Ahoj má zkušenost je poměrně čerstvá. Zítra to budou 4 týdny. Moc si přeji co nejdříve opět otěhotnět, ale bojím se, aby se to opět neopakovalo. Psychicky bych to znovu nezvládla..

Doma máme dvě díky Bohu zdravé holčičky. Obě za pomocí CAR. Na prvni dceru jsme čekali 4 roky. Zadařila se nám tehdy na náš poslední pokus IVF-ICSI.
Druhá dcera si k nám cestu našla snadněji. Na tu nám postačily pouze tři pokusy IUI.

Žily jsme spokojeně. Já se v roce 2017 vrátila do zaměstnání, které mě moc baví a naplňuje. A ani ve snu by mě nenapadlo mít další miminko. I když manžel si třetí přál a tajně doufal, že se nám zadaří. A zadařilo. Po pěti letech nechráněného pravidelného pohlavního styku jsem otěhotněla. Od porodu druhé dcery jsem měla pravidelný cyklus jak hodinky. Takže, když jsem byla 35 DC, udělala jsem si těhotenský test. Dvě čárky tam byly ihned. Byli jsme oba v šoku, že se nám zadařilo když naše těla stárnou a ještě k tomu přirozeně.
Byli jsme šťastni, stále se na sebe usmívali a začali plánovat, jak to bude krásné mít velkou rodinku. Jak pořídíme větší rodinné auto a přistavíme další pokojíček ať hezky má každé z dětí své soukromí.

Hned v pondělí jsem šla na gynekologii. Nabrali mi HCG, které bylo vysoké 9818,8. Na UTZ v děloze, ale vůbec žádná známka gestačního váčku. To jsem byla 39 DC. Říkala jsem si to nic, je prostě brzy něco vidět. A objednala se na další UTZ už ke svému gynekologovi, a to na 1.8.
To jsem ještě netušila, že se jí už nedočkám. V úterý večer mě začalo bolet v podbříšku. Říkala jsem si klid matko. Jsi přeci těhotná po třetí - roztahuje se ti děloha, klid. Podařilo se mi bolest zaspat. Ve středu ráno jsem šla jako každý jiný den do práce. Během pracovní doby mě bolesti v pravém podbříšku opět přepadly. Pracuji ve zdravotnictví, k práci s pacienty potřebuji sílu, tak jsem se uklidňovala, že je to tím a že se budu muset začít šetřit. V ten den odpoledne v 16 hod se bolesti opět dostavily, byly silnější a neustoupovaly. Trvaly až do rána. Manžel mě chtěl odvézt na pohotovost. Ale ja věděla, že u nás na gynekologii se maluje. Řekla jsem mu, že hned ráno na gynekologii zajdu, ať v klidu spí. Vydržela jsem do rána. Celou noc jsem nespala. Na netu jsem hledal, co to může znamenat. Dočetla jsem se o mimoděložním těhotenství. Což na mě přesně pasovalo. Říkala jsem si ne!!!! To nebude můj případ.

Ráno jsem byla smířena s tím, že skutečně asi bude. Jelikož v děloze náznak těhotenstvi je při HCG nad 1000 a mé HCG bylo o tři dny dříve bez mála 10 000.
Hned ráno jsem šla na gynekologii a prosila sestřičku o kontrolní UTZ, že se bojím mimoděložního těhotenstvi a že mě bříško dost bolí. I přesto, že se známe, řekla přijď v 9:15.
Do té doby jsem ve své ambulanci trpěla bolestí. Naštěstí pacienti v to ráno chodili minimálně, a tak jsem odpočívala a poléhávala.

Bolesti se stupňovaly. V 8:50 přišla krutá bolest. V břiše jsem cítila nezvyklé teplo a silnou bolest v celém břiše a v zádech po pravé straně. Vykřikla jsem na kolegyni "Lucinko" prosím, doprovoď mě na gynekologii, já tam sama už nedojdu. Měla jsem černo před očima, omdlévala jsem a nevnímala nic kolem sebe. Na gynekologii měli obsazeno, tak jsem si musela lehnout vedle na kardiologii, stát ani sedět už nešlo. Bylo mi jasné co se děje, co mě čeká. Ale, že budu za pár minut bojovat o život jsem netušila.
Jak jsem vylezla na kozu netuším, jak mě kolegyně vysvlékly, také ne. Ale vybavuji si neskutečně bolestivé vyšetření. A od té chvíle budu mít z gynekologické prohlídky strach snad už věčně.
Prosila jsem paní doktorku ať už vyšetření ukončí, že to neskutečně bolí. Volala okamžitě na sál ať vše přichystají, že vnitřně masivně krvácím. A že jsem zaměstnanec nemocnice. Pak už to byl šrumec i přesto, že oddělení měli rozmalované kmitali kolem mě všichni jak fretky. Tlakově jsem se držela 70/40 a díky tomu mi zkolabovaly žíly. Potřebovali co nejrychleji napíchnou dvě kanyly. Jednu na roztoky druhou na transfúzy.
Kladli mi spoustu otázek. Bylo mi zle, ale vše jsem tak nějak vnímala a snažila se spolupracovat. Souhlasy jsem také z posledních sil podepsala. Při vyřknutí mých diagnóz anesteziolog vykřikl "do háje kardiačka" jedeme na sál bez vyšetřeni to nestíháme. Mně bylo už úplně všechno jedno. I to když mi primář Jakub Mach (zlatý člověk) říkal, že mi musí říznout celé bříško tzv. laparatomii, že laparoskopicky to už nelze. Že přijdu určite o vejcovod a že mi musí dát krevní transfúze. Že jsem v ohrožení života, že to je akutní operace břicha s masivním krvácením dovnitř. Víc už si nepamatuji.
Po probuzení mi primář říkal, že to u mě nebylo ani za pět minut dvanáct. Že to bylo buď a nebo. Přiznal se, že to pro ně bylo velice stresující.

Jsem mu a nejen jemu moc vděčná za mou záchranu života. Budu se na celý svět dívat jinýma očima než doposud!!!

Holky snažilky. Hlídejte se od začatku těhotenství. Nic nepodceňujte kord, když budete mít příznaky jako jsem mělá já. Vydupejte si včasný UTZ, i kdyby jste měly být za hysterické matky. Nevyplatí se nic riskovat. Ta bolest je neskutečná. Já jsem měla štěstí. Žiju. Ale mohlo to dopadnout i ....

Dobrý den,
ráda bych se s Vámi podělila o osobní zkušenost a podpořila ty, které si prošli mimoděložním těhotenstvím a trápí se, zda se jim podaří znovu otěhotnět. Na první těhotenství jsme čekali cca 1-2měsíce a v roce 2013 se nám narodil synek. Na druhé těhotenství jsme čekali cca 2 měsíce a v roce 2015 se nám narodilo děvčátko. Na třetí těhotenství jsme nečekli vůbec. V květnu 2017 bylo zjištěno mimoděložní (odstraněn pr. vejcovod) následně 3 měsíce pauza a v listopadu 2017 opět dvě čárky na těhotenském testu. Takže i s jedním vejcovodem lze otěhotnět. Jsem živoucí důkaz.

Chtěla bych se podělit o mou bohužel čerstvou zkušenost s mimoděložním těhotenstvím. Tímto bych chtěla varovat maminky, že i bez bolesti buď levé nebo pravé strany to bohužel může být mimoděložní.

Těhotenský test jsem měla před očekávanou menstruací silný, takže to mě uklidnilo. Spoždění menstruace při mém pravidelném cyklu a pořádná dálnice. Koupila jsem si CLEARBLUE a ukázal mě i přímo týden od početí, vše sedělo.

Objednala jsem se na gynekologii a na začátku 5. týdne nic nebylo vidět, jen náznak, prý je to normální. Měla jsem trochu špinění skoro nakonci 5. týdne. HCG na začátku 5. týdne bylo 1144. Druhý den 1600 - takže vše v normálu. Žádná krev, prý je to překrvenou sliznicí, tak jsem dostala ascorutin. Vše jinak probíhalo tak jak má. Bolestivé prsa, teplota okolo 37, chutě apod. jsem měla.

Měla jsem na gynekologii přijít v 7+3 tt, ale už nedošla. Má to být dnes :-( . V 6+3 tt mě začlo bolet pod pupíkem k podbříšku, radila jsem se a koukala na diskuze, že se roztahuje děloha. Byla jsem klidnější do té doby, než jsem na toaleťáku viděla kapku světlé krve. Sedli jsme do auta a jeli do nemocnice. Měla jsem štěstí na pana Primáře, dělá ultrazvuk a říká mi, že miminko je v děloze, to mě spadl kámen ze srdce, protože od 5. týdne jsem se bála mimoděložního díky malému špinění. Pak přišel zlom...ptá se mě v jakém týdnu jste, říkala jsem v 6 a kousek, kouká na mě a říká, že to neodpovídá, srdíčko žádný, pak přišel závěr, když hledal dál. To už jsem viděla něco černého na monitoru a Dr mi říká, že musíme na sál, miminko jsem našel za dělohou a je tam i krvácení do dutiny břišní. Vzal krev a HCG zase větší - nechápal i to, že jsem přišla po svých.

Ihned následovala laparoskopie, vzali mi pravý vejcovod, do teď nechápu proč? Jen mi řekli, že to bylo kvůli vnitřnímu krvacení a aby to tam příště nespadlo. Udělali mi i revizi dělohy. V břišní dutině 500ml krve mi odsáli a do druhého dne jsem měla hadičku vyvedenou z podbříšku, kde vykapalo dalších 330ml. Přišla jsem pár vteřin před 12. Nikdo nechápal, že velké bolesti jsem neměla a chtěla domů.

Takže jsem čekala 2 miminka, jedno v děloze mrtvé, se kterým si děloha chtěla poradit sama - chtěla ho vytlačit a zařídit tak jakoby potrat a díky tomu vystrnadilo miminko se srdíčkem a to pak plavalo za dělohou.

Budeme se snažit za 2-3měsíce a doufám, že už to vyjde. S každým prdem už letím na vyšetření. Málem jsem nebyla a o krvi už ani nemluvím a miminko žádný... :-(

Nepodceňujte i MALÉ ŠPINĚNÍ!!! Přeji Vám ať máte miminko jen tam kde má být a opravdu řešte i malinké špinění. :pray:

Ve 42 letech, po téměř ročním snažení, jsem v září otěhotněla. TT byl pozitivní již 4 dny před termínem MZ. Na konci 5 TT jsem začala mít tmavě hnědé špinění. Moje Dr. měla dovolenou, objednala jsme se až na 6 TT. Na začátku 6TT mě probudilo krvácení. Jeli jsme na pohotovost, kde mi udělali odběr krve, vyšetřili a řekli, nejprve první Dr., že našla dutinku v děloze, děložní sliznice 8,8. Po výsledcích hcg bylo zřejmé, že neodpovídají hodnotám, jaké by měly být. Opět UTZ a teď zase jiná Dr. řekla, že se jí nelíbí pravý vaječník, že to vypadá na mimoděložní.

Odpoledne nástup do nemocnice, kde se to mělo okamžitě řešit. Žádné bolesti, jen krvácení. Na oddělení mi řekli, že protože nemám bolesti, budu tam dva dny, kvůli dalšímu náběru hcg. Za dva dny hcg kleslo o třetinu, takže mě poslali domů, že to vypadá na spont. potrat. Sliznice v děloze už jen 4 mm. Za další 2 dny na kontrolu hcg. Hcg zůstalo stejné, neklesalo, UTZ, na pravé straně zvětšený pravý vejcovod, takže opět příjem na oddělení, večer laparoskopie a odebrání pravého vejcovodu pro potvrzený nález mimoděložního těhotenství. Levý vejcovod v pořádku, vaječníky také. Naordinovány 4 týdny bez pohlavního styku a pak prý je to na nás. Vzhledem k věku už není na co čekat.

Přeji všem, aby se to nestalo a užily jste si svoje těhotenství s radostí a v pohodě. Už bych nepodceňovala žádné špinění a hned bych jela k Dr.

Ahoj holky,

také bych se s Vámi ráda podělila o svou zkušenost s mimoděložním těhotenstvím.

Asi před půl rokem jsme se s přítelem rozhodli, že se budeme pokoušet o miminko. Ze začátku jsem to nebrala nějak vážně, nesledovala ovulaci a prostě jsme se tulili. Představovala jsem si to trošku jednodušeji, párkrát sex bez ochrany a bude. Nic. Takže jsem začala sledovat ovulaci, koupila si ovulační testy.

Měsíčky jsem měla celkem pravidelné, vždy po 28 dnech. Ovulaci jsem dle testů měla taky ukázkově, takže zhruba 14 DC.

V červenci jsem měla po ovulaci, před MS, tak jsem si dělala TT, a byl bílý. Potom jsem standartně dostala MS, a 8.DC, si opět začala dělat ovulační testy. Jenže, na ovulačním testu byly dvě tlusté dálnice. Někde jsem četla, že ovulační testy mohou signalizovat i těhotenství, takže jsem si udělala i test těhotenský. A co se nestalo! TT byl pozitivní. Nebyla to tedy úplně dálnice, ale viditelná čárka tam byla. Byla jsem štastná, ale měla jsem velké pochybnosti, protože jsem měla přeci po MS. Na internetu jsem četla, že některé ženy i přes těhotenství mají MS, a tím jsem se také uklidňovala.

Objednala jsem se k lékaři na úterý. V neděli před lékařem jsem šla v 04:00 na toaletu, vše v pohodě, napila jsem se a šla si lehnout a začala to. Strašné křeče v břiše, nemohla jsem se pohnout, zakřičet na přítele (jelikož spal v obýváku zrovna tu noc), nemohla jsem nic. Pak jsem se tedy odhodlala a šla pro něj do obýváku, nevěděl co má dělat, lehl si ke mě, a asi po 1 hodině břicho ustoupilo, ráno jsem se vzbudila v 7 hodin a normálně šla do práce. Břicho nafouklé, nebolelo a já si myslela, že mám jen zaražené větry a zácpu.

V úterý jsem šla k lékaři, doktorka mi oznámila, že v děloze nic nevidí, že to na těhotenství nevypadá a informovala mě, že se může jednat o mimoděložní těhotenství. Vzala mi krev a měla jsem si volat ve středu, tedy následující den. Byla středa, v práci stále nafouklé břicho, nesmírná bolest u konečníku, nemohla jsem ani sedět, šla jsem na záchod a opravdu jsem myslela, že mám jen zácpu a zaražené větry. Ale nepřešlo to, v práci se musím soustředit, břicho bolelo, nemohla jsem chodit narovnaná, takže jsem si vzala půl den volno a šla k doktorce pro výsledky. Doktorka mi udělala ultrazvuk a viděla tekutinu v břiše, HCG 600, takže šup do nemocnici. V nemocnici mi udělali další ultrazvuk a zjistili, že mám krev v břiše. Šla jsem na sál. Po operaci za mnou přišel lékař, že jsem měla mimoděložní těhotenství v dutině břišní, což je pravděpodobnost 2%. Většinou se objevuje na vaječníku či vejcovodu.

Na jednu stranu jsem měla štěstí, že mi nebyli nuceni odebrat žádný ženský orgán. Po 3 týdnech HCG na nule. MS taktéž přišla a já už se opět snažím. Takže uvidíme. Snad se už nebude mimoděložní těhotenství opakovat.

Holky, opravdu, jakmile Vás jen nepatrně bude bolet břicho, zajděte za lékařem. Já přišla za 5 minut dvanáct. Opravdu to není žádná legrace.

Hezký den všem! :-)

S přítelem jsme se snažili o miminko pouhé 2 měsíce, když jsme zjistili, že se nám to podařilo.

Byl rok 2012, květen. Prvním dojmem bylo, že se test gravidity mýlí, neboť v den plánované menstruace normálně dorazila. S menstruací po týdnu přišla i bolest na levé straně břicha. A test opět pozitivní. Náhle se přidala bolest kolene a začalo mi být čím dál tím hůř. Návštěva lékaře už se nemohla odkládat. Na internetu bylo k dočtení, že by mohlo jít o mimoděložní těhotenství, ale při tom prý bolí rameno na dané straně, takže asi to bude něco jiného. U lékaře po odebrání krve a vyšetření bylo zjištěno, že jsem gravidní, ale plod není vidět a když přišly výsledky krve, už bylo jasno, že jsou hodnoty hcg tak vysoké, že se jedná o mimoděložní těhotenství. Okamžitě jsem nastoupila do nemocnice. Tam čekali do druhého dne na nový operační den. Druhý den jsem tiše trpěla bolestí, protože podle lékařů to nebylo vůbec akutní. Na řadu jsem se dostala až v 11. hodin. Operace proběhla v pořádku. Na dotaz, zda budu moci mít vytoužené miminko mi bylo řečeno, že jsem přišla o jeden vejcovod a záleží na funkčnosti druhého.

Po propuštění z nemocnice jsme se pokusili o miminko znovu. Byl rok 2013, květen. Těhotenství s mírnými komplikacemi, ale jinak vše jak má být. Na svět vykoukl chlapeček, který se měl a má čile k světu. Ale jelikož nejsme s přítelem ani jeden z rodiny jedináčků, toužili jsme po sourozenci pro prvorozeného.

Byl rok 2015 prosinec. Když jsem měla tušení a udělala si těhotenský test, test byl pozitivní. Můj gynekolog měl před dovolenou, a tak jsem se rozhodla, že dorazím až po novém roce a už bude na ultrazvuku vidět i plod. Bohužel, opět něco bylo špatně. Při odpoledním spánku s prvorozeným mne vzbudila nutnost na malou. Snažila jsem se vstát, ale projela mnou v podbřišku tak ukrutná bolest, že jsem vstát nemohla. Mám vysoký práh bolesti, ale tahle bolest mě ovládala. Po 15-ti minutách snažení jsem se doplazila na WC. Při potřebě jsem se svíjela bolestí. Než jsem se odplazila zpět do postele, přijel přítel z práce a nechápal co se děje a jak mi má pomoci, neboť jsem nemohla ani mluvit. Pomohl mi tedy zpět do postele. Po necelé hodince se mi trochu ulevilo, tak jsem situaci neřešila. Přítel se synem odjeli na návštěvu a nechali mě spát. Do rána už mi bylo veseleji, a tak jsem usoudila, že jsou to pouze jak se říká "zaražené větry". Nasedla jsem se synem do auta zajela za maminkou a ta odtušila mimoděložní těhotenství . To jsem zavrhla, protože přeci vím nejlíp jak vypadá. Neshoda o diagnóze mě donutila zajet za kamarádkou vzdálenou 10 km.

Když jsem přijížděla k jejímu domu, už jsem cítila opět tu silnou bolest. Ale šla jsem na návštěvu, tak přeci nemůžu vypadat špatně. Syn z auta utekl a chtěl si hrát na honěnou. Celkem nepříjemným hlasem jsem ho zavolala zpět, naštěstí poslechl. Dorazili jsme dovnitř bytu kamarádky, já se sesunula na zem a občas jsem něco pípla. Káva, co připravila kamarádka, zůstala nedotknuá, protože jsem už druhý den kvůli bolesti nemohla jist ani pít. Po hodince už kamarádka strachy nevěděla co dělat, a tak mi chtěla zavolat rychlou. Jenže není to tak jednoduché, když s sebou máte téměř dvou roční dítě a s tetou nevydrží nebo spíše ona s ním. Tak hurá zavolat mamince, jestli se postará. Hurá, vyšlo to! Maminka přijela celkem rychle, jen my jsme se nemohli z bytu dostat. Bolest mě držela v zajetí. Přes zatnuté zuby jsem to dokázala a byla odhodlána jet do nemocnice na vyšetření. Ačkoliv maminka zaslavila přímo před hlavními dveřmi, byla to v mých očích dálka. Dorazila jsem na recepci, optat se, kde najdu gynekologii a paní ukázala na 15 kroků vzdálené dveře a já byla v koncích, nemohla jsem udělat už ani krok. Poblíž stál zřízenec, který si mě všiml a pomohl mi. Zaťukal, sestra vylezla a vyhrkla, že jde volat lékaře. Lékař dorazil, nařídil lehnout na lehátko a ultrazvukem začal vyšetřovat. Po 3 minutách volá na sestru, ať objedná okamžitě sál a zřízence. Zeptala jsem se co se děje a on mi sdělil, že mám v břiše tekutinu. A hurá, už mě vezou na pokoj, kde mne připravují na operaci a okamžitě odváží na sál. Po probuzení jsem okamžitě chtěla vědět co se stalo, ale dočkala jsem se až druhý den. Přišel lékař a říká: "Víte, ono vás tam mělo co bolet, měla jste vnitřní krvácení a začala jste upadat do šoku. Přijela jste akorát včas, o hodinu déle mohlo být pozdě.". "Trhlina, ze které jsem krvácela, se udělala na vaječníku, kde se i usadilo oplodněné vajíčko, které jak rostlo, protrhlo blanku na vaječníku."

Tak jsem prodělala druhé mimoděložní těhotenství. Můj gynekolog kroutil hlavou, že už slyšel za léta praxe co tuto práci dělá o mimoděložním těhotenství na vaječníku, ale já jsem jeho jediný případ.

Krásný den děvčata, rozhodla jsem se přispět i já se svou zkušeností, vzhledem k tomu, že sama jsem v nelehkých chvílích hledala příběhy a události dalších "kolegyň". ;-) Pro začátek bych jen některé tápající, která si tyto řádky bude možná číst, poradila, aby podezření na mimoděložní těhotenství nebrala na lehkou váhu. Ačkoli naše lékařství je dnes již na mimořádné úrovni, pořád jde o zdraví velmi nebezpečnou situaci!

Letos v únoru jsem dostala v pravidelném termínu měsíčky, ale menstruace byla velmi krátká a slabá. Asi o týden později následovalo opět podobné krvácení. Myslela jsem si, že jde pouze o poruchu v cyklu, cítila jsem se dost unavená, ale přisuzovala jsem to vrcholení zimní turistické sezóny, kdy máme s mužem nejvíc práce na penzionu. Přesto asi zahlodal nějaký červíček, jinak mám menstruaci vcelku pravidelnou, nebo se možná ozvala intuice, každopádně jsem si udělala těhotenský test, který mi zbyl z dřívějších dob. Byla na něm trochu slabší, ale velmi zřetelná druhá čárka! Byla jsem překvapená, ale ráda, protože je mi 29 let a s manželem jsme početí nechali volný průběh, nijak jsme se nechránili a v podstatě čekali, kdy se zadaří. Nechtěla jsem se ale předčasně radovat, a tak jsem počkala dva dny a koupila další test. Čárka byla stále přítomná, tak jsem za další dva dny vyrazila ke své doktorce.

Vzhledem k nejistému datu posledního krvácení, protože jsem jej měla tak nestandardní, mi moje gynekoložka nedokázala říct, zda jde opravdu o těhotenství v prosperujícím stádiu, či jde o zamlklé těhotenství nebo něco jiného, na ultrazvuku nebylo nic vidět, zašla jsem na odběr krve a objednala mne tedy na kontrolu o týden později. Bohužel, ani o týden později žádná změna a hladina hcg se paní doktorce nějak nezdála, navíc měla paní doktorka pocit, že něco nestandardního vidí na levé straně. Poslala mne pro jistotu do nemocnice na ambulanci ke zhodnocení, zda jde pouze o cystu, kterou tam mám již delší dobu a která trochu zakrývala výhled, nebo například o možnost mimoděložního těhotenství.

Na ambulanci v nemocnici byl pan doktor, který neviděl tedy zhola nic, ale vzhledem k hladině hcg se domníval, že jde o zamlklé těhotenství. Doslova mi řekl, že ale stejně v podobné situaci nikdy nemůže vyloučit mimoděložní těhotenství a že by si mne tam kvůli tomu měli přes víkend nechat (byl pátek). Že by však stejně se mnou nic nedělali a ať se přijdu ukázat v úterý ráno. Mám být v klidu a kdybych se cítila jakkoli sebeméně špatně, ať ihned přijedu. Do zprávy musel uvést, že jsem podepsala revers. Tohle všechno jsem brala jako běžný postup, nejsem zdravotník a přistoupila jsem k tomu tedy ve stejném duchu, jako pan doktor. Kromě únavy jsem se necítila nijak špatně, pravdou je, že jak jsem se cítila dobře, možnost mimoděložního těhotenství mě vůbec nenapadla, jako pan doktor jsem vzala za své, že jde o "neuchycené" těhotenství. Takže jsem pár apartmánů manželovi pomohla uklidit, nic jsem nenosila, pouze jsem uklízela v koupelnách a vytírala. V neděli jsme se rozhodli přespat u našich a zajet na návštěvu. Řekli jsme si, že si uděláme u nich volné dva dny a v úterý zajdu do nemocnice na kontrolu.

Cestou k našim mě z ničeho nic začaly příšerné křeče do břicha. Nikdy jsem nezažila podobnou bolest a věděla jsem, že je zle. Chvilku jsem si myslela, že je to možná žlučník (to se mi občas stává), ale bolest neustávala, spíše naopak a byla v podbřišku. Manžel na to dupnul a mířili jsme rovnou do "mé" nemocnice, ačkoli jsme měli před sebou ještě cca 60 km. Tam mě doprovodil na ambulanci, kde si mne rovnou nechali na příjem. Neměla jsem s sebou skoro nic, ani noční košili, všechno mívám pro případ návštěv u našich, tak jsem si vzala jen čisté spodní prádlo a kartáček. :-) Tudíž jsem měla možnost zjistit, že pobyt v nemocnici není wellness pobyt a fakt tam nedostanete ručník a župan... :-D Bolesti sílily, prohlédla mne paní doktorka, ke které chodím do COP a nic moc neviděla, nějakou volnou tekutinu, ale asi spíše jakoby z prasklé cysty. Přijali mne tedy na pokoj, že se na mne cca za půl hodiny zajde podívat starší pan doktor. Mě se chtělo strašně na záchod, kde jsem málem bolestí zkolabovala. Opravdu jsem nezažila nikdy, nikdy horší bolest, měla jsem pocit, že mi musí všechny vnitřnosti vystřelit ven rovnou z těla. Začala jsem tam příšerně sprostě nadávat, z čehož mé spolubydlící pochopily, že mám asi velké bolesti a zazvonily na sestru. Okamžitě přišel pan doktor, vzal mne na velký ultrazvuk, vysvětlil, že není zřejmé, co za volnou tekutinu v břiše mám a o co přesně jde, ale že stojí za to se do břicha podívat, že pokud půjde o mimoděložní těhotenství, vezme mi vejcovod, ale bude se snažit se tomu při nejlepší vůli vyvarovat. Byl skvělý, profesionální, vše mi vysvětlil a choval se velmi klidně, což jsem potřebovala.

Ihned mne připravili na sál a musím říct, že v té bolesti byla chvíle usnutí pod narkózu jednou z nejpříjemnějších chvil za poslední půl rok! :-D Probudila jsem se a byla mi šílená zima, klepala jsem se, až jsem nadskakovala na lehátku, ale bylo fajn cítit, že už mě nic nebolí. Slyšela jsem, že pan doktor telefonuje s mým mužem, ale moc jsem mu nerozuměla. Jen jsem pochopila, že se snaží domluvit, aby za mnou i přes karanténu kvůli chřipkové epidemii manžel mohl na návštěvu, ale neprošlo to u sestřiček. :-) Pak mi vysvětlil, že jsem krvácela do břišní dutiny, což je velmi nebezpečné a že jsem ztratila litr a půl krve, budou mi tedy dávat dvě transfúze. Že šlo již v podstatě o život a měla jsem to za pět dvanáct. Taková operace je i pro samotného operatéra velmi náročná a stresová, i přesto mi pan doktor nechal "vše na svém místě", oba vejcovody mám a zbylo mi jen pár jizviček. Měla jsem na pana doktora velké štěstí a jsem mu moc vděčná za péči, kterou mi věnoval. I jinak o mě bylo velmi hezky postaráno a já si tři dny po operaci vybrečela, že chci domů (bez návštěv se to fakt nedalo). I přes negativní situaci jsem měla příjemné období, protože o mě doma všichni pečovali a nechali mě odpočinout, což bylo v mém případě nezbytné. Byla jsem ještě dost dlouho unavená, brala jsem železo a musela dodržet přísné šestinedělí. Měla jsem doporučeno otěhotnět až 3-6 měsíců po zákroku, ale vzhledem k tomu, že patřím do rizikové skupiny, podstoupila jsem ještě konizaci děložního čípku minulý týden a příští rok už doufám, že přijde miminko. Tento rok je snad vše zlé za mnou.

Fuj, to je dlouhé, ale třeba vám to pomůže pro ilustraci ve vaší situaci.

Děvčata, nezanedbávejte se a neberte nic jako banalitu. Berte se v otázce zdraví vážně. Nemáme nakonec nic než sebe. Moje příští těhotenství od prvního dne proležím a užiju si a budu tlustá šťastná matka. Už se na to těším.

Bylo mi 28 let, když jsme se s přítelem rozhodli, že vysadím HA a zkusíme to. Nedařilo se to, ale říkali jsme si, že to necháme "přírodě" a v loni v Březnu 2015 (to už mi bylo 30) mi vynechala MS, udělala jsem TT test a byl pozitivní, jupí řekla jsem si, objednala jsem se k Dr. a začal kolotoč UTZ, krev, výsledky a dokola. Moje Dr.,vyslovila podezření na mimoděložní. To už byl začátek Dubna 2015. Poslala mě se zprávou do FN, kde měli daleko lepší UTZ, než má moje Dr., udělali mi ho a hned na obrazovce přede mnou jsem viděla maličký plod a bijící srdíčko v pravém vejcovodu!

Ihned mi Dr. vypsal zprávu a převezli mě na pokoj, kde jsem s přítelem čekala, než mě vezmou na sál. Hrozný, byli jsme v šoku, nevěděli jsme co nás čeká, chtělo se mi brečet i smát se dohromady. Pocity jako na horské dráze. Léčba, rekonvalescence, atd. Nástup do práce - všechno jsem zvládla, zatla zuby a šla dál i navzdory vyptávání se kolegyň, nechtěla jsem se o ničem s nikým bavit. V Září 2015 opět zpoždění a na TT testu pozitivní výsledek - lekla jsem se a hned se objednala k Dr., objednala mě na konec 7tt, a já začátkem 7tt začala silně krvácet, jeli jsme na pohotovost - Dr. konstatoval, že se jedná o samovolný potrat. A od té doby je to 6 měsíců a nic.

Tak jsme se rozhodli pro centrum asistované repro. v Plzni. A protože mám levý vejcovod, tak první pokus bude IUI, tedy inseminace. Toto nás teprve čeká za cca 14 dní. Snad se také dočkáme dobrých zpráv a miminka. Opravdu by si každá žena měla svého zdravého těhotenství bez komplikací ohromě vážit! Co já bych za to dala.

Moje čerstvá zkušenost:

Po 3 dnech vynechané MS jsem našla na testu ducha. Po po týdnu vynechání tam už byly krásné dálnice. Měla jsem radost a na ultrazvuk chtěla počkat, aby bylo něco vidět.

Když jsem byla v 6+1 tt, začala jsem špinit. Před tím tmavě hnědou krev a velmi málo. Později už krev byla světlejší a bylo jí víc. Dostala jsem strach a šla vyděšená na gynekologii.

Na UTZ doktor bohužel neviděl nic. Poslal mě tedy do nemocnice, kde mi z krve zjistili vysoké Hcg. Hospitalizace byla téhož dne. Nevěděli, zda se jednalo o samovolný potrat, nebo mimoděložní těhotenství. Druhý den hodnoty Hcg divně stouply, tudíž mi hned večer provedli laparoskopii s odstraněním vejcoovodu, který už plod narušil. Pan doktor řekl, že už se trochu krve vylévalo do břicha. Já i tak neměla žádné bolesti. Takže jsem měla velké štěstí, že jsem přišla včas.

Je mi 23 let a děti ještě nemám, ale neházím flintu do žita. Za 3 měsíce se budeme snažit opět.

Po psychické stránce na tom nejsem nijak zle, snažím se být optimistka. Teď mně spíš bolí v místech vpichů, ale každý den je to lepší.

Při dalším zjištění těhotenství půjdu k doktorovi co nejdříve, i kdyby zbytečně. Co by mělo také varovat jsou slabé čárky na testu již po vynechání MS.

Přidám své hodně čerstvé informace.

V dubnu jsem vysadila antikoncepci, dostala jsem po ní klasickou menstruaci a zbytek jsme nechali na volno přírodě. Další měsíc bylo 14 dní zpoždění, testy negativní, tak jsem šla na kontrolu na gynekologii, kde nic nebylo, a tak jsem dostala "vyvolávačku".

V červnu jsme jeli na dovolenou a měla jsem to někdy v její půlce dostat, opět menzes meškal, testy negativní, ale řekla jsem si, že tentokrát to nechám přírodě, ať přijde sama. Přišla až asi za 55 dní od předchozí. Byla to klasika jako vždy, čtyři dny, žádná výjimka.

Jenže další týden mě začalo bolet v podbřišku, jakoby měl menzes přijít znovu. Občas jsem i zašpinila, jinak byly jen bolesti, které se stupňovaly, ale jen jakoby do silnějších menstruačních, nic šíleného to nebylo.

Přišlo mi to už divné, tak jsem si zašla na gynekologii, kde mi udělali testy HCG. Vyšlo pozitivní 233, ale na UTZ nebylo nic vidět, kontrola tedy za 48 hodin. Na další kontrole HCG stouplo na dvojnásob a v děloze opět nic, takže za dva dny mám přijít zase.

Šla jsem tedy znovu na kontrolu a ještě než byly výsledky krve si mě nechali v nemocnici na pozorování, protože na UTZ něco za pravým vaječníkem bylo vidět. Po hodině výsledky HCG, které kleslo o hodně, tak zase na UTZ, kde už byla volná tekutina v děloze, a tak jsem do hodiny šla 3.7. na sál.

Dnes jsem dva dny po operaci dorazila domů, bez pravého vejcovodu a doufáme s manželem, že když nevyšel první pokus, tak vyjde další. :-)

Poslední MS byla 23/5, červen a MS stále nikde huráá povedlo se po 3 měsících. První test //, druhý den zase // malinko silnější. Jupííííí <3, za dva dny třetí test. Hmm malinko slabší, ale to nevadí, je to jiná značka. Další den na testu sotva viditelný duch. No nazdar, začla jsem tušit, že nebude vše OK. Na gyndě mě objednala až za týden, a to nevydržím.

Sobota - tmavě hnědý výtok. Ptala jsem se na názory a odpovědi typu: to je v poho taky jsem měla, já mám celé těhu výtok hnědý buď v poho...

Nedělě 28/6 - výtok přešel ve špinění, směr nemocnice. Krev 275,5 IU Hcg paráááda, potvrzeno doktorem, budeme mít přírustek. Na utz nic, uklidněná doktorem, že vidět je až kolem 1000IU se zprávou pro OG a žádostí na kontrolní odběr a UTZ mě poslal domů. :)
Středa 1/7 - hurá, kontrola u OG, hcg by už mělo být vysoké a měla by jít naše žížalka už vidět. Ano na UTZ opravdu něco bylo, ale ještě nedokázala potvrdit, zda se 100% jedná o mimíska. Krev? Na co? Až za týden. Ale uděláme stěry z čípku, jelikož jste stejně měla mít preventivku. Můžete špinit a mít bolesti jako při MS.
Sobota 4/7 - zase špiním a lehce pobolívají vaječníky, no co už, to asi těmi stěry.
Nedělě 5/7 - špinění přešlo ve slabší krvacení. Fajn ještě chvíli počkám a kdyžtak zase nemocnice (nechci být ale za histerku). Odpoledne na wc sundám kalhotky a na vložce něco. Část rudá jako sliznice při MS část šedá. A je to v hajzlu. :( Jedeme do nemocnice. Odběr hcg 950 IU. Počkat, to je nějak málo na to, že před týdnem bylo 275. Ano, ale mohlo odejít s potratem. Děloha prázdná. V úterý přijďte na kontrolu.
Uterý 7/7(prý šťastné datum) - odběr krve. Hodina nervozního pošlapovaní. Hcg 1295 IU. A nastal kolotoč! Podepsat spousty papírů, EKG, anesteziologie, kapáky, antibiotika a čekat, kdy se uvolní sál. Cca ve 12:40 jdeme na to. O hodinu později: "Paní B. jste po operaci." Vše mě bolí, je mi zle, na dospáváku se dožaduju sestry, ať mi řekne, co mi teda bylo (zda mimo nebo čistili dělohu nebo co).Já nevím, já na sále nebyla.

Středa 8/7 - vizita. "Tak co, jak vám je?" Vše mě bolí. Doktor se na mě podíval a tonem, jako by říkal, že na oběd bude řízek, řekl: "Bylo tam mimoděložní, vzali jsme vám pravý vejcovod". No paráda, fakt! :-S Plod byl velikosti 1,5 x 3 cm a začínala se uvolňovat už krev. Opravdu za 5 minut 12.

Hledala jsem už před tím něco o mimoděložním a všude se pssalo o velkých bolestech a velkém krvácení. Jak jsem sama poznala, není to pravda. Takže radši opravdu budu za hypochondra a histerku, ale radši pojedu 100x zbytečně, než jednou pozdě.

A ještě jedna věc, berte každá své těhu jako zázrak a ne jako samozřejmost. Taky jsem si říkala, že přece jedno dítko mám a bylo vše OK takže se mě přece potrat nebo GEU týkat nemůže. Omyl.

K jizvě po císaři přibyly další 3 menší, ale s větší jizvou na duši. Sedím, přemýšlím proč my, jaká je pravděpodobnost, že to příjde zas, zda bych to podruhé zvládla, zda vůbec podruhé do toho půjdeme. Strašně bych chtěla, leč strach je potvora.

Na začátku těhotenství, kdy ještě nebylo lékařem vše potvrzené, jsem začala špinit. Celá vystrašená jsem jela na pohotovost, kde mi po prohlídce řekli, že je to mimoděložní těhotenství, protože v děloze nic není. Já věděla, že mám dlouhý cyklus (35 dní) a že ovulace byla později (dělala jsem si ovulační testy), ale lékař mě pomalu hned hnal na sál.

Odmítla jsem s tím, že chci raději pár dní počkat a udělala jsem dobře. Dnes mám díky svému rozhodnutí zdravou dcerku! :-)

S manželem jsme se rozhodli, že si pořídíme třetí dítko. Jelikož jsem kojila, nedávali jsme tomu moc šancí, že by se rychle zadařilo, zvlášť když první dcera trvala 22 měsíců a druhá 14 měsíců.

Po 4 měsících snažení se ale menstruace najednou nedostavila. Po 7 dnech vynechání jsem si udělala těhotenský test, byl ale negativní. Ani náznak druhé čárky. Vypustila sem to z hlavy. 9.den po očekáváné ms jsem začala krvácet. Myslela jsem, že je to menstruace. Jenže sem krvácela stále stejně, týden, dva, tři. Třetí týden už se mi to nezdálo, navíc se přidala bolest v podbříšku, takže mne manžel odvezl do nemocnice k mému gynekologovi. Ten na ultrazvuku viděl krev v břiše, ale nic jiného. Takže mi nabrali krev a udělali test. Bohužel potvrzené těhotenství |-| |-| |-|.

Hodinu po tom, co jsem byla u dr v ordinaci, jsem už ležela na sále napíchnutá a čekala na zákrok. Na sále jsem byla cca hodinu, verdikt: mimoděložní těhotenství v pravém rohu děložním, neboli kornuální gravidita. Jde o velice vzácnou formu mimoděložního těhotenství (asi 3% všech mimoděložních těhotenství). Odebrán mi byl i pravý vejcovod, a z břicha odsáto větší množství krve. |-| |-| :-| :-| Takže to bylo ani ne za 5 minut 12, ale asi přesně ve 12 |-|.

Druhý vejcovod je naštěstí v pořádku, tak snad jednou to třetí dítko budeme mít. :)

Zdravím všechny, co hledají informace o mimoděložním těhotenství.

V červenci 2014 jsem prodělala SP v 6+4.

13.10 jsem naśla // , ale v 5tt jsem začala hnědě špinit, na ultrazvuku nic. Odebrali mi krev na hcg. Pak jsem začala slabě krvácet. Za pár dni znova a to se zjistilo, že se vůbec nezvýšllo a že opět SP. Opět jsem šla na krev a za pár dní jsem si zavolala k doktorovi o výsledek. Povídám, že jsem ještě nepotratila a krvácím méně. Pan doktor mi oznámil, že hcg se zvýšilo a ať přijdu. Na ultrazvuku dlouho hledal, ale nebyl si jist, že něco na pravé straně je, že to asi bude mimoděložní a ať jedu do nemocnice. Tam udělali hcg, které se opět zvýšilo. Na ultrazvuku špatně vidět, také se domnívali, že to bude asi na pravé straně.

4.11.14 laparoskopie - pravý vejcovod pryč. Upozorňuji, že bolesti jsem žádné neměla.(zatím, byla jsem 7+1). Nyní čekám co bude dál.

Je to už nějakou dobu zpátky. Menstruaci jsem měla všelijakou, takže když se zpozdila nebylo to nic neobvyklého. Jeden den mě začalo pobolívat břicho, říkala jsem si, že se asi hlásí vaječník, jenže ta bolest se při určitém pohybu zvětšovala a ulevilo se mi akorát v předklonu. Měla jsem obavy, aby to nebylo něco vážnějšího a šla jsem ke gynekologovi. Ten mi řekl, abych si nejprve udělala doma těhotenský test a pokud by byl pozitivní, tak že mě pošle na ultrazvuk. Test pozitivní byl, tak jsem šla na ultrazvuk, kde se potvrdilo mimoděložní těhotenství, okamžitě mě poslal do nemocnice, kam jsem přišla jak se říká za pět minut dvanáct. Celou noc mě hlídali a ráno mě vezli na sál. Když jsem se probudila po narkóze, doktor mi říkal, že embryo mělo už cca 2 cm a že museli odebrat celý pravý vejcovod. A aby toho nebylo málo, za rok téměř na den se mi tohle stalo znovu, takže mi odebrali pro změnu levý vejcovod.

Jediné, co bych doporučila ostatním, nepodceňovat jakoukoliv změnu a především nezvyklou bolest v oblasti vaječníků. Těhotenské testy nejsou tak drahé a jistota je jistota. Protože, kdybych přece jen k lékaři kvůli bolesti nešla, už bych tady nebyla.

Když jsme se s manželem rozhodli podstoupit umělé oplodnění, tak jsem netušila, co mě všechno čeká. Vyhledali jsme kliniku s výbornými výsledky a šli do boje. Spousta prášků, čekání na menstruaci, poté začátek stimulace - čili píchání injekcí, ultrazvuky, plánování, odběr vajíček pod narkózou a konečně embryotransfer!

Nekonečné, čtrnáctidenní čekání na test z moči byl dlouhý, ovšem zkrátilo jej velmi nepříjemné zjištění večer na WC 11. den po ET, že slabě krvácím. Od dalšího dne od rána jsem si dělala testy, čárky slabounce sílily, ovšem krvácení se rozjelo. 14. den jsem absolvovala krev a HCG potvrzeno 114, poté jsem chodila co dva dny na kontrolní odběry a ono rostlo - dvakrát tak, ale stále tu bylo to krvácení a stále naděje. Dny ubíhaly hrozně pomalu, byly plné myšlenek, zda se to povedlo či nikoliv, nejhorší je nevědomost a dělání si planých nadějí :-(

A pak to přišlo. V práci šílené křeče, že jsem se téměř plazila po zemi, ihned jsme s manželem jeli do nemocnice, kde mi řekli podezření na mimoděložní těhotenství, absolutně jsem si to nechtěla připustit, vždyť se určitě jen spletli!!! HCG bylo 1000 a nebylo nic v děloze, počkali dva dny jak naroste. Po dvou dnech bylo 1400 a stále nebylo nic vidět a už jsem mazala na laparoskopii.

Nikomu bych nepřála ty pocity, které se ve mně míchaly. Vždyť je to nespravedlivé, je to vymodlené těhotenství, všechny ty hormony a injekce, tak proč musí mé embryjko zemřít.

Laparoskopii jsem zvládla, s pomocí mého manžela jsem se celkem rychle vzpamatovala a beru to jako zkušenost, beru to jako součást mě samé. A i když se teď naštěstí už blýská na lepší časy (nechci ještě nic zakřiknout ;-) ), tak vždycky si na to moje první "mimo" vzpomenu s láskou...

Za měsíc to bude rok, co jsem taky prodělala mimoděložné těhotěnství a i já jsem se rozhodla taky napsat jak to všechno bylo...

Těhotenství bylo neplánované, ale já jsem se i tak těšila, když jsem si udělala testík. Měla jsem těhotenské příznaky, tak jsem si udělala test, který byl pozitivní. Byla jsem šokovaná, ale zároveň jsem se těšila. Druhý den jsem začala slabě špinit, ale nějak jsem si z tono nic nedělala a nemyslela jsem si, že je něco špatně, protože jsem špinila i u prvního normálního těhotenství.

Ještě v ten den se špinění zastavilo, tak jsem byla v klidu. Druhý den jsem ale začala krvácet a to už jsem tak v klidu nebyla, tak jsem volala Dr. a řekla mi, že mám počkat do dalšího dne, jestli se krváceni zastaví, že možná ani těhotná nejsem a měla jsem jenom vadný test a spustí se normálni menstruace a že může jít taky o samovolný potrat a kdyby se nic nezměilo a stále bych krvácela, tak mám přijít.

Ještě ten večer jsem si udělala další test a druhý den ráno další, byl pozitivní a stále jsem krvácela, řekla bych, že ještě více a vůbec se to nepodobalo menstruaci, tak jsem šla k Dr., ta mi dala žádanku na HCG, ale ten den jsem už nestíhala, tak jsem šla druhý den ( to byl pátek ) a pondělí jsem měla jít zase ke svojí Dr. pro výsledky. Pondělí jsem tam teda šla ( stále jsem krvácela), podle HCG jsem byla těhotná, ale na UTZ nebylo nic vidět, tak mě okamžitě poslala do nemocnice na vyloučení mimoděložního těhotenství. V nemocnici si mě nechali, udělali UTZ a udělali kyretáž, mysleli si, že jde o samovolný potrat. Ve středu mi zase vzali krev na HCG a testy podle HCG byly stále pozitívni, tak že jsem byla stále těhotná, okamžite mě brali na laparoskopii, že to tam určitě někde je a že to musí najít. Měli pravdu, bylo to v pravém vejcovodu, takže mi vzali celý pravý vejcovod a hned zkontrolovali i ten levý a že druhý je v uplném pořádku, bez srůstů a že by neměl být problém s otěhotněním.

Stále mě straší strašák, jestli se to nezopakuje. V nejbližší době se chceme znovu snažit o miminko, tak doufám, že bude všechno v pořádku a my se dočkme... :-)

Ráda bych popsala mou čerstvou zkušenost s mimoděložním těhotenstvím. V září 2013 jsem podstoupila revizi dělohy po spontánním potratu v 7.tt. V prosinci jsme se znovu začali snažit o další těhotenství.

V březnu mě asi tři dny před očekávanou menstruací začalo bolet břicho a špinila jsem. Připisovala jsem to tinktuře s jeřábu ptačího, kterou jsem začala užívat asi dva dny předtím. Pak se dostavila menstruace normální intenzity i délky, nicméně po jejím skončení jsem i dál některé dny špinila, některé více, některé méně a někdy vůbec, jako na houpačce. Shodou okolností jsem si i přesto několik dní po MS udělala ovulační test a ten byl pozitivní, za dva dny také a za další dva opět. Začalo mi to být podezřelé a udělala jsem si ještě těhotenský test a ten byl také pozitivní. Čárka tam byla, nebyl to duch, ale dost dlouho trvalo, než vylezla, prostě se chovala jinak než když jsem byla předtím opravdu těhotná. To už jsem byla objednaná k doktorce, ta mě prohlédla, našla mi cystu na vaječníku, vzala krev na hcg, předepsala thiamin. Druhý den mi volala výsledek hcg 165 a kontrola za 5 týdnů.

I přesto jsem si ale za čtyři dny udělala znovu test, čárka opět velmi slabá, mezi tím mě dost pobodávalo v levé straně podbřišku a to hlavně při dosednutí a při močení. Nacpala jsem se doktorce do ordinace znovu i přesto, že se sestře moc nechtělo mě vzít. UTZ ukázal cystu o dost zvětšenou, hcg 393, ale sliznice nebyla nijak zvýšená, takže dr. mimoděložní těhotenství vylučovala.

Den poté mě chytla intenzivní bolest podbřišku s tlakem na močový měchýř a konečník, která tak za 20 minut polevila. Nový UTZ za další 4 dny ukázal cystu zmenšenou, hcg 429 a dr. mě poslala do nemocnice na pozorování. Tam na UTZ nic nenašli, poslali mě ještě na noc domů, ráno nový UTZ, opět nic vidět a hcg 690.

Další den jsem podstoupila laparoskopii. Při ní mi byl odebrán pravý vejcovod, ve kterém pravděpodobně bylo mimoděložní těhotenství (čemuž svědčí i klesající hcg po operaci), velikostí prý odpovídalo mému nízkému HCG, proto nebylo na UTZ ještě vidět. Dál mi zresekovali pravý vaječník, na kterém byla cysta, odstranili čtyři ložiska endometriózy v pravé části podbřišku a udělali kyretáž děložní sliznice. Levý vaječník prý nevypadá nic moc, ale doufám, že i přesto se vzchopí a bude fungovat jak má.

Zajímavé je, že problémy byly objeveny hlavně na pravé straně, ačkoli mě celou dobu pobolívalo spíš vlevo!

Rada pro všechny: Rozhodně nepodceňovat příznaky, i když se u vás nesejdou všechny (viz. u mě normální menstruace a nízká sliznice dělohy) a nedat na doktora, pokud se vám něco nezdá, jde tady především o váš život!!!

Udělala jsem si test a byl pozitivní, ale druhý den dorazila ms. Tehdy jsem vyděšeně letěla na pohotovost, doktor se mi vysmál se sestrou a o týden později ke své doktorce s pozitivním testem, která na mě koukala jak z jara...:-) Dle testů jsem měla nízké hcg - nazvala to chybou laboratoře, za pár dalších týdnů jsem skončila hospitalizovaná v porodnici, kde mi vzali levý vejcovod.

Otěhotněla jsem za rok po tomto mimoděložním těhotenství, druhé dítko jsem počala hned. Moje kamarádka takové štěstí bohužel neměla - už má za sebou druhé mimoděložní :-(

Tak také přidávám svou zkušenost. Mimoděložní těhotenství mě potkalo dvakrát, ale napíšu vám první, které mi obrátilo pohled na život.

S manželem jsme druhé dítko neplánovali, takže jsem ani netušila co se děje. Menstruaci jsem měla normální, nic mě nebolelo. Pomáhala jsem babičce udržovat dům, zahradu a zvířectvo, když byla v nemocnici. Padla jsem doma vždy vyčerpáním, ale nic jiného mi nezbývalo.

Bylo léto a velká horka, tak i po vyčerpávajícím zápřahu se jelo k vodě. Řádili jsme jako děti a v tom se to stalo. Najednou se mi zatočila hlava, hlasy poodstoupily a já slyšela své srdce jak se rozbušilo, klekla jsem na kolena a čekala co se bude dít. Když jsem si uvědomila, že něco není v pořádku, přesunula jsem se do stínu, kde jsem zvracela, ale nic mě nebolelo. Jen ten zvláštní pocit na omdlení zůstával. Po půl hodině jsme jeli domu. Doma se to zhoršovalo. Tak jsme jeli na pohotovost, kde mi řekli, že mám úpal, dostala jsem včeličku a čípky a naklusala jsem domů.

Další dny byly zas normální, jen jsem teda neměla chuť na jídlo. A za den jsem do sebe dostala jen jeden rohlík a 3-4 lity vody. Za tři dny znovu záchvat, opět pohotovost , stejný verdikt. To už i váha šla pomalu dolů, ale stále bez bolestí, jen se dostavila zase menstruace. Stále nic nenasvědčovalo tomu, že bych mohla být těhotná. Na potřetí jsem zašla za svým doktorem, ten mi jen napsal vitamíny a také to neřešil. Já už pomalu nic nejedla, váha během 14 dnů šla o 12kg dolů. Vypadala jsem hrozně, oslabením jsem nedokázala ani zvednout hlavu, když jsem chodila a to jsem ještě běhala kolem zahrady a 5 leté dcerky.

Až mě napadlo si koupit test. Ano, bylo to tam, čárka šla vidět hned než kontrolní čárka. Tak jsem věděla, že musím zajít za mou doktorkou na druhý den. Ale to jsem nevěděla, že dostanu další záchvat, že jsem se celá třepala. Na pohotovosti mi změřili tlak a poslali na kontrolu srdce, řekla jsem, že jsem podle testů těhotná a že další den jdu k lékařce. Tak mi dali zas jen včeličku a frčela jsem domů.

Ráno jsem už seděla v čekárně, vzali mě hned, když mě doktorka viděla, hned mi pomohla lehnout a udělala ultrazvuk. Jasné v děloze nic nebylo a ani ve vejcovodech. Neváhala a okamžitě mě posla a do nemocnice.

V nemocnici mi nabrali krev na hcg, udělali testy, ultrazvuk a čekalo se na výsledek. Pak přišli a brali znovu krev, že výsledky jsou jaksi divné. A při další kontrole se rozrazili dveře přiskočili sestry obvázali nohy, zřízenec už čekal u dveří, nahodili mě na vozík a frčela jsem na sál. Aani mi pořádně neřekli co se děje, ale už jsem byla tak unavená a oslabená, že už mi bylo všechno jedno. Když jsem se probrala, stáli nade mnou doktoři, to vím jen matně, protože co bylo první, tak jsem zvracela a zvracela. Doktor mi pověděl, že se ještě nikdy nesetkal, aby miminko bylo zachycené za tlusté střevo - byla jsem už pomalu ve čtvrtém měsíci Hrozila mi perforace tlustého střeva. I tak mi bylo sděleno, že jsem měla anděly strážné, že obal nepraskl v dutině.

Nejhorší asi na tom bylo to, že nebrali ohled na to, že jsem byla tak strašně vysílená a vyčerpaná a dali mi silnou narkózu, kterou v průběhu operace přidávali kvůli dlouhému hledání. Ta mi poškodila něco v mozku. A já se 2 roky dostávala do normálu. Když si člověk uvědomí, že vlastně přežil svou smrt je ten život pak o něčem jiném.

Po třech měsících jsem byla stejně zase těhotná a narodil se zdravý syn.

Druhé mimoděložní těhotenství tentokrát bylo ve vejcovodu a bylo odchyceno velice záhy a bylo odstraněno pomocí methotrexátu.
Dnes jsem matka 5 dětí x-)

Loni jsem někdy v říjnu otěhotněla, v listopadu nepřišla MS, test pozitivní, těšila jsem se, že bude na Vánoce překvápko, jenže už za cca týden šílené bolesti, krvácení. Nejdříve jsem si myslela, že se opakuje situace jako u třetího těhu, které nakonec dopadlo dobře, ale ty bolesti se stupňovaly.

Manželovi jsem tedy musela říct o těhotenství hned, volala jsem svému dr., ten už nebyl v ordinaci, jen sestra a že mám přijít buď zítra běžně na akutní prohlídku hned ráno nebo pokud budou bolesti velké a nebude se mi to zdát, okamžitě do nemocnice. Tak se stalo, odpoledne už jsem byla stále jen ohnutá v předklonu a bolestí se svíjela, manžel mě odvezl do nemocnice, tam také test pozitivní, odebrali krev, děložní krvácení už slabší, ale miminko ještě vidět nebylo, takže usoudili, že je to buď hodně mladé těhu nebo vzhledem k bolestem mimoděložní, nechali si mě tam, dali kapačku, do druhého dne bolesti ustaly, znovu odebrána krev, hcg mírně stouplo, tak mě propustili s tím, že kdyby něco, tak okamžitě přijet.

Samozřejmě, že druhý den znovu obrovské bolesti, tak šupem zpět, znovu nabrat krev, kapačky už moc nezabíraly, hcG stejné, žádný nárůst, mimčo stále nebylo vidět, tak mě hned druhý den vzali na výškrab, že je možná těhu uvnitř dělohy, ale neprosperuje, proto ani neroste hcG, po revizi opět náběry, jenže hcG stejné.

Další den stále bolesti, po utlumení kapačkou už jen mírné, další den znovu náběry a bylo jasné, že tam ještě někde něco je a určitě mimo dělohu, takže ještě večer okamžitá laparoskopie, odebrali mi levý vejcovod, bohužel už tam bylo cca 2cm vajíčko, údajně by do pár hodin prasklo, takže celkem na poslední chvíli. :-| |-| Druhý den mi navíc dr. řekla, že na pravém jsem měla velké srůsty, které mi při operaci rovněž rozrušili.

Rekonvalescence v pohodě, bylo mi doporučeno kromě šestinedělí počkat nejlépe 3 měsíce a pak se případně znovu pokoušet. Já na tom ale byla psychicky hůř, nějak to na mě dolehlo, takže až po skoro 6 měsících jsem si řekla, že jsem připravena to ještě zkusit.

Bohužel ještě stále nic, uvidíme, zda se ještě dočkáme... =-)

Na takovou situaci se předem nelze připravit, ani předejít, prostě se občas něco takového stane, ani příroda není dokonalá a neomylná a občas se vajíčko zapomene po cestě na správné místo a uhnízdí se tam, kde nemá.

Všem hezký den a přidávám svou zkušenost s mimoděložním těhotenstvím, i když v děloze.
Myslela jsem si, že když nemám vejcovody a podstupuju IVF, že se mě mimoděložní těhotenství netýká a ani jsem netušila, jak moc jsem se mýlila. |-|

Nás potkalo přesně tohle...

Kornuální gravidita - mimoděložní těhotenství v rohu děložním Jde o velice vzácnou formu mimoděložního těhotenství (asi 3% všech mimoděložních těhotenství). Oba vejcovody ústí do dělohy a na jejich konci je asi centimetrový úsek, který se sice již nachází v děloze, ale není uzpůsoben pro implantaci embrya. Usadí-li se embryo zde, dojde k tzv. kornuální graviditě. Na rozdíl od tubární gravidity dochází u kornuální gravidity k jejímu prasknutí až mnohem později: cca mezi 10. - 12. týdnem. Není-li mimoděložní těhotenství v rohu děložním odhaleno včas a dojde-li skutečně k ruptuře gravidity, nastává masivní krvácení do dutiny břišní. Není-li tento stav okamžitě řešen, dochází k úmrtí matky.
K tomu, co bych udělala jinak??? Vůbec nic, tohle se totiž ovlivnit nedá...nezbývá, než si přát, aby se tyhle případy stávaly co nejméně a když už se stanou, aby lékaři stejně rychle zasáhli a odhalili tuto vážnou diagnozu dříve, než bude pozdě |-|
Já můžu jen a jen poděkovat všem lékařům, jak za přístup, tak za to, že jsem opět v pořádku pro svou rodinu a můžu si s nimi užívat společného života ♥