Oznámit svému otci těhotenství, když s ním nejsem v kontaktu?
Ahoj, obracím se na vás pro radu. Možná se tu najde někdo, kdo má podobnou zkušenost nebo si prošel něčím podobným a dokáže mi poradit.
Jde o rodinné vztahy. Nedávno jsem zjistila, že jsem těhotná, a vůbec nevím, jestli a jak to oznámit svému otci. S otcem teď vůbec nejsme v kontaktu.
Abych to vysvětlila od začátku – můj otec si vždycky stál za tím, že jako dcera mám povinnost se mu ozývat. On sám ale nikdy nevolá ani nepíše. Kdybych se neozvala já, vůbec o nás nic neví.
Poslední kapka pro mě byla, když měly moje děti důležitou slavnostní událost. Slíbil, že přijde, ale nepřišel. Místo toho mi ještě napsal, jestli bychom ho nemohli někam odvézt. Byla jsem strašně naštvaná a hlavně to hodně mrzelo syna. Několik měsíců jsem se mu pak neozvala. Když jsme spolu znovu mluvili, vůbec se neomluvil a dělal, jako by se nic nestalo.
Postupně se to zhoršovalo – začal nás brát jen jako „taxislužbu“. Neptá se na děti, sám se neozve, a když už se zeptá, tak jen v autě, když jsme ho někam vezli. Jinak žádný zájem neprojevuje. Už několik měsíců nejsme vůbec v kontaktu. Řekla jsem si, že už toho mám dost. Ano, jsem jeho dcera, ale on je zároveň děda a myslím si, že by měl také projevit nějaký zájem. Bohužel se to neděje.
O to víc mě to mrzí, když vidím, jaký krásný vztah mají děti s dědou ze strany přítele – ten se ozývá, tráví s nimi čas a opravdu se zajímá.
A teď nevím, co dál. Řekli byste mu o těhotenství? Má cenu se znovu ozývat, nebo to nechat být?
Budu moc vděčná za vaše názory a zkušenosti. Děkuji 💛
Ke vztahu dvou lidí jsou potřeba DVA LIDI.
Pokud on o ten vztah nejeví zájem, není důvod, proč bys měla ty, a ještě dávat dětem za příklad, že takové chování je v pořádku.
To, že je to tvůj otec, neznamená, že si musíš takové zacházení dát líbit. Nenech se, nastav si hranice. Ono to sice bolí, ale někdy je holt to omezení kontaktu ta nejlepší věc, kterou pro sebe (a děti) můžeš udělat.
Já bych udělala tohle: neutínej kontakt jen tak bez ničeho. Utni ho, ale řekni mu proč. Ozvi se mu zprávou, nastav si v ní jasné hranice.
Napiš, že jsi těhotná ale s ohledem na jeho dlouhodobý nezájem o vztah s tebou či vnoučaty je tohle jediná informace, kterou se o novém vnoučeti z tvojí strany dozví. Pokud on bude mít o tebe či vnouče zájem, bude to muset být on, kdo do toho vloží vědomou snahu. Bude to muset být on, kdo změní přístup.
Řekni, že chceš svým dětem dát jako příklad do výchovy jen takové rodinné vztahy, kde rodiče svým dětem projevují náklonnost a dávají jim najevo, že jsou pro rodiče důležité.
A pokud takový vztah s tebou a vnoučata chce mít, dveře jsou otevřené, ale jen pokud on udělá první krok a ukáže snahu o změnu.
Pokud odpoví s nějakou výčitkou či snahou to překroutit a hodit zodpovědnost za kontakt na tebe, nereaguj. Jen zopakuj to, co jsi řekla, jasně stručně a taky, že už dále nebudeš reagovat - krkm případů, kdy se ozve, aby se zajímal, jak se máte, či aby se s vámi viděl, vzal děti do zoo, na hřiště, pozval k sobě na oběd či kafe apod. Jinak ať se má hezky a čau.
Nemusíš to brát úplně doslova, nastav si to hlavně podle sebe, ale důležité jsou ty jasné hranice, dodržet je a nehádat se.
Drž se, vím, že to není lehké, řešit špatně vztahy s rodiči. Pokud máš tu možnost, sama si zajdi na terapii a tohle si pořeš. Nikdy to není jen tak, když vlastní rodič nemá zájem a zanechá to na člověku hluboký šrám. 🫂
Neresila bych to a pouze bych ho zahrnula do hromadneho oznámení az se dítě narodí.
Zájem je pouze z tvojí strany, vůbec bych se tím nezaobírala, neřešila to a neozvala se. Nějak nevidím důvod.
Já se snažila mému otci dát šanci bezpocet ...trvalo to několik let ( nechtěla jsem dětem brát dědu). On zájem nikdy neprojevil. Stalo se pak víc věcí, které už nemohu ani přehlédnout ani odpustit. Takže já tuhle kapitolu uzavřela, pro děti je bohužel lepší ho nevidět. Manželův děda je naprostý opak a věnuje se dětem neskutečně. Takže pokud není snaha z druhé strany, nemá to cenu, jen se budeš trápit. Ale na to si asi každý musí přijít sám.
Je to těžké. Naši se rozvedli když už jsem byla dospělá. Otec si našel novou ženu a měl s ni vytouženého syna. Já a moje sestra jako kdyby jsme přestaly skoro existovat. Občas proběhl SMS kontakt, přání k narozeninám toť vše. Mrzelo mě to hodně, ale když otec neměl zájem, tak co už. Když jsem zjistila, že je vážně nemocný bez váhání jsem za ním jela do nemocnice. Když otec zemřel tak to moc bolelo a stále bolí. Neodkážu se s tím smířit, chybí mi a je mi to líto. Nyní jsem ve 24 tt po dlouhém snažení a tak ráda bych mu to řekla. Věřím ( i když si někdo může klepat na čelo), že malou mi poslal on. A kdybych mohla řekla bych mu to. Otec je prostě jen jeden. A když byl jaký byl, tak věřím že ve skrytu duše mě měl rád.
@anonym_autor Ze své zkušenosti s tchýní bych se radši neozývala.