Jsem na mateřský a s přítelem se neustále hádáme
Před 5 měsíci se nám narodil syn a od té doby to jde s naším vztahem z kopce.
Neustále se hádáme, jsem doma s malým pořád sama, starám se o domácnost, o naší fenku, o něj a především a malého... Muj přítel příjde z práce domu a když mu řeknu jestli by pohlídal malého že jsem unavená je zle, takhle je to se vším. Vyčítá mi že jsem doma že nic nedělám, on že chodí do práce a je stahanej a nemá náladu hlídat malého, neustále mi říká "Jsi na mateřský, tak se starej" . Jenom že to není jednoduchý, vstávám k malému tak 20x za noc (rostou mu zuby), snažím se mu ve všem vyhovět. Vařím mu a on si klidně řekne " To žrát nebudu nejsem pes", nemám ani čas se naučit tu autoškolu, jo neříkám že Honzík je zlobivý to néé je to andílek ale i já mám právo na trochu klidu nebo ne? Do našeho vztahu jsem obětovalo všechno, vzdala jsem se kamarádu aby nežárlil, obětovala jsem do našeho vztahu svuj život a on si příjde z práce a fňuká že je unavenej a přesto si hlaje Lineage :( Nikdo se mě nezeptá co chci já proto že sem doma sama a moje kamarádky se vymlouvají že nemají čas, příjde mi že jsme spolu jenom kvuli Honzíkovy, co teď dál? Poradí mi někdo??? :(
@terezka000 ahoj, však také jo- ono vždycky všechno nějak dopadne... Důležité je, aby si on sám uvědomil, že máte mezi sebou nějaký problém a chtěl ho řešit... Můj bývalý byl naprosto stejný...ten kolikrát i jednoduše odešel, když jsem s ním chtěla něco probrat. Vratil se az v noci. A to jsem to zkoušela po dobrém, po zlém...bylo to naprosto jedno. Viděla jsem na něm totální nezájem...to spíš v konečném důsledku bolelo, než že bych se zlobila... Důležité je prostě s ním mluvit, pokud ještě naslouchá...udělat k tomu mluvení dobrou příležitost. I když naprosto chápu, jak už je clovek ko a demotivován a ma se jeste snazit udelat treba hezký vecer pro partnera, uspat dite a u toho sam neusnout... Je to tezke... Kazdopadne zit dlouhodobe nespokojena se take neda... Ja se nakonec sbalila o odjela k rodicum. On za nami sem tam jezdil, ale bylo na nem bohuzel videt, ze mu to tak vyhovuje... Takze bylo jasno. Některé muze to dite nikam neposune...zijou si porad stejne a tvari se, ze se jich nic netyka... Musim podotknout,ze o veku to neni. Muj byvaly byl starsi a az po narození ditete se zacal chovat jako nactilety... Ted mam pritele o dost mladsiho a zodpovědností je nemohu ani srovnávat. Stará se o dítě, které biologicky není jeho a pokládá to za samozřejmost, teď čekáme prcka a dočkala jsem se takové péče, kterou jsem doposud nepoznala. Budu držet palce- třeba se Vám ten vztah podaří restartovat a přítel začne chápat, jak velkou úlohu má před sebou a kdyz ne, tak.... bude líp. Já byla pár let sama s dítětem a špatně mi nebylo... Kdybys chtěla, tak napiš do zprávy. Pa