Jak si nebrat věci osobně?

Tak přesně tak si ty věci vyložím já. Ikdyz třeba dceru omlouvám ve školce, když je pořád nemocná. Radu nemám. Ale mám to úplně stejně 😄😄🤦‍♀️

První dítě? 😀
já si to u první dcery hrozně brala. Při druhém a víc, jsem začala mít tyto řeči u prd... 😀

Taky to tak mám u prvního syna. Teda teď uz méně je mu rok a půl. Ale ze zacatku vse co mi kdo rekl, jsem brala hned spatne😁🙈

@terkezz
@palja
@levandulovy_caj
@trzks22
Deti mam dve, u prvniho jsem to nepozorovala.
Ale evidentne je to normalni 😀

jee to znam... chce to nejakou vtipnou odpoved, at das najevo, ze ti to je putna... cepici mu to uz odfouklo... cekame az z tech teplaku se stanou kratasy ... uvidime se, urcite v pristim stoleti 😀

@lida9 Vidis, takova jsem byla pred detma, to jsem mela na vse odpoved. Ted to nejak pokulhava...se mi na te materske nejak otupily lokty 😀

Mám to také tak a pak mám ještě tendenci se kolikrát před příbuznými třeba omlouvat. A pak jsem na sebe akorát naštvaná 😃. Protože, co je komu po tom...

Moje domněnka můžeš být díky kojení, těhotenství a porodu citlivější, protože je to náročné, tedy jsi unavenější, tak si to víc bereš. Možná bych zkusila pogoolit nějaké vitamíny a minerály pro nervovou soustavu. Já mám třeba pocit, že letos je zima dlouhá a je málo sluníčka, tak je to takové otravnější, depresivnější. Jsem člověk, co miluje teplo, vedro snáší lépe než zimu. Já chci jít ven jen sukni a tričku.

Neměla jsi třeba náročný porod, který tě znejistěl, utrpělo tvoje sebevědomí?

Jinak mně určitý nadhled, to jak si nebrat věci osobně, dodaly 4 dohody, autor Don Miguel Ruiz. Knížku jsem nečetla, ale viděla jsem divadelní představení v podání Jaroslava Duška, dohledáš na youtube.

@levandule_k Dopuju horcik, ten jak zapomenu, tak je prusvih 😀 Jinak prvni porod hruza, pri druhem jsem si dusi zahojila, v tom bych problem nevidela. Celkove slo podruhe vsechno snadneji, ale samozrejme je to dohromady narocnejsi.
S tim Duskem- ja nevim, vzdycky mi prisel jako podivin 🫢

No, já doplňuji momentálně víno a to je fakt uprdelizmus, zkus to. Budeš se cítit určitě svobodnější

@marketa1218 To bych musela pit od rana do vecera 😀 Ne, vazne, jeste kojim, takze si davam jen decentne.

Asi si unavena a mozno mas aj sama od seba nejaky pocit, ze dve deti uplne nezvladas. Co vobec nemusi byt pravda, ale mamy mavaju casto pocit, ze nezvladaju, aj ked zvladaju.

Já bych řekla, že je to přemírou starostí. Já tohle mám, když mám v hlavě milión věci co musím udělat, koupit, zařídit, vyměnit, vyhodit, nainstalovat, zaplatit.. A nestíhám. Pak mi každá poznámka okolí přidá na ten seznam další věc (jako ty krátké teplaky) a hrnec se plní a plní až přeteče a jsem na každou další větu citlivější. A protože to vím, tak seznam starostí a úkolů seškrtám na polovinu a snažím se hodit do klidu.

Je toho na Tebe moc. Kde je otec dětí? Jakou v tom má roli? Jak dlouhej to do list má on? Rozlišovala bych dva typy výroků, dvě možné příčiny a dvě možná řešení.

Když sousedka řekne DOSLOVA: "Tvoje matka není schopná tě oblíct." Je to pizda. Konec debaty. Nepusť si to vědomě k tělu.
Když máma (pokud máte dobrý vztah) řekne: "Ty rosteš z tepláků, ty kluku veliká!" Je to milý. Usměj se a neřeš.

Příčiny: jsou objektivní, nebo jsi zraněná osůbka, která má kolem sebe samý toxický lidi? Je ta kamarádka dobrá kamarádka?

Řešení: vědomě na tom pracuj - proč by ses měla jakoby pořád omlouvat? Na něco se usměj, něco měj u prdele, něco vědomě pusť v rámci zachování svého duševního zdraví. Většina těch keců je boj těch lidí, ne tvůj. Není to snadný, trvá to, ale jde se k tomu propracovat. Sama jsem v procesu. Držím palce ❤.

@lovemusicsun Ono ani nejde o to, ze by potreboval koupit teplaky nove, samozrejme ma plno normalne dlouhych. Jen to bylo o vikendu a ja sahla po prvnich, ktere byly po ruce. Do skolky bych mu je nedala.
@marianarem Pocit ze bych byla uplne neschopna nemam, je to asi jako vsude, nekdy je to narocnejsi, nekdy lehci.
@orchidis Partner funguje v pohode, chodi do prace, cas s detmi travi, praci mame tak nejak rozdelenou, ja domacnost, on veci kolem domu, drevo, zahrada a tak.
Kamaradka je super, zname se od detstvi.
S mamou vychazime, obcas ji tedy musim trochu krotit, protoze ma tendence nam do neceho kecat.
Tchyne si do huby nevidi, ale u te uz jsem se naucila neresit.
Asi uz bych potrebovala resit i jiny veci nez pliny, kojeni a opakujici se rymicky, horecky a meducinky.
Za rok mi konci rodicak, tak treba se to zase srovna.

Ano Dušek, opravdu není mainstreamový a ne každému jeho styl hraní sedne. Mě v tomhle představení neskutečně baví, ale ne vše, co udělá nebo řekne, tak jsem z toho poprděná nadšením, ale pro tebe to bude chtít asi něco jiného.

Zkuste si přečíst nějaké knihy zaměřené na tuto problematiku... dobrá je kniha Marka Mansona - Jemné umenie mať veci v paži :D

Řešila bych důležitější věci než něčí komentáře. Takhle si zbytečně děláte velkou hlavu z ničeho...

Není to hormonama, ale společností a tím, v čem si sama vyrůstala a koho máš kolem sebe. Vsadím se, že když mluvíš s kamarádkou, tak třeba ostatní pomlouvá jaké jsou matky a přesně proto to vstahujes na sebe.

Nemyslím si, že bych byla nějak vztahovačná, ale po třech letech doma cítím, že mi dochází síly a mnohem víc věcí si beru osobně. Navíc na sobě pozoruju, že se už předem omlouvám, ještě než kdokoli něco okomentujte 🤦‍♀️ Celkově je toho na mě moc a zjevně už to nedávám. Přitom já bývala ta, která si stála za svým, nebála se dělat chyby... Teď? Teď jsem chodící uzlík nervů, který má pocit, že ho všichni kolem kritizují (někteří ano, ale někteří to tak vůbec nemyslí).