Problémy v těhotenství 12 zkušeností

Problémy a potíže v těhotenství potkají nejednu ženu. Některé jen znepříjemňují těhotenství24 zkušeností budoucí maminky. Některé jsou ale život ohrožující jak pro matku, tak pro dítě.

Pokud jste na rizikovém těhotenství je větší pravděpodobnost rozvinutí některých komplikací. Pokud lékař označil vaši graviditu jako patologické těhotenství, už se u vás rozvinula některá komplikace a těhotenství neprobíhá v normě.

Potíže a komplikace, které se mohou vyskytnout v těhotenství:




Související články




Více o problémech v těhotenství na modrykonik.cz


Pomohl ti tento článek?
Ano
 / 
Ne

Zkušenosti s problémy v těhotenství

Máš zkušenost s problémy v těhotenství?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
adenka84
3. pro 2015

Extrémní nevolnosti

Při obou těhotenstvích jsem trpěla velikými nevolnostmi. V prvním těhu jsem to nějak přetrpěla. Trvaly od 8. týdne každodenně až do 18. týdne. Pak nadobro ustaly.

V druhém těhotenství to bylo o mnohem hroší. K nevolnostem se přidalo i nechutenství. Za 2 týdny jsem shodila 6 kg,
zvracela jsem po celý den i v noci, a to i přesto, že jsem v sobě nic neměla - ani vodu jsem nedokázala v sobě udržet. Dalo se očekávat, že skončím v nemocnic na kapačkách. V nemocnici se mi malinko ulevilo, ale i tak jsem tam stále zvracela. Stačilo, aby přišel na pokoj lékař nebo zdravotní sestra a já vrhla. Vadili mi všechny pachy. Když jsem šla na toaletu, věděla jsem, že rovnou i vrhnu... Nevolnosti trvaly po celé těhu. Ulevilo se mi až na samém konci.

K úlevě mi pomáhaly čípky a vychlazená cola nebo vanilkový kornout. Ze začátku to bylo mé jediné celodenní jídlo. Hrozné! Ale jinak to prostě nešlo.

Dcerunka se narodila naštěstí úplně v pořádku, zdravá jako řípa. Dokonce vážila více než jsem stihla za celé těhu nabrat. :-)
1 poděkování
Poděkuj za zkušenost
nikolapomahacova
3. srp 2015

Miminko je o týden menší, nesmíte se už stresovat.

Ano, když mi doktor okolo 20tt řekl, že miminko je malinké o týden a pokud budu nadále v takovém nervovém vypětí, tak je pravděpodobnost potratu. Od té doby, co mi to řekl, jsem si zakázala myslet na to co bude a užívala si těhotenství.
1 poděkování
Poděkuj za zkušenost
mennii
6. črc 2015

Zkracování čípku

Od 24. týdne se mi začal hodně zkracovat čípek a na kontrole v 28. týdnu mi doktorka oznámila, že musím mít velice přísný klidový režim na lůžku, protože délka čípku není vůbec dobrá, jinak mě pošle do nemocnice. Měla jsem z předčasného porodu hrozný strach, protože jsem se sama mamce narodila v 28. týdnu a věděla jsem, jaké šílené stresy to byly. Opravdu jsem poctivě jenom ležela, vůbec jsem neseděla, chodila jen na wc a do sprchy. Byla jsem z toho hodně špatná, protože jsem si takhle těhotenství vůbec nepředstavovala, ale věděla jsem, že může být ještě hůře, pokud budu v nemocnici.

Dny se táhly, trpěla jsem nespavostí, už jsem nevěděla, jak si mám lehnout, ale ležela jsem dál. Každou kontrolou byl čípek čím dál tím kratší, ale zvládli jsme to. Od 34. týdne jsem musela začít chodit, protože jsme se stěhovali (nic jsem samozřejmě nebalila a nestěhovala), v 36. týdnu jsem přestala přes den ležet a malý se narodil v 39. týdnu. Jsem ráda, že to dobře dopadlo. Kdybych neležela a něco se stalo, tak bych si to vyčítala celý život, že jsem měla raději zatnout zuby a vydržet to "postelové vězení".
1 poděkování
Poděkuj za zkušenost
hanncca
7. dub 2015

Malé problémy, taky problémy...

V 1.těhotenství byla od začátku neschopenka kvůli hematomu, ale bez krvácení. Od cca 15tt tvrdnutí bříška, brala jsem magnezium a klidový režim. Těhotenství skončilo předčasným přirozeným porodem ve 32+6tt, ale maličký byl šikovný a za 10dní byl doma. Předčasný porod byl prý způsobený nějakou bakterií. Upřímně se přiznám, že jsem po tom více nepátrala. Navíc se mi i zkracoval čípek, takže jsem to přikládala spíše tomu.

2.těhotenství jsem x-krát vyprávěla doktorům o prvním těhotenství, proč a jak jsem rodila předčasně. Víceméně bylo vše v pořádku, ale na UTZ ve 20tt se malému objevily na mozku cysty (prý se nemám znepokojovat), nicméně jsem jezdila na UTZ ob dva týdny a cysty se opravdu zmenšovaly, až vymizely úplně.

Problémy víceméně ne tak vážné, ale pokaždé, když není vše v pořádku, je logické a přirozené, že každá z nás má strach a že já ho měla velký. Nicméně, vše dopadlo na 1 a mám doma 2 krásné raubíře.

Maminky, lepší x-krát k Dr. s malým podezřením, i když je to blbost, než jedna velká katastrofa. Takže úspěšné těhulkování Vám všem! :-)
0 poděkování
Poděkuj za zkušenost
diamanta
13. únor 2015

Masivní krvácení a rizikové těhotenství

V prvním těhotenství mne nepřipravenou zaskočilo to, že jsem najednou objevila, jak krvácím. Zrovna v práci. Ještě jsem ani nestihla nic nastudovat o těhotenství a jeho nástrahách, a už jsem ležela měsíc doma a chodit jsem směla jen na wc, brala Utrogestan a ještě něco, nepamatuji si. A pak už mě do práce doktor nepustil a já byla na rizikovém.

Bála jsem se nedodržet ten režim a hýbat se, na druhou stranu jsem si moc nepřipouštěla, že pokud to dodržím, tak by se něco mohlo přesto pokazit. Po měsíci jsem zas chodila, a znova jsem krvácela, ale už ne tolik. A také jsem byla na aminocentéze s rizikem downa okolo 1:160, a i po ní týden ležela. Vším jsem proplula a bez nevolností a zvracení se dostala až ke čtyřicátému týdnu a porodila.

U druhého těhotenství, které bylo více plánované, a testem potvrzené ještě před MS, jsem měla dobrý pocit, že přece se to nesmí opakovat, a hlavně, už bych stejně neměla ten klid, když mám jedno dítě a musím se starat, a že to prostě zvládnu jakkoliv. No, a opět v práci, v jiné tedy, cítím teplo a jdu už najisto kouknout, a spousta krve. Odjela jsem okamžitě do nemocnice, kde jsem si týden poležela. Než jsem tam autem dojela, tak už se mi tmělo před očima, krev byla až na sedačce, takže jsem vůbec nepochybovala, že tentokrát jsem to pokazila a měla jsem se na práci s dojížděním vykašlat. A ejhle, mimino se drželo i přes ty potoky...hned jak to řekli, tak jsem zase měla pocit, že přeci to by se mi nemohlo stát, ale přiznávám, že jsem brečela jak želva. Na infůze jsem zareagovala okamžitě a doktoři měli radost. Do práce už jsem opět nešla, zase to bylo rizikové, a zase jsem byla na aminocentéze, kde mi dokonce nabral hematom. Měsíc jsem se ani nehla. Ale pak přišla rychlá nemoc a úmrtí v rodině a doktor se velmi obával, že to nezvládnem a brala jsem i antidepresiva, ale jen měsíc. O další dva měsíce později byl zase v ohrožení života syn a já s ním byla na JIP, přesto, že měli doktoři strach, že to můžu chytit a ohrozit i plod. Všechno jsme přežili a nakonec jsem ještě dva týdny přenášela.
0 poděkování
Poděkuj za zkušenost
opravdova_luzy
12. únor 2015

Problémy v těhotenství

Řekla bych, že každý trimestr s sebou přinesl nové problémy. Na začátku těhotenství mě (na můj vkus :D) docela trápilo zvracení a nevolnosti, ale ne ty ranní, ale večerní. :-S Měla jsem už každé odpoledne nervy, co se bude zase večer dít. To bych řekla, že z těch problémů bylo tak nejhorší.

Od poloviny těhotenství nastoupilo časté močení, ale nic hrozného. No a teď ke konci? Břicho mě svědilo až běda, žáha mě pálí snad po každém krajíci chleba, i po pomalé chůzi po rovince funím jak lokomotiva, no a o tvrdnutí a bolesti břicha ani nemluvím.

Musím ale říct, že na ty počáteční nevolnosti mi hodně pomohly lízátka z lékárny GraviPop. Svědění břicha bylo od napínání kůže a velmi si chválím obyčejnou vazelinu. Na tu žáhu zabrala autosugesce. Řekla jsem si, že mě prostě nic nepálí a nebo jsem se něčeho napila. No a na to funění... radši už nikam nechodím, a tak nemám proč funět :D.
1 poděkování
Poděkuj za zkušenost
lidus93
26. led 2015

Vytoužené těhotenství a potíže

Každý zná to čekání, kdy se konečně na těhu testů objeví ta druhá čárka, byť jen úplně průhledná.

Naše třičtvrtě roční snažení se 12.3.2014 konečně potvrdilo krásnou viditelnou čárkou na 6 testech. Neskutečná radost a tešení se na první ultrazvuk a spatření miminka. Ten týden mě v práci čekalo 6 dní 12-tek ,v neděli, když už se skoro zavíralo, začala bolest břicha a menší špinení. Hned druhý den následovala prohlídka u doktora s potvrzením 6. týdne a následné neschopenky. Po 2 dnech ležení bolesti zmizely a vše bylo v pořádku.

15.4.2014 jsme dostali těhu průkazku a první fotku naší lásky. Na doporučení jsme si na Velikonoce 21.4.2014 naplánovali krátkou nezatěžující procházku s rodinou. Ale ranní probuzení přineslo obavy - po odkrytí peřiny mě popadla beznaděj a vyděšenost, celá postel byla od krve. Po příjezdu na pohotovost fazolka byla v pořádku, ale vedle ní 2 velké hematomy. V nemocnici jsme strávili 14 dni za přísného klidového režimu a díky Bohu hematomy se vstřebály.

Ve 12. týdnu jsme šli na klasický prvotrimestralní screening, když jsem si volala o výsledky, zbořil se mi snad celý svět, riziko DS 1:45. Začalo nervování a každonoční brečení do polštáře. Ve 14. týdnu při cestě na kontrolu jsem pocítila lehké píchnútí v podbříšku a následně teplo. Když jsem vystoupila z auta hrklo ze mě snad litr krve - první, co mě napadlo: "POTRATILA JSEM"! Okamžitě jsme sedli a valili na pohotovost. Po UTZ doktorka nenašla žádnou příčinu krvácení a mimi bylo úplně v pořádku, zůstali jsme přes víkend na pozorování a vše bylo v pořádku.

V 17. týdnu nás čekal odběr plodové vody. Nehorázný strach mě popadl jen co jsem lehla na lůžko. Přišlo mi hrozně divné, že doktorka cca 10 minut prohlíží ultrazvukem celé břicho a tváří se divně, její nález mě ale znovu dostal do kolen a spustil nehorázný pláč. Kvůli z 50% odloučené placenty nebyl odběr možný - velké riziko potratu - a další odložení o měsíc. Další měsíc nervů, jestli nosím zdravé nebo postižené dítě.

Poslední možný termín odběru plodové vody ve 21. týdnu byl úspěšný. Takovou úlevu po večerním telefonátu s paní z centra, která potvrdila, že nás chlapeček je zdravý, jsem snad nikdy nezažila, konečně po tolika dnech trápení a doufání jsme si mohli dopřát klidné spaní a konečně začít nákupovat vybavičku pro malého.

Pak nastal ten den, 31.10.2014 v 6.50 hod. ráno, kdy mi praskla voda. Přítelova zběsilá jízda do porodnice byla zbytečná. Po vyšetření naše miminko stále hlavičkou nahoru a já nebyla otevřená ani na špičku prstů. Druhý den, 1.11.2014 v 6.15 hod. ráno se po 22 hodinách porodnich bolestí narodila koncem panevnim naše velká láska Rišánek s 2880g a 52cm. Byla jsem na toho malého drobečka tak pyšná, že vše zvládl a přežil veškeré komplikace a také pyšná sama na sebe, že jsem jako prvorodička zvládla porod koncem panevním a přivedla na svět tak krásné dítě. :-)


Moje rada a ponaučení???!! Nikdy není vše ztraceno a nervovat se? - to škodí jen miminku. :-)
1 poděkování
Poděkuj za zkušenost
katerina108
7. led 2015

Zázrak jménem homeopatie v těhotenství

Má těhotenství probíhala bez zásadnějších komplikací, vyskytlo se však pár potíží, které mi dokázaly znepříjemnit každodenní život. Všechny z nich jsem zvládla vyřešit pomocí homeopatik. Tento způsob léčby praktikuji úspěšně u sebe a své rodiny už více jak 10 let, ale i doposud mě často překvapí, jak úžasně a rychle to funguje.

O všech níže uvedených potížích jsem informovala svojeho gynekologa s tím, že jsem je vyléčila pomocí homeopatik. On se samozřejmě smál a tvrdil, že je to jen placebo, vždyť je to jen kulička cukru. Ale když už jsem tam přišla poněkolikáté s tím, že mnou minule zmiňovaný problém je opět pryč díky homeopatikům, tak nad tím začal alespoň uvažovat.

Přála bych všem těhotným, aby mohly zažít stejně pozitivní zkušenosti s touto léčbou jako já. Protože, na rozdíl od klasické medicíny, tato je přírodní, bez nežádoucích vedlejších účinků a pro miminko naprosto bezpečná. O obecných zásadách užívání homeopatik mám článek ve svém blogu, takže se k tomu zde více nebudu rozepisovat.

Apis CH 9 – 1x denně
– otoky končetin, potíže mi úplně neodstranil, ale společně se zvýšením příjmu tekutin mi otoky značně zmírnil.

Magnesium phosphoricum CH 9 – podle potíží 1 – 3x denně
– na svalové křeče, tvrdnutí bříška, skvěle mi pomohlo na bolesti zad v kříži, v kombinaci s Trilliem skvěle zabralo na bolest stydké kosti.

Trillium pendulum CH 15 – 1x denně
– bolest stydké kosti – naprostý zázrak. Skoro jsem nemohla chodit, během jednoho dne přišla velká úleva, do tří dnů bolesti vymizely úplně.

Candida albicans CH9 – 2x denně
– mykóza, využitelné i mimo těhotenství. Bohužel si nejsem jistá, jestli se dá v ČR sehnat.
1 poděkování
Poděkuj za zkušenost
lucih123
13. lis 2014

Instinkt

Po celé těhotenství jsem neměla žádné problémy, až na únavu. Stále jsem byla hodně aktivní (práce, cvičení, dovolené u moře) vše samozřejmě po konzultaci s gynekoložkou. V minulosti jsem prodělala konizaci děložního čípku, takže mě hlídala opravdu pečlivě. A vždy vyšlo vše v pořádku. Nepociťovala jsem nikdy žádné bolesti, jen občasné tvrdnutí.

Jednoho dne, na konci sedmého měsíce, jsem začala pociťovat méně pohybů v bříšku, než bylo obvyklé. Druhý den ráno jsme tedy vyrazili raději na kontrolu. Gynekolog se smál, protože malá zrovna kopala o sto šest. Smích nás ale po vyšetření přešel. Okamžitě do nemocnice na udržování, protože rodím. Tam mi ihned dali injekce na podporu plic a kapačku na udržování. Druhý den v noci mi stejně praskla voda, a další den večer se malá v 31+5 tt narodila.

Dodnes děkuji za to, že jsem poslechla svůj instinkt, a i když mi to všichni vymlouvali, že je to normální, tak jsem na tu kontrolu jela. Bez toho bych nedostala injekce na vývoj plic a porodila nejspíše doma. Malá je naprosto v pořádku a to jen díky tomu.

Takže holky, dejte na svůj mateřský instinkt!
1 poděkování
Poděkuj za zkušenost
mayarengie
6. lis 2014

Cesta na pohotovost nikdy není zbytečná...

Ve 35. týdnu jsem byla na pohyby miminka zvyklá, opakovaly se s železnou pravidelností vždy odpoledne a večer. Proto jsem zpozorněla, když se jeden den nic moc nedělo, Mili byla lenivá, jen se tak překulila ze strany na stranu, žádné vlnobití, jako každý den. Řekla jsem to manželovi a protože už jsem dva měsíce předtím skončila v nemocnici, kvůli tvrdnutí břicha a otevírajícímu se čípku, rozhodli jsme se pro jistotu zajet na pohotovost.

Miminko zkontrolovali, udělali mi monitor, změřili tlak, který byl vcelku vysoký a nechali si mě do druhého dne na pozorování, z jedné noci se nakonec vyklubal týden na rizikovém oddělení s následným ukončením těhotenství císařským řezem. Z odběrů krve lékaři zjistili trombocytopenii, tj. nedostatek krevních destiček a s tím související problémy se srážlivostí krve, což by při přirozeném porodu mohlo být velkým problémem. K tomu vysoký tlak, otoky, gestační diabetes, nebylo na co čekat.

Jsem ráda, že jsem nad tím nemávla rukou s tím, že určitě jen spí, i když byla dcerka v pořádku, mohlo se později vše zkomplikovat.
0 poděkování
Poděkuj za zkušenost
alunka001
6. lis 2014

Hospitalizace

V lednu 2009 jsem zjistila, že jsem těhotná. Objednala jsem se ke svému gynekologovi, který mě objednal za 3 týdny. Super, uteče to jako voda a uvidíme fazolku na UTZ. Místo toho jsem na sv. Valentina začala krvácet a ihned jela do nemocnice, kde provedli UTZ a zjistili syndrom mizejícího dvojčete. Řekla jsem si, dobře, je tam ještě jedno, snad se udrží. Ano byl to bojovník a držel se zuby nehty a bojoval o to, aby přišel na tento svět. Po týdnu v nemocnici mě pustili domů a nastal kolotoč šílených celodenních nevolností, kdy jsem po měsíci skončila na infuzích.

Prozvracela jsem se až do 16. týdne, kdy to z ničeho nic ustalo a já si začala těhotenství užívat, ale jen na chvíli. Od 18. týdne následoval klidový režim kvůli tvrdnutí břicha a ve 29. týdnu následovala hospitalizace pro pravidelné 5 minutové kontrakce a otevření na prst. Dostala jsem infuze, kortikoidy na dozrání plic miminka a jen ležela a ležela. Již po 48. hodinách se stav zlepšil, kontrakce ustaly a já zas začala mít optimistický pohled na svět. Po 14. dnech jsem šla domů s tím, že mám dodržovat nadále klidový režim. A já? Začala připravovat vše pro miminko, mohlo se narodit kdykoliv.

Ve 35. týdnu jsem v nemocnici skončila opět a opět kontrakce. Dostávala jsem infuze. Je ještě brzy a malý na svět prostě spěchá. 10 dní v nemocnici a já jí opět opouštím, naštěstí stále s miminkem v bříšku. Jsem doma jen dva dny a vracím se zpět do Podolí, tentokrát s rozběhlým porodem a náš synek se narodil (37. týden). Jsem ráda, že jsme vydrželi tak dlouho a bojovali jsme a bojovali. :-)
0 poděkování
Poděkuj za zkušenost
leenulka89
3. lis 2014

Nic není tak černé, jak se zdá...

Mé těhotenství bylo naprosto bezproblémové až do jedné zářijové neděle. V poklidu vařím oběd a zničeho nic utírám na WC do papíru trochu krve. Začínám panikařit, brečím. Pak se uklidním, za chvilku přišel z práce manžel a jelo se do nemocnice. Tam si mě samozřejmě nechali 4 dny na pozorování, během hospitalizace se to neopakovalo, příčina nezjištěna a propustili mě domů s tím, že se mám šetřit. Jenže za cca 10 dní se situace opakovala a já opět musela zůstat v nemocnici. Průběh hospitalizace opět bez problému a já šla za 3 dny domů. Zbytek těhotenství naštěstí probíhal poklidně v rámci možností, krvácení se již neopakovalo.
0 poděkování
Poděkuj za zkušenost