Jít s dítětem do vážného vztahu?
Mám osmiletou holčičku, od manžela jsem odešla, když jí byly 2 a od té doby jsme spolu samy a máme se spolu strašně fajn - tedy až na finance. Chci tím ale říct, že jsme sehraný tým a máme už zavedený život ve dvou. Nejsem typ, co vydrží dlouho bez muže, takže se jich samozřejmě za ty roky několik v mém životě vyskytlo, ale na druhou stranu zase nejsem typ, který muže nutně potřebuje ke každodennímu životu.
Tím se dostávám k problému: mám teď cca 7 měsíců skvělého partnera, který je vlastně ideální. Je hodný, zodpovědný, postará se o nás na maximum (dokonce tak, že bych ani nemusela pracovat), miluje mě k zbláznění, malou bere jako vlastní, navíc má podobně starého syna, se kterým si malá rozumí, přítele taky bere... Jenže partner chce logicky náš vztah posunout někam, kam už je to pro mě za hranice. Chce společné bydlení, chce si mě vzít a mít normální rodinný život. Pro mě to je ale naprosté sci-fi. Jsem už asi dlouho sama na to, abych se s někým sžívala nebo jsem prostě takový typ, vystačím si zkrátka sama. Mám spoustu vlastních zájmů a přátel, jsem se svým životem spokojená a partnera mi stačí vidět občas. On mě chce vídat každý den a vše chce dělat společně, nemůžeme najít kompromis - resp. jsme v kompromisu, který nevyhovuje ani jednomu - pro něj je to málo kontaktu, pro mě zase moc. Když se hádáme, tak jen kvůli tomu.
Nevím, jak to řešit, vím, že se to ve mně nezlomí. Nedovedu si časem představit společné bydlení a že ztratím svoji svobodu, naše denní rituály s malou, organizaci času jen podle sebe...Nechci ho ztratit, mám ho ráda, ale žít s ním v klasické rodině taky nedokážu....
Stručné shrnutí
- Rodič s dítětem často řeší dilema mezi zachováním samostatného života a přijetím partnerova požadavku na společné bydlení a svatbu; v diskusi se jako řešení nabízely postupné kompromisy, zkouška soužití nebo model oddělených domácností.
- Praktická doporučení zahrnují sestěhování „na zkoušku“, domluvu na vlastním pokoji v bytě, stanovení konkrétní lhůty pro vyhodnocení a jasnou domluvu o frekvenci kontaktu (v diskusi zmíněno např. „obden“ a „jednou týdně“ jako příklady).
- Většina příspěvků zdůraznila potřebu upřímnosti vůči partnerovi o citech a očekáváních; sporné je, zda dát vztahu šanci i bez silné zamilovanosti, nebo partnerovi umožnit najít někoho, kdo chce klasické společné bydlení.
Nejčastější otázky
Q: Jak mohu vyzkoušet společné bydlení, aniž bych ztratila svoji svobodu?
A: Doporučený přístup je postupné sestěhování „na zkoušku“, domluvit si v bytě vlastní pokoj a předem stanovit pravidla a lhůtu pro vyhodnocení soužití; v diskusi se navrhovalo také prodlužování návštěv jako přechodný krok.
Q: Jak vyjednat kompromis o frekvenci setkávání s partnerem?
A: Doporučuje se jasně dohodnout konkrétní frekvenci (v diskusi se objevily příklady „obden“ a „jednou týdně“) a zapsat si zkušební období, po němž se frekvence přehodnotí.
Q: Co říkají zkušenosti lidí, kteří zkusili společné bydlení a pak se vrátili k odděleným domácnostem?
A: V diskusi byly zkušenosti, že některé páry zkusily společné bydlení a poté se vrátily k modelu oddělených domácností, přičemž uvedly, že jim taková dohoda funguje a vztah je stabilní.
Q: Měla bych partnerovi říct, že ho nemiluji?
A: V diskuzi převládal názor, že je nutné být upřímný; několik příspěvků přímo doporučovalo partnerovi říct, že „ho máte ráda, ale nemilujete ho“, aby mohl učinit informované rozhodnutí.
Q: Jak ovlivňuje možnost společného soužití, když má partner volnou pracovní dobu?
A: Konkrétní zkušenost v diskuzi uváděla partnera, který svou firmu spravuje na dálku zhruba 3 hodiny týdně a je tak doma prakticky celý den, což zvyšuje jeho očekávání časté přítomnosti druhého.
Q: Je lepší zůstat sama, než vstoupit do vztahu bez lásky?
A: Diskuze byla rozdělená: někteří radili zůstat sami, pokud chybí láska, jiní psali, že zamilovanost přejde v pevný cit a že dát vztahu šanci může dítěti přinést výhody; žádný jednoznačný závěr zde nebyl.
Závěry z diskuze
Shoda
- Rozhodnutí o společném soužití je osobní a nelze ho univerzálně poradit.
- Je nutné být upřímný k partnerovi ohledně citů a očekávání.
- Kompromisy a jasná pravidla (frekvence setkávání, vlastní prostor, lhůta pro zkoušku) jsou klíčová.
Sporné názory
- Zkusit společné bydlení „na zkoušku“ s možností návratu k odděleným domácnostem versus raději zůstat v odděleném modelu hned.
- Dát šanci vztahu i bez silné zamilovanosti, protože city se mohou časem vyvinout, versus nebudovat rodinu, pokud chybí láska, aby se předešlo ublížení partnerovi.
Otevřené otázky
- Dokáže se osoba, která preferuje samostatný život, časem zvyknout na společné bydlení?
- Bude dítě dlouhodobě lépe prospívat v úplné rodině versus v stabilním životě jednorodičovské domácnosti?
- Jak dlouhá by měla být „zkušební doba“ společného soužití, aby bylo možné rozhodnout o dalším kroku?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
sestěhování „na zkoušku“, oddělené domácnosti, domluva na vlastním pokoji, stanovení lhůty pro vyhodnocení, domluva o frekvenci kontaktu (obden, jednou týdně), svatba, společné bydlení
Místa a osoby
Pavel, Lucka, H., Miri
@anatanka zamilovat se dá i později...mně by spíše vadilo, že je pořád doma a čeká, že bude jen s tebou. Partnerství není podlě mě o závislosti na druhém, ano je hezké být spolu, ale každý musí mít i svůj čas pro sebe a pro své blízké lidi ve svém okolí...sice zase ne pořád, ale tak jednou - dvakrát týdně. Být s někým furt, od rána do večera to musí být k zbláznění...zdá se mi, že tvůj partner se musí na toho druhého prostě navěsit - to je možná i důvod, proč bys nemusela ani chodit do práce - aby s tebou byl neustále. Vůbec nevím co ti poradit, je super mít partnera, který se o tebe a tvé dítě postará a je super mít milujícího partnera, ale zase trošku volnosti by neuškodilo
@anatanka Omlouvám se, jestli se tě to dotklo...jen píšu, jak to na mně působí...Pokud je to tak, jak píšeš, a on s tebou zůstává, i přestože ví, že ho nemiluješ, tak to by pro mě byl znak toho, že je ten vztah značně neperspektivní....Perspektivní vztah je takový, kdy oba doufají, že se city toho druhého nezmění, a ne změní! Vždycky bude v tom vztahu v nevýhodě....Mně by ani takový chlap neimponoval, se přiznám... 😒 Mně je jasné, že ho nezneužíváš vědomě, a že nechceš po něm víc, než co nabízíš...ale problém je v tom, že to, co ty mu nabízíš, je pro něj málo...dáváš mu jen drobty a čekáš, jak dlouho na nich vydrží....až začne chtít víc, raději to ukončíš...Buď si najdi někoho, kdo to má stejně, nebo buď prostě sama, když ti to tak vyhovuje...
@anatanka V tom Ti nikdo neporadí. Je na Tobě, co od vztahu a od života chceš. A co se týče chlapů, tak myslím, že vždycky je to jakoby sázka do loterie. Nikdy nevíš, co bude. Možná bys potkala někoho, kdo by Ti maximálně vyhovoval a byl by lepší, než Tvůj současný přítel, ale možná taky už nikdy nepotkáš nikoho lepšího, než je Tvůj současný přítel. Jste spolu 7 měsíců, takže pořád taková ta počáteční velká zamilovanost, tak se mu vlastně nedivím, že chce být co nejvíc s Tebou, že s Tebou chce bydlet, vzít si Tě... Až spolu budete bydlet, budete spolu třeba 5 let, budete mít dítě / děti, tak myslím, že taky bude rád, když na chvíli bude moci svůj volný čas vyplnit něčím jiným než jen Tebou a vašimi společnými koníčky.
@anatanka za mne pokud to vi, ze je situace takova a nemas strach byt uprimna, tak mu to rekni tak, jako tady holkam. Ze ho mas rada, ale na spolecne bydleni se necitis. A pkkud te bude stale nutit, nemusi vas vztah dopadnout dobre. Nemam rada lidi, kteri predpokladaji, ze vsechen cas musi nutne travit s partnerem. Za mne si spis myslim, ze to ze tve strany pujde do haje. Ale dulezite je, abys byla stastna ty a Miri 😀 😀 😀
Pokud víš jistě že o takový život, který ti tvůj současný přítel nabízí nestojíš tak netrap ani sebe, ani jeho a nech ho jít. Ty budeš mít možnost užívat si života jak jsi zzvyklá a on bude mít možnost najít si ženu, která o něj bude stát. Beztak mu to jednou přestane stačit vidět vás jednou za čas...
Ty tu odpoved znes. Az to bude ten pravy, nebudes pochybovat a pujdes do toho. Nebude s resit svobodu, finance... Proste budes s nim.... Vis, ze kdyz pochybujes...... Jsi silna zenska, ver sve intuici... 😉
@anatanka Je to tezky, no... Ale nez mit doma chlapa, se kterym to neklape, radsi byt sama. Zensky maji dat na intuici. Ja jsem nedala a ted to sice nejak zvladame, ale neni to nic moc. Mne se teda nevyplatilo zavirat oci, proto to pisu. V trvalem vztahu to pak ovlivnuje kazdodenni zivot fakt hodne. Necetla jsem celou diskuzi, tak se omlouvam, jestli jsem nekde mimo misu 🙂 Mam zkusenost, ze my zensky jsme casto hodne silny, u chlapu to bohuzel je jen zridka tak. Silna a sobestacna zenska si pak tezko hleda rovnocennyho partnera, kde by nemusela delat kompromisy, ve kterych ji neni dobre. Vidim to i v okoli. Temer vsechny zensky, co znam a maji rodiny, jsou fajn baby. U tech jejich partneru - no, skoda mluvit. Proste to tahnou, zensky. Chlapi by nam meli libat ruce. Tak jsme uzasny 😀😀
@anatanka - myslím, že jsi pořád neodpoutala od svého ex, prosím tě popojeď, ano nikdo už takový nebude, ale je na čase se před to přenést a vnitřně chítt začít budovat nový vztah...až tohle překonáš, pak možná otevřeš své srdce současnému příteli. Za sebe bych o takovou příležitost přijít nechtěla, tedy asi bych mu řekla, že tě trápí ztráta svobody, že potřebuješ i čas pro sebe a tím, že on má skoro celýá den volný, tak tolik se mu věnovat nemůžeš, že chceš chodit do práce atd., že tím sestěhováním máš strach, že ti ten prostor nedá. Momentálně bych to asi zkusila, ale do svatby bych se ještě nehrnula. Ono to sžívání taky asi jednoduché nebude, ale myslím, že ti to může hodně dát, i dceři, určitě bych od této příležitosti neutíkala a zkusila to...
@anatanka tak to potom chápu. To by i mě vadilo