Jsem na dně. . Co dál, poradíte?

Nechci ti kazit iluze... Každej z nás, bez výjimky, si nese traumata z dětství. Někdo větší, někdo menší, ale máme je všichni. Prostě taková byla doba, a i když si to málokdo přizná, není bez následků. Základ máš dobrej. Uvědomuješ si, že máš problém, a co je lepší, uvědomuješ si i kde ten problém je. Teď jde jen o to, najít správnýho terapeuta, aby ti vnesl do života náhled z jiné strany. Jasně, že to nebude hned. Nikdo nezbohatne přes noc, jen prostě musíš chtít na tu dlouhou cestu jít. Připravit se na období bez partnerské lásky. Vím, není to to stejný, ale máš lásku svých dětí, to by pro začátek mohlo stačit. A když už jsem došla až k těm dětem... Už kvůli nim se zamysli, jestli ta změna za to stojí. Protože to, jak se chováš ty, a jak se chová partner k Tobě, k Vám, pak přenesou nějakým způsobem do svého partnerského rodinného života. Ať už to budou dělat stejně, nebo si řeknou, že takhle to nechtějí a půjdou jinou cestou. ❤️

@cikitkapb S těmi traumaty máš pravdu, taky mám "svá" traumata, např. to, že naši jsou "studení čumáci", co mě málokdy pohladili, slova "mám tě rád", "vážím si tě","jsem na tebe pyšná" jsem nikdy neslyšela, to se prostě nenosilo a přitom nosit ze školy vyznamenání se považovalo pomalu za samozřejmost. Dostala se ke mně knížka "Děti a pět jazyků lásky (je to pokračování knihy Pět jazyků lásky, kde se píše o lásce vztahové, tu jsem nečetla, ale je to prý na stejném principu vlastně) a když jsem se do ní začetla, tak jsem normálně bulela jak želva, strašně mě to dostalo a otevřelo oči a taky píchlo u srdce a spoustu věcí jsem si uvědomila. Není to o tom, že by mě naši neměli rádi (to asi měli), ale nedávali to najevo způsobem, kterým jsem já potřebovala-slovním, fyzickým. S chlapem to taky na začátku bylo intenzivní, že jsem po něm skočila, i když nebyl (není) úplně můj typ. ale dával mi najevo lásku, uměl ocenit (a umí doteď).

Ja se s rodiči nevidam ani nevim co s nimi je. Ma matka s otcem oba psychicky nemocný labilní. Lecba odmitnuta. Dal rozepisovat jejich chovani ke me od miminka nemusim. Otec mel byt ve vězení uz davno za to co delal. Jen abych schrnula ze neslo jen o neobjimani z čehož bych mela trauma ale tam slo opravdu o dlouhodobe týrání. Nekolikrat jsem utekla ale zase jsem byla vracena nikdo mi neveril az v 15 letech. 15 let trpet to co jsem musela je pro me tíha na cely zivot. K psycholozce jsem se objednala. . Tak strasne bych si přála mit rodinu normální, laskyplnou . Vse v sobe cely zivot dusim, brecim, pretvaruji se. . Je to tezke. Vsem moc dekuji za reakce na muj prispevek. Vážím si toho. Sama sebou jsem si vědoma co se deje. Musim protoze mam tady 3 deti.

To mě mrzí, můj chlap začal být odtažitej a útočnej vůči mě, když si našel milenku. Začal si shovávat mobil, reagoval na mě podrážděně,přestal si mě všímat, objímat, nechtěl sex ani pusu mi nedal. Ale samozřejmně s ní nic neměl dokud jsem se neodstěhovala... Jen si jí k sobě nastěhoval hned druhý den, protože byl osamělý a potřeboval útěchu, když jsem mu odvezla dítě

@cherie24 ano presne to same u nas. Odtazity, zadny sex, nic.

Jako bych četla o sobě. Achjo, je mi až do breku. Já odešla od muže těsně před vánoci, se třemi malými dětmi. Ale radši sama než s takovým. Je to sice těžký život, ale to předtím bylo jen přežívání, už se to podepisovalo i na zdraví.... Držím palce, dá se to zvládnout!

@mariti našla jsi si v pohode byt se třemi dětmi???

Dlouhodobě se trápím kvůli tomu, že nám nejde přijít do jiného stavu, chceme druhé dítě a nedaří se..přemýšlím už i nad klinikou..jsem z toho zdrblá(

Oni to chlapi málo kdy přiznají, že mají poměr, i když je to jasné jak facka. Ta jeho mi dokonce pak nechala kosmetiku u nás na bytě, nejspíš jako vzkaz, že tam byla. Vlasy v posteli a stejně tvrdí, že s nikym nespal. Třeba poradna by nepomohla? Ale jak psali, hlavní je si to srovnat sama v sobě. Já to teď beru jako období, kdy chci pracovat na sobě a do té doby do žádného vztahu nevstoupím.

No, jak se to vezme. Našla jsem krásný byt, ne levný, ale na Brno celkem za dobrou cenu. Přes agenturu. Slibovali, že trvalý pobyt není problém. Jenže když jsem se tam v březnu chtěla přehlásit, najednou to problém byl, nepovolili mi to a popřeli, že by mi to slíbili. Hodně jsem se spálila - bohužel jsem si pořádně nepřečetla, co podepisuji, takže jsem v ohromném stresu byt na konci března vypovídala, řešila celou věc s právničkou a se dvěma občanskýma poradnama. Bohužel, trvalý pobyt slíbili jen ústně, takže nebylo o co se opřít. Během víkendu sjem musela najít nový byt, musím přiznat, že jsem byla jen krok od zhroucení. Teď jsem druhý týden v jiném, o pokoj menším, levnějším, ale se solidníma majitelama, , v krásném prostředí, škola a školka hned naproti, sousedi fajn. Našla jsem na bezrealitky.cz Nelhala jsem, prostě jsem řekla, jak to je, že jsem v blbé životní situaci, ale že mám půlku domu (teoreticky, bůhví jestli někdy ty prachy uvidím) a normálně pracuju (jsem OSVč). A že prosím, aby mi dali šanci. A dali. Dokonce mě upřednostnili (asi jsem zapůsobila vzhledem a inteligencí 🙂, no vzhledem asi ne- nějak nestíhám o sebe pečovat). Ale je teda fakt, že finanční rezervy se dost ztenčily, a nemít je, tak odejít leda do azyláku. Nebo k mamince, ale to bych taky nechtěla, moje navíc žije dost daleko. Ty finance - bohužel - jsou fakt dost zásadní, mít něco do začátku. Je tedy pravda že já už nějakou dobu tušila, že to u nás nebude mít happy end a dávala jsem si peníze bokem.

Ale prostě - ted už se dívám jen dopředu a vím že vždycky to bude o stresu a o tom, jak dovedu věci naplánovat a říct si o pomoc a ustát ten tlak. A žijeme velmi skromně, když tu byla moje sestra, tak nechápala. Ale holt - životní realita matky samoživitelky je jiná než její, "zelené vdovy", zajištěné aniž by hnula prstem. Holt každý má nějaký osud.

Jo, a taky se chystám na terapii. Myslím že taky mám někde hluboko problém, možná trochu od mého táty, ale obecně prostě neumím chlapy odhadnout. Všechno ve vztahu oddřu sama a stejně je jim to málo a jsem ta nejhorší. Nevím, zda radši fakt nebýt sama, nakonec mi to připadá méně komplikované. no ale zase tak stará ještě nejsem, třba se mi nakonec poštěstí najít toho pravého" existuje-li.

Jestli chceš, napiš mi zprávu. Ráda Tě podpořím. Ta podpora, povzbuzení je taky moc důležitá, to už jsem taky zjistila. Ráda posdílím své zkušenosti, třeba Ti budu užitečná. My ženy bychom měla držet při sobě.

Pokud by se mnou muž odmítl sdílet volny čas, na fotky dítěte nechce čumět a blokne si mě na fb, choval se ke mně s podobným citem a zájmem jako k tobě, tak už by měl sbalené kufry, případně bych je měla sbalené já. Pár dní bez sebe vzájemně a buď se chytne za nos, přizná, co ho žere, nebo ať jde i dům dál. Tohle není vztah a není to rodina, kterou by mělo mít za příklad jakékoliv dítě.

@mourovatakocka Naprosto souhlasim.☺

Ať už to nyní dopadne jakkoliv, pamatuj si prosím, že pro šťastné partnerství musí hlavně obě ty osoby spolupracovat na štěstí toho druhého. Tady se partner chová nezodpovědně, jakmile si udělá dítě, už nelze couvat, že ho nechtěl a házet vše na tebe, musí se k situaci postavit čelem, což se bohužel nestalo a asi to neovlivníš. Cos měla udělat ty je - trvat na svém volném čase a věnovat ho odpočinku, seberozvoji a práci na sobě. Už z toho důvodu, abys byla pro toho chlapa celý život rovnocennou partnerkou a ženou, ne že máte dítě a ty už budeš jen kojit a umývat nádobí. To je jasné, že to toho chlapa odradí. Ale on ti musí poskytnout prostor, ne tě nechat makat za 4 lidi a utíkat si. Pokud on na tohle nepřijde sám, musíš mu to říct ty a trvat na tom. Ne se pasovat do role věci, služky a čekat vděk. Pak se k tobě totiž všichni jako ke složce chovat začnou. A to je začátek konce. Taky je třeba hledět na to základní nastavení lidí, jestliže ty jsi vyloženě rodinný typ a ke štěstí ti stačí děti a kuchyň a ho to vyloženě odrazuje, buď jste si to měli přizpůsobit hlídáním a věnovat se sami sobě, chodit za zábavou a jindy zase vyžadovat rodinné trávení času a rozdělení povinností, aby si oba přišli na své.. Chce to KOMUNIKACI z obou stran. Na tohle (nejspíš) v příštím vztahu mysli, jinak budeš dopadat pořád stejně.

Mno...spíš si myslím že někoho má a nebo se do někoho zakoukal..proto ta odtazitost od tebe, proto to zablokování si tě na fb. Aby sám před sebou nevypadal jako moralni odpad, tak ty řeči o tom jak ho nepritahujes. Dle meho te timhle chovanim chce dohnat k tomu aby jsi To ukončila prvni ty. Pak může říct že on nic, to ty, ocisti se sám před sebou i ostatnimi. Tipuji ho na zbabelce + tedy to co psaly holky. Sobecek. A ano, tvůj problém je absence sebelasky a tím pádem inklinujes k temhle typum parneru, opakujes zazite vzorce z dětství, vyhledavas odmítání

Ach jo to se nedá číst. Trpitelsky tu píšeš jak otročíš a necháš se sebou zametat a ponižovat.... Jak z toho ven. Asi tak že se musíš naučit že se musíš mít v první řadě ráda ty sama sebe. Vykašli se na okrasnou zahrádku a novinky co jemu jsou ukradený. Přečti si knihu miluj svůj život. Láska je v tobě. Nikdo jiný ti lásku nedá, láska se nedá dostat jen předat. Největší láska jsou ty děti. Hlavu nahoru, řekni si dost! Jsi skvělá a úžasná a on je blb že si toho neváží. Když se ti hodlá vysmívat do obličeje vypakuj ho ! Řekni že takhle ne. Prostě si to už nenech líbit. Přitahuješ chlapi kteří si vybíjí frustraci na tobě. Protože se nebráníš, jsi jako zpraskany pes a ne žena, která má důstojnost a nenechá si nic líbit. Zajdi si k psycholožce. S tímhle budeš muset přestat. Ano měla jsi těžké dětství, ale už jsi dospělá a ty jsi zodpovědná za své štěstí a jdeš příkladem dětem. Chybu rodiču už nikdo nenahradí, v partnerech nemůžeš hledat rodičovskou lasku ale partnerskou. Já neměla úplně zle dětství a stejně mám potřebu lasky jako ty. A už vidím že to je protože se nemám ráda sama sebe

@budouci_maminka ano takhle přesně to bylo u nás 🙂 našel si milenku, přestal si mě absolutně všímat, sám to přiznal, že ví, že na mě kašle, ale že se nemůže přemoct a prostě mu všechno na mě poslední dobou vadí, tak je podrážděnej. Tak jsem odešla a on je teď ten chudák, který přišel o dítě a i když se snažil, tak mě to bylo málo. On přeci rodinu neopustil. Prostě hlavně nepřiznat vinu a zapírat. Je to docela k pláči s těma chlapama...

To,ze te zablokoval nema nic spolecneho s tim,co delas ty ale co tam dela on.Ocividne nechce abys videla jeho aktivity na fb.Podle me nekoho ma.

A co v něm zkusit vyvolat žárlivost? Možná v tobě už jen nevidí ženu do které se zamiloval. Zkus se zmínit o známém vo si ho potkala. O týden později nech na lince dva hrnky od kafe... další týden si kup růži. Zajdi ke kadernikovi,kup nové šaty...