Jsem fakt tak neschopná nebo vyčerpaná?

@deathy tříměsíční kolika = prdiky, to je jen jiny nazev pro to samy!! Začni řešit tohle (espumisan, atd) a az se ulevi malemu tak uvidis, ze vsechno ostatni vcetne problemu s manzelem pujde vyresit snadneju!

@karlajasmine On ale trable s bříškem nemá. Spodek mu drnčí v pohodě, kakání taky v pohodě. U prdění se nekroutí, jde to fakt dobře. Takže v tom problém není. Bohužel problém je opravdu v nás dospělých.

@deathy aha :( tak to me i mrzi, u prdiku bys mela jednodussi reseni.. tak drzim palce!! Rozhodne ale nejsi spatna matka, celkove je to tezky kdyz ti chlap moc nepomuze a resis najednou 2 deti..

@karlajasmine Děkuju. Jsem ráda, že malej na tohle netrpí. Když kolikrát čtu jak mrňata mají s tímhle problém, je mi líto jich i rodičů. My jsme naštěstí odolní, nedávno jsme tady měli kombinaci jídla se zelím, pak druhý den kynuté lívance (a ty já těžce můžu, a ještě teplé nejlepší 😀 )... no říkala jsem si, jak z toho "zelno-kynutýho mlíka" malej bude mít trable. A ono nic.
Někdo se mě tu ptal, proč si myslím, nebo proč tvrdím, že jsem (asi) neschopná... přesně proto, že jsem si říkala, že přeci je spousta maminek, které ty dvě děti dávají s přehledem. A že jsou na tom i "hůř", protože mají třeba dvě malinkatý děti. Kdežto já už mám jedno víceméně samostatné a druhé mimčo. Tak přece to se musí dávat samo... aspoň tak jsem si to myslela. A z toho mi bylo děsně ouvej. Plus to, že nestíhám vše v domácnosti na jedničku, už jsem i marodila, tak to stálo opravdu za prd... a pocit neschopnosti je tu hned. Navíc neumím si jít lehnout, když malej spí. To mám pak ještě větší pocit toho, že jsem... lempl co leží? To jsem ale měla i v těhotenství, usínala jsem za pochodu, takže jsem pocit hodně rychle zaspala.

Mě v tomto případě napadá otázka, proč máte druhé dítě, když manžel musí mít dvě práce, abyste vyšli s penězi. Nějak to nechápu, že někdo dobrovolně zvolí takový život, že je pořád vyčerpaný a rodina stejně není spolu, protože není čas

@vanilka_eva Neřekla jsem doslova, že by jsme to neutáhli... manžel tuhle druhou práci neměl vždy. A moje práce dříve také nebyla k zahození, takže jsme si žili "dobře". Bohužel jsem ale od 9. týdne zůstala doma na neschopence, peněz podstatně ubylo, do toho se sem tam něco s prominutím vysralo, takže peněz ubylo znovu a více... a ta druhá práce bohužel začala být nutná, aby těch peněz zase trochu přibylo.
Myslím si, že lidé žijí v daleko nuznějších podmínkách, kdy peníze opravdu nemají... mezi ně se teda dle mého názoru neřadíme.

@vanilka_eva A možná jednodušší odpověď... proč? Protože jsme si ho přáli. Chtěli jsme s manželem mít i společné dítě. Manžel si přál dítě, syna.. což se mu i splnilo.
To že je člověk vyčerpaný a v práci, to je řekla bych vedlejší efekt, který k tomu patří. Ano, vím to. A věděla jsem to i předtím, že to nebude sranda. Ale něco "vědět předem" a "žít to" je rozdíl.
A otázku proč jsme si to dítě pořídili bych tady fakt neřešila...

@deathy Achjo, tak to je pak dost na prd. ☹ Škoda, že chlap nebyl rozumější s financemi dřív.
To už asi jen zatnout zuby a vydržet, páč dítko z hysteráků postupně vyroste. Zatím jsi fakt chvilku po porodu. Co zkusit na případný melouch dohodit nějakého kamaráda hasiče? Jako peněz ubyde, to je jasné, zase ale bude zastupitelný a bude moct zůstat chvíli doma, když fakt budeš mlet z posledního.

Psycholog nemusí být marný, tam na něj "vybleješ" leccos a může třeba nabídnout jiný úhel pohledu, při nejhorším se jen vykecáš a je ti líp.

@loupacek Finance jsou na pytel. A já byla hloupá, že jsem na ně nesáhla dřív... bylo mi to jakože blbý, aby si nemyslel, že mu chci v tomhle směru řídit život. Což samozřejmě nechci. Ale teď si kolikrát připadám jak hlídací pes ☹ není příjemný řídit domácí finance.
Jinak mám pocit, že mrně se lepší... nevím jestli je to vývojem, nebo i tím, že já se nějak zklidnila. Možná mi dost pomohlo i to vypsání se tady. Ať je to čím chce, jsem za to ráda. Na hysteráky jsem asi fakt vyzrála a malej se teď spíš jen pořád směje, když je ok.
Co se zastoupení v druhé práci týče... to nejde. Buď bude dělat on, nebo si zedník může najít někoho jiného, na koho se bude moct spolehnout. Zakázek mají mraky, takže práce je dost.
Manžel dělá hasiče v Praze, druhá práce je mimo Prahu (taky bydlíme mimo Prahu), společně se to nedá nijak skloubit jakože v zastupitelnosti.
Mě by ani v podstatě nevadilo když bude mít dvě práce. Jen si musíme nastavit nějaký pravidla, který by bylo dobrý kdyby dodržel... především o čase. Už jsem mu řekla, že si musíme promluvit, akorát nevím kdy nastane ta správná příležitost - v klidu, bez asistence dcery.. chtěla bych při tom třeba vypadnout ven, jak tu někdo psal jiná půda, ale asi to budeme muset prubnout normálně doma.
Ale musíme, jinak mám pocit, že se stane něco špatně a já ho budu brát jen jako otce dětí, né jako mýho parťáka.

@deathy Mám spoustu kamarádek, kde drží kasu ženská, protože chlap prostě spoustu věcí neřeší. Ten můj taky. Jednou se něco stalo a já udělala takový bengál, že teď už si to hlídá (máme každý svůj účet). Když nebyl schopný se postarat sám, tak holt dohled. Ber to takhle. Kdyby se s financemi choval zodpovědně, nemuselo určitě ke spoustě věceem dojít.

Škoda, že nelze se zastoupit. ☹

Co napsat dopis? V bodech vylíčit co a jak? Já psávala maily. Měla jsem na to klid a čas sesumírovat jasně, co chci říct, aniž by mi někdo skákal do řeči a tak.

@deathy teď jste to naťukla.. možná dcera kašle a taky možná synek má hysteráky, protože z Vás napětí cítí... sama jste napsala, že děti mají radar a to už od miminek!
a nešlo by si tu vanu dát i s ním? třeba když je malá ve škole. Naložte se oba.. třeba by neřval, když na to bude společná pozitivní nálada a aspoň to bude takový kompromisní relax, když už bez něj to nejde

@loupacek To je dobrej nápad, už jsem mu takhle pár "vzkazů" psala a je fakt, že se člověk líp vyjádří... nebo si aspoň udělám body.

@ev.ka Kluk se zlepšuje, tak snad se mi snaha být ok daří...
Ale myslela jste vanu s prckem nebo tatínkem? 😀

@deathy no to je supeeeer, že se malej zlepšuje, úplně živě si vzpomínám, jak náš malej denně řval mimo jiné nonstop od 17 do 21hod, opravdu denně tyhle 4 hodiny v kuse bez přestání, a jednoho dne jsem zjistila, že je 17.15 a on byl v klidu 😀 , když jsem řekla mamce, že "přetahuje" 😀 , hrůzou se na mě podívala, že to nemám zakřiknout 😀 . A ono to najednou jako když utne už nezačalo a od toho dne jeho hysterickej řev přes den slábl, zvětšovala se doba kdy byl v klidu a za měsíc to bylo nejhodnější a pohodový miminko, který začlo objevovat svět 😉

@elen222 Jo jo jo, taky si říkám, abych to nezakřikla 😀 docela mě překvapuje, leží, hraje si, nebo jen tak okukuje a směje se bůh ví čemu... ale fakt se z něj stal jeden velkej výtlem 😀
Trošku si pořve před usnutím, to je takový jakoby pozůstatek toho hysteráku, ale zabírá na to zamotat ho do deky, hlavně ale schovat mu do tý deky i čumák.. a jak má obličej schovanej, tak se zklidní. S hadrem na hlavě teda i spí... 😀 Chvíli s ním projdu barák, ono ho to uhoupe a pak šup do postele. Z toho mám veeeeeelikou radost, že spí přes den, a dokonce v postýlce. Už ani nepamatuju kdy spal v (domácím) kočáru nebo jen tak na gauči.
Já dokonce dneska stihla zpřeházet a komplet změnit uspořádání v kuchyni ve chvílích kdy spal... to je těžce velký pokrok. Tak snad se to zase nepo...

@deathy no to jsou bezva pokroky, mam radost s tebou 😀. Jo presne, nas malej spal s cumackem zaborenym v latkovy pline, jak ho mel volnej tak furt hledal,kam by ho zaboril 😀. Tak ted uz to bude jen lepsi a lepsi, ty budes klidnejsi a v pohode a pak zjistis, ze to zvladnes i bez pomoci chlapa a dokonce vam pak bude tatka nabouravat rytmus vsedniho dne 😀

U prvního dítěte jsem byla čestnou adeptkou na supermatku, u druhého zralá na cvokárnu. Chtěla jsem navíc dál pokračovat v práci, držela mne nad vodou psychicky (a zároveň i částečně ubírala sil - někteří kolegové i po pár měsících nezaregistrovali, že je dítě dávno venku a jsem na "rodičáku").
Časem mi došlo, že jestli nechci odpadnout, bude potřeba, aby se muž začal jaksi víc zapojovat i jinak, než že si večer zablbne se starš dcerou a náležitě pochválí (nebo taky ne) předloženou teplou večeři.
Vyřešila jsem to jednoduše - práci zadávám na rovinu a bez okolků.
Má však na výběr!!! Je to jen jeho volba ,-D
"Vykoupeš a uspíš děti nebo uklidíš kuchyň/spodní patro?"
K mé psychické úlevě si povětšinou vybral ty děti. Já se psychicky u toho úklidu zregenerovala, on se naučil o děti plně postarat. A on vlastně také - začal si je mnohem víc užívat.
Pak jsem vytáhla větší eso z rukávu a začala opět večer vyrážet mezi lidi - oba jsme byli v pohodě - já věděla, že je o děti dobře postaráno, on si byl jistý sám sebou a "své" večery si náležitě užívají. Protože nikdy do té doby nevařil, nakoupila jsem rybí prsty a hranolky - je v očích dětí kuchař Úžasňák. Dokonce si už troufl na těstoviny s kečupem, děti vylízaly talíře. Pro jednou se to "zdravé stravování" nepotento, psychohygiena matky je přednější ,-)
Vypadá to idylicky, jednoduché to vždy nebylo - párkrát jsem si vyslechla řeči (nebo i řev), že už nejsem tak hodná a mírná jako dřív. No nejsem. Ale víš, co se říká a vidíš to i kolem - muži milují potvory ,-))
A já si říkám, k čemu bych jim byla pod drnem, potřebují mne. Ale funkční. Ne servanou a uštvanou jak borůvku. I na to, abych dokázala být k lidem kolem sebe milá a laskavá, potřebuji energii...

Ahojky, já jsem za pocit, že musím byt super máma, jako ty ostatní, zaplatila tím, že jsem skončila u psychiatra a beru ohromnou spoust léků, abych fungovala aspoň "normálně", ráda bych chodila mezi ostatní mámy, ale někdy z nich mám spíš pocit, že se předhánějí, kdo uvaří lépe, čí děti jsou nejchytřejší, kde byly, co viděly, napečeno, navařeno, uklizeno. A teď zas Vánoce, další honba za dokonalé Vánoce, když se zmíním, že si nechám napéct, koukají na mě jako na lemru línou a neschopnou. Nebaví mě hrát před ostatníma divadlo a tak jsem radši jen s dětmi.

Holky, děkuju za vaše psaní.... ono to zní hrozně, když řeknu že jsem ráda, že v tom nejsem sama. Kéž by nás tohle minulo.
Já už začala uvažovat o tom psychologovi. Tak nějak jsme s manželem došli minulý týden do bodu, že to skoro vypadalo na rozvod. Trošku jsme si teda promluvili, nic světoborného jsme nevymysleli, ale konečně jsem se mu odvážila říct svoje "ošklivý myšlenky" co mě trápí a co on absolutně ani netuší.
Asi jsem to mohla říct komukoli, dostat to ze sebe asi bylo nejdůležitější.
Nevím jestli to pomohlo, ale asi je mi líp. Nechci to zakřiknout, tak snad se zase "nesložím".

@rtg To je hrozný ☹ když už jsou v tom prášky, tak je to na pytel. Držím palce, ať se dáš do kupy. Ale nemysli, já třeba nechodím mezi žádný mamky. Je to teda i tím, že tady na vsi nějak nejsou... teda ony tu jsou, občas nějakou potkám, ale max. pozdrav Dobrý den, a tím to končí. Asi bych se i ráda bavila a měla tady nějakou spolumamku, ale bojím se toho co píšeš... předhánění, porovnávání, nejsem klasická vyvařovací mamka co mezitím štrykuje a vyšívá, peče, dělá nějaký art umění... jsem asi taky ta lemra líná, co je ráda, že stíhá domácnost jakš takš a trochu se věnuje dětem (když zrovna neležím někde na půl cesty chodbou s mopem).

@deathy napíšu to ve zkratce
1. to co zažíváš je hodně typické, nejseš neschopná 😉
2. vřele doporučuju nevysvětlovat, neprosit manžela, ale dát mu děti a jít.... někteří chlapi se to nenaučí jinak než praxí když je v tom necháš vykoupat 😉
jednak si odpočineš (nikdo ti nebude moct přinést brečící dítě do vany)...
druhak se to tatínek naučí...
do třetice si děti zvyknou na to, že i tatínek je může uklidnit 😉
a na závěr manžel víc ocení co všechno zvládáš 😉

jinak na nervy doporučuju (haha kromě dostatku spánku 😀 ) Bachovy květové esence...
super je homeopatikum Sedatif...
a do koupele Balneol...

a samozřejmě nejlepší je zajít si na masáž, já jsem tam tehdy po druhém porodu brečela jak jsem byla dojatá, že se někdo věnuje MNĚ.... a pak jsem tam vždycky usnula... chodila jsem 1x za dva týdny... bylo to za rohem kde jsme bydleli, takže kdyby byl fakt průšvih, tak bych tam došla... ale muž i děti to nakonec nějak zvládli 😉

jinak nejlepší ventil je dát si do těla cvičením, ale když je člověk vyčerpaný, tak by toho bylo moc, v tuhle chvíli bych fakt šla na kafe za roh, na procházku apod... ale manželovi neříkej že to je tak blízko, aby nevolal s každou blbinou.... jsou to i jeho děti... a ty máš taky právo na chvilku vydechnout....

jo na ty záchvaty pláče z nejrůznějších důvodů doporučuju pro matku fakt ucpávky do uší... já z toho měla hrozné bolesti hlavy a oba měli mega koliky, starší do roka.... růst zubů u staršího ani nemluvím, v kartě má napsáno neobvykle obtížný růst zubů.... takže jsme si fakt užili dosyta... jednou mě napadlo dát si ucpávky, protože jsem měla x věcí, ale nic nezabíralo a tak jsem aspoň potom neměla tak hrozné bolesti té hlavy.... v určitém bodě se člověk musí postarat o sebe, aby zvládl postarat se o děti

@rtg Hele, to je o lidech, se kterými se stýkáš ,-) Ne, neber si to, prosím, ve zlém 🙂 Netuším, čím to je, ale mé kamarádky jedna vedle druhé na ten shon kolem zvesela pečou a nijak se netají tím, že to maj v patě 🙂 Naopak já jsem za exota, "co všechno stíhá", ale ve skutečně se krásně doplňujeme 🙂 Ony mne srovnávají do normálu...
A je fakt, že když natrefím na někoho podobného sobě, beru zpátečku a podobné kontakty rychle omezuji. Nechci se stýkat s někým soutěživým, mám ráda pohodové lidi, či se tak moc nežerou...

Jako byste mi mluvily z duše, holky! Poslední týdny (měsíce) mám pocit, že to nějak nedávám- a poslední dny pocit, že mi každou chvíli musí hrábnout 😉 Kolotoč akčního "kamikadze" batolátka a divoké nevyrovnané prvňačky, kroužky, domácnost, úklid x krát denně a není to poznat, k tomu chlap, který sotva vejde večer do dveří, tak komentuje, co všechno je špatně 😠 Ale přitom zůstane jen u těch blbých řečí a pomoc téměř nulová (on přece vydělává, že- já jsem doma). K tomu už nemám moji milovanou mamku, tchyně nepomůže vůbec a já mám prostě pocit, že mi došla "šťáva" a už nemám z čeho brát...navíc nemám tu mamku sdílečku a strašně moc mi chybí ženská energie a opora ☹ Jakoby na mě lezlo vyhoření, nevím, jak to popsat. Jenže můj manžel to nevidí- a když si mu postěžuju, že už nemůžu, tak to bagatelizuje a chybu vidí ve mně.... Nicméně mi dnes hrozně pomohlo, že jsem si tady přečetla Vaše upřímné výpovědi a cítím se trochu lépe! Já samozřejmě racionálně vím, že nejsem úplně k ničemu, že to je holt život, vlny se střídají a zrovna jsem holt na té vlně směrem dolů, ale pocitově je to děs a mrzí mě ty "shazunky" od mé polovičky, Nemáte nějaký tip, jak ho "nakopnout", aby pochopil? Napadá mě už snad jedině odjet a nechat ho, ať si to s holkama jednou zkusí- vlastně to nikdy nezažil...

@kustka To bych ho asi dávno zabila, kdyby jen komentoval "nedostatky" a nepřidal ruku k dílu.
Odjet. Ano, já to tak udělala. Odjela jsem a nechala jsem mu tady tu starší, protože malýho bych nemohla když je kojivec.
Neřekla jsem mu kam jedu, kdy přijedu, prostě jsem mu jen oznámila po jeho návratu domů, že odjíždím. Jenže u nás je problém že on je slibotechna. On mi naslibuje hory doly černej les... ale skutek se od skutečnosti dost liší. Takže tehdá zase nasliboval jak se poučil, jak bla bla bla... a je to asi týden, co jsem ho prostě musela vyhodit z ložnice, zhádali jsme se jak psi a ve finále mě teda z tý ložnice vytáhl a že si jdeme promluvit.
Shodli jsme se na tom, že mě došla ta šťáva a musíme řešit i moje pocity a víc spolu mluvit. A že on se přeci snaží (no, když už mi moje máma řekla: ať je jakej je, hlady tě umřít nenechá... tak jsem musela otevřít oči a uznat, že se opravdu snaží).
Dost mi pomohlo vypustit ze sebe ty negativní věci co mě trápily. A dokonce jsem sebe (a holku kvůli tomu psycho kašli) objednala k psycholožce. Jdeme tam ve čtvrtek.
Mám z toho docela vítr, bojím se co se o sobě dozvím... ale doufám, že se hlavně dozvím jak pracovat s dcerou, abych na ní neházela ty svoje stresy. A když se psychicky nějak z toho dostanu, tak pak to asi bude dobrý. No, lepší.
Tohle mám hezky naplánovaný, což... jen by to ještě chtělo nějakou tu kamarádku na pokec. Pak by to bylo dokonalý.

@kustka jj, přesně tak. A hezky na celý víkend, i kdyby sis měla ukousat všechny nehty 😉 Až začneš chodit do práce, tak tvůj muž zastane polovinu tvé práce v domácnosti? Nebo co je to za pošahaný argument, že on vydělává bla-bla-bla 😠 Nechtěl by za to metál? 😠 Tys jela po porodu do lázní, za to, že si si těhotenstvím kompletně rozhodila tělo??? 😠 Některé mužské fakt nechápu.....

@lu777 Měla jsem premiéru bez dětí. Starší odjela v sobotu s jednou babičkou. Vrátila se až v neděli večer. No a malýho si nechala moje máma, že jako ať si sjedu ke kámošce (měla jsem u ní nějaký věci). Že to zvládnou, šli s kočárem ven. Měla tu mlíko ve flašce (ještě neokusil z flašky, nechtěl). No, trošku nerva jsem měla, ale kdyby máma zavolala, tak jsem byla zpět do 15 minut. Takže dobrý.
Nakonec se mi návštěva protáhla na víc jak dvě hodiny a když jsem se teda odhodlala jet domů, byli akorát u přebalování a čerstvě probuzený. Tak jsem malýmu frkla to mlíko z flašky, ať se to naučí... a rozhodla se, že takhle to budeme dělat častěji. Taťka dostane děti a flaštičku mlíka a mamka zdrhne, když už to jde. I kdyby jen na hodinu. Udělalo mi to líp. Akorát nevím kam budu zdrhat 😀 tolik kámošek na kávičky nemám. Sportovec taky nejsem. Tak nevim no.

@deathy Když tak nad tím přemýšlím, tak odjet je opravdu jediná možnost a cesta k tomu, aby si něco uvědomil. Vysvětlovat nepomáhá, důrazně argumentovat taky ne- tak zbývá jedině zajistit to, aby si to zkusil na vlastní kůži a jednou alespoň na víkend zkusil to, co já mám 24hodin denně 😉 Že ty naše dvě nespavé divošky opravdu dělají randál a nepořádek pořád a pořád a že z nich prostě neudělá pokorné holčičky sedící u stolečku! Věřím Ti, že slibotechna-chlap je taky pěkná "radost"- i když ten můj ani nelsibuje..ale je to fuk, výsledek máme stejný že jo... Tak Ti hlavně držím palce, ať Ti ta psycholožka pomůže! Určitě už jen tím, že Tě vyslechne a uvidí to nezaujatě a může Ti třeba dát nějaký fígl😉

@zuzineckah Máš velkou pravdu! Mám už s tím zkušenost. Když jsem v necelých 3 letech mé starší dcery nastoupila na plný úvazek do práce (a k tomu mi 3 dny předtím umřela mamka, neměli jsme školku a tchyně dělala že neexistuje), tak mi všechny povinnosti zůstali 😠 Nehledě na to, že jsem obě těhotenství až do té poloviny 8. měsíce pracovala naplno a to, že jsem na MD je snad normální, když mám malé batolátko. Pracuji pořád, akorát jinak- a asi méně společensky významně nebo co... No, stejně nemáme hlídání (jak nemám tu mamku a tchyně se jen 3x za rok s dětma vyfotí), manžel pracuje a ještě je v různých komisích, zastupitelstvu (teď navíc dostudoval druhou VŠ, což byl taky děs), takže to beze mě doma tak nějak ńejde, nu 😉 Ale bolí to, hodně- a mamka mi chybí ☹ Tak jsme s erozhodla konat a před chvílí jsem napsala mým dvěma nejbližším kamarádkám skrz nějaký ten víkend- a už tím se mi ulevilo😉

@zuzineckah @deathy Budu vypoadat jako blázen, ale co jsou holky na světě, tak jsme nikde sama na víc než hodiny nebyla! A pokud ano, tak jedině s mužem a holčičkama... Vím, že to může znít absurdně, ale jen to dokresluje tp, proč jsem tak zralá na psychinu😉 Když prostě jedinej, kdo může hlídat, je můj chlap, který má pořád něco (kamarádky tu menší nedají a do nedávna jsme navíc kojila, ona v noci dost plakává a nespí, horor). Navíc byly dušičky a to mi možná dodalo v tom, že mi chybí mamka a cítím se na to být pocitově sama- obzvlášť když vidím kamardáky a známé se svýma maminkama, jak si užívají vnoučátka...

Oprava- povinnosti zůstaly! Omlouvám se, psala jsme to v citovém pohnutí, s dětma za zády...chyb a překlepů tam bude asi víc...

😀 🙄 no ženy, tak pohodička u nás trvala... týden?
Malej je nějakej "nakopnutej" celý odpoledne. Řve, nic ho nebaví, nic nechce, pak zase chce, nespí... do toho úkoly, já nebyla snad ani na záchodě. Tak jsem se zaradovala, že přišel tatínek domů víceméně dřív než obvykle. Byl doma hodinu.. a povídá: já už ale musím jít.
😕 😨 cože? Kdože? Kam?
Tak prej na školení k dobrákům. Hmmm on profi hasič potřebuje dnes večer školení od dobráků.
Koukala jsem na něj jak... no jak na zjevení, jako jestli to myslí vážně?????! Myslel. Ještě i uraženě se oblékl, na můj dotaz, kdo s holkou dodělá úkol, kdo mi pomůže se zbytkem věcí... s dítětem řvoucím na ruce mi řekl, že ho přece nakojim a on usne. AHA! Že prej by se taky nikam nedostal... tak tohle mám asi za ty dvě bezdětný hodiny včera.
Holky, já jsem ták nasraná. Je mi blbě a ještě tohle. To je takové fajn k večeru zpřestření 😖