jeho mamince? Ale prosím tě.. už jsi někdy viděla, že tchýně řekne synackovi "ty ty ty"? Ona ho vždy omluví, že to tak nemyslel .bylo to určitě jinak atd atd. Budeš za semetriku, tam bych se vůbec neobracela. Spíš pokud máte společně přátelé bych řekla jim ať zkusí vytáhnout z něj co mu opravdu vadí, protože tobě narovinu asi neřekne nic..
Me z komentaru tvych vyplyva, ze ty uz mas jasno. Ze to chces jen posvetit a tim nabrat “koule”, protoze to neni jednoduchy rozbit rodinu a byt ta, ktera to udelala. Asi ti na pohledu ostatnich zalezi, abys byla jako ta v pravu.
Fandim ti. Udelej to, ber to jako, ze ti prokazal sluzbu a pomohl se rozhoupat. Tvy rodice uz na nej nebudou koukat jako driv a nebudou ti vycitat, zes rozbila rodinu a nebudes ty ta zla. Klidne se ho zeptej na poradnu pro klid duse, zes udelala vse, stejne te s ni posle k sipku, tak at si to odskrtnes.
Ale, na holku ma pravo, tu si holt brat bude, s tim pocitej, je to uskali rozeslych paru… proste se s touhle veci budes muset smirit a nevymyslet diagnozy, aby si ji brat nemohl. I tata z “rozvraceny” rodiny je tata a da do zivota holky vic nez si myslis a nemas pravo mu a ji tohle brat. Samozrejme kdyz v tom neni nasili vuci ni.
Tak tohle si v hlave srovnej, odejdi, domluvte se na penezich a kdy bude malou vidat. Vsem se vam ulevi, i jemu. Mozna ani on nema ty koule odejit, tak jen pomalu nevedomky graduji jeho averze, aby uz se neco zmenilo.. tak to zmen!
@europa00 až na to, že to není cizí kokot, ale její partner, s kterým má dítě. Trochu rozdíl - teda aspoň pro mě… Jasně, že pokud je dotyčný násilnický otrapa, tak jediné řešení je, ho vykopnout - partner nepartner. A jo, tahle situace je hraniční, ale pořád tam spíš vidím rupnutí nervů z frustrace než agresora.
@tereza0111 hele, já ji chápu a chápala bych, kdyby ho nehodlala snášet dál a sbalila mu tašky (ne, že by k tomu teda potřebovala moje pochopení). Ale hodila tu diskuzi, že on se asi zbláznil a co s tím a některé tu v podstatě vidíme, že k tomuhle chování možná (!) má důvod a že třeba ten vztah ještě má šanci.
Tyjo nemá nějaké problémy, se kterými se neumí poprat tak to ventiluje takovým způsobem ?
Jestli teda takový nebyl předtim už.
Popřípadě je to hrozné, ale většinou bývá i muž odmereny a agresivní, když se v jeho okolí objeví další žena(tam jde šarm a doma řev ) 🤨
Každopádně přeji hodně sil v tomhle bych žít nemohla a snad se mýlím 🙏🏻
Přítel se nechová zrovna ukázkově, to je fakt. Ale. Žalovat rodičům, ať domluví dospělému chlapovi? Vážně? Zkus si to představit naopak, že by se tě tvůj partner snažil vychovávat, že by zvolal tvé mamince, že "zlobíš", ať s tím něco dělá. Jako reakci od něj čekáš? Že sklopí uši? Spíš se strašně naštve a bude ještě větší dusno. Jste dospělé, tak to musíte vyřešit spolu, ne žalovat rodičům jako ve školce proboha.
Nepíšeš, kolik ti je, ale mě strašně zaráží, kolikrát se ve tvém vyprávění vyskytuje odkazování k rodičům, ať už tvým nebo partnerovým. A taky nechuť se stěhovat od rodičů. Vícegenerační bydlení (až na vzácnou výjimku) prostě nefunguje, často nevyhovuje právě partnerům "dětí", to je všeobecně známý fakt, který jsi měla možnost vyzkoušet na vlastní kůži.
Co s tím? Jak už radí holky výše: promluvit si v klidu s partnerem, co mu vadí, co chce, co vadí tobě, zda to jde nějak spojit, zda chcete ještě být spolu. Máte spolu dítě, minimálně za pokus to stojí.
@miryp Příklad, co mě ještě napadá : Taky bych nebyla s mužem, který by mi hned řekl, že nikdy nechce děti. I kdybych ho sebevíc milovala. Protože pak by mi nepřišlo fér mu to o pár let později vyčítat, vydírat ho a být kvůli tomu na něj nonstop hnusná, když on mi to hned na začátku jasně řekl. Ano, kdybych s ním zůstala, mohla bych doufat, že si to časem třeba rozmyslí, ale nemůžu to po něm přece jen tak po letech vyžadovat a frustrovaně na něj řvát, případně na jeho rodiče, kteří s tím nemají nic společného...no ne?