Mimoděložní těhotenství (také GEU, ektopická gravidita, slangově „extrovka“) je závažný a život ohrožující stav, kdy se embryo uhnízdí mimo děložní dutinu, nejčastěji ve vejcovodu (95-98 %), případně ve vaječníku nebo v břišní dutině a vzácně v oblasti rohů dělohy nebo v děložním hrdle.
Velmi vzácné jsou případy, kdy GEU existuje společně s těhotenstvím24, které je založeno v děloze (tzv. heterotopická gravidita, vyskytuje se téměř výhradně po IVF). Jak embryo rychle roste, narušuje cévy a stěny orgánu (nejčastěji vejcovodu), čímž vzniká velmi nebezpečné vnitřní krvácení.
Ještě na začátku 19. století přesahovala úmrtnost 50 %. S rozvojem chirurgie na konci 19. století úmrtnost klesla na 5 % a v současnosti díky včasné diagnostice zemře méně než 5 žen z 10 tisíc. Mimoděložní těhotenství připadá na 2 těhotenství ze 100 a jeho četnost stále stoupá.
Klasickými příznaky mimoděložního těhotenství jsou: vynechání menstruace, pozitivní těhotenský test, špinění nebo občasné zakrvácení tmavou barvou, bolest podbřišku (většinou jednostranná), nepřítomnost zárodku v děloze při ultrazvukovém vyšetření a nízké a pomalu rostoucí hodnoty hCG1.
Žena tyto obtíže pocítí nejčastěji mezi 6. až 8. týdnem od poslední menstruace, ale špinění a bolesti nemusí být vždy přítomny, žena nemusí mít žádné subjektivní potíže a může se cítit „normálně těhotná“ i s nevolnostmi a klasickými známkami raného těhotenství, jako jsou napjatá a bolestivá prsa, časté močení atd.
ad.1 - Tubární abort, tj. potrat ve vejcovodu: vlivem nepříznivých podmínek plodové vejce odumře a svalovina vejcovodu se začne stahovat, aby zárodek vypudila. Vznikají intenzivní, křečovité a zpravidla jednostranné bolesti kolikovitého charakteru. Přitom může dojít k narušení cév a stěny vejcovodu a vzniká vnitřní krvácení. Bolesti a vnitřní krvácení není zpravidla tak intenzivní jako u ruptury vejcovodu.
ad.2 - Ruptura, tj. prasknutí vejcovodu: často vzniká „z ničeho nic“ jako náhlá příhoda břišní. Zárodek agresivně prorůstá svalovinou vejcovodu a rozpíná se, až se ztenčená stěna vejcovodu roztrhne. Žena náhle pocítí velmi ostrou bolest, která vystřeluje do ramenou a následné krvácení do dutiny břišní je velmi rychlé, intenzivní (během krátké chvíle vykrvácí z ženy až 2 litry krve) a žena upadá do šoku (doprovází jej bledost kůže a sliznic, rychlý, měkký pulz, pokles krevního tlaku, studené končetiny, bolestivé břicho aj.).
Při každém potvrzeném mimoděložním těhotenství je nutná hospitalizace a okamžité zahájení léčby.
ad.1 - Vyčkávací postup: V některých případech velmi raného mimoděložního těhotenství je možné, že zárodek sám odumře a vstřebá se. Tento postup je však riskantní a těžko se odhaduje, u které pacientky takový scénář nastane. Průběžně se odebírá krev na zjištění hladiny hCG, která by měla klesat. Pro příliš vysoká rizika však je tento postup volen výjimečně.
ad.2 - Léčba methotrexátem: Tento postup je vhodný jen u cca 1/3 pacientek, a to jen navíc při raném mimoděložním těhotenství. K léčbě se používá methotrexát, tj. cytostatikum používané v chemoterapii u onkologických pacientů. Účinnost této léčby je 90 až 95% a výhodou je zachování vejcovodu, avšak léčba je spojena s řadou vedlejších účinků podávaného léku, a proto se příliš nepoužívá.
ad.3 - Chirurgický postup: Zdaleka nejčastěji využívaný postup, většinou se jedná o laparoskopický zákrok. Týká se nejčastější formy mimoděložního těhotenství, tj. ve vejcovodu. Laparotomie, tj. klasický řez do břicha, se využívá jen při velmi závažných akutních stavech. Mimoděložní těhotenství je nalezeno a následně odstraněno třemi možnými metodami: salpingektomie, salpingotomie nebo milking out. Při salpingotomii je vejcovod podélně naříznut a zárodek se odsaje, zatímco salpingektomie znamená odejmutí celého vejcovodu i se zárodkem.
Většina pracovišť upřednostňuje odstranění celého vejcovodu, neboť po předchozím prodělaném mimoděložním těhotenství zůstávají na vejcovodu změny, riziko opakování mimoděložního těhotenství stoupá na 15% a mohou vzniknout zánětlivé stavy a jiné komplikace. Dalším možnou metodou, leč ne příliš častou, je tzv. milking out, kdy tlakem na vejcovod dojde k vytlačení zárodku. Je zde však riziko prasknutí vejcovodu a tato metoda je možná jen při velmi raném mimoděložním těhotenství.
Názory na to, kdy lze po prodělaném mimoděložním těhotenství nejdříve otěhotnět, se liší. Někteří lékaři doporučují 2 - 3 měsíce, jiní až půl roku. Pokud byl ženě při operaci odejmut vejcovod, její plodnost klesá, avšak ne nutně o 50 %. Pokud je druhý vejcovod v pořádku a správně funguje, dokáže někdy převzít funkci odstraněného vejcovodu a může nasát vajíčko z opačné strany. V opačném případě, tj. když druhý vejcovod není úplně v pořádku, šance na spontánní otěhotnění významně klesá v závislosti na závažnosti nálezu a dalších okolnostech, které je vhodné probrat s ošetřujícím lékařem (viz. tubární faktor sterility, IVF).