Jak zvládnout hysterické scény dětí partnera na výletech?
Holky já už fakt nemůžu a vůbec se netěším žádný výlet s nimi. 🫣 Uvedu prvně pár příkladů
O víkendu jsme byli v zoo já přítel, moje dcera(10) a jeho 2 děti (kluk 8, holka 4).Vzhledem k tomu, že spolu nebydlíme tak jsme jeli 2 auty, každý ze svého domova. První hysterická scéna přišla, že já a dcera jsme tam první.
Každý si vybral oběd, opět žarlivá scéna na to, že si dcera, vybrala něco lepšího. Do toho se pořád vztekali, že to nechcou to chcou a fakt ten vztek byl hystericky s kopáním do věcí. Nakonec jsme se s dcerou odpojily, protože ta z nich byla fakt nešťastná.
Nějakou dobu zpátky jsem byla na výletě jen s přítelem a jeho dětmi. Šli jsme na výlet který vybrali oni - lanová drahá, bobová drahá a nějaké atrakce + procházka směrem k tomu a zpátky. Extrémní scény dělali i mezi sebou. Jeden chtěl prvně tak druhý tam.... Fakt to jsou scény kdy kopou do věci řvou a občas chtějí praštit i mě. Přítel se snaží je uklidnit, ale čím víc je uklidňuje tím víc se hysterii stupňuje. Prostě pokaždé když není vše 100% dle nich tak odmítají spolupracovat.
Vím, že to jsou děti i moje dcera umí spurovat, ale tohle od ní opravdu neznám 🙄. Je mi občas až habma když s nima máme někam jít. Dělají to i když jee s nima on sám, takže to není úplně mnou nebo moji dcerou. S přítelem jsme spolu dva roky, nebydlíme spolu. I když by jsme tak rádi. Jenže já tohle doma fakt nesnesu.
No a já nevím jak tohle v sobě nastavit, abych byla více nad věcí. S přítelem se rozcházet, jen kvůli chování jeho děti nechci.
Nevím, co poradit. Jen ti přeji pevné nervy.
A teď si představ, že já mám podobně temperamentní děti 4. Je to opravdu velice vyčerpávající. Přitom když jsou s kýmkoliv cizím, Chvála na ně dosahuje nebes. Ale jak jsou s námi a všichni spolu, je to jak hejno ďáblů v igelitce.
Asi bych to z nich mohla vytřískat, ale co to komu dá..?
Promluv si o nich s přítelem a zkus vyzjistit, zda jsou tak temperamentní, nebo nemají hranice, nebo jsou jen nešťastné z neúplné rodiny? Proměnných může být mnoho.
@amazienka no, je už nechce nikdo hlídat. Protože se takhle chovají i u babiček. A to jedna babička je fakt generál a stejně si jedou svoje. Řešíme to horem dolem, přítel je z toho nešťastný a sám neví co už. Oni šlapou jak hodinky jen když mají to co chtějí, jen co to nedostanou tak dělají ze života peklo. Ex na to řekne, tam jim dejte co chtějí a budete mít klid.
Nevím, co poradit. Jen ti přeji pevné nervy.
@levandule_k nooo ty my už dochází, jako doslova s nimi už odmítám jet na dovolenou. Takže to vypadá, že pojedeme ve 3 a pak on s nimi.
No a dokáže je přítel utnout? Myslím ve smyslu, ok, neumíte se chovat, tak jedeme okamžitě domů a tam budete “vyšívat”?
Oni by si to pak dvakrát rozmysleli, jestli budou vysírat.
My zavedli semafor. Když pijou krev, hlásíme, že už je u nás oranžová. A teď maj na výběr - buď pokračujou a bude sajgon a nebo se uklidní.
Teda to musí být totální psycho. Jako jak že se vztekají že si tvoje dcera objednala lepší oběd? Tak si měli dát to samé co ona. Já bych šla na tvrdo, jestli se chtějí chovat takhle, tak už žádné výlety,atd.
A teď si představ, že já mám podobně temperamentní děti 4. Je to opravdu velice vyčerpávající. Přitom když jsou s kýmkoliv cizím, Chvála na ně dosahuje nebes. Ale jak jsou s námi a všichni spolu, je to jak hejno ďáblů v igelitce.
Asi bych to z nich mohla vytřískat, ale co to komu dá..?
Promluv si o nich s přítelem a zkus vyzjistit, zda jsou tak temperamentní, nebo nemají hranice, nebo jsou jen nešťastné z neúplné rodiny? Proměnných může být mnoho.
A jak často jsou u otce a jak často u matky?
V tom vidím docela problém, pokud má matka takové nastavení, že říká dejte jim co chtějí, aby byl klid. To není výchova, to je dělání služebnictva ze sebe. Ty děti nemají absolutně žádné hranice.
Myslím si, že pokud si otec vůbec neví rady, měl by se obrátit na psychologa, jak sám pro sebe, tak i dětský psycholog.
Jak píše @amazienka, důvodů proč to dělají může být mnoho, plus je to ještě umocněno, že jejich matka jim pravděpodobně raději vyjde vstříc, aby byl klid.
Hlavně neporovnávat...výchova jedné holčičky bývá brnkačka oproti více dětem, navíc klučičí energie je fakt jiná a klade na rodiče úplně jiné nároky, když se do toho zamíchá povaha dětí a jejich zatížení rozchodem rodičů...chce to fakt hoooodně tolerance a lásky. Nastavovat jasné hranice, být důsledný a ustát jejich negativní reakce. Časem by si to mělo sednout. Držím pěsti 🍀
A jak často jsou u otce a jak často u matky?
V tom vidím docela problém, pokud má matka takové nastavení, že říká dejte jim co chtějí, aby byl klid. To není výchova, to je dělání služebnictva ze sebe. Ty děti nemají absolutně žádné hranice.
Myslím si, že pokud si otec vůbec neví rady, měl by se obrátit na psychologa, jak sám pro sebe, tak i dětský psycholog.
Jak píše @amazienka, důvodů proč to dělají může být mnoho, plus je to ještě umocněno, že jejich matka jim pravděpodobně raději vyjde vstříc, aby byl klid.
@levandule_k není to přesně dané, ale v průběhu to je 4-6dni za 14 dní, dle práce matky.. Jenže čím mene přítel ustupuje, tím méně za námi chtějí jezdit.
Hlavně neporovnávat...výchova jedné holčičky bývá brnkačka oproti více dětem, navíc klučičí energie je fakt jiná a klade na rodiče úplně jiné nároky, když se do toho zamíchá povaha dětí a jejich zatížení rozchodem rodičů...chce to fakt hoooodně tolerance a lásky. Nastavovat jasné hranice, být důsledný a ustát jejich negativní reakce. Časem by si to mělo sednout. Držím pěsti 🍀
@lenerka1 no, otec moji dcery měl/má ve výhradní péči syna. Když jsme se dali dohromady byl mu rok. Já až poslední době mám jedináčka. Do té doby jsem se plně účastnila na výchově i "syna". Já netvrdím, že je to stejné holka a kluk... Ale co je moc to je moc. A i já mám jen jedny nervy.
Teda to musí být totální psycho. Jako jak že se vztekají že si tvoje dcera objednala lepší oběd? Tak si měli dát to samé co ona. Já bych šla na tvrdo, jestli se chtějí chovat takhle, tak už žádné výlety,atd.
@klokanka31 jo a to je jen hrstka toho co dělají.. 🙄 Když dělám svačiny na výlety, tak se to snažím prispusobovat tomu co kdo ji (moje dcera nemá ráda máslo, ale lucinu jo, oni zas nemají raní lučinu) a stejně se začnou vztekat, že ona má něco jiného než oni 🙄
Když jedeme kolem mekace a nezastavíme u něj jsou schopni zničit auto. Začnou všude kopat bouchat. Řvát jak by jsme je vraždili.
No ani nikdo z rodiny s nima nechce být (dle tchyně se takhle chovají už delší dobu, než byl rozvod rodičů). Partner přiznává, že jeden z důvodů proč doma vznikaly hádky byl zásadní rozdíl ve výchově (právě, že on funguje na principu vztekanim nic nezískáš a jeho ex je tak než aby se vztekal, tak na)
Aha, to jsem z původního příspěvku nevyčetla. Jen jsem chtěla poukázat na to, že jak je v rodině kluk, je tam hned více soutěžení a hašteření se o to, kdo co má a nemá. Pokud byl problém i před rozchodem, tak to bude kiks ve výchově. Neuvažuje přítel poradit se s odborníkem? Děti má malé, je čas na nápravu. A děti časem pochopí, že dodržovat pravidla a domlouvat se na věcech v klidu je i pro ně lepší než si to muset vyřvat. Jinak taky mám dcerku, co zkouší si věci vyvzdorovat, a má tendenci všem šéfovat a prskat, když se nedáme. A to u mě si nic nevyřve, jen muž občas povolí. Ale ničit věci nebo ubližovat sourozencům, to když zkusí, tak je jasně a pevně odkázána do patřičných mezí.
tak určitě to není příjemný chování, ale...
jak si to v sobě nastavit, jednoduše, nejsou to tvoje děti, tvoje výchova, tvoje zodpovědnost
tak jak sis nastavila, že bys je nesnesla ve společné domácnosti.
vždycky se můžeš "utěšovat" tím, že by mohlo být hůř...
🍀
Tohle je velký špatný. Já nechápu to tvrzení že kluci jsou jiní na výchovu. Nejsou. Důsledná výchova je pro obě pohlaví stejně dobrá. Jenže kde není výchova odjakživa, tam se s tím už nehne.
Tohle je velký špatný. Já nechápu to tvrzení že kluci jsou jiní na výchovu. Nejsou. Důsledná výchova je pro obě pohlaví stejně dobrá. Jenže kde není výchova odjakživa, tam se s tím už nehne.
@klokanka31 Ty základní výchovné principy jsou stejné, jen ten testosteron jim prostě nejde odpárat a pokud se človek snaží pochopit motivaci chování dětí, tak s touto odlišností musí počítat. Začíná to být vidět už od cca 2,5 u někoho až 3 let.
Tohle je velký špatný. Já nechápu to tvrzení že kluci jsou jiní na výchovu. Nejsou. Důsledná výchova je pro obě pohlaví stejně dobrá. Jenže kde není výchova odjakživa, tam se s tím už nehne.
@klokanka31 Tak to jsi mě vážně pobavila 🤣🤣🤣
Tak mam asi velky smradata, ale me to neprijde zas tak divne chovani u sourozencu 😅
Jak ma jedna neco jineho nez druha, tak je z toho mega scena.
V osmi letech uz by hranice byt mely, ale zas verim, ze 4 leta ho dokaze strhnout, jeslti je hystericka. Scena s obedem.. no, i v dospelosti je dost bezne, ze si kazdy neco objedname a pak zjistim, ze partneruv obed je lepsi a mela jsem vetsi chut na to..
Jestli mas 1 klidne dite, tak to neni tvoje realita a chapu, ze te to rozhazuje, ale zas bych z nich nedelala male demony. S duslednosti velmi rychle pochopi, ze si u vas nepomohou, byt u matky co funguje. Za me hlavni domluvit se s partnerem, jak budete v pripade sceny postupovat, abys tam nebyla v neprijemne situaci, kdy ty zvolis tvrdy zakaz, otocku ze zoo apod. a on povoli
Tak mam asi velky smradata, ale me to neprijde zas tak divne chovani u sourozencu 😅
Jak ma jedna neco jineho nez druha, tak je z toho mega scena.
V osmi letech uz by hranice byt mely, ale zas verim, ze 4 leta ho dokaze strhnout, jeslti je hystericka. Scena s obedem.. no, i v dospelosti je dost bezne, ze si kazdy neco objedname a pak zjistim, ze partneruv obed je lepsi a mela jsem vetsi chut na to..
Jestli mas 1 klidne dite, tak to neni tvoje realita a chapu, ze te to rozhazuje, ale zas bych z nich nedelala male demony. S duslednosti velmi rychle pochopi, ze si u vas nepomohou, byt u matky co funguje. Za me hlavni domluvit se s partnerem, jak budete v pripade sceny postupovat, abys tam nebyla v neprijemne situaci, kdy ty zvolis tvrdy zakaz, otocku ze zoo apod. a on povoli
@tereza0111 že? Já si totiž taky dokážu představit,že autorka to trošku nafoukne, aby to vyznělo,jaký to jsou smradata,ale když se člověk zamysli nad tím,co dělají.... jsou prostě malí a 2. Jako přijde mi z toho příspěvku trošku povysenost (moje dcera tohle nedělala) a dokážu si představit,že i ty děti to citi... a scény jsou vždycky kvůli nějaké maličkosti,tím chci říct,že je strašně jednoduché to shrnout "je to kvůli lepšímu jidlu", protože tak to může vypadat pro veřejnost, ale když člověk často patra do hloubky, tak zjistí, že třeba dítě už je přetažené, nebo je toho na něj hodně, nebo je tam prostě nějaký jiný hlubší problém a vybouchne pak kvůli hloupému jídlu. Proto mi to přijde trošku zvláštní, že takhle vyjmenuješ pár věcí, o které podle mě očividně vůbec nejde, a nesnažís se třeba hledat příčiny těch potíží nebo pomoct to nějak rozklíčovat. A jestli jste se pak o nich ještě odpojily, dokážu si představit, že se ti jenom posílilo jejich vědomí, že ti s nimi není dobře, že jsou špatné a podobně, což tomu asi moc ani nepomohlo. Protože si velmi dobře dokážu představit, že tam může všechno tohle spouštět žárlivost.
Tak mam asi velky smradata, ale me to neprijde zas tak divne chovani u sourozencu 😅
Jak ma jedna neco jineho nez druha, tak je z toho mega scena.
V osmi letech uz by hranice byt mely, ale zas verim, ze 4 leta ho dokaze strhnout, jeslti je hystericka. Scena s obedem.. no, i v dospelosti je dost bezne, ze si kazdy neco objedname a pak zjistim, ze partneruv obed je lepsi a mela jsem vetsi chut na to..
Jestli mas 1 klidne dite, tak to neni tvoje realita a chapu, ze te to rozhazuje, ale zas bych z nich nedelala male demony. S duslednosti velmi rychle pochopi, ze si u vas nepomohou, byt u matky co funguje. Za me hlavni domluvit se s partnerem, jak budete v pripade sceny postupovat, abys tam nebyla v neprijemne situaci, kdy ty zvolis tvrdy zakaz, otocku ze zoo apod. a on povoli
@tereza0111 já mám jednu velmi temperamentní, velmi vnímavou a velmi emotivní holčičku, celá já, a ani mně na těch scénách nepřijde nic až tak šokujícího, zvlášť když si odmyslím koeficient “nevlastní matka” (taky jsem, nemám rypák nahoru, sama jsem si tím prošla). Jsou to děti. Jsou dvě. Soupeří. Sami mezi sebou, ale i o tátovu pozornost, které určitě nemají tolik, kolik by chtěly ( to není kritika, ale mojí dceři by taky nestačilo vidět tátu jednou za tři dny). Tohle přes koleno nezlomíš, ani pozvednutým obočím. Tím neříkám, že se má člověk nechat šikanovat, ale za a) nezbyde než to aspoň trochu akceptovat a za b) být megadůsledný v hranicích, které si nastaví (a jak říkají angličaní “choose your battles”)
Ja bych to vyřešila jednoduše, když ma přítel deti, nestýkala bych se s ním v tom case. At se věnuje dětem,spolu se uvidíte kdyz budou děti u matky. Nebydlíte spolu, neni tedy žádný důvod marnit čas s nevychovanými dětmi.
@tereza0111 že? Já si totiž taky dokážu představit,že autorka to trošku nafoukne, aby to vyznělo,jaký to jsou smradata,ale když se člověk zamysli nad tím,co dělají.... jsou prostě malí a 2. Jako přijde mi z toho příspěvku trošku povysenost (moje dcera tohle nedělala) a dokážu si představit,že i ty děti to citi... a scény jsou vždycky kvůli nějaké maličkosti,tím chci říct,že je strašně jednoduché to shrnout "je to kvůli lepšímu jidlu", protože tak to může vypadat pro veřejnost, ale když člověk často patra do hloubky, tak zjistí, že třeba dítě už je přetažené, nebo je toho na něj hodně, nebo je tam prostě nějaký jiný hlubší problém a vybouchne pak kvůli hloupému jídlu. Proto mi to přijde trošku zvláštní, že takhle vyjmenuješ pár věcí, o které podle mě očividně vůbec nejde, a nesnažís se třeba hledat příčiny těch potíží nebo pomoct to nějak rozklíčovat. A jestli jste se pak o nich ještě odpojily, dokážu si představit, že se ti jenom posílilo jejich vědomí, že ti s nimi není dobře, že jsou špatné a podobně, což tomu asi moc ani nepomohlo. Protože si velmi dobře dokážu představit, že tam může všechno tohle spouštět žárlivost.
@fifinka2020 nee, není to povyšennost, je to spíše oznámení, že tohle neznám a neumím s tím pracovat. A nafouknute... No kluk mi v autě rozbil kryt na reprák a zlomil vnitřní kliku, když jsme nejeli do mekače, ale jen kolem něj. Modřiny na nohách ani nepočítám.. Když jsem schytala kopanec do holeně za to, že jsem si dovolila říct, že se mi nelíbí co dělá.
Tak, jak situaci popisuje autorka, mi to normální nepřijde. Ne chování dětí. Ty samozřejmě zkouší, kam až můžou zajít. Ale nepřijde mi normální, aby si s nimi v takové míře nevěděl rady jejich rodič. Máme 4 děti během 8 let, z toho 3 kluky. Mooooc dobře vím, co je to sourozenecká rivalita a soutěžení v naprosto nepodstatných disciplínách, moc dobře vím, jak se dokáže chovat přetažené dítě, znám neustálé klučičí šarvátky, v přemíře testosteronu žiji svůj mateřský život 😀 . Přesto mi kopání do věcí, útočení na dospělé osoby, vynucování si věcí výše popsanými způsoby a nezvladatelné děti přijdou totálně přes čáru. Naše děcka bezpečné ví, co od nás můžou očekávat, kde mají své hranice. Já jsem spíš ta hodnější, chápavější pro jejich nedostatky, víc odpouštějící atd. Manžel na ně má větší nároky než já, má pevnější hranice, vyžaduje řád a děcka si fakt dobře rozmyslí, jestli ho chtějí vidět rozzlobeného. A přitom je to nejlepší táta na světě, který je učí všechny deskovky, chodí s nimi na procházky, učí jezdit na kole, dělá s nimi blbosti a společně hledají odpovědi na všemožné otázky pomocí AI. Když mi z dětí někdy třeští hlava, když bych je někdy nejraději vystřelila na Měsíc, když mám pocit, že si dovolují víc, než by měly, je to on, kdo se mě zastane, zjedná pořádek a děcka kmitají jak hodinky. Nemohla bych si vážit muže, který si se svými vlastními dětmi neví rady. Pokud přirozená autorita není v něm, ať se jde poradit k odborníkům. Nezvladatelné chování dětí (pokud nemají nějakou diagnozu) není problém dětí, ale problém rodičů, bohužel.
A to si jako necháte takové chování líbit?😯
Tak, jak situaci popisuje autorka, mi to normální nepřijde. Ne chování dětí. Ty samozřejmě zkouší, kam až můžou zajít. Ale nepřijde mi normální, aby si s nimi v takové míře nevěděl rady jejich rodič. Máme 4 děti během 8 let, z toho 3 kluky. Mooooc dobře vím, co je to sourozenecká rivalita a soutěžení v naprosto nepodstatných disciplínách, moc dobře vím, jak se dokáže chovat přetažené dítě, znám neustálé klučičí šarvátky, v přemíře testosteronu žiji svůj mateřský život 😀 . Přesto mi kopání do věcí, útočení na dospělé osoby, vynucování si věcí výše popsanými způsoby a nezvladatelné děti přijdou totálně přes čáru. Naše děcka bezpečné ví, co od nás můžou očekávat, kde mají své hranice. Já jsem spíš ta hodnější, chápavější pro jejich nedostatky, víc odpouštějící atd. Manžel na ně má větší nároky než já, má pevnější hranice, vyžaduje řád a děcka si fakt dobře rozmyslí, jestli ho chtějí vidět rozzlobeného. A přitom je to nejlepší táta na světě, který je učí všechny deskovky, chodí s nimi na procházky, učí jezdit na kole, dělá s nimi blbosti a společně hledají odpovědi na všemožné otázky pomocí AI. Když mi z dětí někdy třeští hlava, když bych je někdy nejraději vystřelila na Měsíc, když mám pocit, že si dovolují víc, než by měly, je to on, kdo se mě zastane, zjedná pořádek a děcka kmitají jak hodinky. Nemohla bych si vážit muže, který si se svými vlastními dětmi neví rady. Pokud přirozená autorita není v něm, ať se jde poradit k odborníkům. Nezvladatelné chování dětí (pokud nemají nějakou diagnozu) není problém dětí, ale problém rodičů, bohužel.
@jajulin Dneska je málo rodičů co si na výchově dají opravdu záležet. Radši řeknou že ti, co mají klidné děti nepochopí co to je mít živější děti. Přitom jsou to spíš spratci s rodiči, co jsou líní si s dětmi dát práci.
A to si jako necháte takové chování líbit?😯
@klokanka31 nejsem matka ani otec aby jsem jim dala přes prsty. V tu dobu se jemu zatrhl počítač na celých 14 dní co byl u otce. Musel se mi omluvit. On na bohužel problémy s chováním i ve škole byl v nějaké školní pořádně i u psychologa. Žádná diagnóza nepadla. A abych mu nekrivdila úplně ve všem, tak když jsem si něco nastudovala o hře, kterou hraje skoro nonstop tak se mnou vedl dlouhou a klidnou debatu o tom. Bohužel u všech ostatních témat mě ignoruje. Měla jsem za to, že je nepochopený snažila jsem se mu naslouchat, vnímat jeho potřeby... Bavit se s ním otevřeně, ale použili to s ex proti mě, jakože se mu snažím nabourat jeho soukromí a integritu. Ta menší se asi nechá unést chováním bráchy, když tam brácha není jsou její reakce hodně podobné těm co jsem zažívala u dcery. Pláč, vztek... Ale vše v míře úměrné či jak to nazvat.
máš ty jeho děti ráda?
Diagnóza je výchova bez hranic...
No a co tvůj manžel? Ten to nechává v pohodě? Jako že se mu zakáže počítač na 14 dní...Já bych mu ho zakázala na neurčitou dobu dokud se nezačne chovat normálně. Podle mě teda děti nemají u počítače co dělat, z PC her nic normálního nezískají. Když má problémy i ve škole a diagnózu nemá, tak promiň, ale bude to akorát spratek který potřebuje tvrdou výchovu. To vidím u sousedky, rozvedená, má syna a dceru (kolem 11let). Holka bývala zakřiknutá, kluk od mala pěkný parchant. Dneska holka pěkně agresivní, kluk ještě víc, ségru normálně kopne do břicha, chytne jí pod krkem jako by ji chtěl zlomit vaz. Na mámu si otevírá hubu a myslí si, že všichni kolem něj budou skákat. Takovým prostě chybí tvrdá otcovská ruka. Nejsem pro fyzické tresty, ale v takových případech bych jednu fakt vrazila.
@klokanka31 nejsem matka ani otec aby jsem jim dala přes prsty. V tu dobu se jemu zatrhl počítač na celých 14 dní co byl u otce. Musel se mi omluvit. On na bohužel problémy s chováním i ve škole byl v nějaké školní pořádně i u psychologa. Žádná diagnóza nepadla. A abych mu nekrivdila úplně ve všem, tak když jsem si něco nastudovala o hře, kterou hraje skoro nonstop tak se mnou vedl dlouhou a klidnou debatu o tom. Bohužel u všech ostatních témat mě ignoruje. Měla jsem za to, že je nepochopený snažila jsem se mu naslouchat, vnímat jeho potřeby... Bavit se s ním otevřeně, ale použili to s ex proti mě, jakože se mu snažím nabourat jeho soukromí a integritu. Ta menší se asi nechá unést chováním bráchy, když tam brácha není jsou její reakce hodně podobné těm co jsem zažívala u dcery. Pláč, vztek... Ale vše v míře úměrné či jak to nazvat.
@klokanka31 asi bych nebyla zas tak odsuzující. 13 let pracuji s dětmi ve věku 0-3 roky. Poznala jsem jich důkladně (tzn. ne jednorázově, ale při pravidelném setkávání 1x týdně po dobu 1-2 let) stovky a stovky. A fakt jsou mezi dětmi obrovské rozdíly v temperamentu, naturelu, se kterým se rodí. Na rovinu říkám, že mít za dítě některé z těch, co znám, tak zůstávám u jedináčka. Opravdu není stejné vychovávat tichou Marušku a divočáka Petříka, ta náročnost se vůbec nedá srovnat. Na druhou stranu je dost rodičů, kteří si opravdu neví rady s dvouletým dítětem a neřeší to. Jak si pak poradí s 10letým?
Pro autorku: výchova ve stylu cukr a bič (neboli zakázaný počítač) a vynucená omluva je spíš cesta do pekel. Tohle většinou nefunguje. Podle toho, co popisuješ, je syn tvého přítele dítě, které si neví rady samo se sebou, protože mu nikdo nevytyčuje jasné mantinely. Nezná soulad mezi mámou a tátou. Nezná hranice. Hranice poskytují dítěti pocit bezpečí, ony je fakt potřebují. Stejně jako potřebují rodiče, o kterého se můžou opřít, který ví, co dělá. Dítě, které vycítí (a že to fakt vycítí), že je rodič v jeho výchově bezradný, že se akorát plácá od jednoho zákazu k druhému a není důsledný, tak to v tom dítěti vyvolá spíš pocit pocit paniky a prohloubí to jeho problematické chování.
@klokanka31 asi bych nebyla zas tak odsuzující. 13 let pracuji s dětmi ve věku 0-3 roky. Poznala jsem jich důkladně (tzn. ne jednorázově, ale při pravidelném setkávání 1x týdně po dobu 1-2 let) stovky a stovky. A fakt jsou mezi dětmi obrovské rozdíly v temperamentu, naturelu, se kterým se rodí. Na rovinu říkám, že mít za dítě některé z těch, co znám, tak zůstávám u jedináčka. Opravdu není stejné vychovávat tichou Marušku a divočáka Petříka, ta náročnost se vůbec nedá srovnat. Na druhou stranu je dost rodičů, kteří si opravdu neví rady s dvouletým dítětem a neřeší to. Jak si pak poradí s 10letým?
Pro autorku: výchova ve stylu cukr a bič (neboli zakázaný počítač) a vynucená omluva je spíš cesta do pekel. Tohle většinou nefunguje. Podle toho, co popisuješ, je syn tvého přítele dítě, které si neví rady samo se sebou, protože mu nikdo nevytyčuje jasné mantinely. Nezná soulad mezi mámou a tátou. Nezná hranice. Hranice poskytují dítěti pocit bezpečí, ony je fakt potřebují. Stejně jako potřebují rodiče, o kterého se můžou opřít, který ví, co dělá. Dítě, které vycítí (a že to fakt vycítí), že je rodič v jeho výchově bezradný, že se akorát plácá od jednoho zákazu k druhému a není důsledný, tak to v tom dítěti vyvolá spíš pocit pocit paniky a prohloubí to jeho problematické chování.
@jajulin Tak určitě má každý jiný temperament. Ale i divoké dítě může být normální, hodné ne?
A teď si představ, že já mám podobně temperamentní děti 4. Je to opravdu velice vyčerpávající. Přitom když jsou s kýmkoliv cizím, Chvála na ně dosahuje nebes. Ale jak jsou s námi a všichni spolu, je to jak hejno ďáblů v igelitce.
Asi bych to z nich mohla vytřískat, ale co to komu dá..?
Promluv si o nich s přítelem a zkus vyzjistit, zda jsou tak temperamentní, nebo nemají hranice, nebo jsou jen nešťastné z neúplné rodiny? Proměnných může být mnoho.