Jak zvládnout bolest z odchodu manžela po 17 letech?
Holky zdravím....před týdnem nás opustil manžel po 17 letech. Je to pro mě hrozná rána a nedokážu se s tím smířit, nejsem schopná ničeho. Děti mám 16 a11 let, zatím to nesou dobře.Jsou s taťkou neustále v kontaktu a schází se, i to mě hrozně bolí.Odešel, že už ho to nebaví, nežije,strašně vysávám, necítí se u nás jako doma (bydlíme u mých rodičů), jsem negativní a i trochu bordelářka.Měli jsem nádherný vztah..., jezdili jsme po výletech, dovolených, karavanem, bavili se..... plánovali rekonstrukci. Ještě týden před rozchodem jsme byli na oldies a bylo to vše super...jako za mlada, fakt jsme si to užili, tančili, jsme, smáli jsme se.... (teda prý asi jenom já, mě bylo řečeno). Neumím si život bez něj představit, byl mojí součástí, vše jsme dělali společně, mohla jsem se o něj kdykoliv opřít a najednou je vše pryč....Nechce nic zkoušet...poradna, změna, stěhování....nemiluje mě....cítí ke mě jen to, že kdyby se mi něco stalo nebo bych byla nemocná, tak mu ti není jedno. Slíbil, že o děti se postará, zrekonstruuje byt...ale já si to neumím představit.Vidět ho, mluvit s ním bolí moc, ale nevidět ho a nemluvit s ním ještě víc.Nedokážu nic dělat..., soustředit se, furt jen bulím a ptám se proč...ale vlastně vím, že je chyba ve mě a zkazila jsem to já....,Krom posledního měsíce, kdy chodil domů později a moc se nebavil jsem nic nepozorovala.Stále jsem se ptala co se děje odpověď bla nic...až minulý týden, to z něj vylezlo..., že už to trvá dýl a chtěl mi to říct po prázdninách, ale když jsem do toho začala rýpat...rak tedy povolil. Ujišťoval mě, že žádnou jinou nemá...nevím...Nedokážu si prostě představit, že jen tak spálí mosty a zmizí mi ze života. I když to tak úplně není...musíme být v kontaktu kvůli dětem, ale zatím mi to moc nejde. Spíš mám stále nutkání mu volat a přemlouva, ptát se.....Je to zlatej chlap....ale už není s námi. Nevím co mám dělat, jak to zvládnout, moc to bolí.....
@mutsynka je až neuvěřitelné, kolik je těchto příběhů jak přes kopírák. Tady na koníku a jeden mám i teď ve svém okolí. Také nejdříve "krize středního věku", "počínající deprese" a milion výčitek, co dělala žena špatně (ve dříve šťastném manželství). A ejhle stačí pár týdnů a situace dostává nové rozměry.
Jak na svého ex nadávám, tak mu dávám plusové body, za to že nebyl tehdy sráč a narovinu přiznal, že se zamiloval jinde... (a tak jsme se rozešli v klidu, bez výčitek a nenávisti).
@levandule_k Tohle umí hochy takhle na začátku pěkně profackovat. Sbalit věci a v klidu mu je mezi dveřmi předat, že ok, ať jde - vybrečet se kamarádce nebo u psychologa, ale nic nedávat najevo před ním.
Extra, jestli byl zvyklý být centrem dění a hybatelem (podporou ženě, ten, kdo obstarával auto a opravy doma, oporou), zůstane bezprizorní.
@janca2002 V “žalem zdrcené vdově” máš k tomu výše uvedenému nevýhodu. Na stranu druhou, ona se bude muset vyrovnávat s negativní reakcí okolí, které nepřijme rychlou výměnu partnera. A také, jak obratem rozbila doposud funkční rodinu, kde se ti dva měli rádi a byli si oporou.
První věc, co bych udělala - v klidu mu sbalila věci a poslala ho na ulici, aby se z pozice zachránce osudem stíhané ženy musel probudit do reality všedního dne - tzn., kde bude bydlet, jak zajistí původní rodinu, dokončit rekonstrukci, jak slíbil.
A u toho viděl, jak se jeho původní partnerka nadechla, funguje, stará se o sebe.
Tohle by ho bolelo. A to jako hodně.
Jasně že je v tom jiná ženská. U nás to teda byl chlap. A některé partnerské problémy, které jsme po 20+ letem vztahu opravdu měli, byly nafouknuty do monstróznich rozmeru a bylo to podáno tak, že je to jenom a jenom moje chyba a tudíž za její aférku jsem odpovědný já. U nás taky pry bylo dlouhodobě "naznacovano" jak je nespokojena. Ale naplno si to uvedomila az v cizi posteli. Ono je to takhle pro nevernika jednodusi, potrebuje si to nejak zduvodnit. Zakladatelko tohle chce čas, musí se to odzit, zádné zkratky neexistují. Bohužel te čeká dost bezesnych noci a slz, je mi tě líto, protože to znám, ale na konci bude dobre, uvidíš.
ber to jako fakt a neobviňuj se, to, že je v tom ženská, je zcela očividné, to že vyjmenuje tvých deset špatných vlastností, je jen jeho snaha se sám sobě podívat do očí a hlavně si to před sebou obhájit, protože kdybys byla dokonalá, tak on by přeci nemusel odcházet 🙂, kecy v kleci, jen se mu to hodí tě v tom pokoupat, protože on prostě musí...to, že ti nepřizná babu není laskavost a rozhodně tím nebere ohled na tvé pocity a emoce, je to slabošské a malé, dělá to opět jen pro sebe, pokud by ti babu přiznal, můžeš se na něho alespoň naštvat a neutápět se ve svých slabinách, on už o váš vztah nemá zájem a důvodem nejsi ty, ale určitá únava po letech a hlavně nová madam.... to, že se chce starat o děti a vídat je často, beru jako zcela plusové a správné a úplně nechápu, že to tebe mrzí, je to jejich táta a nenašel si jiné děti, ale jinou ženu. Celkově to ber jako tvrdou životní lekci, čas a prostor pro práci na sobě a na svém rozvoji a vykročení na novou životní etapu po boku nového muže, samozřejmě časem..., neponižuj se, nepros se o lásku, nepopisuj ho jako úžasného z úžasných, ale napiš ci cíle, co od něho chceš směrem k dětem a vaší komunikaci a klidně mu zcela otevřeně řekni, že tě zklamal, zradil, a že je slabošské ti lhát a házet konec vztahu na tebe...
Chápu, že tím možná někoho naštvu, když to napíšu, ale nemyslím si, že u nevěry (která je teď možná ve hře) je vždycky všechno černobílé. Mezi mými rodiči byla nevěra. Rodiče chtěli, abych jim dělala soudce. Dlouho jsem věřila, že můj otec je ten špatný. Ale když jsem se s ním do hloubky bavila a opravdu mu naslouchala, tak jsem zjistila, že to tak jednoznačné není. V rozhovorech mi táta řekl třeba spoustu věcí, co mojí matce ne. Ano, byl to komplikovaný člověk, který se neuměl otevřít druhým. A moje matka zase neuměla naslouchat. Spíš všem jen říkala, co by měli nebo neměli dělat. Když máš doma to a to, zdánlivě dokonalý život, tak musíš být šťastný. Jenže takhle jednoduše to u hodně lidí nefunguje. Chápu, že nevěra bolí. Člověk ale díky ní může něco i pochopit.
Pokud by manžel v baru přehnul nějakou atraktivní dvacítku, tak bych to nebrala takhle psychologicky nutně jako nějaký dlouhodobější vztahový problém - protože by to mohlo být čistě pudové. Ale pokud jsou v tom i city...
No každopádně je to náročná situace. Možná jednou manžel opravdu upřímně řekne, jak to celé bylo - bylo by to od něho fér.
Četla jsem diskuzi až nyní, takže už je víceméně jasné, že v tom jiná žena je. Na mě to tak působilo už ze začátku diskuze. Ze spokojeného vztahu se jen tak z čista jasna neodchází. Jinak teda když si představím, že by mi umřel manžel a já po třech měsících už nejmíň měsíc s někým jiným něco měla 😨
Jinak tedy - zkus na sobě zapracovat, lidi, co jsou pořád negativní a pořád vidí všechno černě fakt nejsou příjemní na nějaký blízký kontakt. Já takhle dost omezila kontakt s částí mé rodiny, všechno do předu vidí černě, ani neví, že stavíme dům, protože nechci poslouchat řeči, že vzít si teď hypotéku je blbost, že to neuplatíme, že řemeslníci to ošidí, že se bude stavsba protahovat, že tisíc jiných černých scénářů. Nechci to poslouchat, nejsem negativní člověk a věřím, že to všechno bude dobré. Pokud se něco nepovede, pokazí, tak se to bude řešit až to nastane.
Včera jsme měli další rozhovor,když přivezl syna.Tak upřesním....Bydlíme v domě u mých rodičů...teď již 14 dní bez manžela.Trápil se dlouho v našem vztahu...Chtěl se osamistatnit,bydlet ve svém...já na to nereagovala...jen sem to přešla...Teď zjišťuju,že vlastně hodně vadila mamka.Hodně nám naši pomáhali když bylo třeba...a já věděla,že jednou budeme sami v domě,mám k němu i určité pouto.Brala jsem to tak.Prý na mě nenaléhal,protože věděl,že stejně neodejdu.A já si vlastně byla vším jistá,byla sem slepá,myslela jsem,že jsme šťastní,aspoň to tak vypadalo.Teď vím,že jsem byla šťastná sama...nechápu to.Byl to opravdu krásný život.Manžel už nechce nic zpět,prý se mu psychicky hrozně ulevilo.Celý život mě táhl a to ho vyčerpávalo.Moc to bolí...kor když vím,že vlastně je to moje vina.Chybí mi jeho smích, doteky,humor...Nebere mi hlava,že už nejsme celá fungující rodina.Jak vše zvládnu...po všech stránkách,děti,barák,nemocní rodiče ...S platem 20 tis a zbývá mi 10.Inkaso je 20 tis,to dáváme s našima napůl.Takže vlastně nezbyde nic...A jednou až zůstanu na to úplně sama.Hrozná představa,nevím co dál...Vím,že děti v tom manžel nenechá,pistará se...ale já s nimi nemůžu ani nikam jet...užít si něco s nima.Je mi 45 a už nemám moc šancí na lepší život....I když pro mě je nejlepší život s mým manželem a dětmi.Nevím jak dál,jsem psychicky na dně...chybí mi moc a dál nevím co bude.Proč jen člověk je slepý a hluchý....
Nemyslím si, že je to tvoje vina a nemyslím si, že je to vina exmanžela. Nastala nějaká situace, kdy všichni zúčastnění nějak reagovali, nějak (ne)komunikovali, a to vyústilo v tuhle situaci.
A šanci na lepší život máš, v 45 život nekončí. Ano, nebude to úplně jednoduché, ale ono to půjde.
@adelisss Ano udělal,říkala jsem mu začbem id začátkz...hned teď se sbalíme a odejdem,chcizachránit rodinu i vztah.Bohužel je pozdě,nechce,nevěří a psychicky se mu hrozně ulevilo.Není už žádná šance. Nevím jak zvládnu rekonstrukci s ním....kdyť už jsme vlaatně dva cizí lidé aja ho pořád miluju
@adelisss
Věř tomu, že z takových situací vzejdeš silnější a odvážnější, než jsi kdy byla. Pomalu začni plánovat, s čím je třeba na domě začít, aby ses tam cítila dobře a psychicky v pohodě. Musíš mít pro sebe a děti hezké a vlídné prostředí. Můžeš být klidně chudá, ale nesmíš mít doma bordel. Třeba tohle by mohla být první z věcí kterou změníš. Pořádně doma vygruntuj a něco dobrého upeč. Hoď se do pohody a pozvi manžela na karty třeba. Ať děti mají s vámi hezký den a ty vidíš, že má smysl potlačit ego hlavně kvůli nim. Nemá smysl tlačit na pilu s tím, že ty teď nutně potřebuješ, aby se vrátil.
@brunetka11 Spíš než profackování ex a dání najevo, je mi bez tebe dobře, nepotřebuji tě, to balení věcí vnímám víc jak rituál na uzavření vztahu, vyčištění prostoru, aby mohlo přijít něco nového.
Holky, já vůbec nevím co dělat....je to čím dál horší. Nejsem schopna ničeho....a když se k něčemu dokopu, tak se stejně neubráním vzpomínkám a myšlenkám na něj.U každý činnosti mě bezděky vyjede nějaká vzpomínka a to ani nemluvím co mi ho všechno připomíná.Jsem fakt na dně...Docházim do psych. poradny, ale tam se vypovídám, vybrečím a je chvilinku líp...ale nic víc.Pořád si říkám kdyby....
@janca2002 Člověka většinou citové záležitosti nepřebolí ze dne na den. Myslím, že je dobře, že se vybrečíš. Myslím, že tu bolest budeš mít rychleji za sebou. V minulosti jsem někdy měla tendenci bolest potlačovat, schválně jsem nebrečela, ale pak mi přišlo, že jsem se výsledku vypořádávala s minulostí déle. Přinejhorším jsou tu ještě léky od psychiatra, když už bude všechno fakt nesnesitelné.
Teď tu pár dnů probíhá diskuze Odcizení s partnerem po dětech. Tak nějak mi to přijde v opačném gardu než v této diskuzi. Muž spokojený, nechce nic měnit a žena? Zvažuje rozchod... Jen tak mi přišlo zajímavé nějaké srovnání příběhů...
Holky už tu psaly různé typy jako uklidit doma, protřídit věci. Já jsem psala o změně práce. 20 tisíc v dnešní době je fakt bída. Chápu, že takové peníze mají mladí hned po škole nebo mamky s malými dětmi, které mají omezenou pracovní dobu. Nebo lidi těsně před důchodem, kteří mají hodně zdravotních omezení a problémů. Ale jinak? Je to celkem almužna.
@adelisss Tady u nás není moc nabídek práce a ještě dobře placených...odešla jsem z pošty kvůli buzeraci a a víkendům, přes známou našla práci v kanclu s volnýma víkendama a pátkem do 12. Bylo to skvělý, mohli jsme furt někam jezdit...všichni jsmr z toho měli radost. Jo jenže vše táhnul taťka....Teď je to pryč a musíme se uskromnit hodně uskromnit oproti tomu co bývalo. Děti tratný nebudou o ně se postará..., ale se mnou to budou mít těžší.
Tak se nám blíží termín dovolené.....V neděli si manžel bere děti a odjíždí do kempu ve středu se tam máme vyměnit....Nevím, jak to tam bez něj vládnu, vše mi ho bude připomínat....Děti chtějí, aby sem tam přijela....Nevím, jestli je to dobrý nápad mimo jiné tam bude i švára se švagrovou a známí....Co myslíte?
@janca2002 Změna prostředí je fajn, na dovolené člověk vypne, ale já nejsem úplně typ, co preferuje kempy se společnými sociálkami, spaní ve stanu popřípadě chatce. Navíc je to není tvoje dovolená, ale dělíš se o ni s ex. Přijde mi to, jak kdybys zdědila oblečení po straším sourozenci, tak tady dědíš zbytek dovolené. Bude tam švagr se švagrovou, byť to objektivně můžou být fajn lidi, asi bych je teď nechtěla vidět, protože mám ránu po rozpadu vztahu.
Kromě toho, že uvidíš děti, které máš ráda, tak ta dovolená zní jak koncentrované utrpění.
@levandule_k Já vím, jenže nevím co bych dělala. Podvědomě si ještě myslím, že třeba něco se dozvím....Manžel uvidí, že to dám i bez něj...Vím, že to bude těžký, ale nevidím asi jiné řešení. Mám bulet doma nebo v kempu, že?
Doma budeš mít na starosti víceméně jen sama sebe. Můžeš si uvařit kafe, dát nohy na horu a číst si knížku.
A musíš exmanželovi něco dokazovat? A co mu chceš dokazovat a proč?
Jasně, že to dáš bez něj, dáš bez něj cokoliv. Ale na dovolenou bys měla jet kvůli sobě, ne kvůli němu, abys mu dokázala, že se nebojíš, jsi dostatečně optimistická, samostatná. Měla bys na tom najít aspoň jediné pozitivum, že tam jedeš. Pokud to chceš pojmout jako cvičení, že jdeš mimo svou komfortní zónu, tak je to také možné, ale zase děláš to kvůli sobě, ne kvůli ex.
Právě se v tom plácám, chci jet, mám to tam ráda, děti chtějí abych jela....Ale bude to boj, velký boj....A doma bez nich taky momentálně tak dlouho nevydržím.I ty 4 dny mi budou stačit.Já vím, budu to brát tak, že trochu vylezu z ulity, ale furt stejně je tam ten ex, no.
A vy takhle jezdíte běžně, jsi zvyklá jezdit do kempu? Baví tě to, nebo jsi jezdila jen kvůli němu? Co bys případně bez něj nezvládla?
@kakamila12 Ne , pořídili jsme karavan asi před 3 lety a jezdíme karavanem. Milujeme to...oba i děti to mají rádi.Takže kempy úplně v pohodě, to mi nevadí, jsem zvyklá.No nezvládnu to , že tam není, co se týče technických věcí okolo karavanu, monemtálně tam bude ten švára, tak to se taky nebojím. To až bych měla být někde sama úplně v karavanu, bylo by to těžší, třeba pustit plynovou bombu apod., to se teda bojím. To mi i ex nabídl, že nám to kamkoliv odtáhne a můžem tam být i sami, ale to už bych se bála....asi.
@janca2002 Těžko říct, jak to ty máš... Možná se opravdu dozvíš více informací od známých a švagra o tvém chlapovi a rozchodu. Otázka, jestli ti to nějak pomůže. A jinak trochu chápu, že nechceš být teď sama. Já jsem taky ten typ, co po rozchodu potřebuje čas co nejvíce zaplácat a zaplnit - třeba bydlet v práci :D to jsem samozřejmě dělala jako bezdětná. S dětmi by člověk asi neměl být workoholik. A ti známí tě podporují, chápou tě, jsou schopní tě přivést na jiné myšlenky?
@adelisss Nevím jak se švagrovcema, mluvila jsem se švagrovou od té doby jednou, ta známá ...s tou jsem teď v kontaktu furt, její mužský neví jak se se mnou o tom bavit(dělá s ex)Už mě nepomůže asi nic....musím doufat, že čas mi pomůže...ale milovat ho nepřestanu. Kdyby se teď chtěl vrátit, z fleku ho beru zpět.Vadí mi, když o něm nic nevím, když vím tak mě to taky ubližuje a nejvíc mě ubíjí, to , že vím jak se mu ulevilo a je mu dobře.Když spolu mluvíme....tak úplně cítím tu odcizenost, prázdnotu...jak kdybych byla jen tak někdo z ulice, to bolí hodně.Těžký pro mě bude obojí, ať jedu nebo nejedu.
V tom případě jeď. Je potřeba si zvykat na nový život bez něj. Chápu, že si to teď neumíš představit, ale půjde to. Rozvedla jsem se cca před 15 lety, bývalý manžel se zakoukal jinde. Pocity jsem měla stejné jako ty. Taky jsem nechápala, jak může být tak odtažitý a zahodit těch x let, co jsme byli spolu a které já jsem vnímala jako fajn roky. No a přešlo mě to, Dokonce jsem se znovu zamilovala a ten vztah je lepší než moje předchozí manželství. Půjde to, věř si 🙂. Ale bolet to ještě nějakou dobu bude, ne že ne.
@janca2002 Je to všechno čerstvé, tak to bolí. Až se trochu dáš do kupy, tak bych udělala čistku v jeho věcech. Ať si odnese svoje věci a zbytek vyhodila, na co si to nechávat jako bolestný pomník a pak bych třeba vymalovala ložnici, koupila nové povlečení.