Jak zvládnout krizi v manželství při workoholismu?

@madamas Manžel je workoholik, nevzpomínám si, kdy by nedělal i o víkendu.
Jen jsem prostě nedopustila, aby vše zůstalo na mně. I za cenu hádek - postupně se to obrousilo / obrušuje. A nebylo to tak od začátku - vzpamatovala jsem se po narození 2. dítěte. Začátky byly extrémně kruté, nepočítám, kolikrát jsem si vyslechla, že “už nejsem tak hodná”. Ale prostě před to nejede vlak - děti vyzvedával, předměty na učení s dětmi máme rozdělené podle toho, kdo je v čem silnější (já humanitní, on matematiku, fyziku a jazyky), střídáme se s doprovodem k lékařům, všechna představení absolvujeme společně.
Přežili jsme, jsme spolu dál a jako bonus mají děti s mužem opravdu hezký vztah.
My dva nemáme společné koníčky, až od Covidu tedy hrajeme deskovky. Mně to al nevadí. Držím se toho, co mi na začátku řekla jeho máma: “Nikdy si mužem nenech vzít svůj svět.”
Oni to stejně neocení a ty ztratíš sama sebe. A pak i jeho / je. Kdo chce žít s frustrátem.

Za mě je tohle hrozně individuální... My s manželem jedeme hodně na rozdělené práci, hodně máme i každý své koníčky, kam druhého nebereme (protože toho druhého nebaví), reálně spolu jsme prakticky o dovolených, jinak se střídáme - a to třeba i v péči o děti. Mě to vyhovuje, i když vím, že manžel už je tak nějak na hraně toho, co vyhovuje jemu - on by víc mé pozornosti ocenil. Ale já na ni momentálně prostě nemám.
Ale vím, že (asi) většina lidí vyžaduje ve vztahu mnohem aktivnější emocionální podporu. Že jim nestačí, aby ten druhý byl prostě "jistota, která se postará" (A dělá to fakt dobře! Vím, že bez velké dávky empatie a vzájemné lásky by tohle nefungovalo), ale chce i nějaké aktivní projevy jako romantické večeře a vyznání lásky. Ale mě už to pak přijde jako 'zbytečný divadlo'.
Takže ano, já bych na tvém místě spokojeně zůstala ve vztahu a našla si "náplň" "venku" (a tím nemyslím milence, ale vlastní koníčky a kamarády a kamarádky z nich). A byla bych s tím fakt spokojená, nebyla by to pro mě "náhražka". Ale to je přesně to podstatné, co ty můžeš mít jinak.

My jsme s mužem nebe a dudy, jeho absolutně nezajímají moje koníčky, já zase nesdílím ty jeho, ale vzájemně si tolerujeme volný čas, vždy se domluvíme ohledně dětí, ale jako zásadní vnímám trávit čas i spolu jen tak, občas vyrazíme s kamarády na véču, občas ho vytáhnu na wellness víkend, teď se mnou byl na služební cestě.. prostě si myslím, že ten vzájemný čas je hrozně důležitý, ale není potřeba si stát za zadkem u 100% činností.. já třeba k žití potřebuju daleko víc svobody než ten můj, vypadnout s holkama na hory, jezdíme na brunche, mám ráda koncerty a to jsou věci, který on rád nemá a já bych ho u toho ani nechtěla 😀, ale nechává mě být.. myslím, že by sis měla najít co tě bude bavit a naplňovat, využít volný čas pro sebe a pak naplánovat společný čas, který bude vyhovovat oběma.. na vztahu se musí pracovat, jinak to nemůže dopadnout dobře

Na to není správná odpověď. Můj muž prakticky nemá potřebuju trávit mimopracovní čas beze mě (a to spolupracujeme, sice ne v “jedné kanceláři”, ale během se tak 3x potkáme a něco řešíme), bohatě ho saturuje, když jde 3x běhat. Já tu potřebu mám. Miluju ho, miluju dceru, ale někdy prostě potřebuju být holka, co jde s kámoškou na kafe a na vernisáž. Jít sama běhat nebo chodit a pár desítek minut mít prázdnou hlavu. Společně fungujeme buď jako rodina nebo se musíme rozdělit, 6letá dcera vyžaduje dost pozornosti a péče. Cíleně se snažíme si najít párkrát do roka čas na společný víkend ve dvou, ale není to sranda. Nepotřebuju být s manželem na suchý zip, nepotřebuju stejný zájmy, ale samozřejmě potřebuju vzájemnou pozornost, zájem, blízkost

Ja si nemyslim, ze je problem, pokud mate rozdilne konicky a zajmy. Ale chtelo by si najit aspon jednu vec, kterou budete delat spolecne - pravidelne vylety, kino, divadlo, hudba, cokoli. Nemusi toho byt hodne. Jednu dve veci prece urcite najdete, ne?

@madamas jestli to chápu dobře, děti povyrostly, jsou v institucích, vrátila si se do práce? První věc, co ti musím poradit: nezáviď ostatním, jak to mezi sebou mají. Protože to nemůžeš vědět. Ty páry, které se nejvíc pyšní selfíčkama na IG a vodí se po městě za ruku, taky můžou jít cobydup od sebe, protože to je jen póza, aby to vypadalo... ne nadarmo se říká, že spokojený pár poznáš mimo jiné i podle toho, že se nikde spolu na soc. sítích nemají potřebu "vystavovat" 😉 No a jinak je to prostě na nastavení každého z nás. Já byla na děti sama, manžel měl náročnou práci na směny, doma jsme se spíš míjeli. O víkendech má doteď náročný koníček. Když byly děti malý, často jsem padala na hubu, ráno letět do školky, do práce, odpoledne je vyzvednout, kroužky, domů, pak škola, úkoly... dneska má každá druhá mamka zkrácený úvazek, my jsme si to dovolit nemohli, ani to nebylo tak obvyklé jako je to dnes. Ale když byl doma, tak se zapojoval, děti jsme si rozdělili na úkoly, nebo já šla vařit, on pomáhal dětem. Ale zase jsme se na sebe víc těšili, byli si vzácnější. O víkendech jsme jeli s ním na ten jeho koníček, vysadili ho tam a našli si nějakou zábavu v okolí. A pak jsme si ho zase vyzvedli. Dneska už jsou děti velký, já miluju kolo, takže se za ním třeba jedu podívat na kole. A ano, vlastně nemáme asi nic společnýho, ale já nad tím takhle nepřemýšlím. Milujeme se, těšíme se na sebe, i když si každý děláme to svoje 🙂 Ale chci říct, že je normální, že třeba ted cítíš, že to nedáš, že tě to trápí, že se oddalujete... v tom vztahu prostě jsou období nahoru, dolů, časy lepší a horší, taky jsem kolikrát pomyslela, že líp by mi bylo samotný... ale vždycky to zase přejde. Je to jen zas další životní období, najdi si nějaký koníček jen pro sebe, jdi ven s kámoškou... ať i ty jsi mu vzácnější a nejsi jako ta lednička, kterou doma vždycky najde 🙂

To, jestli tak někdo žije, je celkem irelevantní. Tobě v tomhle nastavení není dobře. Máš naplněné materiální potřeby (jídlo, dům a jiné věci k životu), máš děti, ale chybí ti partner doteky, intimita, společný koníček, to, že věci řešíte spolu.
Já bych nebyla spokojená, kdyby manžel většinu času pracoval, pak se věnoval pouze svým koníčkům, ale nedělali bychom nic spolu, nic bychom spolu neřešili, neplánovali.

Pořád jste ve stádiu, kdy se to dá změnit, ale musí chtít oba. Ono se také může stát, že jednou přijde někdo, kdo ti naprosto učaruje, protože ti bude věnovat pozornost. Pak budeš stát před otázkou, jít do nového vztahu, nebo zůstat tam, kde ti to nevyhovuje.

@cilkat Večeři v restauraci nevnímám jako romantické gesto dokazující tím moji lásku. Vím, že manžel má rád dobré jídlo a udělá mu radost, když mu řeknu, nechceš někdy zajít do do restaurace. (Dělat si navzájem radost ve vztahu mi přijde normální.) Domluvíme se na datu a beru to jako příjemně strávený čas. Neřeším, jestli jdeme na večeři 14. února, nebo 14. března.

"mé výhrady zanikají, jsou pro manžela neopodstatněné" - takhle to ale přece nemůže fungovat. Ty máš výhrady a nepotřebuješ manžela, aby ti je schválil nebo shodil ze stolu, on by měl pochopit, že jsi nespokojená a že je potřeba to řešit - i když on sám to jako problém nevnímá. Promyslela bych si, co přesně mi chybí, co potřebuji, aby se změnilo, jaké řešení mě napadá - třeba nějaký minimální společný čas nebo tak a probrala to s ním. A nenechala se odbýt tím, že on žádný problém nevidí, protože možná ho nevidí teď, ale až váš vztah půjde do kopru úplně, tak u to možná docvakne - a pak nejspíš bude pozdě.

@madamas uplne si nedokazu predstavit, ze nemám s manzelem jedinej konicek. I kdyz mozna to ani neni dulezite. Ale tesite se na sebe? Pomuze s domacnosti? Uvari ti caj kdyz jsi nemocna? Kouknete se obcas spolu na film? Proste i v tom beznem provozu by jste se meli prolinat a byt spolu. Ne vedle sebe. Ja bez okolku priznavam, ze moje deti jsou pro me nejdulezitejsi priorita. Manzel je az potom. Ale on je zaroven moje nejlepsi kamoska. On muj zivot tak nejak ukotvuje. Tvori mantinely hraci plochy naseho zivota... Nevim. Taky se mi z nej nepodlamuji kolena. I me pekne se*e. Ale porad s nim mi to prijde lepsi nez bez nej. Skus se zamyslet nad tim, co presne ti ted schazi. Taky by mel brat ohled i na tebe a trochu se prizpusobit.

@madamas tak pokud si na něho dlabala, kvůli tomu, že máš dvě děti, tak se ani nedivím, že manžel začal trávit čas jinde... A to, že když je malému 4 roky a ty sis myslela, že spolu teď zacnete žít, je docela vtipný asi do doby než budeš mít další dítě....
Chlap se nemá zanedbávat ani v době děti a nechápu jak jste při dětech nemohli spolu žít. Vem si to že své strany, kdyby na tě chlap pět let dlabal a pak by chtěl s tebou žít, byla by si s ním??? Asi ne.... Buď ráda, že se ti nezačal kur.it ještě. Ano může se to zlepšit, ale 4 roky je dlouhá doba, tak spíš ne a čím víc bude tlačit a naléhat, tak se může taky stát, že dostaneš papíry k rozvodu

@suzanna123 ale ona, si to udělala sama, když na něho dlabe a pak chce s ním žít 😂

@pampelina18 A jak jsi přišla na to, že ho zanedbávala? Pokud on si jede vše sám na sebe, rodinu nevezme na výlet, má x koníčků a je workoholik, tak toho času s dětma a s ní asi moc netráví a netrávil. Tzn. veškerá péče o domácnost a o děti je pak pravděpodobně na ní. Denně servaná, unavená a ty jí řekneš, buď ráda, že se nekurvil... Chudáček. Snad i on se může nějak zapojit, ženě pomoct, chtít ten čas trávit z rodinou. Tohle mi zase přijde hozený problém jen na ni. Ona se trápí, jemu je to u prdele a ty uděláš blbku jen z ní a vysměješ se jí, když si uvědomí, že ten problém je a chce ho třeba zkusit i řešit. No zase maminkovská empatie z MK.

@madamas A co někam vyrazit jen bez dětí? Máte hlídání? Vyrazit někam na víkend jen spolu. Na to by manžel přistoupil. Pokud ho máš stále ráda, tak se tam určitě dá zase něco trochu zažehnout.