První trimestr 34 zkušeností

První trimestr začíná oplozením a končí třináctým týdnem15 zkušeností těhotenství24. Bývá považován za nejrizikovější. Typický je pro něj bouřlivý vývoj zárodku. Plod je velmi citlivý a zranitelný a tělo matky se adaptuje na novou situaci. V průběhu prvního trimestru dochází k vývinu všech důležitých orgánů dítěte, vytvoření a uzavření nervové trubice, v hlavové části se vyvíjí obličej a mozek, který je z počátku větší než obličejová část a postupně se dělí na tři části (přední, zadní a střední mozek). Na ultrazvukových snímcích lze postupně vidět i vývoj končetin - budoucích nožiček a ručiček. Nohy mohou být v 1. trimestru o něco delší než ruce.

Po lékařské stránce je první trimestr naplněn screeningovým vyšetřením13. Jde o metodu, která stanoví číselné riziko1 pro výskyt Downova syndromu a některých dalších chromozomálních vad plodu. Nejpřesněji jde ale toto postižení odhalit odběrem plodové vody14 a nebo odběrem choriových klků. Screeningové vyšetření však není 100% odpovědí na to, zda dítě postiženo bude a nebo ne. Neexistuje totiž žádná metoda, která by toto postižení 100% vyvrátila.






K lékaři, do těhotenské poradny, žena dochází v prvním trimestru na taková vyšetření7, jako jsou: měření tlaku, vyšetření moči, odběr krve, kontrola hmotnosti. Náplň poraden pak zůstává po celou dobu těhotenství neměnná a vždy jsou tak tato vyšetření její součástí. Ve 12. týdnu14 žena v poradně obdrží těhotenskou průkazku3, do které jsou všechny výsledky jednotlivých poraden a vyšetření zaznamenávány. S touto průkazkou pak žena dochází do každé poradny a také do porodnice24, k samotnému porodu27.

I když se organismus radikálně mění, v prvním trimestru na většině žen není fyzicky nic znát. Bříško ještě moc neroste15, prsa se zvětšují minimálně a obvyklý váhový přírůstek bývá jen jeden kilogram. Řada žen pak díky nevolnostem8 ještě zhubne.

Postupně se u ženy zpravidla začínají objevovat některé typické příznaky těhotenství105 jako je nevolnost a zvracení2, zvýšené slinění, pálení žáhy19, poruchy trávení, plynatost, změny chutí, kolísání nálady, únava, bolest prsou2, apod.

Jednotlivé týdny prvního trimestru


Video: Co čeká ženu v 1. trimestru? (SK)




Druhý trimestr >>17

Související články



Více o 1.trimestru na modrykonik.cz


Příběhy maminek a články z Magazínu



Použité zdroje


  1. http://www.gynfem.cz/screening-v-i-trimestru-te...
  2. [[http://www.bumima.cz/tehotenstvi-tyden-po-tyd...
Pomohl ti tento článek?
 / 
Ne

Zkušenosti s prvním trimestrem

Máš zkušenost s prvním trimestrem?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
mummy88
8. zář 2016

Pohodové těhotenství

První trimestr jsem zvládala dobře. Byla jsem pouze unavená a měla pořád hlad. Asi kolem desátého týdne mi asi na dva týdny začalo být večer špatně od žaludku, jakoby byl stlačený, jako bych byla přejezená. Celkem mi na tuto nevolnost pomáhalo ale sladké a těhotenská lízátka, nebylo to nic extra nepříjemného, co by se nedalo zvládnout s úsměvem. :-)
0 poděkování
andreaandrejka
2. kvě 2016

Můj 1.trimestr

1. trimestr mě docela potrápil. Hned na začátku, asi v 5. týdnu jsem začala krvácet, takže rychle na návštěvu k mé Dr. a bylo to jasné. Rizikové těhotenství, neschopnost v zaměstnání, domů a andreaandrejka
Byla jsem z toho špatná, jelikož jsem neměla žádné nevolnosti, nezvracela jsem, špatně mi nebylo, normálně jsem fungovala a najednou jsem ze dne na den přestala. Nejhorší byl strach o malé. :-(

Naštěstí na další kontrole už bylo všechno v pořádku. I když jsem pak ještě v 9. týdnu několikrát špinila a uháněla jsem do nemocnice, nebylo to nic vážného a miminko bylo v pořádku.

Svůj 1. trimestr jsem zakončila minulý týden screeningem, který byl negativní. :-)
0 poděkování
soonsoon
4. únor 2016

Těhotenství za odměnu

Celý první trimestr byl pro mě jako za odměnu. Jediné nevolnosti, které jsem pociťovala, zmizely po objevení // na těhotenském testu. Bylo mi tak krásně, až jsem měla strach, jestli je vše v pořádku. Když mi paní doktorka předávala těhotenský průkaz, teprve jsem si dokázala přiznat, že je to opravdu tak a my budeme mít miminko. Konec 1. trimestru jsem nadšeně vyhlížela s tím, že si konečně oddechnu. Teď pro změnu vyhlížím 25 tt a klid mě už asi nečeká do konce života. :-D
0 poděkování
mavega
1. únor 2016

Téměř žádné problémy

Kdybych neměla těhotenskou průkazku v kabelce, tak bych snad ani nevěděla, že jsem těhotná. Nic moc mně nebylo, nic moc mě nebolelo a vlastně jsem ani neměla skoro žádné příznaky. Špatně mi taky moc nebylo, byla jsem jenom víc unavená, ale to bylo možná tím, že jsem se na to moc zaměřila. Na únavu mi pomáhaly ovocné smoothies buď se špenátem, polníčkem nebo rukolou. Taky mi pomohlo, když jsem se zmobilizovala a rozhoupala se k tomu, že se půjdeme projít - čerstvý vzduch v kombinaci s pobytem v přírodě mi udělal vždycky hrozně dobře.
0 poděkování
replykatee
9. led 2016

Co jsem si neužila v prvním, přineslo druhé...

První těhotenství byla brnkačka. Otěhotněla jsem ve 23 letech. Že jsem těhotná jsem až do devátého týdne nevěděla. Jediný den jsem měla nízký tlak a zvracela jsem. Zbytek těhotenství byla naprostá pohoda. Byla jsem hodně aktivní, energická. Až do čtvrtého měsíce jsem chodila do práce, kde jsem měla opravdu zápřah.

Druhé těhotenství bylo od začátku jiné. Věděla jsem, kdy mám ovulaci a týden na to už mi bylo špatně. Tlak jako na horské dráze, unavená, podrážděná. Neustále se mi navalovalo, ale vždy se mi nějak podařilo to ustát. Jediná záchrana byla Coca Cola a zázvorová lízátka. Vyšší hladina cukru v krvi mě držela v určité rovnováze.

Tyhle neduhy odezněly společně s koncem prvního trimestru a teď už se cítím zase dobře. Až na občasné nepříjemné tvrdnutí břicha, které mě soužilo i v prvním těhotenství si připadám zvonu energická a spokojená. :)
0 poděkování
lenjii
30. lis 2015

První stejný jako druhý a třetí.

Prvním trimestrem mi začaly nevolnosti, které mě neopustily až do porodu. Tak to bylo u první dcery. K tomu mě doprovázela taková zadní rýma, která nešla ven a i díky tomu jsem často zvracela. Nechci to už zažít.
0 poděkování
kac97
6. říj 2015

Nejtěžší část

Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, střídali se ve mě pocity strachu, štěstí, nejistoty.

Bála jsem se cokoliv dělat, abych té maličké fazolce neublížila. Pořád mi nějak nedocházelo, že v sobě nosím něco tak cenného jako je miminko.

Bylo to velmi těžké období, dost často jsem spala, byla jsem unavená a nedokázala jsem nic dělat.

Bála jsem se každé návštěvy u Dr., bála jsem se, aby vše bylo v pořádku.
0 poděkování
mennii
6. črc 2015

Na ty nevolnosti nikdy nezapomenu

Celý první trimestr mě doprovázely obrovské nevolnosti, které bohužel trvaly vždy celý den. Zvracela jsem několikrát denně, žaludek se mi během každé hodiny obrátil snad 10x. Zkoušela jsem zázvorová lízátka, colu, pravidelně jíst, ale nic mi nepomáhalo. Byla jsem na neschopence, protože v takovém stavu jsem pracovat nemohla. Nejhorší byly cesty na kontrolu k doktorce, kdy jsem obsah žaludku vždy držela snad jen silou vůle a bylo mi hrozně trapně, když se na mě lidé v MHD pohoršeně dívali, že nepustím nikoho sednout.

Mám za sebou i pár potupných příhod, kdy jsem musela skočit do křoví a procházející paní si asi říkala, že jsem ožralá už v 7 ráno. Byla jsem stále na záchodě, jen při vyslovení názvu běžných potravin či jídel jsem skončila zase na wc, nakupovat jsem šla jednou a málem to dopadlo katastrofou. Zkrátka nejkrásnější období ženy :-D
0 poděkování
jani2013
10. dub 2015

Nic se nedělo

V prvním trimestru jsem měla hlavně v začátku pocit, že je určitě něco špatně. Žádné nevolnosti, výkyvy nálad, "trpěla" jsem jen nechutenstvím a taky mě občas docela dost píchalo v podbřišku. Co mě ale vyděsilo bylo špinění, narůžovělý až hnědý hlen, který se objevoval především, když jsem na WC trochu víc tlačila. Až zpětně mi dr. v nemocnici zjistila hematom, moje gynekoložka ho ani neviděla. Miminko s tím naštěstí problém nemělo. :-)
0 poděkování
happylenulka
8. dub 2015

První (i druhý) trimestr ve znamení zvracení

Celý první trimestr jsem jen zvracela a hubla. Nakonec to nebylo tak razantní a zhubla jsem jen asi 3 - 4 kg. Ale to zvracení bylo někdy neúnosné. Rekord jsem měla 12x za noc, a to už jsem se klepala zimou a nemohla jsem ani stát na nohou. Do toho mě dostihla bolest hlavy, kterou způsobila dehydratace, protože jsem vyzvracela úplně vše, včetně vody. Ale vše zlé je k něčemu dobré a naší princezně se daří v bříšku dobře. Nevolnosti mě nakonec po 22. týdnu přešly :-).
0 poděkování
ajuse21
14. bře 2015

Nevolnosti

První trimestr jsem trpěla na nevolnosti. U obou těhotenství se mi dělalo špatně z masa, jedla jsem jen ovoce a zeleninu. Pomáhala mi coca-cola. Po 14.tt se to zlepšilo a nakonec zmizely úplně. :-)
0 poděkování
shak29
13. bře 2015

Každé těhotenství lepší a lepší

Při prvním těhotenství mi bylo už od 6tt neskutečně špatně. Jakoby mi dal do žaludku někdo balvan. Ani ne za týden jsem začala zvracet. Špatně mi bylo celý den, zvracela jsem ráno. S přibývajícími týdny přibývalo i moje zvracení. Od 12tt jsem začala zvracet snad pořád, přestože už nebylo co. Neudržely už me ani nohy, takže mi manžel sbalil tašku, naložil do auta a odvezl do nemocnice. Tam mě okamžitě hospitalizovali s akutní dehydratací. 2 dny do mě "lili" jednu kapacku za druhou, pak se mi konečně udělalo lépe, nevolnosti a zvracení ustaly.

S druhým těhu mi bylo trošku špatně v začátcích, zvracela jsem jen 2x, takže jsem si užívala hned od začátku. :-)

A s třetím prckem jsem zvracela jen jednou a špatně mi začalo být až později. Jelikož jsem vůbec nečekala, že se povede hned, občas jsem i zapominala, že jsem těhotná. :-D
1 poděkování
karlik123
12. bře 2015

Neskutečné nevolnosti

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem šťastná. Samozřejmě jsem se hned objednala k doktorovi, ale ten na ultrazvuku viděl jen tečku, takže řekl, že asi jsem těhotná, ale ať si přijdu za tři týdny znovu, že si bude jistý 100%.

Ty tři týdny se táhly neskutečně dlouho. Když přišlo na onen den, tak mi doktor řekl, že ano, jste těhotná. Odcházela jsem z ordinace rozzářená jako sluníčko. Další kontrola byla za tři týdny. Mezitím se mi udělalo špatně, nedokázala jsem jíst ani pít. Jediné, co ve mě zůstalo, byla krupicová kaše a mražená cola (ta mi na chvilku trošku uklidnila žaludek), ale i ta po dvou dnech šla už ven.

Když jsem zvracela každých 15 minut, manžel mě odvezl na pohotovost, kde si mě nechali, protože jsem byla hodně dehydratovaná. Dali mi kapačku, kde do mě dostávali nějaké živiny a vodu. Jak sestřička říkala, že mě potřebujou trošku zalít, abych neuvadla úplně. :-D Po týdnu mě pustili domů s tím, že budu na nemocenský a v klidovém režimu.

Dostavila jsem se na domluvenou kontrolu k lékaři, a tam bylo vše v pořádku. Srdíčko krásně mrňouskovi tlouklo a na kontrolu jsem opět měla přijít za tři týdny. Mezitím jsem byla opět na pohotovosti a znovu hospitalizovaná na kapačkách. To se pak opakovalo ještě jednou, ale to už bylo na přelomu 2 trimestru. Takže doufám, že až budu čekat druhátko, že takový 1. trimestr mít nebudu. Nejraději bych ho úplně vynechala.
0 poděkování
apacheee
12. bře 2015

Pořád jsem se modlila, ať už je za námi

Jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, začala jsem si na internetu číst o těhotenství. A víc mě to vyděsilo, než by mi to pomohlo. Dočetla jsem se, že poměrně velké procento těhotentství končí potratem. Začala jsem se o toho tvorečka ve mně bát. Pak jsem přestala všechny tyto katastrofické scénáře vnímat a soustředila se na to, že u nás bude všechno v pořádku. Přesto jsem jako na smilování čekala na ukončení onoho nebezpečného prvního trimestru. :)
0 poděkování
marie_anna
10. bře 2015

Smíšené pocity

První trimestr byl u mě obdobím velké euforie a radosti, ale zároveň výkyvů nálad, obrovské únavy a nevolností. Nevolnosti nevedly ke zvracení, ale naopak k neustálé konzumaci jídla, které nevolnosti pomáhalo zahánět. Tudíž jsem v obou těhotenstvích přibrala spoustu kilogramů právě v prvním trimestru.
Co se týče vyšetření, neabsolvuju žádný screening na vývojové vady, pouze ultrazvuk potvrzující prosperitu těhotenství.
0 poděkování
dora13
9. bře 2015

Nejdelší část těhotenství

O dítě jsme se již několik měsíců snažili, test jsem měla pozitivní ještě dříve, než se mi zpozdila menstruace. Takže jsem o těhotenství věděla velmi brzo (již zhruba na konci 4. týdne) a musím říct, že to byly nervy. Nejdřív jsem se bála, aby miminko neodešlo s MS, potom jestli na prvním UTZ bude vidět srdíčko, potom, aby do příští kontroly bít nepřestalo a nakonec stres v podobě NT screeningu, jestli bude miminko zdravé. Kontroly od sebe byly po měsíci a táhlo se to neskutečně.

Jinak fyzicky jsem se cítila relativně dobře, občas, když jsem se nenajedla, mi bylo trochu zle (ale nic strašného, přirovnala bych to k mírné kocovině) a byla jsem hodně unavená, ale nezvracela jsem, a neměla jsem žádné komplikace. Každopádně se mi po NT screeningu hodně ulevilo a další dva trimestry jsem si už maximálně užila. :-)
0 poděkování
bara_doc
6. bře 2015

Přežila jsem :)

První trimestr jsem si moc neužila.

Těhotenství jsem zjistila v 5tt (špatně mi bylo od 3tt do 8tt), test jsem si dělala jenom jednou (až 4 dny po vynechání menstruace). K lékařce jsem šla hned v 5tt, v podstatě byla vidět jen malá tečka, nebylo pořádně nic poznat, ale já jsem se bála, protože mám od dětství hypotyreózu, tak jsem šla hned i na odběry. Doktorka si mě objednala na kontrolu v 7tt (31.12. :)) - tehdy už bylo vidět srdíčko. Nicméně až do screeningu v prvním trimestru převládal strach - hodně jsem si četla na internetu a zbytečně jsem se sama plašila tím, co by se mi asi mohlo všechno stát.

"Hormonovou plačící krizi" jsem měla jen jednou. Poté jsem sama sobě říkala, že bych měla být rozumná, že všechno dobře dopadne a nebudu se stresovat. Od té doby se snažím pravidelně spát, pozitivně myslet. Zaměřila jsem se taky na stravu, snažím se jíst hodně ovoce a zeleniny, chodím na vycházky a snažím se si těhotenství užít.

Co mi hodně vadilo byly pachy - lidi, parfémy. Přestala jsem jíst sama od sebe sladké, z toho se mi dělá šoufl do teď. Zvracela jsem jen 1x (a to zrovna v období chřipkové epidemie, tak nevím, čím to mohlo být.)

Doporučuji si na screening vzít partnera, je to krásný zážitek. Nyní jsem v druhém trimestru, pochopitelně strach trošku mám, ale je mi lépe než v prvním.
0 poděkování
opravdova_luzy
11. únor 2015

První trimestr byl nejhorší

Už jsem v posledním měsíci těhotenství a musím říct, že první trimestr byl pro mě z těch tří nejhorší. První týdny v pohodě, ale potom se dostavily nevolnosti. Nejhůře mi bylo v období letní dovolené, kdy jsme v manželem jeli sami autem na Sicílii. Vůně v autě mi dělala neskutečně zle, až jsem na jedné benzínce chytla nervy a vyhodila ji ]-( . Taktéž klimatizace mi dělala zle, a to nepočítám mentolové žvýkačky, které v autě vozíme a manžel je zvyklý během řízení žvýkačky žvýkat. Chudák... neměl to se mnou lehké :-D.

Na ty nevolnosti mi ale velmi pomáhala lízátka z lékárny GraviPop. Nevím, do jaké míry opravdu pomáhaly a do jaké míry měly placebo efekt, ale to bylo a je jedno :-N. Hlavně, že se mi po nich vždy ulevilo. 8-)
0 poděkování
barcuca
3. únor 2015

Nejúčinnější dieta...

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, první co mi mamka řekla, bylo: ,,no tak teď už ty 4 kila nabraná za státnice nezhubneš". =) Smála jsem se a říkala, že budu mít třeba nevolnosti. Načež mě mamka přesvědčila, že žádná ženská z naší linie nevolnostmi netrpěla.

Ze začátku jsem na sobě žádné změny opravdu nepociťovala. Až jsem si říkala, jestli je vše v pořádku, když jsem tu na koníkovi četla jak jsou ženský unavený, zvrací, bolí je prsa atd. Jenže jsem si to zakřikla. Jednou jsem se probudila a bylo mi děsně zle, aha, asi chřipka, říkala jsem si. Jo prd, tahle ,,chřipka" se mě držela celé tři měsíce. Nemohla jsem nic sníst. Ségra mi poradila, ať jím ráno v posteli aspoň pár piškotů nebo banán. No to samozřejmě nepomáhalo.

Nejvíc mě vadilo, že jsem nemohla nikam jezdit, protože jsem se bála, že se někde pozvracím. Potom se k tomu přidala i děsná únava. Byla jsem schopná propsat celý den. Večer jsem už v půl osmý spala u televize a nikdo mě nevzbudil. Měla jsem strach jak přežiju svatbu. Ale jako kdyby moje štěstí chtělo, abych si to užila a přesně v den svatby mi nevolnosti i spavost přestaly.

No a výsledek prvních třech měsíců těhotenství? Shodila jsem ta 4 kila, která jsem předtím nabrala...=)
1 poděkování
alyssa18
30. led 2015

První trimestr jsem prospala.

To, že jsem těhotná, jsme zjistili krátce před dovolenou u moře. Bála jsem se, jak to zvládnu, ale miminko mi to naplánovalo nádherně - dovolenou jsem si užila a to, že je mrňousek v bříšku, jsem začala pořádně pociťovat až po návratu domů (cca 6. týden). :-)

První trimestr se u mě nesl ve znamení obrovské únavy. Doslova a do písmene jsem padla a prospala celé dny a noci. Vstávala jsem, jen abych si zašla na toaletu, abych se osprchovala či něco málo snědla, jinak jsem jen a jen spala. Unavenější jsem opravdu nikdy nebyla. Naštěstí jsem si to mohla dovolit, protože učím ve školce a přes prázdniny míváme dovolenou, jinak nevím, jak bych to v zaměstnání zvládala.

Únava šla ruku v ruce s poměrně velkým nechutenstvím. Na nic jsem neměla chuť, neměla jsem hlad, ze všeho se mi dělalo špatně, nic jsem nemohla cítit. Jedla jsem málo a víceméně jen kvůli tomu, že jsem věděla, že něco prostě jíst musím. Ale i to málo, co jsem snědla, jsem byla schopna jíst třeba hodinu a půl a u jídla jsem se tvářila tak, že jsem je nejspíš znechutila i všem, co se mnou stolovali. Ke konci to bylo spíš vtipné. :-)

Každopádně tak, jako skončil první trimestr, tak skončilo i tohle všechno kolem. Já jsem zase začala být já a žádná nechutná bledule s kruhama pod očima a kolabujícím výrazem v obličeji. :-)
0 poděkování
vevina14
11. lis 2014

1. trimestr bych nejraději zrušila

Jsem teď podruhé těhotná a je to snad ještě horší než při prvním těhotenství. Páchne mi naprosto všechno, vůbec nic mi nechutná a jíst se mi také nechce, mám také dost problém s pitím. Stále mám pocit, že jen se hnu, letím na záchod, ale svým způsobem jsem ráda, že to jsou zatím jen pocity, i když blbé. Ráno teda zvracím (i po snědení čehokoli) a večer tak jednou za týden. Opravdu celý den se cítím jako bych trpěla mořskou nemocí, odpočinku bohužel moc nemám.

Ale říkám si stále, že to musím prostě vydržet, a tak trochu doufám, že to bude podobné jako s prvním dítětem a tyto nevolnosti mi 14 tt přestanou. Takže pro mě je první trimestr spíše velice unavující, rozhodně ne euforický. Zatím se těším, až mi bude o něco lépe, teprve pak si začnu těhotenství opravdu užívat. Bohužel se mi nedaří plnit správnou životosprávu a jíst zdravě, jelikož zelenina a maso mi dělají ukrutné nechutě, ovoce mi dělá také špatně - je pro mě těžké do žaludku a většinou jde hned ven. Nejlépe mi dělá sladké a bílé pečivo. Ale snad se vše spraví. :)
0 poděkování
framboise
8. lis 2014

Zvracení a únava

Když si vzpomenu na I. trimestr, vybaví se mi především zvracení a to, jak jsem chodila denně spát ve 20:30. :-D Ale dá se to zvládnout, a dá se to zvládnout i při časově náročné práci a dojíždění (já byla denně z domu od 6:40 do 18:40). :) Pak také čekání na vyšetření a obavy, jak výsledky dopadnou, a radost, že tak, jak mají. :-)
0 poděkování
nikolapomahacova
7. lis 2014

První trimestr jsem si skoro vůbec neužila :-D

První trimestr :-) Jo tak ten jsem si skoro vůbec neužila s vědomím, že jsem těhotná. Dozvěděla jsem se těhotenství až ke konci. Ale co jsem už byla těhotná pamatuji si, že jsem byla unavená, pálila mě žáha, některé vůně mi nedělali dobře, měla jsem nechutenství a měla jsem citlivá prsa. Nejhorší ale byla ta únava, pořád se mi chtělo spát.
0 poděkování
qintus
7. lis 2014

Nejistota, pochybnosti, strach

První trimestr se u mě nesl po celou dobu ve velké nejistotě.
Těhotenství mi doktorka potvrdila v 6+2tt, srdíčko krásně bilo a já neměla žádný problém. V podstatě idylka, ale když jsem se cítila jen více unavená, tak jsem začala mít pochybnosti, jestli je vše tak jak má být. Kolem jsem jen slýchala: "ty nezvracíš?", "a jsi vůbec těhotná?"...a to mě začalo nahlodávat...

A pak když si načtete na internetu vše o rizikovosti prvního trimestru, tak jsem se začala bát o to víc. První trimestr jsem si v podstatě vůbec neužila, i když mi nic nebylo, tak jsem se bála sama o sebe a o malé. Vždy mě jen uklidnila kontrola, kde jsem viděla, že je vše, jak má být. Bohužel to na mě zabíralo většinou jen pár dní.

Myslím, že nemá cenu radit ostatním, ať nestresují, že je vše určitě, jak má být. Každá to prostě prožíváme po svém. Všem držím palce, ať jim první trimestr rychle uteče!!!
1 poděkování
reenik
3. lis 2014

První trimestr - neustálé obavy, naštěstí zbytečné

Celý 1. trimestr jsem měla strašný strach, zda je vše v pořádku, proto není divu, že po negativním NT screeningu jsem brečela štěstím, když nám doktor oznámil, že se vše jeví ideálně, ale nervy stejně zcela nezmizely ani teď ve 2. trimestru, i když všechno se zatím zdá být v pořádku.

Kromě občasných nevolností - pár hodin denně zejména, když jsem se včas nenajedla, nízkého tlaku a motání hlavy jsem na sobě těhotenství téměř nepoznala. Čekáme chlapečka a říká se, že u těch bývají nevolnosti menší, tak je to možná i náš případ :-)

První trimestr bych ale snášela daleko hůře nemít angelsounds, který mě alespoň částečně uklidňoval! Jinak jsem se snažila na sebe dávat pozor a hodně odpočívat, těhotenství mi vyšlo na léto, tak jsem ho bohužel spíše proseděla doma, ale odměnou bude to krásné zdravé miminko, na které se už moc a moc těšíme! :-)
0 poděkování
zuzmenda
3. lis 2014

Nejkrušnější část těhotenství

Na první trimestr vzpomínám s velmi smíšenými pocity. Radost z krásné zprávy vystřídala nekonečná únava, celodenní nevolnost a pocit, že jestli to takhle bude pokračovat dál, tak těch 9 měsíců opravdu nevydržím. Pomáhal mi jedině spánek (spala jsem víc jak 10 hodin denně) a zázvorová lízátka, která každý den zklidňovala můj rozbouřený žaludek.

Nejhezčím zakončením I.trimestru byl screening, kdy mi dr. sdělil, že čekáme naprosto zdravé miminko :-)
0 poděkování
angeldevildarling
16. lis 2013

Nepříjde mi, že čekám :-)

Dnes jsem 13+2 těhotná a musím říct, že mi to ani nepříjde :-)

V polovině října jsem si udělala mamatest, jelikož jsem poslední menstruaci měla v polovině srpna, ale stále jsem si říkala v září, že prostě asi vynechala a nějak jsem to neřešila, ale jakmile nepřišla ani v říjnu, tak jsem si začla dělat srandu, že čekáme ;-) No tak jsem si ho tedy udělala a ihned se mi při vykonávání potřeby udělaly 2 čárečky. S úsměvem jsem vyšla a říkám příteli: "Tak a máme problém, čekáme další dítě :-D" Již máme 7 chlupatých dětí ( 3 kočky a 4 králíky ). Přítel ihned na to: "A je to Tvoje?" Málem jsem umřela smíchy :-)

Tak jsem si musela najít nového gynekologa, jelikož má gynekoložka bohužel zemřela :-( Pan doktor kousek od nás mě přijal a první otázka zněla: "Kolik jste si dělala testů?" Říkám, že jen jeden a pan doktor mi říká, že jsem jedna z mála, jelikož většinou slyší 3 a víc :-) Tak jsme šli na ultrazvuk a byla tam taková malá ještěrka. Šly vidět krásně ručičky a nožičky a hlavička a krásně tlouklo srdíčko a v tu chvíli jsme si řekla: "Tak já budu máma!" Nemohla jsem tomu uvěřit. Přítel netrpělivě čekal před ordinací jak to dopadlo, zda čekáme či ne. Vyjdu a říkám, máme 10. týden, budeš táta. Nemohl tomu uvěřit (což já taky ne).

Od té doby netahám nákupy, pečuje o mě, masíruje a krémuje a dělá mi džusíky z ovoce. Prožívá to mnohem víc než já :-D Brouzdí všude po netu a zjišťuje co a jak bude, ukazuje mi různá videa, zjišťuje, co mám jíst a co ne a už mi s tím tak trošičku leze na nervy :-) Nedávno se mě ptal na nevolnosti. Nevolnosti? Jaké? Nic takového mě ještě nepostihlo, naštěstí :-) Jediné co, tak než jsem se šla přesvědčit k doktorovi, tak se mi šíleně napínala prsa a bolelo mě v podbříšku jako před menstruací, ale jinak nic. To, že se mi nyní blbě spí, protože se mi roztahuje pomalu pánev, tak to přežiju. Není to nic, co by se nedalo vydržet, akorát to vstávání z postele je těžší díky těm bolestem, ale naštěstí to bolí, jen když se otáčím v posteli, či při vstávání, ale jinak ne.

Bříško trošku narostlo, ale není to nic závratného. Před těhotenstvím jsem měla 50kg a nyní mám 53kg, což není moc, ale dočetla jsem se, že teprve to přibírání začne :-) Jím vše, co se dá, jen tu kávičku už nepiji od té doby, co se mi zobrazily //, sama mě na ní přešla chuť. Kouření jsem omezila, ale stále mi to chutná, tak snad to taky už brzy přejde.

Přecitlivělá jsem byla i dříve, kdy jsem brečela třeba u Simpsonů, tak teď to nepřikláním těhotenství. Jediné, z čeho mám obavy, tak jen z porodu. Je to pro mě jako noční můra, ale myslím si, že jakmile budu mít před, tak na to ani myslet nebudu. Tak hlavně ať si stihnu zaregistrovat ve čtvrtek místo v Podolí a budu spokojená, jelikož jsem na tuto porodnici slyšela jen samou chválu z okolí, tak snad to výjde. Pokud ne, tak nevím kam, ostatní pražské porodnice nemají vůbec dobré ohlasy co se týče zacházení jak s matkou, tak i s miminkem, tak z tohoto mám taky obavy. Už se moc teším na Genett, až si odtamtud odnesu video našeho miminka v bříšku a uvidím vše v detailech :-) Než se miminko narodí, tak doladit pokojíček a už se jen těšit na den D, který snad proběhne bez komplikací a miminko se narodí zdravé. Už se těším, až ho pomuchlám a budu mu vyprávět, že spíše byl tatínek v očekávání, než já :-p

To malé je ten nejkrásnější dárek, co jsem mohla dostat od svého přítele v létě k 25-tým narozeninám!!! ( jelikož byl počat týden po )
1 poděkování
svatbama
12. srp 2013

1.trimestr = obavy, nadšení a nevolnosti

První trimestr byl pro mě jako na horské dráze, miminko jsme s manželem plánovali a když jsem na testu objevila dvě čárky (už podruhé, poprvé jsme o miminko samovolným potratem přišli) tak jsme měli velkou radost, ale s ní přišly i obavy. Obavy o to, jestli to vlastně zvládneme a jestli jsme neměli ještě počkat, ale po všem těchto otázkách jsme měli jednoznačnou odpověď: miminko je to nejkrásnější co na světě člověk může dostat a už nikdy jsme nepochybovali. Na první kontrole u paní doktorky už měl drobeček srdíčko, na druhé kontrole jsme dostali fotečku krásného medvídka :) dostavily se první nevolnosti, které byli i celý den, což jako učitelka v MŠ pro mě bylo dost obtížné, nakonec jsem šla na rizikové těhotenství a to vzhledem k pracovní pozici (děti nosily neštovice, příušnice apod.). Jakmile nevolnosti na konci prvního trimestru ustoupily, začala jsem si to mnohem více užívat a těšit se z toho, že v bříšku mi roste naše miminko. První trimestr mi utekl jako voda a nebýt těch nevolností tak by to bylo celkem v pohodě :)
1 poděkování
lenus202
11. srp 2013

Trpím, ale ráda....

Já jsem otěhotněla ještě před svatbou, nechali jsme to opravdu náhodě... :-) a když jsem po týdnu menses nedostala, šla jsem si koupit test, bylo mi ale zvláštně, bolelo mě břicho - jako když to mám dostat, no ale test jsem si udělala a byl pozitivní, objednala jsem se k doktorovi, udělal mi ultrazvuk, byl tam takový malý hrášek, ale byl tam :-) doktor mi řekl, že jsem v 5tt. 6tt mě nejen bolelo břicho, ale dostavily se pocity nevolnosti, 7tt jsem prozvracela a břicho bolí pořád, nyní máme 8tt a nevolnosti i zvracení nás pořád trápí, ale řekli jsme to rodině a přátelům, musela jsem to říct i v práci, protože tam musím skončit, ale jak už tu psala REBE: "Ono ví nejlépe, jestli se nám chce narodit. My můžeme jen udělat vše pro to, aby svého rozhodnutí narodit se nám nikdy nelitovalo... " a tak si s miminkem v duchu povídám a oba se na našeho prcka moc těšíme už teď :-)
1 poděkování
nininka23
10. srp 2013

Nevolnost? ....můj věrný přítel

S manželem jsme měli svatbu 26.4.2013 a řekli si, že hned po svatbě se začneme snažit o miminko - říkala jsem si, že když se povede do roka, bude to bezvadné. Nakonec byl první pokus uskutečněn dva dny před svatbou - no a byl to pokus rozhodující:-) Na začátku května jsem byla pracovně mimo ČR i s manželem a bylo mi divné, že MS nikde. První test jsem si romanticky udělala na veřejných toaletách a nic - jen taková světlá šmouha, které jsem nepřikládala význam, protože jsem vůbec netušila, že existuje něco jako duch. Hned jsem volala doktorovi o objednala se na kontrolu o týden později. Ještě den před návštěvou jsem si udělala test a čárka tam už jakás takás byla, ale doktor mě zpražil, že nic není vidět a klidně to může být mimoděložní. O týden později už byla tečka tam, kde má být a za další dva týdny srdíčko.

Obdivuji všechny maminky, které udržely tajemství, my to vykecali všem a hned...do 12.tt jsem se pak modlila, ať je vše dobré.

Ještě na srdíčku jsem si chválila, že nemám nevolnosti. Ty přišly asi dva dny poté. A od 7 tt byl můj nejlepší přítel záchod nebo kýbl. Bohužel mě zastihly nevolnosti celodenní, úplně jsem pozbyla chuť k jídlu a spolehlivý spouštěč zvracení u mě bylo jakékoli maso. Přibližně do 13tt jsem byla živá jen na sladkém a bílém pečivu. Nemohla jsem vůbec nic a jen ležela u MK nebo u televize. Manžel se o mě staral a stará ukázkově a pevně věříme, že se všichni tři probojujeme ke zdárnému konci :-)
2 poděkování
rebe
9. srp 2013

Naše malé tajemství! Kdepak, zpráva roku!

Otěhotnět se nám podařilo třetí měsíc od začátku snažení, ale vlastně na první pokus. Ovulaci jsem totiž měla o dost dřív, než jsem myslela (měřit bt jsem začala až ten třetí měsíc) a první dva měsíce jsme v Den D nemohli být spolu. Až do pozitivního testu jsem se jako blázen pořád sledovala a hledala příznaky (udělala se mi pigmentová skvrna na břiše a já si hned vzpomněla, že máma ji měla taky, když čekala bráchu, apod.) Ale příznaky u mě byly stejné jako u blížící menstruace, takže jsem si hezky musela počkat na dvě čárky na testu.
V tu chvíli ze mě ale všechno napětí spadlo, totálně jsem se uklidnila a začala prožívat nejhezčí období svého života, kdy jsme to tajemství měli jen sami pro sebe. Můj muž rozhodl, že vše oznámíme, jakmile nám to potvrdí doktorka. K té jsem šla až v 9. týdnu, abych se nemusela stresovat, jestli bude srdíčko, nebo ne. Bylo! Já to pak oznámila všem rodičům a můj muž zbytku světa. Během pár dnů to věděla i zelinářka, ke které jezdíme pro zeleninu...
Nevolnosti mě trápily naštěstí jen přiměřené, pomáhaly mi banány, hrušková šťáva nebo kompot. A čokoláda, na tu mě chuť nepřešla nikdy. Naprosto na nic naopak byla lízátka z lékárny. Zázvorové zabíralo přesně na dobu, kdy jsem ho lízala, pak mi bylo zase zle. A po tom třešňovém mi bylo ještě hůř.
Hodně mě bolela záda a kyčle, jak se uvnitř vše roztahovalo. Na ty pomáhaly masáže a rehabilitační cvičení.
A strach, který až do 12. týdne měli všichni okolo? Můj muž prohlásil, že dítě počaté z jeho kvalitních spermií se rozhodně potrácet nebude. Zakázal mi slovo potrat vůbec vyslovit, že to zní, jako když lidé své miminko nechtějí. Zní to možná legračně, ale naplnilo mě to důvěrou v naše děťátko. Ono ví nejlépe, jestli se nám chce narodit. My můžeme jen udělat vše pro to, aby svého rozhodnutí narodit se nám nikdy nelitovalo...
2 poděkování
sanchezova
9. srp 2013

Celkem pohodový trimestr

Že jsem těhotná jsem zjistila v 8tt. z testu. Již v tu dobu jsem nedoufala že 5. pokus IUI zabere a podaří se to. Hned jsem byla objednána na krev a ultrazvuk. Cítila jsem se fajn, jen ráno cesta autem byla pro mě peklo. Co mi hodně pomohlo byly 100% šťávy ať z pomeranče nebo jiné smoothies . takže DOPORUČUJI . Jinak jsem nepociťovala nějaké nevolnosti nebo problémy. Na každou kontrolu jsem se těšila, protože jsem viděla jak se prcek pěkně vyvíjí . Chce to být opravdu v klidu a nestresovat se , protože co se má stát to se stane. ;-)
1 poděkování
mayarengie
9. srp 2013

První trimestr bych přeskočila

Díky měření bazální teploty jsem o těhotenství věděla opravdu brzy a také brzy spěchala k doktorovi. I když mě ničím nestrašil a byl vcelku pozitivně naladěn, čekání do každé další kontroly jsem přežívala ve strachu, jestli je vše v pořádku a miminko se vyvíjí, tak jak má. Byly to zbytečné obavy a i když jsem se jich ve druhém trimestru úplně nezbavila, začátek 4. měsíce jsem přivítala s velkou radostí :-)
Velkou oporou mi byl a stále je manžel, který se mě při mých hororových představách o tom, co se miminku může stát, snažil uklidnit a víceméně se mu to dařilo
2 poděkování
radulka57
8. srp 2013

Byly to jen nervy!

1.trimestr jsem si moc neužila! Ze začátku jsem šla moc brzy k doktorce a nic nebylo vidět a hned mě začali strašit mimoděložním, jak to dělají všichni. Jen zbytečný stres, ježdění na kontroly každý 2dny, braní krve a nakonec se ukázalo miminko o týden pozděj. Takže pro příště, nejdu hned k doktorce když najdu na testu 2 čárky ale počkám. Další týdny byli taky stresovité, protože se říká, že do 12týdne je to nejkritičtější. Pořád jsem nevěděla,co se s mimi děje, nemohla jsem si být jistá,zda je vše v pořádku a myslela jsem na nejhorší! Ovšem zbytečně!! Každá kontrola dopadla nejlíp jak mohla a já byla uklidněná. Ale pak čekání do další kontroly začlo na novo a stres přešel v 12týdnu, kdy mimi bylo opět ok! Nyní jsem v 2.trimestru, určitý strach mám taky, asi je normální. Ale už si plně užívám těhu. 1 trimestr bych uplně vynechala :-D Nebylo to nejlepší období!
1 poděkování