Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Jak začít řešit otázku společné budoucnosti?

marenka_jenicek
28. dub 2016

Ahoj holky,
Chtěla bych znát váš názor. Situace se má tak, že jsme spolu s partnerem rok a půl. Já mám dceru z předchozího vztahu, on rozvedený,taky jedno dítě. Práci má ve městě vzdáleném 100km, takže jezdí za námi na víkendy, zároveň se svým synem. Musím říct, že se máme všichni navzájem moc rádi, děti si rozumí. Dalo by se říct, co víc si přát. Je tu jedno velké ale. Ze začátku vztahu měl pocit, že na něj hodně tlačím, chtěl takovou tu volnost apod. Nechala jsem to být, spoustu věcí neřešila a nechala ho, aby se rozhodl. Rozhodnutí to bylo asi správné, ujasnil si spoustu věcí.
Jenže teď mám velké dilema, kdy o tom začít, aby zase neměl pocit, že ho někam tlačím. Jsem velký plánovač a hodně mě tíží otázka budoucnosti. Nevím jak si říct, teď to neřeš, počkej ještě třeba půl roku. Nejradši bych všechno věděla hned, jsem na to hrozná, vím to a hodně se to ve mě pere. Prostě a jednoduše bych časem ještě chtěla jedno dítě. Od našeho společného známého tajně vím, že to spolu probírali a on to vidí reálně, že jedno bychom měli společné. Ale že by si nás nejradši vzal k sobě. Nebo by si musel najít práci blíž.
A jsme u jádra problému. Tím, že jsem s dcerou sama, hodně mi pomáhají rodiče,jsme zvyklí se často vídat, často malou hlídají, vyzvedávají ze školky. Je pro mě nepředstavitelné odstěhovat se 100 km. Nejen kvůli rodičům a jejich vztahu k vnučce, ale taky kvůli dcerky otci. Bere si ji na víkendy + jeden den v týdnu. Do budoucna uvažuje o střídavce, já tedy nesouhlasím, ale co nadělám, že. Nedovedu si představit, že by moje holčička střídala co 14 dní nebo po měsíci dvě různé školy. Navíc, když by co 14 dní jezdila na víkend k otci, kdy by se viděla s mými rodiči? Hodně jsem toto probírala s mou mamkou, protože jí to taky není jedno, ale zároveň ví, jak moc po druhém dítěti toužím. Ale takhle by se viděli víkendově třeba jednou za 3-4 týdny?
Potřebovala jsem se vykecat, přečíst si vaše pohledy na věc. Já prostě nevím, zda si s partnerem sednout (případně kdy) a načnout to téma, jen tak nějak výhledově, ne aby měl pocit, že ho do něčeho nutím. Má zvláštní, komplikovanou povahu, ale strašně ho miluji. Vím, že pro mě a dcerku by bylo nejlepší neřešit, případně prostě mít partnera ze stejného města, s ním pak založit rodinu, ale život holt není jednoduchý a teď mám konečně pocit, že jsem našla toho pravého. Nedokázala bych od něj odejít, stylem, nechceš jít za námi, tak spolu nebudeme. Nehledě na to, že nejde jen o mě a o něj, ale i naše děti, kterým nevím jak bychom vysvětlovali, že už toho druhého nikdy neuvidí.
Vše je o kompromisech, ale já nevím jak diplomaticky začít.

mika251
28. dub 2016

Ahoj, každý sme iný, ale ja mám tiež partnera, s ktorým je ťažko niečo riešiť, nemá takéto pokecy moc rád a musí na nich mať minimálne náladu.
Riešim to tak, že mu píšem dopisy, poprípade emaily.
Napíšem mu, čo cítim, ako to vidím, čo si myslím, ako by som to riešila. A zároveň ho niekoľko krát uistím, že chápem, že o tom nechce hovoriť a že ho do ničoho netlačím a že mi kľudne može odpísať, alebo si o tom možeme pokecať, až bude mať pocit, že je pripravený o tom hovoriť a až sa mu do toho bude chcieť.

Mnohé veci nakoniec dopadnú tak, že on na dopis nijak neodpovie, ani sa k nemu nijak nevyjadrí, ale svoje chovanie zmení, resp. je minimálne vidieť, že sa nad tým aspoň zamyslel.
Občas odpíše a je z toho debata mimo bežný provoz i na niekoľko dní /akože doma spolu fungujeme a vobec sa o tom nebavíme a riešime to len písomne/, alebo si o tom fakt pokecáme.

Chlap nie je nútený do siahodlných konverzácií a zároveň sa dozvie, čo si myslíš a cítiš ty,
Nefunguje to 100%, ale lepšie ako drátom do oka 🙂

marenka_jenicek
autor
28. dub 2016

@mika251 To si jsou trochu podobní. Taky kolikrát neodpoví slovy, ale tím jednáním. Nebylo to jednou a týká se to spíš zásadních záležitostí. Když já si zase říkám, že tohle je spíš na diskuzi. Ale je pravda, že ta se může rozvinout o několik dní déle. Jsme schopní si spolu povídat hodiny a hodiny, probírat různé věci. I o tomto se dá mluvit, ale nevím za jaký konec to vzít, aby neměl pocit, že ho někam tlačím...

mika251
28. dub 2016

@marenka_jenicek tomu rozumiem. Proste mu týmto dáš vedieť, že sa o tom chceš pobaviť, ale rozhodnutie kedy a ako sa o tom budete baviť necháš na ňom.
To mi príde ako vcelku dobrý kompromis.

Moj muž neznáša, keď za ním prídem, že potrebujem niečo riešiť. To vždy prevráti oči a začne byť trošku defenzívny (a to nie som nijak útočná, asi to má z rodiny, neviem). Takže po rokoch skúšania sa mi tento model vyplatil najviac.
Úplne ideálne je, keď nejaká vážna téma príde na pretras úplne spontánne, bez toho, aby si na ňu musela cieliť, ale to je skor náhoda, aby sa človek trafil do nálady a vhodnej príležitosti.
Občas tomu treba trošku pomocť 🙂

marenka_jenicek
autor
28. dub 2016

@mika251 Velký kus pravdy... A když už jsme u toho, co si myslíš o té vzdálenosti apod.? Strašně moc si přeju, aby si našel práci blíž. Ale mám takový pocit, že to nemůžu říct. sám ten kamarád mi říkal, ať počkám, že partner k tomu musí dojít sám. což se ale neslučuje s tím, že to potřebuju "řešit". Mám teď z toho poměrně depku, jsem ve stavu, kdy mě nic nebaví, nevidím v ničem smysl ☹

versatilka
28. dub 2016

No, s tím kdy si sednout.. Toť otázka. Nemusíš přeci rovnou naběhnout s oznámením, že hned stěhování nebo s otázkou tak kdy už to bude 🙂 Zeptala bych se ho, jaké má plány do budoucna a od toho se odrazíš. Dej najevo, co cítíš, na tom není nic špatného! Začni třeba během společného hraní obou dětí, když bude pohoda.
Ale ještě poznámka k tomu vídání prarodičů a otce tvé dcerky. Chápu tě plně, také bych chtěla aby se vídali co nejvíce. ALE, musíš vzít v potaz, že on pravděpodobně taky chce co nejvíce vídat svého syna, to znamená, že stěhovat se 100 km za tebou by bylo také dost náročné ☹ Třeba by to i udělal, ale mohl by to být problém později.. Kompromisem by mohlo být město na půli cesty. Pokud by tam ovšem partner našel práci 🙂 A ještě jeden fakt. Z mého pohledu by žena měla jít spíš za mužem, než muž za ženou. Nevím, jestli to správně popíšu. Ale ve městě kde teď bydlíš jsi budovala život s jiným mužem. Nevím, jestli jsi v jiném bytě nebo v tom, kde jste měli rodinný krb. Ale mužům se, alespoň co teď vidím u kamarádky moc nelíbí, že by šli za ženou do stejného domu a lokality. Po delší době by stejně chtěli aby šla za nimi budovat nový domov 🙂

marenka_jenicek
autor
28. dub 2016

@versatilka Děkuji za názor. Zapoměla jsem uvést, že jeho syn bydlí ve stejném městě, kde jsem já s dcerou. On odtud pochází, ale vzhledem k tomu, jak v manželství dopadl, a nic kromě dítěte ho tu nedrželo, tak odešel. A na prvním místě v době, kdy byl sám, byla skvělá pracovní nabídka. Navíc já jsem ve městě, kam jsem se s dcerou vrátila. Nežila jsem tu s mým bývalým.
A ještě jedna věc je ta, že moji rodiče žijí odděleně, každý by v podstatě zůstal sám.
Partner má tady v městě poblíž i svoje rodiče. Prostě je to moc složité. Nehledě na to, že mamka to hodně špatně nese, že by vnučku vídala tak málo. A mně to prostě není jedno 😢

magdalenan
28. dub 2016

@marenka_jenicek Mozna bude moje odpoved pusobit negativne, ale opradu to neni muj zamer, myslim to dobre 🙂 - ale se vsim respektem k tvoji situaci mam proste z tveho prispevku dojem, ze ty bys chtela, aby se partner vsemu prizbusobil, ale sama nejsi ochotna nic obetovat. To same plati pro tu stridavku. Proste tobe vse vyhovuje tak, jak to je a ostatni by se na to melo nejak napasovat. Samozrejme to je jen muj prvni dojem a chapu, ze situace je slozita, ale sama vis nejlepe, jak se veci maji. Ale kdyz uz te ty nazory z konika zajimaji... 🙂

Pises o rodicich a biologickem otci atd., ale uz nepises nic o tom, jak to ma tvuj partner v miste sveho bydlsite, ma tam taky rodice? Urcite ale treba sve pratele a vubec zazemi a tak.. Nebo to aspon predpokladam.

Souhlasim, ze chlapi do neceho tlacit k nicemu neni a oni holt bohuzel na vsechno potrebuji vic casu, ale rozumim tomu, ze bys rada vedela, jaky je vyhled do budoucna. Asi se nedokazu uplne vcitit do situace, protoze stale ziji s tim, s kym jsem si deti poridila, ale obecne bych rekla, ze vztah, jaky mate spolu vy proste holt na vsechno potrebuje vic casu, nebo se to tak aspon rika, ale rekla bych, ze rok a pul je dostatecna doba, abyste zacali resit, jestli mate shodne predstavy o pripadne spolecne budoucnosti a dalsim diteti.

Neda mi to take podotknout, ze dojizdeni neni to same jako spolecne ziti a jestli se vidate o vikendech, no tak je jasne, ze vam to rok a pul klape. Clovek si jen uziva spolecny cas a nemusi v podstate resit zadne kazdodenni strasti rodiny, ktere vedou k ruznym nedorozumenim. Nebo to tak aspon ted chapu.

Nevim presne co bych ti poradila, ale dokud budes moznost ze ty se odstehujes za nim povazovat za vyloucenou, nemuzes cekat, ze on se ochotou pretrhne a je jedno jake mas argumenty. On bude mit taky nejake. Napda me (asi uplne pitomy) kompromis, najit si spoelcne ydleni nekde na pul cesty, aby kazdy zacinal od nuly na neutralni pude. Ale to muze byt samozrejme dost slozite a nepohodlne. Nwevim jake jsou vase financni moznosti a tak..

Ja jsem docela asertivni, takze bych zvolila prijemne misto, kde budete mit soukromi (ne u tebe nebo u nej) s tim, ze si chces promluvit... A proste se ho narovinu zeptala, jake ma predstavy ohledne budoucnosti (treba rok 2016, pro zacatek) a ze ty bys rada vedela, s cim muzes treba pro sebe a svou dceru pocitat a co je pro nej vyloucene...

Asi tak nejak to vidim... Hodne stesti 🙂

marenka_jenicek
autor
28. dub 2016

@magdalenan Taky děkuju za názor. Některé věci jsem uvedla v příspěvku nad Tebou. V místě, kde je teď, je rok a pár měsíců. Bývalou rodinu, přátelé a známé má všechny tady. Proto to tak možná působilo, co píšu já.
Co se týče té pohody, prošli jsme nějaké krizové situace. Zároveň nemáme problém si děti navzájem "pohlídat", trávíme čas i po svém, a oba to tak máme, že bychom spolu chtěli být víc. Tím jsem si jistá, protože o tom jsme se bavili. Ale ne vyloženě tak, že za čtvrt roku se pojďme sestěhovat.

versatilka
28. dub 2016

@marenka_jenicek Tak v tom případě je to ta lepší varianta 🙂 vyčkej na pohodu a zkus se zeptat, jak on to vidí... Nemůžeš mu říct, že si přeješ, aby se přistěhoval, to by asi spolkl málo kdo. Ale projevit co cítíš není na škodu 🙂

magdalenan
28. dub 2016

@magdalenan Aha, tak nez jsem to stihla dopsat, tak vime vic 🙂 Ted uz chapu, proc chces, aby sel on za tebou.. OK.

Tak v tomhle pripade je to asi trochu jednodussi a diskuzi bych smerovala tim smerem, zda uz treba premyslel o tom, ze by se vratil zpatky a ze byste si nasli spolecne bydleni a on asi tedy jinou praci. Minimalne tim tu diskuzi zacit a hlavne mluvit v sirsich casovych horizontech, nez bys chtela (Myslis ze bys letos mohl dojit k nazoru..) 🙂

anetka1701
28. dub 2016

To chování muže mi podle toho co píšeš přijde dosti sobecké. On, jako pán tvorstva nic nechce řešit a ničím se nechce zabývat, zatímco ty se trápíš v nejistotě a nevíš co si počít. Já chápu že jsi do toho vztahu už s tímto šla, ale popravdě čím víc ho necháváš, čím víc volnosti v tomhle dostane, tím víc si jí bude brát i do budoucna. Je to hrozná vlastnost - nechtít řešit věci a nechávat druhou stranu v nejistotě. Sama mám podobný pár ve svém blízkém okolí a musím říct, že tu ženu obrovsky lituju.

Pokud má problém s tím mluvením, tak bych navrhovala napsat mu dopis. Klidný, nevyčítavý dopis, ve kterém mu napíšeš jak se cítíš a co tě trápí. Bez nějaké nutnosti odpovídat na něj mu prostě popiš svoje pocity ohledně toho problému. Možná zareaguje, možná ne, ale pokud tě má opravdu rád, tak jsem si jistá, že se aspon trošku chytne za nos a začne ten problém alespon částečně řešit.

victress
28. dub 2016

pokud jsi ve stejném městě ty s dcerou, svými rodiči a on zde má syna, tak vás je tady nejvíc a nejjednodušší variantu bych viděla, aby se on přistěhoval za vámi, kde si najde novou práci, to bych řekla, že bude nejmíň bolestné, otázka je, když si ho nakvartýruješ do bytu a nedopadne to s vámi (nedejbože) dobře, jestli ho pak dostaneš ze svého bytu pryč 😝 😝 😝 😝

1nelinka
28. dub 2016

Ja si myslim ze pokud by jste chteli dalsi dite je dulezite jit za partnerem kde ma on dobrou praci protoze Vas bude zivit..moje mamka od nas bydli taky 100km a jedeme tam cca 1mesicne uz nejsme deti nepotrebujeme rodice za zadkem.. A vim ze kdyby muj manzel chtel jezdit nekolikrat tydne za rodicema ze by me to spis vadilo.. Dulezite je udelat si spolecny krasny zivot.. Nase rodice samozdrejme miluju volame si denne a mame se radi ale neridila bych podle nich svuj zivot.. My jsme vice mene kazdy vikend na cestach v sobotu za nekym s rodiny v nedeli na vylet nekdy je to narocny ale funguje to tak dobre hlavne ze jsme spolu..

victress
28. dub 2016

@1nelinka stěhovat se za prací je ošidné, protože dneska ji člověk má, zítra nemusí - nikdy nevíš, jestli firma nezkrachuje, nedostane se do druhotné platební neschopnosti atd. , proto vidím lepší vybudovat bydlení, kde je práce dostatek a najde se vždycky, pokud je autorka z Prahy, tak by to neměl být problém 🙂

1nelinka
28. dub 2016

@victress furt mi prijde lepsi prestehovat se tam, kde momentalne praci ma nez zkoncit v praci a hledat uplatneni nekde jinde.. Ale samozdrejme zalezi jestli ma partner dobrou praci, je tam spokejeny , ma moznost rustu atd..kazdy by asi v dane situaci reagoval jinak to je jasny..

zuzineckah
28. dub 2016

K partnerství patří kompromisy, na obou stranách. Nelze očekávat, že já budu ten komu se všechno přizpůsobí. Neměla bys to vidět takhle jednostranně. Třeba to tak není, ale z toho příspěvku, který si napsala to vyplývá (TVÍ rodiče, otec TVÉHO dítěte, TVÉ plány...). Nějak tam nevidím pohled na jeho situaci - jeho práci, jeho syna, jeho rodiče, jeho zájmy...
Pokud na něj vyrukuješ s tímhle, pak se bude kroutit o to víc a tohle téma mu nebude příjemné nikdy a začne spíš přemýšlet jestli si opravdu ty ta pravá 🙂 Nevím jestli mi rozumíš, nemyslím to špatně, jen se mi zdá, že - možná nechtě - myslíš jen na sebe, resp. sebe a dcerku.
Být tebou, nejdřív bych si to ujasnila sama v sobě - co chci, jestli s ním a co jsem ochotna tomu případně obětovat. Ale pokud uvažuješ, že bys chtěla dítko, tak bych hodně zvažovala právě tu pracovní situaci partnera a případné důsledky změny.
Forma sdělení je druhá věc. Třeba jak už bylo zmíněno napsat to, i když mi to přijde hodně dětinské, ale chápu, že jsou muži, s kterými to takhle funguje 🙂 Resp.jinak to s nimi vůbec nefunguje 😅

bachovy_esence_poradna
28. dub 2016

@marenka_jenicek
- zásadní otázka je jestli se k sobě s partnerem hodíte....
zkuste se jí chvilku věnovat, neodmávnout ji hned...
je dobré vědět o svých slabých i silných stránkách vzájemně a umět s nimi pracovat 😉

- pro rozhovor je pak důležité umět naslouchat, protože leckdy dva chtějí skoro totéž, ale neumí to vykomunikovat...

- připravte se na variantu, že bude třeba udělat kompromis, nějaké možnosti si připravte dopředu

jinak Bachovy esence komunikaci v partnerství podstatně usnadní 😉

Sem začni psát odpověď...

Odešli