Jak zvládat manželovo asociální chování ve společnosti?
Nevím zda je to správná definice, ale třeba mi někdo poradí nebo se podělí o zkušenost.
Manžel je moc hodný, klidný, milující, pečující, vzdělaný, inteligentní člověk. Ale. Jen k nám doma. Nemá moc přátel a ty co považuje za přátele z mého pohledu jsou jen známí. Usuzuji podle toho, že si jen tak nenapíšou, nezavolají, nescházejí se ( to jen na společných akcích). A tam když se sejdou tak se baví tak nějak obecně. To je všechno v pořádku když to oběma stranám vyhovuje.
Ale jsou situace kdy mi je až trapně, nepříjemně. Třeba dnes. Byli jsem na trzích a naše dcera upadla a pán co šel kolem jí chtěl pomoc se zvednout. Manžel už se k ni blížil a štěkl na pána “já si ji zvednu” pán se zarazil, jeho žena taky a já měla chuť se propadnout. A takových situací je vic. Vždy když někam jdeme tak je nepříjemný, odtažitý (na ostatní, na obsluhu). Neřekla bych, že to dělá úmyslně. Asi to bude výchovou. Od 12 let vyrůstal s babičkou kde neznal pohlazení, lásku. Tam se jelo jen na výkon. Je jedináček. Vztah s rodinou má do dnes takový chladný.
Jak už jsem psala všechno tohle by bylo asi v pořádku, ale mě to chování vadí. Mám ráda společnost, přátele. Třeba moje kamarádka je do dnes v šoku z prvního setkání. Podal jí ruka, představil se, tvářil se u toho jako by jednal s bankou a s nashledanou si zase šel sednout do auta. Ano od té doby se neviděli, protože kamarádka bydlí daleko a jezdím za ní jen s dcerou když je muž v práci. A upřímně se mi ani nechce tak s ním jezdit.
Co s tím vším dělat? Mám jít já k nějakému psychologovi? Protože když muži řeknu co se mi nelíbí nebo mi vadí, tak on to vidí jinak a je spokojený s tím jak to je.
Stručné shrnutí
- Popisované chování odpovídá silné introverzi nebo rysům na autistickém spektru (v diskuzi byl výslovně zmíněn termín Asperger).
- Praktická řešení zahrnují akceptaci temperamentu, kompromisy v účasti na akcích (např. chodit na velké akce samostatně) a konkrétní pravidla pro návštěvy (v diskuzi zmíněno omezení „do půlnoci“).
- Jako intervence byla navržena konzultace s psychologem nebo párová terapie pro lepší porozumění a nácvik sociálních dovedností, avšak není shoda, že terapie změní základní povahové rysy.
Nejčastější otázky
Q: Jak poznat, zda jde o introverzi nebo o poruchu autistického spektra?
A: Rozdíl se posuzuje podle trvání a rozsahu potíží: introverti bývají rezervovaní v sociálních situacích, ale fungují flexibilně; u autistického spektra (zmíněn termín Asperger) bývají trvalé potíže v neverbální komunikaci, rigidita a výraznější sociální odtažitost; doporučené je vyhledat psychologa pro odborné vyšetření.
Q: Pomůže psycholog nebo párová terapie změnit chování partnera?
A: Psychologa nebo párovou terapii diskuze doporučuje pro zvýšení vzájemného porozumění a nácvik taktní komunikace; více respondentů poukazovalo, že základní temperament (introverze) se obvykle „zcela nezmění“.
Q: Jak si nastavit hranice a kompromisy v páru při rozdílné potřebě společnosti?
A: Praktické příklady z diskuze zahrnují dohodu, že žena půjde na společenské akce sama nebo s kamarádkami, partner bude účastný korektně bez aktivního zapojení, a návštěvy se omezí časově (v diskuzi zmíněno „do půlnoci“).
Q: Je takové chování nevychovanost nebo normální introverze?
A: V diskuzi se názory lišily: část považuje chování za nevychovanost (např. nezdvořilé chování při seznamování), jiní to označují za normální projev introverze; otázka závisí na kontextu a opakovanosti situací.
Q: Jak reagovat, když partner veřejně působí nepříjemně (např. „štěkne“ na člověka, který chce pomoct dítěti)?
A: Doporučuje se taktně vysvětlit, co vadí, domluvit si konkrétní pravidla (kdo komunikuje s okolím, jak řešit nabídku pomoci) a vysvětlit partnerovi možné sociální dopady; někteří diskutující zároveň hájili opatrnost vůči cizím, kteří sahají na dítě.
Q: Kdy uvažovat o odborném vyšetření na autistické spektrum?
A: Pokud jsou sociální potíže trvalé, výrazně zasahují do mezilidských vztahů a doprovázejí je další signály (rigidita, potíže s neverbální komunikací), diskuze doporučuje obrátit se na psychologa nebo specialistu na autismus.
Závěry z diskuze
Shoda
- Chování popsané v příkladech většina respondentů interpretuje jako introverzi, případně rysy autistického spektra.
- Akceptace partnerova temperamentu a hledání kompromisů (oddělená účast na akcích, časové omezení návštěv) jsou opakovaně uváděná praktická řešení.
Sporné názory
- Někteří účastníci to označují za nevychovanost nebo urážlivé chování, zatímco jiní to považují za normální a nepřekážející introverzi.
- Několik respondentů doporučuje psychologické vyšetření nebo terapii, zatímco jiní argumentují, že jde o pevný temperament, který lze pouze částečně upravit.
Otevřené otázky
- Pomůže psycholog nebo párová terapie změnit hluboké introvertní nebo autistické rysy?
- Jak nastavit hranice tak, aby chránily pohodlí obou partnerů, aniž by jedna strana obětovala sociální potřeby?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
Asperger, autistické spektrum, psycholog, párová terapie, nácvik sociálních dovedností, kompromis při návštěvách (omezení „do půlnoci“), oddělená účast na velkých akcích, taktické vysvětlování vadících situací
Místa a osoby
žádné
Jinak k psychologovi, to snad ne, proste je introvert, je to jeho temperament, povaha...predpokladam, ze pokyd by se snazil zmenit, bylo by to na krec a pusobilo to neprirozene.
@biedronka10
@bassetlady tak nevim, ale i kdyz je mi nekdo nesympaticky a je mi predstavovan, tak podam ruku a predstavim se take. V tom snad sympatie nehraji zadnou roli, to je za me naprosta nevychovanost.
Můj manžel je taky takový. Mám ho ráda takového, jaký je. Ale vadí mi, když chce to samé i ode mě. Nestýkat se s nikým, nebýt milá... Koukám, kolik názorů chápajících tu je, ono opravdu v těch společenských kontaktech je to "trapné". Pohled masového vraha, mlčí, odpověď jen ano ne.
Je introvert, ma rád svůj klid a domácí pohodu. Mám to stejně, taky se nehrnu do společnosti.
Neboj asociál není jen introvert 🙂 někdo hold nehoří touhou mít spoustu přátel a lidí kolem sebe ,to neznamená že je to špatně 🙂 Hlavně že tebe nijak neomezuje ve styku s lidmi 🙂 Ale věřím že musí být nepříjemné kdyžse netváři zrovna mile nebo takhle ,, vyjede" když chtěli pomoct ,nebo
to chování u tvé kamarádky... Já i manžel máme rádi lidi máme přátelé ale také je nemusíme vídat extra často ,mame rádi i svůj klídek 🙂 jsme takový ten zlatý střed 🙂 jen podotknu že máme společné přátelé s rodinkami a stykame se dá se říct pravidelně 🙂 Jeden bez druhého nikam nechodíme ,ne že by jsme se navzájem omezovali to vůbec ne jen nemáme tu ,,potřebu " chodit se bavit samostatně 😀 výjimkou je když se my ženy sejdeme u jedné na kafe či vinko a on si zase s jejich polovičkami pokeca u pivka nebo koukají na hokej,fotbal u jednoho z nich doma .
psychologa zkusit můžeš
třeba jen proto, abys mu více porozuměla, myslím tvýmu muži
jinak za mě, bude to výchovou
máme to podobně v širší rodině, taky se to týká muže, taky to souvisí s výchovou, ten "náš" si v podstatě nevěří, takže doma, kde má jistotu, svý zázemí je super, venku, kde je "otevřený" neznámý prostor je nejistý, jak to říct, jak když si představíš, že se bojí, tzv. se všechno může vyvrbit jinak, než když kolem nejsou lidi. na cizí působí stejně jako tvůj, odtažitě, nepříjemně, strojeně.
plus je, že ho miluješ, takže hodně sil a hodně všeobjímajícího pochopení.
@fire85
me by asi vadilo kdyby partner kamaradky me urazel a ona se tomu smala
@zelenaesmolda urazel? Kde to čteš? Píše že ji pozdravil, podal ruku a Toť vše. Nikde ne vidím ani kousek něčeho uraziveho. Upřímně taky s cizím lidma hned nerozvijim extra konverzaci. Pozdravim a klidim se. Tak to nepřekrucuj jo?
@fire85
Tady
uz ne, ale je to dost davno - v mezidobi probehlo klasicke - vzali se, poridili ditko, rozvedli... Nechtela videt, prislo ji zabavne, ze svym chovanim partner urazi jeji kamaradky...
Naprosto ho chápu. Taky nemám ráda lidi, radši jsem sama. Manžel je zas extrovert, takže mě nenutí chodit mezi lidi a chodí na ty akce sám. A spokojení jsme oba.
Vzdy jsem se povazovala za introverta az asociala, hlavne v puberte mi prislo, ze jsem "mimo", neumela jsem tady to smal talk, placani o nicem, navazani hovoru o oblibenem herci, hezkym klukovi z vedlejsi tridy...nejak me to nezajimalo a trpela jsem tim, ze jsem divna, ze me to nezajima. A vadilo mi (na mně), ze neumim navest hovor, ze trapne mlcim nebo ve snaze rozbit to mlceni placnu nejakou hovadinu. S vekem jsem se to naucila a naopak hovor rozvinout umim, s lidma "na podobne vlne" mi to nedela vubec problem. Pratel moc nemam, spis zname, je bezne, ze se vidine treba parkrat do roka. Nevadi mi se seznamit s nekym novym, ale hned kazdemu neskacu kolem krku a jsem obezretna. Snad ne teda nepratelska, to myslim, ze vubec. Ale kdyz jsem ted v kanclu nejaky ten mesic sedela sama, vubec mi to nevadilo, naopak mi nikdo "nerusil moje kruhy". Nevyzadanou "pomoc" od cizich (viz to zvedani ditete) taky neumim prijimat a je mi to trapne. Hlavne co je komu do me, ze...