Jak zapojit příbuzné do hlídání batolete?
Ahoj mamky,
potřebuji radu jak víc zapojit příbuzné - zejména babičky a dědečky - v důchodu do života s batoletem 😕 ....
Myslím tím v první řadě třeba pohlídání, ale i takové to sdílení zážitků, přiměřené rozmazlování, trpělivost, úctu ke stáří, hodnotám, tradicím a jinému pohledu na život - což rodiče svým způsobem nenabídnou...
První půlrok jsem dítě nedala z ruky (hormony, obavy, úzkost,...).
Pak bych už i dala, ale zase moc nechtělo mimino... a svádělo se to na kojení...
Teď už bych chtěla já všemi deseti, i batole, ale zase už asi není ani zájem... 😕
Jak prosíte mámu či tchýni o hlídání?
Narážky evidentně nepomáhají případně je to takový to vlažný, no tak, když bude hodná, tak jí tady nech - já ti ji pohlídám... Ale jak zařídím, aby byla hodná, že ano... Tchýně je přespolní a znamená to pro mě kvůli hodině třeba uvařit oběd i pro ni (nejde o oběd, ale spíš práce s jeho přípravou takže je otázka jestli mi to kvůli té chvilce stojí za to anebo bych se zase cítila trapně, že musela dojet a měla bych tendenci ji platit jízdenku na vlak...). Dědové by asi chtěli, ale jejich vitalita je už přiměřená věku a na tu moji slečnu by asi neměli moc sil, takže ti začali řečmi "až vyroste, až bude větší,..." - ale já to potřebuji, respektive bych byla vděčná teď...
Každý v podstatě přijde na kafe, což je fajn, jsme rády, ale já vlastně po dobu co si malá hraje s prarodičem udělám kafe, a zase nic jinýho (býť jenom pověšení prádla, vytření podlahy,... ), pak posedíme hodinku společně a návštěva odchází...
Chápu, že to není jejich povinnost, dítě jsem chtěla s manželem já, miluji je a za nic na světě bych nevrátila okamžik před...
Ale potřebuji občas konečně zvládnout větší úklid, v klidu něco vyřídit na úřadě, sehnat dárky, navařit si, zajít k doktorovi (preventivka na gyndě naposledy po šestinedělí) nebo si prostě vzít chvíli časopis - ani nepíšu knížku - nebo jednoduše vypnout...
Snad rozumíte jak to myslím, dítě bylo plánované, chtěné, toužebně očekávané, ale tento povzdech - starost - asi pochopí jen ten, kdo je s malým miminem 24 hodin denně 7 dní v týdnu... Kromě toho malá roste, je čím dál šikovnější, je s ní čím dál větší sranda, a mám pocit, že se o to i samy prarodiče - snad dobrovolně - ochuzují... Zabralo nebo zafungovalo u vás něco čím se to změnilo? Nepotřebuji, aby s ní chodili do zábavních parků, ZOO či cukráren, ale stačilo by na písek, jenže buď je moc horko, zima nebo fouká vítr... A nohy taky bolí... 😅
Díky, že jsem se mohla svěřit a vypsat... 😵
Děti mi nikdy babičky nehlídali....ani k nám nejezdí , jezdit musíme mi tam (100 a 200km) a babičky se dívají jak já se starám a kritizuji co dělám dělám špatně🙂 a co děti umí a neumí....případně tchýně ještě lituje manžela jak toho má všeho hodně a má si jít po obědě odpočinout🙂...
Všechno dělám s dětma nebo musí manžel (přestože z práce normálně chodí mezi 6-půl8) = starší je nemocná, tak nebudu přece tahat k dr. i tu mladší, tak manžel ráno počká o půl hodiny déle doma.
Stejně tak moji doktoři...Logopedie se starší jde s náma i mladší, stejně tak kroužky starší.....sami jsme s manželem už 6 let nebyli, k holiči chodím 2x za rok, na manikůru, pedikůru ne...na kosmetiku tak 1x za 2 roky...nákupy (dárky, dětské oblečení...) na internetu, nákupy pro sebe buď na internetu nebo prostě chodím v tom co mám...
Obě dcery do 15-16m vstávali xxx krát za noc, přes den spí méně než průměr (kor první, ta už v 18m nespala přes den vůbec...)
Ano je mi to líto, když vidím jak chodí do školek a škol babičky a ještě se bojí jestli děti málo neoblíkli, aby se rodiče nezlobili... tráví s nima celé odpoledne, vaří jim...
Bohužel mám děti i dost mamánky ( když jsou pořád se mnou jak jinak, že 🙂), takže i hlídání je problematické. U starší (ta byla extrémní mamánek) šlo hlídání až tak od 2 let (kdy už jsem byla v práci a hlídali třeba při nemoci a já jsem pracovala z domova...),pro mladší jsme si taky zařídila slečnu (1x týdně 2-3 hodiny...kdy řeším nový byt nebo dělám ten generální úklid), ale to zas nesmím babičkám říct, protože by mě ukamenovali, že dítě nechám cizímu člověka a že jsem neschopná....
Takže ono jde žít i bez hlídání🙂.
Takže k dotazu asi jen pokud máš pocit, že to jde tak se na rovinu zeptat: "mami jdu v pátek lékaři, nepohlídala bys....?"
Jinak prostě přežít
Ja bemam na hlidani nikoho kor partnera.ale kdyz je babicka v ove,tak se ji vzdy ja rovinz zeptam zda by mi malou pohlidala,ze neco mam a chlap(jeji syn) je v praci. Mam v ove jen jednu svagrovou ta moc hlidat nemuze,ale taky se klidne zeptam,jako treba ted co je tady na mesic i deuha svagrova,tak jsem se rovnou zeptala zda nechcou maloz od ctvrtkz vecera do patku tak do 4.bud reknounjo nebo ne.nevidim v tom nic spatneho
Já se teda vždy narovinu zeptám, sami od sebe se nenabídnou. U tchýně ani ta možnost není (žije v USA), teď tu byla po čtyřech letech, tak mladší viděla úplně poprvé. To se sama nabídla, vzali si obě děti na výlety, atd.
Moje mamka (45 let) nehlídá skoro vůbec, jen když ji poprosím, a to převážně staršího (toho si vezme na noc, když potřebuju, vyzvedne ze školy), mladší max. vyzvedne ze školky a dovede je domů nebo k (mojí) babičce.
Nejvíc u nás jako "hlídací" funguje moje babička (70 let), nedá bez dětí ani ránu, volá, ptá se, jak se mají, hlídá často - pracuju na směny a když mám noční, vždy u ní děti (obě) spí, protože se ráno s manželem míjíme a děti by musely určitou dobu zůstat samy doma, než bych z práce dorazila, což zatím nehrozí, protože jsou malé. Takže moje babička hlídá cca dvakrát až třikrát v týdnu na odpoledne a přes noc, když si chceme někam s manželem vyrazit, tak taky hlídá ona, i když jedeme někam na víkend. Na to, kolik jí je, je vitální a dokáže se o ně perfektně postarat a dcera kolikrát pláče, že chce za babičkou a ne být s náma doma. 😀
Hlídá i moje ségra (18 let), na tu se taky můžu spolehnout.
Sám od sebe se nám ale nenabídne nikdo (sem tam babička, když vidí, že toho mám plný brejle), musím se vždy zeptat, ale nikdy nemají problém pohlídat.
@agne Ahoj, já si myslím, že ten ,,zakopaný pes'' u vás, může být právě v tom, že jsi, jak píšeš, první půlrok nedala miminko z ruky, pak nechtěla malá. No a najednou jsou jí téměř 2,5 roku a babičky nebo dědečkové tak nějak z principu zvyklí na nehlídání.
Jak už tady psaly některé maminky, tak já také babičky tak nějak zapojovala od začátku. Samozřejmě, že jsem jim tam dvouměsíční miminko nepřivezla na celý den 🙂, ale na procházky s kočárkem, tady u nás, to chodili. A proč by ne, oba skřítci, co byli miminka, v kočárku vždy spinkali.
Nevím, jestli plánujete druhé miminko, ale z vlastní zkušenosti ( máme tedy děti poměrně dost po sobě), ti fakt doporučuji, pokusit se přístup prarodičů změnit. Protože u více jak jednoho prcka, už se fakt vyplatí, mít možnost hlídací babiček 🙂.
A osobně bych se také buď já a nebo manžel, zeptala na rovinu. Poprosila je. Oni si třeba mohou myslet, že o hlídání stále tolik nestojíš.
Tak se zkuste ptát, uvidíš, třeba budeš mile překvapena, že budou rádi 🙂.
Myslím, že tchýni nebo mamču není potřeba o hlídání prosit. A takové slovíčkaření, že když bude malá hodná, tak ji pohlídá, bych si nebrala nijak špatně. Třeba má strach jestli malou zvládne. Domluvila bych se narovinu, jestli by ji občas pohlídali rádi nebo raději ne. Kdybych viděla, že se jim hlídat moc nechce, tak bych jim malou nedávala. Kdovíjak by to hlídání pak vypadalo.
@agne no u nás asi tak, jelikož sem nekojil a dítě ráda dala z ruku u po příchodu z porodnice, tak první 4 měsíce fungovala tchýně celkem dobře, ale naši absolutně ne. pak se dítě začalo víc hýbat a vyžadovat více pozornosti, tak tchýně přestala pomalu fungovat a začali fungovat naši a to tak, že si jí poslední dobou berou 1x týdně na skoro celý den. Myslím, že u našich velkým spouštěčem bylo to, že sem si dala inzerát na slečnu na hlídání a opravdu jedna u nás párkrát byla. Rekonstrujeme dům, chodím do práce a měla sem nějaký zařizování a hlídání prostě potřebuji. Jinak tchýně se opravdu nepředře co se hlídání týče, jejich povinnost to není, ale mě osobně štve, že radši uklízí barák a zahradu než chvíli hlídá vnouče a už sem jí to i naznačila. Takže říct na rovinu a když ne, tak pokud hlídání potřebuješ, tak sehnat jinde.
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale moc nechápu, proč některé maminky nejsou schopné dát na procházku malé miminko svým rodičům. To pak není divu, že rodiče ztratí zájem a pač títě budí dojem cukrové panenky. Já hned od malička někdo projevil zájem o jízdu s kočárkem jsem se ji okamžitě zbavila 😄 hned jak přestanu kojit nechám ji samotnou u prarodičů na víkend. Malé jsou 4 měsíce, miluje lidi zvlášt tatínka a dědečky.
když už ta situace dospěla do takového bodu, nezbývá ti než je natvrdo poprosit a taky se možná nějak omluvit, za to že jim malou chceš nechat až teď, když už se ti to hodí ...
nečetla jsem ostatní, ale já bych mámě (tchýni, dědovi apod.) řekla, že potřebuješ jít k doktorovi, na úřad nebo k zubaři a že potřebuješ někam malou dát a že jí chceš požádat, aby jí pohlídala. Prostě nejlepší je to na rovinu. A uvidíš, jak to zvládnou a podle toho se budeš řídit dál. Pokud budeš potřebovat velký úklid, volný víkend apod. jednej stejně. Ale nejdřív bych to zkusila na kratší dobu. S tím, že můžeš poradit s tím, co malá ráda dělá, případně kam s malou zajít, kde to bude i pro doprovod schdnější. No a taky se připrav na to, že třeba bude malá brečet, nebo bude chtít okamžitě domů, prostě i tohle je normální...

U nás to teda je tak, že se nabízejí sami, že přijedou a my můžeme někam vyrazit, nebo abych k mamce odvezla Vendu a že si ho na víkend nechá a pak ho přiveze. Pouze jednou jsem prosila o hlídání a to bylo kvůli pohřbu, takže jsem ani nikoho jiného tak rychle nesehnala.
A proč se jich prostě nezeptáš přímo? Vždyť jsou to babičky a dědečkové..
Moje mamka hlídala Vendu u nás doma už když mu bylo 8 dní. Bylo to pro mě nové a ze všeho jsem byla vystreslá, potřebovala jsem se uvolnit, tak nás s manželem vykopala na 2 hodinky pryč, že pak zavolá, až se miminko bude budit. U ní byl poprvé na víkend, když mu byl rok a 2 měsíce. Naštěstí je z nemocnic a dětských táborů zvyklý na jiné lidi a prostředí, takže to není mamánek a ani si na nás nevzpomněl.