Jak zapojit příbuzné do hlídání batolete?

agne
23. říj 2015
Ahoj mamky,
potřebuji radu jak víc zapojit příbuzné - zejména babičky a dědečky - v důchodu do života s batoletem =-) ....
Myslím tím v první řadě třeba pohlídání, ale i takové to sdílení zážitků, přiměřené rozmazlování, trpělivost, úctu ke stáří, hodnotám, tradicím a jinému pohledu na život - což rodiče svým způsobem nenabídnou...
První půlrok jsem dítě nedala z ruky (hormony, obavy, úzkost,...).
Pak bych už i dala, ale zase moc nechtělo mimino... a svádělo se to na kojení...
Teď už bych chtěla já všemi deseti, i batole, ale zase už asi není ani zájem... =-)
Jak prosíte mámu či tchýni o hlídání?
Narážky evidentně nepomáhají případně je to takový to vlažný, no tak, když bude hodná, tak jí tady nech - já ti ji pohlídám... Ale jak zařídím, aby byla hodná, že ano... Tchýně je přespolní a znamená to pro mě kvůli hodině třeba uvařit oběd i pro ni (nejde o oběd, ale spíš práce s jeho přípravou takže je otázka jestli mi to kvůli té chvilce stojí za to anebo bych se zase cítila trapně, že musela dojet a měla bych tendenci ji platit jízdenku na vlak...). Dědové by asi chtěli, ale jejich vitalita je už přiměřená věku a na tu moji slečnu by asi neměli moc sil, takže ti začali řečmi "až vyroste, až bude větší,..." - ale já to potřebuji, respektive bych byla vděčná teď...
Každý v podstatě přijde na kafe, což je fajn, jsme rády, ale já vlastně po dobu co si malá hraje s prarodičem udělám kafe, a zase nic jinýho (býť jenom pověšení prádla, vytření podlahy,... ), pak posedíme hodinku společně a návštěva odchází...
Chápu, že to není jejich povinnost, dítě jsem chtěla s manželem já, miluji je a za nic na světě bych nevrátila okamžik před...
Ale potřebuji občas konečně zvládnout větší úklid, v klidu něco vyřídit na úřadě, sehnat dárky, navařit si, zajít k doktorovi (preventivka na gyndě naposledy po šestinedělí) nebo si prostě vzít chvíli časopis - ani nepíšu knížku - nebo jednoduše vypnout...
Snad rozumíte jak to myslím, dítě bylo plánované, chtěné, toužebně očekávané, ale tento povzdech - starost - asi pochopí jen ten, kdo je s malým miminem 24 hodin denně 7 dní v týdnu... Kromě toho malá roste, je čím dál šikovnější, je s ní čím dál větší sranda, a mám pocit, že se o to i samy prarodiče - snad dobrovolně - ochuzují... Zabralo nebo zafungovalo u vás něco čím se to změnilo? Nepotřebuji, aby s ní chodili do zábavních parků, ZOO či cukráren, ale stačilo by na písek, jenže buď je moc horko, zima nebo fouká vítr... A nohy taky bolí... :-N
Díky, že jsem se mohla svěřit a vypsat... x-)
77moona
23. říj 2015
@agne A co při nějaké jejich návštěvě zkusit nadhodit, že si asi budeš shánět placenou výpomoc na hlídání, abys třeba stihla toho doktora a tak? Snad by pak hlídání nabídli...
indigirka
23. říj 2015
Po té, co mi tchýně vysvětlila, že moje vlasy přece kadeřnici nepotřebují (když jsem si povzdechla, že by se mi hodilo se po roce nechat ostříhat - doufala jsem, že mi nabídne, že mi na tu hodinu pohlídá dítě), jsem našla slečnu na hlídání a od roka a čtvrt jsem syna začala dávat na jedno dopoledne týdně do soukromé školky (byl z toho nadšený, jinak bych do toho nešla).
Když někdo hlídat dítě nechce, tak ho prostě hlídat nebude, ať je v důchodu nebo ne. Výmluva se najde úplně vždycky. To je bohužel tak. :-S Nám to pak na rovinu řekli, že hlídat nebudou (na manželovu přímou otázku).
elvira
23. říj 2015
Tak s mamkou by snad neměl být problém, ne?
"Mami, říkala jsem si, že půjdu po úřadech /doktorech, s malou je to složitější, myslíš, že bys mi mohla pohlídat tento pátek?"
Možná mají prarodiče trochu strach, takže zatím bych jim malou svěřila třeba na hodinku - i za cenu tu, že se prostě budeš crcat s obědem, i za tu cenu, že bys jí proplatila jízdenku na vlak - pokud bude chtít.
Tebe těch pár korun nezrujnuje a dítě bude s babičkou.
Já moc na to chození kolem horké kaše nejsem, prostě bych se zeptala a pokud řeknou "ne", tak stejně nic nenaděláš.
elvira
23. říj 2015
@indigirka - přesně tak, jsou prarodiče, kteří hlídat nechtějí - na jednu stranu to není jejich povinnost, na stranu druhou tak přijdou o chvíle s vnoučetem, které jim už nikdy nikdo nezopakuje...
pecora
23. říj 2015
@agne ahoj, ja ti neporadim ale chapu te. Maly ma 8 m a ja bez nej byla max 20 min. Miluju ho nadevse a jsem s nim opravdu rada ale taky bych po 8m ocenila treba hodinku hlidani. Ani nemusi nikam chodit, stacilo by doma. Ale presne jak pises, prijde navsteva, tu obskakuju, chvilku se s nim pomazli a jde. Takze radu nemam, jen to pochopeni 🙂
indigirka
23. říj 2015
Jinak s manželem držíme pravidelně volné večery jen pro sebe mimo domov a je to super (syn si zvykl na to, že je občas jen s tatínkem, docela rychle, v době, kdy jsem plně kojila, jsem to řešila odsávačkou). Akorát si člověk v té době nedojde ani k doktorovi, ani na úřad...
blahova_andrea
23. říj 2015
já jsem s dětmi 24/7 už čtyři roky. u syna se to trošku zlepšilo v jeho třech letech. jako, od té doby byl u tchánovců 2x na víkend a jednou na týden v létě na dovči tady v čr, kdy berou všechna vnoučata. jinak je nemám zrovna za rohem a oba jsou pracující, takže hlídání, venčení či jiná pomoc nehrozí. moji rodiče bydlí pod námi, ale také pracují. táta už je dost nemocný, ten zvládne tak akorát míšu vzít na malou procházku, když jde se psem. dceru teď měl třeba na 10 minut, že jsem si odskočila naproti pro pečivo a oni spolu přeskládávali magnetky na lednici :-N ale třeba lékaře máme v brně a on tam pracuje, takže mi občas malého pohlídal než jsem si skočila na gyndu nebo na očko s mladší. víc po něm fakt chtít nemůžu. mamka občas dojde, prohodíme pár slov, chvíli si s dětmi pohraje, pomazlí je a zase jde. to bývá tak 1-2x do týdne tak půl hodinka. minulý víkend u nich syn dole poprvé spal jednu noc. když tam chce jít, tak mu nebráním, ale často se vrací, že na něj nemají čas. nebo si tam prostě hraje v obýváku, děda leží a babička kutí pořád něco v kuchyni. tak je ti asi jasné, jak to u nás vypadá. větší generální úklidy prostě nepraktikuji. muž je doma velmi zřídka, chodí sem téměř jen spát, takže taky nepohlídá. jít si zacvičit, přečíst v klidu časopis, dát si kafe s kamarádkou, pořádně uklidit nebo cokoliv podobného je pro mě sci-fi 😞
shine2015
23. říj 2015
Jednoduse. Slusne se zeptam,zda si nechteji vzit na jeden den/odpolodne/dopoledne atp dite a pokud nebudou chtit,tak jim je holt davat nebudu...ale budou pouze jezdit na navstevy a my tez.....a pokud chtit budou,tak pohlidaji....
Nemuze nikdo nikoho presvedcovat nebo nutit....treba se na to neciti...uz maji svuj vek. Zapojila bych kvuli uklidu apod manzela a prarodice si nechala na to abychom mohli byt s muzem sami...jednou za mesic vecer nebo pokud jsou decka mala tak pozdeji....ale nevycitala bych jim ze nechteji....

A uprimne pikud chci hlidani tak jedna pirce navic pro tchyni snad nic neni....

Ja moc neuznavam tohle cpani deti babicce a dedeckovi...kdyz zakladatelja vidi ze se k tomu moc nemaji tak bych se max zeptala a kdybych videla ze se krouti nenutila bych je....a taky ono nejsou na dite zvykle kdyby s nim byli v kontaktu castem od malinka obcas vyrazili v kocarku...taky by to bylo jine...
audi1986
23. říj 2015
@agne vím, že tímhle směrem otázka nevedla, ale syn začal v roce a kousek chodit jednou týdně na dopoledne do soukromé školičky - rozpočet nám to nezruinovalo, syna to trošku osamostatnilo, já měla luxusních pár hodin jen pro sebe (ze začátku jsem rychle jela domů a uklízela, později jsem to už řešila spíš povyražením - sauna, bazén, cvičení apod.) a hlavně tahle zkušenost pro něj byla velké plus, když teď v září nastoupil do opravdové školky - nebál se, protože věděl, co ho čeká a do teď je ve školce spokojený...
izzybickerstaff
23. říj 2015
@shine2015 na jednu stranu s tebou souhlasím, na druhou stranu je hlídání ale taky "v zájmu" prarodičů. Měla jsem dvě babičky, jedna si nás vždy brala na půl prázdnin k sobě a byli jsme tam nasáčkovaní pomalu ob víkend, ke druhé se jezdilo na hodinku způsobně posedět na gauči a domů. Částečně to sice bylo dané i podmínkami (vesnice X město, rozdílný věk), ale v pubertě a v dospělosti jsem pak ke každé měla úplně jiný vztah. Když prarodič nechce, tak nechce, ale myslím, že z jejich pohledu stojí za to do vnoučete něco "investovat" (úsilí s hlídáním, ne peníze).

Každopádně bych se zeptala úplně normálně bez narážek a podobně.
kamino
23. říj 2015
Neprinutis nijak, z vkastni.zkusenosti. Moje mama poprve hlidala na.par hodin ve dvou letech prcka a skoncilo to propalenou posteli... prcek vylezl po.drevech na.krb, vzal si sirky a mama si toho nejak nevsimla...takze zas na nejakou dobu nehlida, pry az dostane rozum. Pokud neprijedeme my, neprijede a to do Prahy jezdi.za praci. Jen.mam obavy, ze kdyz si vztah s prckem nevypestuji ted, tak se tezko bude navazovat dal... uz ted, kdyz reknu, ze pojedeme k babi, tak je smutny, ze zas nebude mit cas. Tak to je. Ja.byla vdecna za predskolku, ty 300 za dopoledne to stalo 😃😃 Zkratka jsou prarodice co chteji mit kontakt a jsou ti, co.jim staci fotky na.FB a mailu...
shine2015
23. říj 2015
@izzybickerstaff je to v jejich zajmu ale! treba uz maji strach,nemaji energii a ono pokud nebyli casto v kontaktu s malym miminkem ze by sami jezdili s kocarkem atd jak psala zaklafatelka,dite male treva okolo roku a pul na ne neni zvykle a ani oni nevedi jak na neho co zabira a jak se chova...
Je to vzdy situace od situace ale rozhodne bych nenutila nebo nepresvedcovala....bud budou starsi a zlomi se strach apod a nebo proste fakt uz chteji mit klid a neciti se na to a ja bych jim to nevycitala i kdyz to mrzi....ono driv babickam taky bylo cca 45 let..rodice je meli treba ve 20 letech a ty pak meli do 25let nas...takze i byli pidstatne mladsi. Dnes duchodovy vek nad 62let a ja se nedivim ze se neciti hlidat male aktivni deti...
elu
23. říj 2015
ještě vařit tchýni oběd jo??? 🙂, kde jsou to časy, kdy nás babičky hlídaly celé dny a noci a vyvařovaly klidně pro každého něco jiného....ach jo (jinak, taky mi nikdo nehlídá 😞, všude beru děti sebou a bohužel rovnou z porodnice jsem musela i novorozencem všude chodit, tkaže nějaké šestinedělí doma v posteli bohužel
izzybickerstaff
23. říj 2015
@shine2015 jasně, já bych taky nenutila mermomocí, jen mi to prostě pro ně samotné přijde škoda se o vnoučata nezajímat. Co do nich vloží, to se jim x-krát vrátí...sama se toho dost bojím, když mám velkou část rodiny 3,5h cesty daleko.
pety91
23. říj 2015
Já bych je natvrdo požádala, že nestíhám. Samozřejmě to není povinnost, ale zeptat se můžeš. Někdo se třeba toho chytí a pomůže častěji - až pravidelně.
alkena
23. říj 2015
@izzybickerstaff Sama vzdálenost být problém nemusí. Měli jsme to podobně,ale prostě jsme se zařídili tak, abychom se vídali, takže jsme jezdili cca každý měsíc na víkend a mezitím občas Skype. A starší dcera, která má tři a půl má se svými prarodiči vztah velmi dobrý. Teď jsme se přestěhovali a máme z ruky oboje prarodiče, k našim jezdíme dál stejně, s tchánama se momentálně nemůžeme vídat fyzicky, tak si taky pořídili Skype a zase to jde. Nejde jen o vzdálenost, ale hlavně o to, jak se chce 😉
izzybickerstaff
23. říj 2015
@alkena tak to jsem ráda, že vám to funguje 🙂 švagrová má totiž tchánovce zarohem, tak jsem se bála, aby naše dítě/děti v porovnání s těmi jejími ve vztahu k prarodičům "netrpěli", když my těch možností nebudeme mít tolik.
nika_sp
23. říj 2015
No jo, je to těžký. Když by chtěli povozit na začátku kočárek se spícím miminkem, tak se to bůhví proč nehodí maminkám a když už by se to maminkám najednou hodilo, tak už zase není ten správný vztah od prarodičů. Já teda neměla žádný problém, když přijeli moje nebo přítelovi rodiče dát jim nakojený měsíční miminko do kočárku na hodinovou procházku. Kolikrát když bylo krásně, tak si to protáhli a dvě hoďky, já se prospala nebo poklidila a byli spokojený všichni. Teď to mám s mámou tak, že jsme se dohodly na jednom dni v týdnu, kdy má nejčastějš volno (pracující důchodce osvč) a obě prostě počítáme s tím, že jí malýho ve čtvrtek ráno hodím a večer vyzvednu. Tím, že byl se všema hned od začátku miluje všechny a nemá vůbec problém zůstat u kohokoliv. Protože jsou ale všichni 4 prarodiče stále pracující a já taky (osvč) tak ho dávám třikrát týdně do školičky od 9-12. Miluje to tam, stojí to 150 korun na ty tri hodiny a ja to nemusim nikomu komplikovat. Koukám, že jste z Brna a tam 100% něco takového bude, tak bych toho využila. Prcci si zvykaji na kolektiv a i si aspon postupne budujou imunitu a školka pro ně najednou nebude taková rána.
anetka1701
23. říj 2015
Já to dělám úplně normálně - požádám o hlídání stylem "v úterý jdu k doktorovi, pohlídáš mi prosím Máju?". Ale je fakt, že děti k babičkám vozím a pak si je zase vyzvedám, je to pro mně jednodušší. Ale obecně jsme si zvykli, občas si je vezmou sami že si řeknou že je chtějí... Ale třeba tchýně mladší hlídá nerada, raději si bere starší. Menší jen když opravdu potřebuju (doktor, úřad, cokoliv...)

Ale mám tedy štěstí - babičky hlídají ochotně a rádi, děti je baví, takže není problém si vyžádat hlídání i když chci třeba na koně, ke kadařnici nebo třeba na víkend na svatbu...
shine2015
23. říj 2015
@alkena
@izzybickerstaff nasi nehlidali nikdy a manzelovi rodice taky ne....a zili jsme dva roky v uk s mamkou po skype jsme volali a i telefobem plus 3x za rok nebo 4x navsteva.....ale ne na vikend....a holky maji s mamkou krasny vztah....mamka jim posilala balicky,pohledy,mluvily spolu po skype i telefonu....a maji se rady....takze souhlas a alcou....neni to o km a ony to deti vyciti....ze je maji rady a zajem tam je....
evulepruch
23. říj 2015
já měla taky tak, teda spíš s tchýní, mamku mám 200km daleko. S prvním občas na chvilku pomohla, když se narodilo druhé (po 20 měsících, takže šrumec) neměli jsme hlídání vůbec...ani staršího , ani mimča..... Ale je pravda, že jsme si za to spíš mohli sami, neřekli jsme to narovinu, narážky tchýně asi nepochopila, já jsem se do toho nechtěla motat, manžel byl takovej , že mu je to v podstatě jedno.... Pak místo narážek jednou manžel zavolal, potřebujeme pohlídat obě děti (poté co jsem doma ztropila histerickou scénu, že to už opravdu vůbec nezvládám 🙂 🙂 ... a najednou to šlo... jako by potřebovala slyšet, že ji potřebujeme,že to sami nezvládáme... od té doby je velká hlídačka, tedˇ když jsou děti a 4,5 a 3 roky se už ptá, kdy u ní budou spát...takže fakt na rovinu se zeptat, asi bych začala s mamkou. hodně štěstí.... 🙂
iveta93
23. říj 2015
Zkusit se zeptat přímo a ne dělat narážky? Po mě když něco chce tak se musí taky zeptat přímo a na narážky abych něco já sama nabídla nereaguji. Jsme přeci dospělí a když se mě někdo zeptá jestli pohlídám tak pohlídám, ale když běhají kolem horké kaše, že si potřebují něco zařídit tak se nenabídnu... ikdyž je to možná hnusné, ale přijde mi vyčůrané nezeptat se přímo a čekat jestli to druhému dojde. Takže bych se narovinu zeptala jestli můžou nebo chtějí pohlídat. Oběd mi přijde samozdřejmostí ikdyby bydleli ve stejném městě a ten lístek za vlak bych taky klidně proplatila kdyby hlídat chtěli. Třeba by je to časem začalo i bavit a jezdili by dobrovolně. A pokud nechtějí tak to aspoň budeš vědět a budeš se moci zařídit jinak.
pety91
23. říj 2015
Moc hezky a podrobně napsáno, souhlas
loafeer
23. říj 2015
Ahoj,
nečetla jsem příspěvky ostatních holek...Přesně vím, o čem píšeš....udělat si v klidu větší úklid je sci fi a to ostatní vlastně taky....Pokud tedy něco chceš, normálně se zeptej...jako narážky jsou uplně na nic, taky vidíš, že na ně nikdo nereaguje...
karlajasmine
23. říj 2015
Narazky jsou na nic.. kdyz nekdo po me neco chce a pouziva narazky, akorat me to nastve a schvalne ty narazky ignoruju 🙂 Proste popros o hlidani a kdyz uvidis, ze nechteji, tak bych si sehnala pani na hlidani.. nebo kamaradku..
brunetka11
24. říj 2015
U nás je to tak, že jedna babička by byla s vnoučaty nejraději imrvére (akorát, že jí bude za chvíli 80 let), druhá se bránila zuby nehty. Došlo i na naši poměrně hlasitou vyříkávací akci, kdy jsem ji vytkla, jestli jí dochází, že to není o tom, že jí hodíme děti na krk (oblíbená věta mamky "mně taky s vámi nikdo nepomáhal" - což nechápu, kde na to přišla, protože jsem pendlovala mezi babičkami a tety na to hlídací období také "s láskou" vzpomínají), ale že tou svou pohodlností zazdí svůj vztah s vnoučaty.
Pokoušela se najít zastání u mých bratrů, ale obzvlášt u toho mladšího dost narazila.
Dopadlo to tak, že z nehlídací paní je babičkou na plný úvazek a v některé dny přebíhá hned mezi dvěma rodinami.
Nakonec paradoxně zabralo, že jsem jí zavolala a na rovinu ji poprosila, aby přijela nám pomoct, protože příští týden děti ve škole dostaly ředitelské volno a pak i podzimní prázdniny a my si nemůžeme vzít dovolenou. A najednou to jde.
I prarodiče se potřebují cítit potřební...
Ale je u toho potřeba jednat na rovinu a říct ona slova "prosím" a "potřebujeme", v neposlední řadě "děkuji".
japona
24. říj 2015
@agne A neslo by odvézt dítě k ní a pak ho vyzvednout? Třeba by u sebe doma byla jistější? Jinak pokud hlídat nechce, nemá smysl ji nutit. Sama by si mela uvědomit, že pokud se o vnučky nezajímá, těžko se kdy budou oni zajímat o ní..
rituska88
24. říj 2015
Je to těžké, asi pokud někdo sám nechce, tak ho nedonutíš. Já mám naštěstí se svými rodiči skvělý vztah a i když už jsou oba starší (65 a 66 let), tak s nimi můžu o všem mluvit otevřeně. Malýho milujou a už od doby, co se narodil, s ním tráví spoustu času - ne ale proto, že bych já chtěla a žádala je o to, ale sami chcou. Většinou je to teda tak, že když je přítel celý den v práci, tak k nám přijedou a jsou tu se mnou a s malým, abysme tu nebyli sami, chodíme společně na procházky a když třeba potřebuju nutně doma něco udělat, vezmou ho na procházku sami a já mám chvilku pro sebe. Ale většinou chodíme ven všichni společně. Párkrát se stalo, že jsem potřebovala k doktorovi nebo něco zařídit, tak jsem je poprosila pár dní dopředu, jestli by na hodinku nepřijeli malýho pohlídat. Vždycky mi vyhověli. Ale je to opravdu jen výjimečně, protože teď už je prcek akčnější, běhá a nechci je zbytečně zatěžovat a naštěstí přítel dělá na směny, takže se to dá většinou naplánovat tak, aby malýho hlídal on, když je to třeba na víc jak hodinu. Jsem ale ráda, že se vídáme několikrát do týdne, buď oni jedou k nám nebo my k nim, malej se na ně těší, rád s nima dovádí, dělá blbosti...má je prostě rád a když se řekne babička a děda, tak se vždycky rozzáří a když odjíždí a on jim mává, tak u toho kolikrát i brečí. Bohužel na druhé straně přítelovi rodiče zájem vůbec nemají. Jsou také v důchodu, sice o pár let starší než moji rodiče, ale nemohoucí nejsou, jen prostě nemají o vnouče zájem. Vlastně ani nejezdí k nikomu na návštěvy, jenom sedí doma a mají plnou pusu výmluv, proč to nejde. Když se malej narodil, jeli jsme jim ho ze slušnosti ukázat - pršelo, bylo sychravo a já pár dní po císaři a jim to vůbec nepřišlo divné, že mohli přijet oni k nám. Skousla jsem to a čekala, že se něco změní, ale i když bydlí ve stejné obci jako moji rodiče, jen 4 km od nás, auto taky mají a zvali jsme je tisíckrát, tak se jenom vymlouvají, že chodí po obědě spát, že je bolí nohy... Nikdo po nich nikdy nechtěl, aby malýho hlídali, šlo nám čistě jen o to, aby je znal, vytvořili si k sobě nějaký vztah...ale je to marné. Ani nezavolají, aby se na malýho zeptali. Ze slušnosti k nim tak jednou za 14 dní jedeme my, ale není to ono - ze začátku se jich malej bál, protože je viděl tak málo, že do příště zase zapomněl, že jsou to babi s dědou, pak mu byli lhostejní - prostě jako leckteří cizí lidi, kteří na něho promluví na ulici. Teď už si asi pamatuje víc, ale jelikož si s ním nijak nehrají a jenom ho nechají běhat po bytě za okřikování Tam nechoď, To neber apod., tak k nim holt nějak vřelý vztah nemá a zatímco mojí mamce dá při odjezdu sám od sebe pusu a mává jak o závod, tak od druhé babičky se odvrací. Ze začátku mi to bylo strašně líto a snažila jsem se to lámat přes koleno, ale pak jsem pochopila, že to nemá cenu, že když sami zájem nemají, tak je nemůžu nijak nutit. A hlavně, sami se ochuzují o ty hezké chvíle. Naštěstí má male aspoň jedny fungující prarodiče a ti mu to vynahrazují, ale asi kdyby neměli zájem ani oni, taky by mě to žralo. Lidi jsou různí, ale přiznám se, že si ještě teď občas pobrečím a ptám se sama sebe, proč to nemůže fungovat všude stejně jako u našich.
hohe
24. říj 2015
Já bych nenaznačovala, ale rovnou se ptala... Tak to dělám já... Ahoj mami, prosím tě.... I u tchýně... Když můžou přijedou... a to od nás bydlí obě 70km - nemají-li odvoz dojedou busem - nevadí jim to... Nějaký naznačování... Prostě se zeptej a uvidíš, když tak potom bych začala řešit nějaké to soukromé hlídání.
sunshine125
24. říj 2015
Co kdybys zkusila nadhodit , ze mas neco nutneho kam malou vzit neni vhodne (treba hodinove fronty na uradech ci u lekare) a ze ji asi budes muset "pujcit" kamaradce ? U nas to fungovalo,tchyne ze pry ji nebude hlidat nikdo cizi 😃

Sem začni psát odpověď...

Odešli