Jak zvládnout neschopného expartnera pečujícího o dítě?
Holky, ahoj. Omlouvám se za anyonym, nechci, aby mě někdo nedejbože poznal a ještě mi dělal zle navíc. Zajímal by mě váš pohled na následující situaci. Děkuji, kdo si udělá čas a podělí se se svým názorem, ba dokonce zkušeností ❤️
Před dvěma lety jsem se po x letech společného soužití, které bylo opravdu náročné, rozešla se svým bývalým. Nejsem člověk, který vše hned vzdá, ale snaží se za vše bojovat. Došly mi ale síly, jelikož všechny víme, že snaha a boj z jedné strany nestačí. Nezvládala jsem to psychicky, fyzicky a ani finančně ke konci. Měl exekuce, dluhy, své dítě z předchozího vztahu nevídá, měl dluhy na alimentech, které jsem mu taky splatila já, abychom měli klid. Čert vem peníze, ale nevracelo se mi to ani v nějaké duševní stránce. Byla jsem samozřejmost. Nuže, odešla jsem a jsem strašně ráda. Máme spolu dítě kterému jsou 4 roky. Domluvili jsme se, že pokud si jej bude brát pravidelně alespoň půl měsíc, nebudu ho hnát k soudu. Ani alimenty jsem nechtěla. Chci, aby to maličké nemělo sebemenší tušení, že by mohl být mezi námi nějaký rozmach. A není, vycházíme spolu jako rodiče.
Aktuálně jsem šťastná, šla jsem ve svém životě hodně dál, vdala jsem se a na cestě mám další malý zázrak. Ex a jeho matka hodně nesli špatně nového partnera. Bylo mi i vyhrožováno, že pokud porodím další dítě svému muži, garantují mi, že bude vše jinak. O mém těhotenství ví. Ex má již svoji přítelkyni více než rok. Dítě si bere. V tomto ohledu nechci nic vytýkat. Ale dítě mi začal pokaždé vracet nemocné. Venku když mrzne, ani ji neobleče. Sám chodí ve větrovce. Nepomohlo 100 proseb, žádostí, výhružek. Buď má angínu, nebo zvrací jak amina, horečky, chřipka, atd. Už fakt nevím, co říct, aby to zafungovalo. Je pořád neschopnej, ve svých 40 letech. Pak mi jeho matka vypisuje a vyvolává, jaký to je nejužasnější otec na světě, jak se dokonale stará a že lepší otec neexistuje ani za mák. Nemluvě o tom, že má pořád nějaké zranění. Jasně, děcka blbnou, sedřený kolena a tyhle bebíčka maj všechny. Teď se mi dítě vrátilo s monoklem, pokousané a rozeškrábané od nějaké pouliční kočky. Brutální rýma, kašel. Mně pak nařídí, ať vše zruším a jsem doma a léčím.
Co s takovýma pitomcema má pak člověk dělat?
Autorko,něco mám jinak, něco podobně. Ten pocit bezmoci ale velmi dobře znám, bohužel, a bojuju s tím už čtvrtý rok. Děti jsou rukojmí. My máme teď střídavou péči. Jeho specialita je, že nekomunikuje, nesdělí mi důležité věci jako nemoc, příp když je potřeba dohodnout se. Většinou raději ustoupim, občas si dupnu, nepomáhá nic, jsem za blbce. On má pocit, že mu dělám naschvály... Člověk to musí vydržet, není jiné cesty ale bývá to peklo. A ještě se doprošovat peněz, v me situaci,ted třeba na školu v přírodě (on má vyšší plat, jedeme napůl). Snad bude postupně líp , jak děti budou starší, samostatnějsi, rozumnější. Přeju pevné nervy!
Nenadelas nic,mam to to same 🤷

Nezbyva, než drzet palce✊🏻