Jak Vás oslovuje tchýně?
Jak Vám a muži říká tchýně? U nás to začalo tím, že se mě ptala, jestli je doma táta. Když sem jí řekla, že můj táta je asi u sebe doma, tak se mě zeptala, jestli náš táta. No, na to sem se zeptala, jestli její táta... A pak se mnou měsíc nekomunikovala.... A teď mi řiká "mami" nebo "mámo", ač jsem jí několikrát řekla, že mi nemá říkat mami. A svému synovi říká "táto".
Já tohle prostě nechápu.
Jak Vás oslovuje tchýně?
Stručné shrnutí
- Většina diskutovaných případů ukazuje, že tchyně běžně oslovují snachy a zeťy křestním jménem, ale před dětmi často mluví o rodičích jako o „mamince“ a „tatínkovi“.
- Rodiče v diskusi uvádějí konkrétní strategie proti nevhodnému oslovení, například nereagovat („dělat mrtvého brouka“), stanovit hranice, nebo přejmenovat tchyni na „babička Jméno/„starka“.
- Konfliktní situace s tchyní se v praxi řeší různě: někteří omezí kontakt nebo hlídání, jiní nabídnou kompromis (vykání/tykání) nebo důsledně prosazují pravidla výživy a péče o dítě (např. nepřijímat jahodovou přesnídávku u 4měsíčního dítěte).
Nejčastější otázky
Q: Jak reagovat, když tchyně přesto oslovuje snachu „mami“ a je to nepříjemné?
A: Možné reakce z diskuse jsou: nereagovat a „dělat mrtvého brouka“, znovu a jasně požádat o respektování hranice („neříkej mi mami“), nebo změnit oslovení tchyni na „babi“/„starka“; některé ženy uvedly, že ignorování po čase fungovalo a jiné upozorňovaly, že je třeba hranice důsledně opakovat.
Q: Ovlivní oslovení rodičů dětí tím, že tchyně mluví o nich jako o „mamince“ a „tatínkovi“?
A: Ve více případech uváděly rodiny, že před dětmi tchyně a další členové rodiny používají „maminka/maminka“ a „tatínek/táta“, a rodiče to nepovažují za matoucí; jiné rodiny preferují, aby děti používaly „babička Jméno“ nebo „babička Hanka“ pro rozlišení.
Q: Jak rozlišit více babiček, když bydlí blízko a jména se opakují?
A: Řešení z diskuse zahrnují přidání k „babička“ křestního jména (např. „babička Dana“, „babička Hanka“) nebo příjmení („babička Křížková vs. babička Nováková“), případně regionální přívlastky („babička jilemská“).
Q: Má smysl žádat o tykání či vykání od tchyně, nebo to nepřinese změnu?
A: Zkušenosti jsou smíšené: některé páry dostaly nabídku tykání hned, jiné musely čekat mnoho let (v diskusi zmíněno „po svatbě“ nebo i „po 11 letech“), někdo preferoval kompromis „ahoj“ místo formálního „dobrý den“.
Q: Co dělat, když tchýně porušuje pravidla krmení dítěte (např. dává jahodovou přesnídávku)?
A: V diskusi byla konkrétní zkušenost s „JAHODOVOU přesnídávkou“ u dítěte mladšího než 4 měsíce; doporučená opatření jsou: být rázná, omezit hlídání u této osoby, požadovat hlídání u vás doma nebo přestat dítě tchyni půjčovat, aby se minimalizovalo riziko (v diskusi zmíněno „kojím do půl roku“).
Q: Kdy je rozumné omezit kontakt či odstěhovat se kvůli opakovanému neúctivému oslovení tchyně?
A: Některé diskutující uvažovaly o odstěhování „na větší vzdálenost“ nebo o omezení návštěv, jiné upřednostnily nastavení hranic a snahu o zlepšení vztahu; volba závisí na závažnosti a opakovanosti problémů i na dostupnosti jiných řešení (hlídání, kompromisy).
Závěry z diskuze
Shoda
- Většina případů v diskusi ukazuje, že dospělí si mezi sebou obvykle říkají křestním jménem a že oslovení „maminka/maminka“ či „tatínek/táta“ se používá především v komunikaci směrem k dětem.
- Reakce na nežádoucí oslovení zahrnují ignorování, opakované žádání o respektování hranic nebo změnu formy oslovování (např. „babička Jméno“).
- Pokud tchyně porušuje pravidla péče o dítě (např. dává nevhodné přesnídávky), diskutující doporučují omezit hlídání a důsledně prosazovat výživová pravidla.
Sporné názory
- Někteří považují oslovení „mámo/mami“ tchyně jako běžné a neutrální záležitosti či regionální zvyk; jiní to vnímají jako chladné nebo neuctivé a nepřejí si to u svých partnerů.
- Jeden názor navrhuje „nereagovat a neřešit maličkosti“, opačný názor doporučuje okamžité stanovení hranic a ráznou komunikaci.
Otevřené otázky
- Jak nejefektivněji donutit tchyně dlouhodobě respektovat verbální hranice bez zbytečného eskalování konfliktu?
- Kdy je vhodné přejít od vykání k tykání, aby to zlepšilo rodinnou dynamiku, a kdy to už nevyřeší problémy?
- Jak vyrovnat potřebu hlídání dětí s rizikem, že tchyně poruší rodičovská pravidla (výživa, oblečení, bezpečí)?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
tykání, vykání, oslovování „mami“, „mámo“, „mamko“, „maminko“, „mamča“, „mamka“, „máma“, „táto“, „taťko“, „tatínek“, „babička“, „babi“, „starka“, „dělat mrtvého brouka“ (ignorovat), stanovení hranic, omezit hlídání u tchyně, hlídání u vás doma, jahodová přesnídávka, dudlík, kojení do půl roku, rozdílné pojmenování babiček („babička Dana“, „babička Hanka“, „babička Křížková“, „babička Nováková“)
Místa a osoby
Ranč u zelené sedmy, Jižní Čechy, Jilemská, Křížková, Nováková, Jana, Hanka, Dana, Janička, Vlastička, Karla, Michal, Josef (Pepíno), Pavla, Milena, Miluše, Veru (Veruška)
@kacenka1979 - promiň, asi to není k smích, ale učurávám 😀 😀 😀 😀 😀 ...na tebe nevolám miláčku... 😀 😀 😀 😀
Ale stejně, když už jsme u toho oslovování, moje švagrová říká manželovi (můj brácha) zásadně příjmením. Od začátku. Používá tykání a příjmení...po 20ti společných letech. 😖 😖
@edelin já bych každopádně řekla taky být ráznější, i když bys třeba použila, že jí malou přestaneš půjčovat, zdraví a výchova je jen tvá věc. Až jí zjistí např. alergii na mléko,ale tchýně jí udělá kakao, protože se to může, tak to taky nebudeš přehlížet, takhle se spíš utvrzuje, že si vlastně může dělat, co si namyslí...
my si teda i s manželem často říkáme mamko a taťko a babičce a dědovi "babi a dědo" a to hlavně proto, že v tom malé děti pak mají zmatek, když bych taťkovi říkala kde je mamka....prostě se jim narodilo vnnouče a od té doby jsou babička a děda. Já už taky jsem navždy teta od doby , kdy se mi před 14 lety narodil synovec a byla jsem ta nejmlovanější teta pod sluncem. Tchánovce jsem neoslovovala a to že jsou babička s dědou mi to hodně zjednodušilo, že jim tak můžu říkat🙂. Oni sami říkají mě a synovi jménem jen před dcerou bohužel většinou "máma a táta", což nesnáším a nechci, aby to dcera používala. Řekla jsem jim, že si to nepřeju, protože dcera to hned používá ...když neresektují a dcera to použije, tak jí vysvětlím ať to neříká, že to neříkájí ani ty nejzlobivější kluci uličníci, že je to hrozně ošklivé a bezcitné a to hezky na plnou pusu i před tchyní a zase celý den říká i tchýně hezky mamka a taťka🙂🙂.
@pisisvori - a co je na "máma a táta" tak ošklivého ?? Vždyť to není nijak hanlivé ?? 😕 😕 Kdyby říkala mutr a fotr, tak bych to pochopila, ale tohle mi nepřijde nijak ošklivé 😕 Nám dcera někdy říká "maminus a tatinus" nebo" mamiňátko a tatiňátko" a taky mi to nevadí, protože vím, že to nemyslí jako nadávku 🙂
@kajalka bohužel jsem se přesvědčila, že takkovéhle "maličkosti" vypovýdají o člověku mnohem víc než se zdá a když mám možnat poznat toho člověka víc, tak se mi potvrdilo, že takový lidé moc srdečnosti, citu, vnímavosti, empatie nevím jak lépe to vyjádřit nemají🙂.
A já prostě nechci, aby to moje dcera říkala a používala🙂.
Tak tchýně i naši nám říkají jménem, když mluví s námi, a to i před dětmi. A když mluví přímo s dětmi, tak máma/táta, maminka/tatínek. Naopak je to totéž - mámě říkám mami, tchýni říkám jménem, a když mluvím s dětmi, říkám "babička". Když jsem byla malá, bylo to u nás stejné.
@pisisvori Páni, zajímavé, jak můžou různí lidé stejnou věc vnímat jinak 🙂 Mně by nikdy nenapadlo se pozastavit nad označením máma a táta, my jsme doma pro děti taky máma a táta (ne nadarmo to bývají první "slova") a když to syn vysloví, nic bezcitného mi na tom nepřijde a moji rodiče pro mě jsou taky od jakživa máma a táta 🙂 Fakt prostě věc názoru a zvyku.
Neumím si představit říkat mamce mámo. To říkají opravdu lidi z takových studených rodin. Neco jiného je to u dětí, co sotva mluví. Ale mluvící děti oslovují mamko, mami, mamco, maminko. Ale mámo ? To neslycham, tedy vlastně dcera od ex říkala máma a táta no to bylo tedy něco...
nam rika jmeny a tykame si. jinak kdyz mluvi s nasim synem tak nam rika mamka a tatka. 🙂
Mojí mamce a taťkovi jsem v životě neřekla "mámo", "táto". Jo, párkrát mi to ulítlo v době mé puberty, ale to bylo jen v situaci, když jsem o nich s někým mluvila a byla naštvaná. V naší rodině používáme mamka/mamča a taťka. Tchýni moc neoslovuji a když, tak "mamčo". Tchánovi zase "taťko", ale většinou je neoslovuji 🙂 A jednou to budou pro děti babička a děda.
@leni78 Tak u nás jsme říkali "tati" a "mami", ale když jsme mluvili o nich, tak "táta" a "máma". Je pravda, že kamarád říkal i v oslovení táto a mámo a přišlo mi to divný 🙂 Fakt zvyk, podle mě 🙂
Moji rodicia oslovuju manzela menom, jeho rodicia mna tiez menom. A im hovorime Mami/Tati. A pouzivam ku svojim tchanovcom zdvorilostnu formu v polstine, takze nieco ako nase vykanie. Ale nevadi mi to. Tchyni mam super a ak sa mi nieco nepaci, nemam problem to jej alebo aj tchanovi povedat... A manzel ma tiez niekedy oslovuje Mamusia. Nevadi mi, prave naopak. Ja som svoju mamu volala skoro vzdy "Mama" a nepride mi to malo citove. Proste zvyk.
@romcovaklarka Nevím, ja i moje kamarádky z dětství jsme říkaly máma jen v pubertě když jsme kourily za bukem, jinak celý život mamka. Kdyz si představím nejakou celebritu, jak vypráví zivotopisny příběh, tak je taky nepředstavitelné, aby říkali, no moje máma byla lékařka...🙂🙂 vždycky maminka, nebo mamka. Když ve společnosti člověk řekne moje máma, tak na sebe jen upozorní, že maminku asi moc nemusí. Tak to vidím ja.
my si v rodině už konečně všichni tykáme,oslovujeme se jménama,krásný pocit....závidím zemím kde tohle neřeší
Mě oslovuje jménem, každopádně opačně to, že ona chce oslovení "mami" se mi už x let příčí. Mamku mám jen jednu, takže tchýni diplomaticky říkám "babičko" 😉
@leni78 Myslím, že je to o zvyku 😉 U nás doma se říkalo mamka a taťka, když mluvím s bratrovými skoro dospělými dětmi, tak říkáme máma, táta. Prostě tak oni od malička oslovovali rodiče, se kterými mají hezký vztah. A když nad tím tak přemýšlím, tak máma, táta používáme i my doma s našimi dětmi 😀 Odměřené oslovení vidím jako matka, otec. Každý to cítí jinak 😉
Podle oslovení se přece nedá určit míra vřelosti v rodině..
Moje máma o mně a mém muži běžně s mými dětmi, svými vnučkami, mluví jako o mámě a tátovi.Když se poprvé stala babičkou, tak si s tátou sami začali z legrace říkat bába a dědek a můj muž, protože se svou tchyní výborně vychází, ji také klidně oslovuje bábo nebo babčo a mamka se fakt necítí dotčená.Oba jsou srandisti, mají se moc rádi a s oblibou si pro sebe vymýšlí různé přezdívky, pod kterými si jeden druhého ukládají do mobilu a baví tím okolí.
Když je u toho malý, tak tchyně mluví jakoby za něj - Maminko, papal jsem? Maminko, já nemám čepičku? Maminko, kde mám bundičku 🤐 tak v tu chvíli bych vrhala nože opravdu.. (to samé samozřejmě i v "tatínkovské" verzi), jinak mi říká normálně jménem naštěstí. A teda manžel, co se malý narodil, říká své mamce babi, i když je s ní sám, to je pro mě nepochopitelné, ale už to neřeším, je z toho zbytečně dusnu a jsou důležitější věci na světě 🙂
Tak tchán s tchýni mi říkají Míšo, já jim už tykám, ale nikdy jsem je nějak přímo neoslovila, furt se tomu nějak vyhýbám, abych se přiznala 😀 Tchýni bych řekla asi Jano, ale tchánovi fakt nevím, furt se mi tam cpe oslavení taťko (tatínek mi umřel a tchána mám celkem ráda), párkrát jsem mu tak i řekla, ale nějak si nedovedu představit říkat tchýni mamko.. No třeba až jednou budou děti, tak se to nějak vyřeší, manžel říká mojí mamce jménem, ale taky mu to dlouho nešlo 😀
@edelin Úplně tě chápu, hlavně se drž. Musí bejt těžký být v situaci, kdy nemáš moc na výběr - hlídání potřebuješ, ale svý pravdila zřejmě neuplatníš. Bude těžký to nějak vybalancovat a držím ti palce. Projednou se dítěti nic moc nestane, ale pokud si tchýně (a vlastně kdokoli z příbuzných) myslí, že když "se to dycky dělalo", dělá to i dnes každej stejně, je to problém. Napadá mě klasický řešení - zkus si s ní promluvit, ale to samozřejmě neznamená, že tvoje pravidla bude respektovat. Časem toho totiž bude ještě daleko víc... (A nešlo by, že by hlídala u vás doma? Tam určitě jahodovou přenídávku nenajde. 😉 )