Jsem přecitlivělá, nebo jde o respekt ve vztahu?
Jdu se vypovídat a asi si poprvé přiznat, že náš vztah jde do kytek. Vnitřně už se ve mě něco zlomilo...
Například včera...V mém autě bylo benzínu na 30km. Nejbližší benzína je 10km. Běžně tankuju, když mám v nádrži jen na 20, 30km. Můj partner by něco takového absolutně nedopustil, on tankuje když má na 70km a víc a už i těch 70km je málo a je z toho nervózní ( co kdyby se něco stalo a my neměli benzín). Já naší rozdílnost vůbec neřeším. Ať si to má každý ve svým autě jak chce
On má sklony mi moralizovat a poučovat.
Ok. Včera jsme jeli na výlet mým autem. Ukazovalo to benzínu na cca 30km. Trochu ho to naprdlo, trochu moralizoval, ale bylo to ještě ok. Bez hádky. Byla dohoda že natankujeme cestou. Jenže jsme na to zapomněli a uvědomili si to až když jsme dojeli do cíle ( parčíku na procházku se psem). Cestou jsme si totiž povídali o politice. Ukazovalo to benzín na 0km 😭 ( je to přibližné, dle aktuální spotřeby). No, pes už čekal na procházku. Já to rozdýchávala, ale tak nějak jsem byla nastavená, že se to už po*** a že to nějak dopadne. Buď na benzínu dojedeme, nebo to chcípne. Nic s tím nenaděláme. A podle toho to budeme řešit.
Partner klasika šel a mlčel a nebavil se se mnou a byl nasraný. Zeptala jsem se, jestli je na mě nasraný. Dodala jsem že přece nemá smysl na někoho házet vinu, že jsme to prokecali a zapomněli zastavit na benzínu oba. Řekla jsem Pojďme to vyřešit jako tým, na něco už přijdeme. Upřímně, vůbec mě v tu chvíli ani nenapadlo řešit kdo za to může, ani to házet na něj nebo na sebe.
Jeho reakce bylo " Kdybys raději místo těhle KECŮ přemýšlela co budeme dělat 🥺
Ještě v klidu a šoku jsem se na něj dívala, zopakovala jsem "keců"? On dál nasraný pokračoval že kdybych na něj nemluvila, nepřejel by to ( povídali jsme si přitom oba dva) a že zase slovíčkařím, chytnu se jednoho slova a můžu se z toho po***.No to už mi vyhrkly slzy a křičela jsem na něj...proč má zase potřebu mě očerňovat, házet vinu na mě( takhle se totiž chová naprosto vždycky)...že jsme to prostě oba po*** shit happened a pojďme to raději řešit nějak jako tým a ne se vzájemně obviňovat...a hlavně, co si to dovoluje se mnou takhle mluvit, říkat mi že mám kecy, když jsem mu nic neudělala, nijak jsem na něj neútočila ani nebyla protivná.
Celou procházku jsme šli odděleně. V autě mlčel. Normálně jsme dojeli až na benzínu kde jsme natankovali.Doma se neomluvil. Pří další výměně názorů jsem mu řekla že se v životě věci prostě pos* rají, ale jde hlavně o to, jak člověk reaguje. A že říkat mi že mám KECY když jsem mu nic nepovedla mi nepříjde OK a nelíbí se mi to. Bolí to takový útok od něho. Pořád moralizuje jak je ve vztahu důležitý respekt a být na sebe hodní a pak ho ani nemrzí že na mě vyjel a příjde mu to ok se mnou takhle neuctivě mluvit. Jak by se mu líbilo kdyby třeba soused řekl jeho mamce že má kecy..Že se mi omlouvat nemusí, je to na něm..já si pak jen poskládám obrázek o tom co je zač...
Jeho reakce? Ty naděláš, neřekl jsem nic tak strašného( no říct někomu že má kecy je za mě dost neslušné)...no jo, jednou za tři dny vždycky musíš vyvolat hádku ( 😦wtf, copak tohle jsem vyvolala já?)...tady nejsme v romantickým filmu, abych se ti omlouval ( opět naznačuje že jsem z jiné planety nebo šáhlá).
Nevím. Už jsem z toho unavená. Bývaly doby kdy jsem vše sváděla na sebe, že jsem přecitlivělá, že bezdůvodně vybuchuju, že jsem špatná já...Ale teď už si uvědomuju že se mnou občas jedná jako s hadrem. Že ke mě vlastně nemá vůbec úctu. Že nesnese byť jen náznak toho že taky něco po***. Že není teamový hráč a neustále mě očerňuje. O neschopnosti omluvy ani nemluvě..
Máme společná 2 zmražená embrya a vnitřně vím, že už se od něj odpoutávám. Že takového člověka vedle sebe nechci a že mě to ničí. Že se chová jako buran bez špetky sebereflexe. Vím že už mi jde jen o ty embrya :/. Už mám nějaký věk a upřímně dlouhodobě nejsem ve vztahu šťastná a jsem vysosaná. Je mi dobře když jsem bez něj, když není doma atp. Neumím si představit, že bych byla schopná v brzké době nového vztahu. Dlouhodobě cítím, že chci vychovávat dítě sama. Celý den až do noci mě to hrozně bolelo. Příjde mi že jsem mu nic nepovedla. A mrzí mě že jsem s někým, kdo ke mě vlastně nemá vůbec účtu, klidně řekne že mám KECY a je mu to jedno...a ještě to obhajuje...Večer přišel, že je mu to líto...ne, nevěřím mu to už. Není mu to líto, jinak by se omluvil dřív, nebo by to neobhajoval. Už mu nevěřím..
Myslíte si že jsem přecitlivělá? Slovíčkařím? Měla jsem zareagovat nějak jinak?
@ai30 jioooooo taky mě napadla tahle nadhera
@miryp rosalindu jsem nahlasila, protoze jeji projevy byly pres caru jakykoli slusny diskuze, ted jdu nahlasit i rosalindu dvojku..
Ano, vaše interpretace mého příspěvku a na základě ní špatně vykonstruovaný obrázek o mé osobě, který vás dle vašeho přesvědčení opravňuje k tomu mi psát takové blbosti... já jsem nikde nepsala, že vám přeji neplodnost. Takže opět lež a překrucování.
To o neplodnosti tu zmínila nějaká jiná pisatelka, nikoliv já, vy jste to přejala. Já jsem psala že je karma zdarma a osud to zařídí tak jak to má být - nebo příroda, jak chcete a pokud vím, zatím to příroda vede tak, že děti nemáte a to na mě těžko hodíte, to je pravda...
A pokud jsem ještě něco psala, tak to, co je také obecný fakt - že ket se může podařit a nemusí, to je opět obecné konstatování a nic víc, ale někteří si v tom našli, že je to odpornost??? Přitom je to obecná pravda, existuje procentuální úspěšnost metod jako je Et a Ket, mohou se podařit a nemusí. Takže zbytečné pronásledování kvůli maličkosti.
Brala bych to tak, jak to vnímá chlap. Jedeme na výlet - zase nechala dotankování na poslední 30 km - navíc jsme přejeli benzínku - pojďme to vyřešit jako tým - proč mě do toho tahá, když to měla natankovat - jsem vytočený - hádám se o hovně - jsem vytočený ještě víc...já nevím, podle mě to bereš na chlapa hrozně složitě, oni fakt řeší a vnímají věci jinak.
Asi jsem divná, ale jsem na straně chlapa. (taky jsem párkrát jela na 0,ale moje nervy!!!) Je to tvoje auto, očividně si tankování hlídate každý zvlášť = tvoje chyba za nenatankované auto. A slovo kecy? No asi bych se měla mojemu chlapovi omluvit za těch 10 let. To slovo jsem řekla nespočet krát. Každého vytočí něco jiného. Můj chlap je salamista a já potřebuju mít vše naplánované i s záložním plánem. Xkrat byla naše hádka, kvůli jeho "to se vyřeší" 🙄... Jemu to taky přišlo absurdní a mi podstatné. Dulezite je jak si to ti dva vyřeší potom co opadnou emoce.
Vy od něj požadujete respekt, ale má ho váš partner od vás? Vy jste se mu omluvila? Že jste ho dostala do nepohody? Protože on evidentně kvůli nedostatku pohonných hmot v nepohodě byl, možná už viděl dopředu, že vám to chcípne, bude muset řešit odtahovku, peníze, výlet v háji,... to bych byla taky na jeho místě naštvaná.
Ja teda jsem asi jedina, ale na strane chlapa bych byla jedine v pripade, ze bysme meli jen a pouze jedno auto a nebyla jina moznost. Pokud byla moznost vybrat ze dvou aut, obe maji stejnou funkci/pozici (takze ne ze treba pes jezdi pouze autorcinym), tak v tom vidim jen snahu chlapa “obratit” partnerku na “spravnou” cestu “pojedeme tvym autem a vyresime tvuj problem s pozdnim tankovanim”. A i kdyby to tak nebylo, tak rozcilovani chlapa neni na miste, pokud si on sam vybral, ze pojedou nenatankovanym autem. Byla to jeho volba a nikdo mu nuz u krku nedrzel.
A autorko, pokud casto resite takovehle “valky”, tak si bud naprosto jista, ze pokud budete mit dite, bude to nasobne horsi a pokud ho budete mit “ve stridavce” bude to tisicinasobne horsi. Mam dve deti, vim o cem mluvim.
@ai30 A jsme doma, styl psaní by odpovídal.