Jsem fakt tak neschopná nebo vyčerpaná?

Nemám dítě, tak pouze vyjádřím laický názor: ale nějak jsem z příběhu nepochopila, proč byste měla být neschopná? Vždyť Vy očividně všechno zvládáte! Uvaříte, uklidíte, dítě uklidníte, svačinu nachystáte.Jen jste z toho unavená, což je ale naprosto normální a logické. Viděla bych to spíše na frustraci z toho, že manžel se zrovna nepřetrhne, aby Vám pomohl. A z toho jste vyčerpaná, možná více psychicky. Takže by to chtělo více zapřáhnout manžela. Když už se zeptá, jestli není něco potřeba, tak toho prostě využít. Když se mu nebude dařit uklidnit dítě, poradit co a jak má udělat (a ne si hned mimčo vzít). Vím, že se mi to lehce píše a hůře se to udělá...ale aspoň to vyzkoušet. 🙂 Držím palce....a rozhodně se nepodceňujte 🙂

@katenkas No knihu možná časem vydám, ačkoliv si myslím, že tohle má spousta ženských doma taky... tak ještě si o tom číst? Néé 😀
Ale ano, 24hod. denně ve střehu, člověk vlastně nemá jak se vyndat ze zásuvky... a jelikož i kojím, tak na nějaký "zdraví prospěšný odloučení" můžu rovnou zapomenout. Flaštičky s m. mlíkem u nás nefrčí.
Moje máma měla snahu když jsem odpadla s nějakou virozou (tatínek měl samozřejmě v tu dobu nejvíc práce) - vzala si toho malýho řvouna do kočáru, no... jezdili někde hodinu a půl, ale nespal, ječel...

@zlobr Neschopná si připadám, ale jak je psáno... asi to bude spíš to vyčerpání psychické. Navíc to, že má starší tyhle trable kvůli mé nestabilitě, to tomu moc nepřidá. Už jsem si myslela, že jsme se toho zbavili, já se tenkrát zklidnila a v tu ránu holka taky přestala kašlat, jenže teď mi to nějak nejde. Jak jsem vyšťavená, lítám jak čertík z krabičky i při sebemenší blbosti. Síla došla, takže o to víc sil mě stojí udržet nervy na uzdě... je to vůči holce hnusný a mě to štve.
Jinak tatínek samozřejmě zná "uklidňovací" techniky. Vždy se snaží vyzkoušet vše od změny polohy, brkání, ukázání hraček... prostě vše co je možné. Jenže není já. Občas totiž stačí jen aby se matka ukázala a je klid... prostě klíště na zadku 😀 sice se směju, ale trochu kysele.
Tenkrát když jsem odjela, tak najednou psal, že vidí tu práci, kterou dělám... protože jak jsem tam nebyla, tak to nikdo nedělal.
Samozřejmě ocením když uklidí myčku nebo ji naopak nandá, to dělá. Ale občas bych ocenila jiný věci než umytý a uklizený nádobí. A to on asi prostě nechápe... i když mu to říkám. Často.

Myslím, že to zvládáš skvěle a časem se to určitě zlepší.
Přece jen je to pár týdnů po porodu, musíte si všichni zvyknout a sžít se. Zkus to tolik neprožívat a uvolnit se. Co si řvouna uvázat do šátku na tělo? Možná je pro něj na manducu ještě brzo 😕
Co zkusit na něj bílý šum?
Určitě využívej nabídky babičky na vození.

A klidně bych se vzdala naklizeného bytu pro svůj relax - teda, já to tak provozuju 😀

@terinda Docela se mu v nosítku líbí, resp. vždycky v něm usnul... jenže mám nějaký křáplý záda, takže mě bolí fakt celej člověk a spíš bych potřebovala asi ležet pár hodin v kuse nebo jiný rovnací věci. Tak mám teď pocit, že bych asi to nošení taky moc nedala.
A o naklizeném bytě se tu může všem jen zdát... když to jde, pofackuju povrchy aby to nebylo až tak moc. Větší úklidy dělám jen když mám nával energie, takže většinou né moc často 😀

Ahoj, malý měl takové hysteráky, že to ve mně úplně vypínalo racionální myšlení - přesně jak píšeš - a byla jsem hrozně vynervovaná, vzteklá a plačtivá. Do toho 22 měs. dcera... Že by měla Tvoje dcera kašel z Tvého psychyckého rozpoložení, to se mi nezdá, nemá to spíš ze školy nebo školky?🙂 Naše malá také někdy kašle a přitom nemá rýmu ani teplotu, a jsme už všichni psychicky docela v pohodě. Že miminka pláčou je normální, není to Tvoje vina samozřejmě🙂 Říkej si, že i když malého hlídá zrovna někdo jiný než Ty, že je v dobrých rukou, že spousta dětí na světě se má hůř...to mi vždy pomáhalo. Těš se z toho, že máš zdravé děti. Podle toho co píšeš, se jim hodně věnuješ, to se Ti v dobrém vrátí. Hodně sil!

Tak ja za sebe...dlouho jsem nechavala věci plynout s tim, ze "to casem prejde". Nepreslo. Pokud mas tyto pocity a ono to proste ten vztah postupne nabourava, doporučuju resit včas. Vsechno ze sebe vysypat, rict si co si kdo představuje od toho druhého - doporučuju nedělat to doma, ale na nejake neutralni pude, idealne bez deti, ale to samozrejme třeba nejde...ale nenechávat nic stagnovat. Samo se toho prilis nevyresi. Spis se zabředne...

@deathy chápu a rozumím a jsem "ráda", že to tak nemám jen já sama. U nás tatínek meje nádobí, já to nedělám vůbec, chci myčku, on ne, tak jsme se domluvili, že meje on. Ale to je všechno. Poslední dobou si připadám občas na konci sil, všechno mě bolí a jsem unavená. Kojím v noci co dvě tři hodiny a asi dlouho ještě budu, malá je prostě přísavka. Nosím v manduce, ale malá má 11 kg a já mám dost, ale v kočárku řve a je zvteklá, vzpíná se. Jenže já nevím jestli můžu něco vůbec chtít po manželovi, má toho taky dost v práci, je silně ve stresu, má z toho už i problémy se spánkem, hubne apod. Z práce chodí večer viditelně unavený. U nás doma se snažím být ta silná, co nepotřebuje nic a být podpora pro manžu, protože když se chovám podle toho, jak se cítím, je atmosféra doma šílená, takže to držím a snažím se, ale jsem vyčerpaná až hrůza. Vanu miluju, ale neviděla jsem jí už snad půl roku. Nemáme žádný hlídání, rodina je daleko. Taky si připadám neschopná a asi i jsem, ale víc dělat nemůžu, tak se s tím budu muset smířit...

Ta druhá práce je nutná? Jakože kdyby ji neměl, tak byste nezvládali?

Vidím to tak, že prostě jedeš v kuse a není prostor pro nějaký oddych. Mám nejmladší dítě skoro stejně staré jak ty, i ty hysteráčky si stříhá (včera spal jen po půlhodinách a mezitím většinou řval), ale mám doma odpoledne chlapa, který případně zabaví ty starší, případně i to nejmladší.

Tak to jsem ráda, že zoufalá, vyčerpaná a neschopná se necítím jen já. Po 4 letech s dětmi doma jsem už ve fázi, kdy velmi často brečím kvůli prkotinám. Pláč je vlastně můj jediný ventil. Z kolotoče dětí a domácnosti se nedostanu vůůůbec nikdy. Když mám vyjímečně domluvené hlídání, tak jen na dobu nezbytně nutnou a zpravidla jen 1 dítě a to jen na situace, kdy musím sama něco vyřídit, kam děti nemůžou. Manžel chodí domů nejdřív kolem 20 hod. Je to tak celoročně. Syn je ve věku, kdy se od něj hnu a on si okamžitě způsobí úraz, případně něco zlikviduje v domácnosti. Takže nestíhám naprosto nic. Pořád se v duchu ptám, jak to dělají ostatní. Vyčerpaně nevypadají, děti načančané, zaopatřené a že by někdo tak nonstop otročil a přesto měl domacnost v nepořádku jako já, to fakt v okolí nevidím. Pravda, nechodím k nikomu domů, třeba bych viděla, že to jinde není ideál. Jsem sice dlouhodobě vyšťavená, přesto nemám pocit, že se flákám, ale mé úsilí nějak není vidět.

@lucka662006 S dcerou jsme minulý rok prošli všechna možná vyšetření, od praktického přes alergologii po ORL a nikdo na nic nepřišel co se kašle týče. Pak jsem jednoho dne narazila na... teď abych nekecala... konstituční terapeutku??? nejsem si teď jistá... a ona mě svými dotazy tak nějak někam dokopala se zamyslet. No upřímně, nebylo mi dobře když jsem se zamyslela a uvědomila si, že asi nejsem tak úplně v pohodě a v klidu. Těhotenství - resp. tvrdnutí břicha - to vyřešilo za mě. Musela jsem začít brát velké dávky hořčíku, který má příznivé účinky mimojiné i na nervy... a hle, já se táááák krásně vyklidnila, že jsem až čuměla. A dítě přestalo kašlat. Když mi to došlo, tak to bylo neskutečný. Samozřejmě to nebylo ze dne na den. Ale vidím tam souvislosti.
Teď taky... o prázdninách se jí narodil brácha, nástup do školy, je v první třídě, kdo ví co se jí v hlavě honí, doma taky není božský klid, občas mi fakt ujedou nervy... takže ona je má taky. A z toho "vyklidnění" co se mi povedlo nastolit jsme opět na začátku. Tak se snažím zuby nehty, ale je to těžký.
Bohužel děti jsou fakt radaři... vycítí všechno co třeba dospělý ne.

@jankadudova Mám ten pocit... začarovaný kruh v takovém prapodivném vztahu. Manžel si to možná fakt neuvědomuje, ale to by viděl už i slepý... nebo teda slyšet, protože já se nedám přeslechnout občas.
Asi jo, budu si s ním muset asi sednout a říct: musíme si promluvit. Jen nevím, zda to nebude jen další pokus... vyhrožovat rozvodem se mi fakt nechce. Ale jakou použít páku?

@evulina77 To je taky síla... ale zase na druhou stranu, ty taky nejsi v pohodě, prckové jsou čtyřiadvacítka jak vyšitá, taky by měl on brát ohled na tebe... ale mě se to kecá, co? Ach jo. A to noční kojení je taky bomba, my jedeme po dvou hodinách, to se člověk vyspí jedna báseň...

@loupacek Když je doma, tak se "stará" o velkou. Tu zabaví, což je dobře. Nějak mi nezbývají síly pro velké hry. Nedej bože jít ven s kolem... to prostě nedávám. A jelikož tatínek je doma málo, tak holka na něm vcelku pak i visí. Mě má po krk 😀
No, jak se to vezme s tou prací... byl doma cca týden před porodem až do září (malý je 28.7.).Teda do své hlavní práce chodil (je hasič, takže slouží 24-volno-volno-24... na víkendy či svátky si nehrajeme). A dali jsme to finančně. Díky bohu. Jenže já teď ještě beru mateřskou, takže to se nám to píská. Jak přejdu na rodičák, tak jsme v prd... a to se bude melouch hodit. Snažím se dát do kupy jeho poťapané finance z minulosti, snažím se šetřit dokud to jde, protože nás vykrvila přístavba, takže asi fajn, že melouch je... ale časově je to na pytel no.

@janka12 Tak jako... když někam jdu, tak se taky udělám abych nevypadala vyčerpaně. A ono to stání u zrcadla přineslo i své výsledky, dost lidí to říkalo, že jako nevypadám vůbec unaveně 😀 ha, jsem tím pádem kouzelník 😀
Ale ne, jako nedělám si iluze, že všude je všechno perfektní, zatímco u nás je to v háji. Vím, že v tomhle nejsem sama... a jsem i ráda, že se tu ozýváte...

@deathy Vyhruzky urcite ne, to je cesta do pekel. Spise v klidu, rict manzelovi co konkretne bys ocekavala. Takove ty obecne reci typu "rada bych, abys vic pomahal"...chlapi pak stejne vedi prd co tim myslis 😉 ale proste opravdu konkretne si rict co a jak. Rekni mu všechny tyhle pocity, jak si pripadas. Pokud te ma rad, aspoň to vyslechne. a pak se uvidi. Vety typu "musim si zvyknout"...to je podle me opravdu strasny. Vsechno se zmenit neda, ale po krůčcích se toho da dokázat hodne.

Myslím, že nás "neschopných" je (a nejen tady) spousta, ty ostatní si to jen nechtějí přiznat. Rozhodně klobouk dolů za ventilaci 😀 Taky sem vyšťavená, muž dělá celý měsíc jen noční (12,14-ky), takže doma se vidíme max půl hodiny, předáme si nějaké info, já jdu "makat" doma, on do práce, jsme zaměstnaní v 1 firmě, takže jedeme "na střídačku", víkendy to samé, společné (všichni 3) volno máme tak 1x za 14 dní v sobotu odpoledne... Mám 2 zaměstnání na částečný úvazek, jedu vždy tak 18 dní v kuse (v obou pracích samozřejmě, v 1 by to nešlo🙂 ), pak 1, max 2 dny "volna" (i když volno jako takové samozřejmě máma nikdy nemá...), do toho epilepsie a únavový syndrom jako vedlejší účinek léků... Super, stále častěji mě přepadají myšlenky, že takhle sem si ten život fakt před lety nepředstavovala ☹ Přesto bychom chtěli ale ještě druhé, i když už teď vím, že budu muset od 6. měsíce (po mateřské) chodit na brigády, abychom vyšli s penězi (i s dcerou jsem to tak měla).
Takže ono to má svou daň, pokud muž musí chodit ještě na melouchy - možná je ta hospoda jeho způsob upouštění páry, možná je sám tak trochu na prášky a přijít ztahaný jak pes domů, kde řve mimčo a vládne hooodně hustá atmosféra, to je na něj už prostě moc, tak se radši sbalí a jde - tím se ho nezastávám, jen se snažím přijít na důvod proč tomu tak je...
Otázkou je, jestli takový byl i když byla dcera maličká (přece jen 1 dítě je rozdíl oproti 2), taky se sbíral a chodil radši do hospody než být s vámi ? Možná si nedokázal představit ten humbuk se dvěma malými dětmi... Ale na to si budete muset odpovědět sama, jen vy ho znáte (povahově).
Takže moje rada zní stejně jako od holek přede mnou - promluvit si (jasně, stručně). Je nutný aby měl 2 práce? A pokud by vám nějaká ta kačka chyběla, nebylo by lepší, abyste šla časem na brigádu vy? Třeba jen na 1 dopoledne v týdnu (nějaký úklid nebo cokoli), koupila byste odsávačku ať nemusíte dávat náhradní, vy byste se dostala "mezi lidi" (kterým je víc než 6 let), možná by to pomohlo, vy byste dýchala trochu volněji, tatínek by byl více s dětmi (a ty by za to určitě taky byli moc vděčné). A určitě by to zvládl, žádný učený z nebe nespadl, jen by musel potrénovat.
Pokud by na to nepřistoupil nebo s ním prostě nebyla rozumná řeč (a hospoda a kámoši by mu pořád byli přednější), obávám se toho, že vy se z toho jednou (možná ne hned, ale časem určitě) zblázníte. Ano, každá to máme těžké, ale chlap by měl pomáhat nejen penězma, ale být tu pro vás (pro vás všechny). Asi se to hezky nečte, ale když my máme extra náročné období, muž je taky na zabití, já už dodělávám z posledního, občas mě přepadají i myšlenky, jestli jsem si vůbec vybrala správně tohohle chlapa jako otce svých dětí a partnera pro život...
Tak přeju hodně štěstí, aby to u vás dopadlo dobře a nenapadaly tyhle černé myšlenky i vás. 😅

@deathy Mám v tuhle chvíli jednu radu: zajdi k psychologovi! Věř, že jsem tohle zažívala, když synovi bylo 8m, to už jsem byla nebezpečná sobě i dětem. Samozřejmě se to stupňovalo celé ty dlouhé měsíce. V jednu chvíli jsem s ním hodila na postel, jak jsem byla vzteklá, a to pro mě byl ten zlomový okamžik, kdy jsem si uvědomila, že takhle už to dál nejde. Vybalila jsem to na manžela a společně jsme se shodli, že musíme 1) naučit malého usínat samotného, 2) konečně ho dostavit (postupně jsem odstavovala, ale on byl přisátej imrvére celý noci), 3) musím si zajít k psychologovi. A ten psycholog pak byl už jen formalita, vlastně jsem už byla rozhodnutá, že MUSÍM tohle všechno udělat a malej to nakonec vzal dobře, oba jsme si oddychli. No, teď zase máme jiný problémy, aale to je jiná 😀 Chlapi totiž nevidí, že je to až tak zlé, dokud jedeš na setrvačník a děláš vše. Sice poznají, že vše není OK, že jsi náladová atd., ale dokud vše šlape, oni občas udělají nějaký ten dobrý skutek a mají "splněno", prostě se jede dál, není problém. Musíš o tom problému říct, prostě to podat jako hotovou věc: "Něco s tím musíme udělat a ty mi pomůžeš, musíme být za jedno." U nás to bylo dlouho na houno... Viděl, že nezvládám. Malýho jsem uspávala celej večer, nemohla jsem kolikrát ani přečíst dceři pohádku, protože se hned vzbudil. Byla jsem i na ní nerudná, ač si to nezasloužila. A na manžela jakbysmet, pak jsme se hádali a bylo to furt dokola. Ale prostě dokud pojedeš jako turbomyš a vše budeš zvládat jako dosud, on nepozná, že to není v pořádku, protože z jeho pohledu je. To je totiž rozdíl mezi chlapama a ženskejma - chlap když má rýmičku, tak všeho nechá, vše utne a práce stojí, protože on nemůže. Ale ženská tohle neudělá, to už by jí muselo být jó špatně. Prostě chceme vše zvládnout za každých okolností a pak na to i doplácíme.
Přeju hodně štěstí!

@deathy Holky, všechny jste skvělé mámy, protože věnujete všechen svůj čas dětem. Podobně uřvané dítě jsem si taky zažila, naštěstí pro mě to bylo to první, druhé bylo za odměnu, usínalo samo a bylo v pohodě. První řvalo pořád, vždy a všude, i venku v kočáru. Byla jsem na dně, ale hrozně mi pomáhala mamka a manžel, hned jak každý den přijel večer z práce. Kojila jsem prakticky nonstop ve dne v noci, ale když se přisál, aspoň neřval. Pomalu jsem už nevěděla kdy je den a kdy noc. Využijte každé možnosti, kdy někdo na chvíli vezme kočár a pohlídá nebo aspoň si s prckem pohraje. Mě teda paradoxně hodně pomáhalo vyjet s kočárem ven, mezi lidi, nadýchat se čerstvýho vzduchu a jen tak koukat do blba a courat po venku. Zastavovala jsem snad na každé druhé lavičce kvůli kojení, ale to mi nevadilo. Jinak chlapa co nejvíc zapřáhnout, ať si zkusí, když je unavený z práce ještě pomáhat, protože vy se taky nezastavíte. Jinak já neměla vanu 6 let 😀 , co jsou na světě děti. A u nás to bylo stejně, jen jsem zašla do koupelny, že se osprchuju, manžel vyzkoušel také vše a přišel s malým a seděl s ním na vaně, malej když mě viděl, přestal řvát a uklidnil se. Takže bylo období, kdy jsem měla denně při sprchování asistenci svých dvou chlapů. Nebojte se, tohle strašně náročné období přejde a bude líp. Děti se zabaví, uklidní. Úklid jsem neřešila, nechávala část na manželovi, dělali jsme jen to nejnutnější. Mým „zlepšovákem“ 😀 bylo, že jsem si večer sedla k televizi (nějakej seriál, abych přišla na jiný myšlenky) a u toho měla malýho u prsa, třeba 2 hodiny, on v klidu, já v klidu 😀. Manžel se k tomu všemu naštěstí stavěl tak, že je to naše dítě a že hned jak přijde z práce, musí se vším pomáhat. Držte se, bude líp!!! Jo a u dětí jsem taky „nejmíň oblíbená“, protože jsem s nimi nejvíc. Když přijde taťka z práce, můžou se zbláznit 😀, ale takhle to mají všechny skvělé mámy, které se věnují dětem celý den 😉

Ženy, děkuji za tohle téma a děkuji, že se ozýváte a můžu tak vidět, že v tom nejsem sama. Mám v okolí spoustu matek, asi supermatek, páč si vedle nich připadám jako lempl. Prostě to vypadá, že stíhají všechno a nejvíc mě dokáže vytočit, když dojde řeč na: "Už jsi zkusila vařit toto a tamto?" V těchto chvílích opouštím konverzaci, protože jsem ráda, že děckám něčím zalepím ústa a neřvou hlady. Teda ne, že bych byla nějaká krkavčí matka, co šetří na jídle, ale piplat se půl dne s jídlem, který se ve výsledku nedá jíst, to fakt jako ne. No, a tak si říkám, že to není možný, aby to bylo jen u nás na palici....a řekla bych, že není. Je to skoro všude, akurát se to vesměs daří tajit 😀
Přesně se vidím v situaci, co nastala po narození druhého dítěte. 24 hodin v zápřahu a do té doby nejlepší táta se radši vytrácel z domu a o nějaké pomoci nebyla řeč. Když už jsem to fakt nedávala, tak jsem se prostě na všechno vyprdla a řekla si, že budu dělat jen to nejnutnější, do čehož se mi nehodil úklid věcí po manželovi. Tak nějak jsem mu zapomněla prát věci, co si nechal nekde pohozený, tak nějak jsem uvařila míň jídla, sem tam jsem mu jeho smradlavý ponožky strčila pod peřinu, sem tam propocený trička do skříně, často jsem mu zapomínala taky něco nakoupit, když potřeboval...nu, neměl to, chlapec, jednoduchý...ale výsledek se dostavil! A o to tu šlo. Začal se zapojovat....musel....a stále ho to nepřešlo! A taky ho za to chválím, kde můžu. Ale i přesto, že se začal víc zapojovat, já stále nestíhám....a furt nevím, co s tím....takže na mě sedí oboje - jsem nejen vyčerpaná, ale i neschopná 🙄

holky, co se týče vaření, u nás je bezva, že se dá přes týden přihlásit na odběr obědů ve škole, takže si jen vyzvednete jídlo do jídlonosičů, ještě se u toho projdete, nemáte žádné nádobí, a hlavně ten čas co byste zabily vařením, můžete využít jinak 😉

@deathy Tak o hasičích a směnách a melouchu něco vím, mám-D
v rodině.😀

A teď bereš mateřskou? Že třeba zkusit šetřit z toho?
Šlo by třeba ten melouch jen v dlouhých týdnech, ty týdny, kdy má směny tři, že by nešel a tobě pomohl?

Tak já si nepřijdu ani tak neschopná jako spíš vyčerpaná.Dalo by se říct, že vše zvládám-jakštakš, ale řvu!Starší dva už mě znaj...když už toho všeho je na mě moc,tak to pustim holt..(jako ne denně;)ovšem potom jim to vysvětlím,proč jsem ječela,co mě trápí a čím by oni mohli pomoci, aby bylo víc všechno v klidu.Můj muž je pracovně měsíc pryč a měsíc doma. Jezdí takto od ca dvou let našeho nejstaršího, takže půl z roku na vše sama...a ne,není to tak,že když přijede,že bych nastoupila dovolenou..nějakou dobu trvá, než chytneme společný rytmus.A přesně jak pišeš, náš benjamínek dost náročný dítě, jako mimi záchvaty vzteku,nejlepe, když jsem se potřebovala učit s nejstarším (mimochodem taky takto "kašlal").Teď už dělám úkoly se dvěma školákama a prcek je furt na stole a rozhazuje penály,nebo jim čárá do sešitů když mu to zatrhnu tak řev,což bývá,v kombinaci s nesoustředím starších, fakt šílená kombinace vyvolávající ve mně bezmoc 😠 Tak raději odejdu,dám vodu ovcím,před nadcházejícím dalším výbuchem jdu dát psům atd. Jednou jsme měli na hlídání všechny tři děti, občas semtam dva starší. S kočárem byl jednou tatínek, jinak to nikoho z rodiny nenapadlo...
Zkrátka má rada zní: nebrat si to všechno moc osobně-jako já na to nemám, jsem k ničemu, tohle jsem přehnala, tohle nezvládnu,atd.Jsou to situace,které jsou náročné,ale jsou zvládnutelné a podle mne by se to těm dětem vždy mělo vysvětlit...proč se máma cítí špatně...No a hlavně tedy otci dětí,pokud tam je...A teda, asi jsem už otrkaná,ale z vany bych rozhodně nevylezla 😉 😀

@monini28 Teda klobouk dolů...
Hospodování, to on i předtím, než se malej narodil. Když bylo hezky, léto, tak jsme se tam stavily s holkou třeba taky. Bydlíme na vsi, takže zahrádka u rybníka, spoustu dětí se tam sejde... takže to se dalo.
A co se týče toho "jaký byl když byla holka malá"... není to její bio táta. Jako miminko jí nezažil, takže... v tomhle srovnávat nemůžu. Ale on je flegmatik, vše dává s přehledem. A když holka jako malá měla svoje vztekací stavy, tak on byl ten, kterej to dal s přehledem.
Co se týče toho, že bych si pak našla brigošku... určitě se tomu nebráním. Jen jsem na tohle nikdy neměla štěstí. Ani jako bezdětná... nevím proč, ale brigády mě nějak obcházely kolem. A když jsem jako mladá mamina potřebovala každou kačku, tak jsem o žádnou nezavadila. Nebo to bylo s dojížděním, takže ve výsledku peníze padly z větší části na dojezd. Ale mám v plánu se pak po něčem podívat, minimálně abych vypadla mezi lidi nebo prostě jen pryč. Až bude mrně moct žužlat rohlík, tak to bude zase pro tatínka jednodušší a já nebudu mít tolik pocit, že ho "odstavuju".
@liss_durman Psychologa? Můžu mít tak jakože blbou otázku? Co jsi tam s ním "řešila"? Ne teda konkrétně, jen abych měla představu... tu totiž nemám. Jako že by si se mnou jen povídal? A třeba mě navedl na správnou cestu? V tomhle nemám šajna...
Ano, to občasné zatemnění mozku je hrozné. Sama se občas bojím, abych malýmu neublížila... protože jo, ten jejich ječák je fakt neskutečnej spínač kdoví čeho.
Malej v noci spí, to mám jediný štěstí. Jakmile usne, tak přepne do nočního módu (tak tomu říkám) a je to v cajku. Už máme celkem zajetý to usínání a hodinu... Pak už se budí jen na to jídlo. Zatím se nestalo že by v noci nespal... takže dííííííííky bohu alespoň za tohle. Kojení mi nevadí, když jsem jo hodně urvaná, tak spí se mnou a to dost často i zaspíme.
@elen222 Jo jo, kojení ve vaně bylo parádní... teď se tomu směju, ale bylo to fakt praštěný. Asistence v koupelně je taky fajn, to si člověk fakt těžce odfrkne, což? 😀 ještě fakt chybí WC. Tam teda naštěstí za mnou už nikdo nechodí. Jsem si odvykla, holka už je velká, navíc taky byla trošku jiný mimino, nebyla taková řvací.
@majdalajda Tak tohle je boží... jsem se upřímně zasmála, že i ten můj manžel na mě koukal co jako se mi děje. Jsem se asi dlouho nesmála. Tak se ptal, co že si to čtu... nic nic, holčičí věci. To asi budu praktikovat taky. Aspoň to zkusím 😀 jenže jako na potvoru, ponožek má snad milion, fasuje v práci... spoďárů taky, takže to bude trvat dlouho, než to zaregistruje. A mezitím mě umoří hromada ponožek, který se nebudou moct dát schovat.
@loupacek Jo jo, mateřskou... ještě cca tři měsíce. No šetřím co se dá, jenže to je splátka támhle, poplatky tady... však každý asi ví. A když se to vše spočítá dohromady, tak je to jeden plat v háji.. děs a hrůza ☹ a bohužel, já blbá, jsem začala řešit víc rodinné finance až moc pozdě. Furt jsem to odkládala, nechtěla šťourat, peníze mizeli kdo ví kde... no nakonec jsem posbírala odvahu a řekla dost, dali jsme účet dohromady a konečně se dá šetřit. Jenže tu se vys... auto, tu něco na baráku, to doplatek za vodu... a furt dokola a peníze furt v trapu. A za chvíli nebude z čeho šetřit. Takže teď to honím na horší časy (a je mi jasný že budou) a provozní nákupy se řeší z melouchových výdělků.
Co se týče udělat melouch na směny... to bohužel nejde. Dělá se zedníkem, ten je na něm řekněme závislý, neřídí (epilepsie), byly doby, kdy manžel dělal i víkendy, nebo přijel v deset večer... to už jsem pak fakt "řvala", protože už díky hasičině nemáme ani svátky a víkendy skoro celé, tak to naštěstí sám pochopil.
V době, kdy se malej narodil, a manžel zůstal doma, za něho zaskočil zedníkovo zeť. Vyšlo to hezky, protože zeťák po prázdninách nastupoval k vojákům, takže manžel zase navázal a nikdo v podstatě nepřišel zkrátka...

@majkoz Já mám problém, jsem těhotenstvím vyléčený kuřák. I u holky jsem to tak měla. S testem jsem odhodila cigára a vydržela jsem až po kojení (kojila jsem rok a půl). Pak jsem se k tomu zase vrátila... bohužel. Přestat mi nešlo, až opět zas čárky na testu byly stopka. A hodlám opět nekouřit až dokud nebudu kojit. A když se k tomu nevrátím, tak super. Jenže manžel je též kuřák... a nejde mu přestat. No, to je zas jiné téma. Každopádně co tím chci říct... mě vždycky na to, aby se ze mě nestala sopka co zničila Pompeje, pomohlo právě ono odejít ven a dát si cigáro.
Občas teď když mám vztek, potřebovala bych do něčeho praštit, rozbít, fakt cítím tu potřebu destrukce.. což je s dítětem na ruce dost šílená kombinace 😨
Občas taky ječím. A to právě nechci. Samozřejmě to schytá okolí... a dost často holka, protože taky dělá hovadiny nebo neposlouchá atd. A pak to urovnat je prostě těžký... hlavně když vím, že má ten zatracenej kašel ze mě. Tak se fakt přemáhám, v podstatě to držím v sobě... ovce ani psa nemám. No, napadá mě boxovací pytel...

@deathy no jasne. Pokecas si s nim 🙂 Reknes to, co tady. Ten clovek ma uz prehled, takovy situace resi stale a mnohdy je pricina i jinde. Minimalne ziskas jiny pohled na vec, promluvis s nekym jinym nez koho mas doma. Treba u me se ukazalo, ze to synovo nespani nejspis zpusobila separacni zkost kvuli nemoci, kterou prodelal v pul roce. Pozdejsi vyvoj byl temer jiste ovlivnen mym navratem do prace, se kterym jsem nebyla vnitrne srovnana. Proste tyhle veci spolu ruzne souvisi a clovek nema obvyle v takovych chvilich silu videt to hned sam

@deathy Víš co,já se taky s kouřením držela...ale,a to Tě nechci nabadat ke kouření, si ubalim ani ne půlku ciíga,třikrát potáhnu a mám za sebou tu nej pauzu 😎 Takže: ostatní matky nekuřačky pojďte do mě 😉 ,ale,pokud nenacházíš jinej ventil,tak si prostě ten nikotin-a hlavně tu pauzu-dopřej ..a bude 😉

@liss_durman Hm, pravda je, že když si člověk takhle promluví s nezaujatým, tak to ten nezaujatý vidí jinak... bo má jediná kamarádka (dříve i kolegyně)... no nějak to není od doby co jsme spolu dělaly ono. Ano, stále jsme nej kamarádky, jako sestry, ale už takové jakoby od sebe. Říkáme si pořád všechno. Ale občas vlastně není komu to říct.
No a máma... bydlíme v jednom baráku. S manželem - né že by se nemohli, ale prostě ona má (pochopitelné) nároky jakožto na jediného chlapa v baráku. Manžel - jak jsem již psala - flegmouš a k čemu ho nedokopu, případně lopatou nedostrkám, tak jeho to samotného nenapadne. A máti, no... řekněme, že ona by ho tou lopatou občas nejradši přetáhla než strkala. A já jsem bohužel ten trojúhelník. Takže s ní můžu řešit svoje trápení, to ano. Ale taky hlavně řešíme trápení baráku, jak on neudělal to či ono oč ho žádala... a na to už mi - jak já říkám - nestačí kapacita. A je to taková další věc co mě fakt dokáže s prominutím nasrat.
Takže mi vlastně asi ten nezávislý posluchač chybí.. no a i to mě vlastně dokopalo to tu napsat. Dostat to ven. Uvažovala jsem i o tom začít si psát jakože deník. Jenže tam nedostanu zpětnou vazbu. A tu asi chci.

@majkoz Přiznám se, už jsem o tom normálně i uvažovala... měla jsem asi (konečně po té době) menší absťák a už jsem si myslela, že si to cigáro fakt dám.
Ale nemám na to koule... dokud malej bude "živej" z mýho těla, tak to vydržím. Kdybych ho kojila třeba jen v noci, tak bych to možná nevydržela, ale tím že je jen kojenej, tak mu to nechci cpát do tělíčka.
A určitě tě neodsuzuju... dělám to jen kvůli prckovi, nebýt těhotná, tak jsem nepřestala. Mě to chutnalo 🙂

@deathy ono to chce zase najet na magnezium, to hodně pomáhá, velký polštáře na vybití energie taky 😀 . Já beru magnezko každej den a cítím se líp, nemám takový výkyvy nálad a aspoň děti jsou víc v pohodě 😀