Jak se přenést přes zradu a posunout se dál?
S manželem jsme se dohodli na odloučení s tím, že si dáme na chvíli pauzu a uvidíme, co to s námi udělá. Měli jsme sk zachovat věrnost, ale jinak žít odděleně. S dětma jsem se odstěhovala. Jenže manžel se hned přihlásil na Tinder a tam si našel "kamarádku" za kterou každý volný večer, víkend jezdí x desítek kilometrů a já to nedávám. Nedávám to, že mě tak zradil, že bez jediného slova porušil dohodu, zahodil 16 let vztahu. Já jsem se během měsíce musela vrátit z rodičovské do práce, najít byt pro 2 děti a on se chová jak se chová. Začala jsem brát antidepresiva, ale trvá to než zaberou. A mezitím se chovám jak naprostá žárlivka a pí*a. A nevím jak z toho ven. Snažím se být aktivní, chodit ven, ale pořád to mám v hlavě a každou chvíli bílím. Jsem protivná sama sobě. 🙁 Jak to změnit, jak neřešit věci, které neovlivním, jak se přes toho blbá přenést? A srovnat se s tím, že mě a děti tak rychle vyměnil?
Asi bych tuhle kapitolu uzavřela, i když je pro tebe moc bolestna. On se chová jak puberťák, co získal svobodu a ty děláš co můžeš a, ještě se starás o děti. Vyprdni se na něho, postav se na vlastní nohy, chvíli to potrvá a pak si hledala pritele.
U nás jsou taky drzaci, na mě všichni koukali jak na mimone. Vdova, v 25 letech. Nikdo nevěděl, co s námi. Všichni hustilu, že kluci potřebuji tátu a já měla potřebu, hlavně mít toho chlapa, ať mají kluci tátu. Přitom to byla děsná blbost. Málokterý chlap, dovede být táta pro cizí děti a vůbec nejde tlačit na pilu.
Hlavní je, že je maminka v pohodě. Neříkám, že děti nepotřebuji mužský vzor, ale ten řidič, co s nimi tráví většinu času, musí být spokojený. To je podle mě základ. A klidně sám. Rozhodně je to pro mě lepší, než mít nefungující vztah. To ty děti trpí více...
Upřímně, tak bych se snažila si aspoň zaflirtovat. Jasně , že když pořád milujete svého muže, nic víc nebude. Ale dát prarodičům děti a vyrazit někde večer a nechat se obskakovat jinými muži,může zvýšit sebevědomí a trošku by se vám mohlo udělat lépe už jen za ten pocit, že pořád jste atraktivní. A při troše štěstí by se to dozvěděl i váš pan manžel a třeba, by se v něm něco hnulo. No a když ne,tak aspoň by jste věděla,že vždy vás bude někdo milovat(děti) a že si můžete později, až to preboli najít lásku. Ale souhlasím s ostatními, že odluka je skoro konec. Ne vždy. Ale nechte partnera ať si dělá co chce a hlavně žádné scény. Dejte najevo, že máte uctu k sobě samé a on vás nepoloží. Když už, tak aspoň by jste to ukončila s hlavou vztyčenou. Což je nejdůležitější hlavne pro vás
Naprosto ti rozumím. Prozivam ted neco podobného. Jsme od sebe od cervna. A i kdyz jsem to byla ja kdo odesel, mam ted výčitky ohledne dětí. Ze jsem rozbila rodinu atd. Navic ted na me dopada ta krize. Nevim jak to financne zvladnu. Deti mame ve společné peci. A i kdyz jako tata je milionovy jako partner bohuzel. Lepila jsem to rok. Chodila a porad chodim po psychozich, beru AD. Bohuzel ex se neměl k zadne akci. Prý kdyz jsem se tak rozhodla tak at jdu. Jeho vetu slysim dodnes..Muzu ja snad za to ze se z toho nehroutim? To je pro me to nejhorsi zjisteni, ze ten clovek o vas proste nestojí. Jeho rodina me zavrhla. Fin.vyrovnani z jeho strany zadne. Pry at si vsechno odvezu, nechtela jsem kvuli detem. Uz takhle to pto ne neni jednoduche. Co pomaha? Obklopit se rodinou co te podrzi. Kamaradi...drz se.
Něco podobného jsem zažila bez dětí a bylo to hrozné. On zahodil společné roky života a byla jsem pro něj cizí. Hrozně to bolelo a přála jsem si I tak ho získat zpět. Zamiloval se jinde, ale po 3 měsících přišel s prosíkem zpět. Jsme spolu, byla svatba a máme tři děti. Ty tři měsíce jsem využila pro sebe. Kamarádky, nějaké randíčko a získání zpět své sebevědomí.
Děkuju za povzbudivá slova. Vím, že bohužel nejsem zdaleka jediná, co tohle prožívá. Aktuálně to mám tak, že asi začaly zabírat AD a beru to jako to prostě je. Doufám, že budou fungovat dlouho 😁 a ano, snažím se smířit s tím, že je konec. Teď se snažím soustředit se na Vánoce, aby je měli kluci veselý. Ale třeba při pomyšlení na silvestra mi je opět hrozně (protože vím,kde ten blb bude). Ale tak nějak se to snažím přežít (a prožít). Bude to dlouhý...
@lexikorka nejhorší je, že jsem z kompletní rodiny. Nikdo se u nás nerozvedl. Je mi fakt nepříjemný vědomí, že děti nebudou mít kompletní rodinu.
Vím, že časem to třeba uvidím jinak, ale tohle mě teď hodně sžírá. Asi i těma Vánocema...