Jsem těhotná a rozpadá se mi manželství
Ahoj ženy, jsem v osmém měsíci a mám pocit, že na všechno budu sama. S manželem jsme měli řekla bych pohodový vztah, ale nějaké povahové rozdíly tam prostě byly vždy - ne nepřekonatelné, myslím... Jsme spolu 12 let, z toho 3 roky manželé (potkala jsem ho už v 18). Po dostudování VŠ jsem chtěla, abysme byly manželé (a myslela si, že přítel to chce taky). Dlouho se k ničemu neměl, až jsem to nevydržela a svatbu navrhla já. Vypadalo to, že se těší, ale pak přišly první problémy - začal se chovat fakt zvláštně, nic se mnou nechtěl řešit, návštěva úřadu, restaurace atp. ho strašně otravovala. Měla jsem to asi brát jako varování, ale jako vdavekchtivá žena jsem to překousla a plánovala dál. Nakonec teda svatba proběhla a ve svatební den přišel úplně jiný člověk - usměvavý a v pohodě. Svatba říkal že se mu strašně líbila a že kdyby to věděl, tak si to klidně zopakuje.
Po svatbě bylo vše OK, ale byly nějaké třenice ohledně statku mých rodičů, kam jsme jezdili o víkendech, že si tam nemůže dělat věci jak chce a tak. Mě to teda přijde logické a vždycky to u nás v rodině chodilo tak, že se musíme shodnout, že něco bude tak a tak ale přiznávám že i s našima je to někdy těžký, protože lpí na starých pořádcích. Naopak v rodině manžela mu všechno odkývou jak ovce, tchyně ho má jako Boha, protože druhý syn se neobtěžuje ani se jim ozvat a otec už nic neřeší, jen si užívá klidu v důchodu a je mu všechno jedno.
A teď se dostáváme k "jádru pudla" 😠 Já zase po rodině toužící jsem chtěla mít dítě. Dlouho jsme se dokonce snažili a nic, vypadalo to, že dítě fakt chce a nebylo to jen z mojí iniciace, dokonce šel dobrovolně i na spermio, aby se vědělo, že je to z jeho strany OK. Pak minulé léto jsem otěhotněla, vypadal strašně nadšeně, pořád jsme probírali co a jak. Bohužel to ale skončilo ZT, což pro mě bylo strašný. Měla jsem pocit, že mě vůbec nepodržel, možná to ani nějak nechápal, ale co mě nejvíc dostalo bylo, když jsem tam seděla v nemocnici před tím zákrokem a byla tam úplně sama a všichni ostatní tam někoho měli, kdo je tam podpořil. Mě teda vyzvedl a odvez aspoň večer. Pak na mě byl celkem hodnej pár dní a pak se vše vrátilo do starých kolejí.
Další dítě ale vyšlo na první pokus (tedy po dvou letech snažení), byla jsem neuvěřitelně šťastná, ale všimla jsem si z jeho strany že už je to nějaký jiný. Ano i já byla jiná a už nebrala bezproblémový průběh jako samozřejmost, ale on se zase začal chovat vyloženě divně.
Najednou měl rádoby vtipný řeči před přáteli, že uteče do lesa, že jsem ho ke všemu donutila, že on vlastně svatbu ani dítě nechtěl a poslouchala jsem to víckrát, že už si teda vůbec nejsem jistá, že je to vtip. Všem chlapům říká "hlavně se nežeň". Na vyšetření se mnou šel v podstatě z donucení, strašně se tam nudil, protože musel 15! minut čekat v čekárně, na břicho si nikdy nesáhne a ještě má řeči, že to je nechutný, že ve mě něco žije. Prej je to divný, že v tom bytě někdo bude, vždyť nám tam nic nechybí a teď nás bude někdo omezovat. Novorozenci mu prý přijdou hnusný a najednou si rozmyslel, že pohlaví nechce vědět a nemůžu z něj ani vydolovat aby se vyjádřil ke jménu. O nakupování výbavičky to ani nemluvím - absolutně ho to netankuje (což mi teda nějak neva), ale doufala jsem, že mě aspoň někam odveze něco vybrat (nemám auto). No a tohle mě teda bolí asi nejvíc.
Další věci jsou, že dřív mi celkem pomáhal v domácnosti, teď byl pořád "upracovanej" ale ikdyž neměl důvod být, tak nic. Taky jsem v zimě řešila, že se kolem něj furt motá kolegyně v práci, až jsem na něj dokonce uhodila, ale neměla jsem žádnej důkaz a prej nic. Nedávno ale říkal že si našla mladšího přítele. Tak tam snad nic není. Další co se stalo bylo za dobu mého těhu - šli jsme kamarádce na svatbu a on mě tam nechal sedět u stolu a odešel do jiné části restaurace, kde oslňoval servírky a celkově mi přijde, že má teď potřebu se hrozně líbit 😒 Přičítala jsem to krizi středního věku (je mu skoro 40). Další problém nastal nyní, u mých rodičů, kde ztropil scénu a urazil se, že tam už jezdit nebude, když mu máma na další zvířata řekla "ne" - my jsme tam jen o víkendu a starali by se o ně oni. To byla pro mě dost rána. Rodiče mám ráda, pomoc potřebují a teď mám na krku zvířata, která si chtěl pořídit manžel a musím se pokusit je rozprodat, traktor, který vůbec nevím jak dostat na technickou a louky, kterým musím sehnat sekáče. Prostě si pro to všechno vybral nejlepší vhodnou dobu...
Všechno bych ale překousla, kdyby to byl milující manžel, který by se se mnou těšil na miminko, měla bych sílu bojovat. Ale teď mi přijde, že mě ve všem nechává samotnou a upřímně vyděšenou. Přijde mi, že si dělá zadní vrátka k ústupu, aby mohl kdykoli odejít ode mě i od mimi a děsím se, že budu sama.
Abych ale napsala něco na jeho obranu - taktéž si minulý rok jeho rodiče vymysleli rekonstrukci domu, kde byl hodně času a jeho táta má nějaké vážné zdravotní problémy. Přijde mi ale, že si ho pořád jen a jen omlouvám. Např. on to co říká tak nemyslel, vždyť dítě chtěl. On se urazil, protože s našima je to těžký. Ale pořád mi chybí omluva, proč se netěší na naše miminko, na to nějak nemůžu přijít.
JO, ale co mě dostává je, že údajně k porodu jít chce. Aby viděl potomka jako první. Přijde mi, že to ale bere jako nějakou estrádu, kdy ze mě něco vyleze. No prostě nějak nevěřím, že by tam respektoval moje přání a vůbec nevím, jestli si ho tedy k porodu brát.
Omlouvám se za román, ale shrnout všechno do pár vět mi prostě nešlo.
Co mám dělat? Mám se pokusit mu vše odpustit a snažit se ve vztahu za každou cenu setrvat kvůli dceři? Je nějaká naděje, že se to po jejím narození zase srovná, jako po svatbě? Nejsem si totiž jistá, jestli mu dokážu zapomenout, jak mi těhotenství otrávil. 🙄
@shenara Btw taky bych nejradši za ním lezla po kolenou, že to přece nemůže myslet vážně, ať se vrátí, ale myslím že by to věci jen zhoršilo, že bych se pak cítila ještě hůř a on by to stejně nepřehodnotil. Nebo aspoň myslím, že tohle si musel rozmyslet dobře, než s tím přišel... 😢 A navíc racionálně bych ho ani zpátky nechtěla, protože už mu nevěřím...ale ty emoce a stesk jsou hrozný. Takže sestru zase tak neodsuzuj, ono je to fakt těžký, když máš najednou zahodit všechny svý sny a máš prázdný ruce. Pořád bys to chtěla vrátit a ikdyž víš, že to nejde, protože už nikdy to nebude jako dřív tak ve skrytu duše pořád doufáš, že by mohlo. Nevím jak to popsat. Prostě racionálně si řekneš že je to debil, ale to že ho miluješ pro to co bylo hezký nedokážeš vypnout 😠
@xdrak102 nene ja ju vubec neodsuzuju. A chapu, ze to neni jednoduche...Ja osobne si dokonce myslim, ze bych za manzelem mela taky tendence "dolizat" i kdyz vim, ze by to nicemu nepomohlo. Proto obdivuju, ze mas silu to nedelat. Ze ta racionalni cast prevazi. Ale co se tyce moji segry tak jeji ex je fakt hodne hodne problemovy navic absolutne na ni i maleho kasle a opravdu uprimne verim, ze az to nejhorsi preboli bude rada ze se ho "zbavila"...U Tebe je to predpokladam i jiny pripad..
@xdrak102 mám pocit, ze uvazujes hodně podobně jako já.. Taky jsem to brala tak, ze když už to udělal, tak je to fakt vážný.. S ohledem na okolnosti..a ze když budu dolejzat a dělat scény, tak ho jen odpudim..a asi jsem fakt u něj stoupla v ceně, i když mi ho to nevrátilo.. Třeba si to ten tvůj ještě rozmyslí, třeba zjistí, co v tobě měl a prileze a najdete k sobě cestu..
V manzelstvi nejsem a taky cekam druhy dite a na nic vsechno byvalym pritelem
@xdrak102 je to jako bys psala moje pocity, srdce by dolejzalo a prosilo, ale hrdost a rozum to naštěstí nedovolí.. je to fakt těžký. A klidně brec, nejsi špatná máma kvůli tomu, ze mas strach co bude dál, ona ti to malá vrátí i s úroky a budeš pro ni ta nejlepší, neboj 🙂 já bych bez syna asi umřela, i kdYž by spousta věcí byla jednodušších, tak on za to všechno rozhodně stoji
@mihis To je moc hezký cos napsala.
@upuska No já mám tušení, že teď se určitě vracet nechce, ale zase nedokáže úplně prásknout dveřmi a už se neukázat, nevím jestli kvůli mimču, nebo z lítosti vůči mě, nebo aby ho okolí a rodiče úplně neodsoudili (ikdyž věřím že by to pro něj bylo jednodušší utéct už se neukázat).
@letuskajuliska Vítej do našeho veselého klubu 🙄
@xdrak102 je až směšné, jak moc jsou ty naše životy podobné 🙂 pro mě by rozhodně bylo lepší, kdyby zmizel a nemusela bych ho vidět, ale zase by malej byl bez táty, kterého zná a ví o něm a má ho rád a taky většinou poseka zahradu nebo jinak pomůže na baráku, asi pocit viny, ale aspoň nejsem na všechno sama..
Dekuji za privitani moc me tesi 🙂
@mihis JJ, myslím že se to změní v okamžiku, kdy potkáš někoho jiného, protože pak už nebudeš tu jeho "pomoc" potřebovat a bude v podstatě fakt k nasrání se s ním pořád vídat. Ten můj mi taky vykládá, jak mi se vším ohledně mimča pomůže, tak jsem zvědavá jak dlouho mu to vydrží 🙄 Už mu vůbec nevěřím.
@mihis smutno už mi po něm neni, to mi bylo ten první rok..než jsem si prošla všim sama..všim, co jsme předtim prožívali spolu..kolo, brusle..Vánoce..a teď, když jsme se naposledy viděli, asi dva měsíce do zpátku, tak to bylo jako když potkáš dobrýho kámoše, ráda ho vidíš, ale to je asi všechno..
co mi ale chybí je ten život s nim..ten klidnej život, kdy šlo všechno samo..měli jsme stejný zájmy a za ty roky už jsme prostě na sebe byli vyladěný, rodiče nám do ničeho nekecali..no, tak to mi někdy fakt chybí 🙂 ale co naplat..
@xdrak102 Dobré ráno, v prvé řadě chci poděkovat za to, že existuje MK a že tady ženy všechny jste, protože bych si s takovou připadala, že jsem vážně snad jediná, co prožívá šílené situace. Když pak člověk narazí na takovou diskuzi a přečte si, že na druhém konci republiky je jiná mamina, co řeší podobnou situaci jako vy, najednou si nepřipadáte tak málo cenná, prázdná a nevyslyšená. A vlastně se ani neznáte. Když si přečtu tolik slov podpory od vás, tak i když jsem svůj příběh nikomu nesdělila, přijde mi to jako byste podporovali a utěšovali zároveň i mě. S autorkou mě spojuje její úvodní příspěvek, aktuálně jste na tom asi líp v tom, že už víte na čem vlastně jste. Už si nemusíte nic nalhávat, nic dedukovat nebo vymýšlet. Já se stále dokola babrám v zajetých kolejích, nedokážu se k ničemu rozhoupat a čas letí jak zběsilý. Obdivuju Vás, že jste se dokázala takhle veřejně vypovídat (já mám strach, že se to akorát tak vždy obrátí proti mě), že jste tak odvážná (já pořád jen ustupuju a všechno omlouvám) a že jste tak silná. Držím Vám palce a věřím, že za nějaký čas si budete už konečně říkat, že jste najednou vlastně štastná a tahle situace vám jenom přidala další zkušenosti do života ;)
@upuska achjo, no chce to čas, ale te s malým dítětem běží hrozně rychle, tak snad to brzo přebolí a bude líp...
@xdrak102 třeba jo, třeba pomáhat bude a s narozením malé se taky možná všechno změní, třeba mu dojde, o co přichází.. těžko říct, jestli bys o jeho návrat stála, ale myslím, že s narozením malé se to možná stane. Ale pokud ne, tak se aspon ze začátku žádné pomoci nebraň, je to fakt záhul
když tady ty vaše příběhy tak čtu, tak jsem fakt rozčílená, nevim, co si ty chlapi myslí, přijde mi, že neznají vůbec žádné hodnoty..já chápu, že po tolika letech ve vztahu s jednim člověkem to už neni žádná velká vášeň, ale sakra práce, to přece neni všechno..pak je to přece mnohem hlubší než nějaký prvotní pobláznění, kdy pracujou jen hormony.. 😠 to by mohl člověk pak měnit partnery po pár letech..
Dráčku,vzala sis,bohužel,věčného single chlapa - chtěl mít svatbu s Tebou protože jsi to chtěla a řekl si ,co papír-to nic neznamená-,- a žít s Tebou - jako 2 single..nevázat se,bokem užívat a vracet se do společného zázemí.Nevidím to dobře,tihle věční lovci-singl neustále chtějí oslňovat servírky,kolegyně,prostě každou holku nad 17.Dítě nespadá do jejich zájmu,máš pravdu u porodu si to natočí a bude ukazovat kamarádům jako atrakci...seber se a jdi ještě před porodem pryč!
Ahoj 🙂 mě se ted stalo něco podobného, jenom s dvouměsíční holčičkou. Byli jsme spolu sedm let, v září si koupili dum a otěhotněla jsem prakticky na první pokus. Od začátku nevypadalo, že by se na malou těšil, když jsem se ho zeptala jak se těší, tak řekl, že mu to nepřijde. Já nastoupila na neschopenku, pracovala jsem na onkologii, a on byl pořád v práci nebo rekonstruoval dum. Začínala jsem tušit, že se něco děje, našla jsem schovaný dárečky, přítel se mnou doma nevydržel. Po večerech chodil na hodinu dvě se psima, a já byla čím dál víc nervní, hormony pracovaly.. vánoce jsme spolu netrávili a anibo mě nejevil zájem po sexuální stránce. Pak jsem zjistila, že byl mezi svátky v kině na sedačce pro páry, doma už jenom spal. Vždycky když jsem na něco přišla, tak jsem udělala obří scénu, prohledávala jsem mu věci a celkově jsme se vzdálili. Někdy v unoru jsme se poprvé bavili o rozchodu, přiznal mi, že má rád jednu kolegyni víc než kamarádku, že v kině byl s ní. S tou kolegyní mě před třemi lety podvedl, je jí 47 let a jemu 30. Nějak jsme to ustáli, já si pořád pročítala partnerskou poradnu, on byl čím dál víc na baráku. Měsíc před porodem jsem zjistila, že si každý den psali a něldy i volali. Našla jsem výpisy z telefonu od prosince.. a chtěla se s ním rozejít znovu. On mi tvrdil, že to je jenom kamarádka, že si rozumí a já chtěla aby si s ní přestal psát, ale to mi řekl, že to jenom omezí, že by to bylo divný kdyby to ukončil hned. Dokonce přemýšlel jesli to neukončit se mnou, nechtěl ztratit mě, ani se vzdát ji. Pak jsem zjistila že bydlí kousíček od nás a ty psy chodil venčit k ní, to už jsem neměla ani sílu být dlouho naštvaná. Když jsem byla v porodnici tak se za ní jel podívat na nějakou akci, kterou dělali pro děti a mě řekl, že pojede na barák. Zjistila jsem to když jsem přijela z porodnoice a sbalila jsem mu tašku a znovu byla hádka.. další dny mi přišel smutný a když jsem se ho ptala, tak z něj vylezlo, že neví, jestli se mnou chce být po všech těch výhružkách, že by chtěl pauzu. Tak jsem s 4týdenním dítětem odjela k rodičum a doufala, že se probere. Po pár dnech mi psal, že mu chybíme a pořád jsme si psali, bylo to fajn. Po dvou týdnech pro nás přijel, ale já mu už ani trochu nevěřila, když šel na záchod, myslela jsem si, že si s no píše a byla jsem protivná. Týden jsme byli spolu, měl dovču a docela to šlo, jenom mi přišlo, že už si nemáme co říct, jakoby vuči mě ochladl. Na konci týdne měl jít na bowling s lidma z práce a já je potkala jak jdou spolu. Tak jsem mu zas napsala, že jedu pryč, on že zas dělám ukvapený závěry a já si stála za svým. To mě přešlo když přišel s tím že odchází, já ho začala přemlouvat, ale on se sbalil a odjel v noci spát na barák. Ráno mi napsal že to pořád platí, at jedu. Několikrát jsem ho bohužel přemlouvala, mluvila jsem o tom se společnými známými a tím ho ještě víc odehnala. Ted jsem s malou u rodiču, bývalý přítel se mnou odmítá mluvit, jenom o hypotéce, psech a dítěti. Začínám věřit tomu, že byli vážně jenom kamarádi a já vzala dítěti svým chováním tátu. Bohužel, těhotenství je nejtěžší zkouška vztahu.
@evca25000 počkej, proč ukvapené závěry? mě spíše přišlo, že ten vztah s ní pořád pokračuje, že on není schopný to ukončit a vyhovuje mu, že to má rozehrané na obou stranách. Já myslím, že je dobře, že jsi to ukončila, i když s malým prckem to musí být náročné, ale máš přece svou důstojnost a nebudeš se doprošovat, pokud funguje jako táta, tak super, to bych zachovala, ale jinak podle toho, co píšeš, ten vztah už šel nějakou dobu do kytek ☹ já jsem taky zrovna těhotná a že by se takhle ke mě manžel choval, to teda v žádném případě!!! držím pěsti, aby už bylo jenom líp ;)
@evca25000 Ahoj, je mi moc líto, co se stalo. Taky se pořád obviňuju, že kdybych neudělala to a to, všechno mohlo být jinak, ale když to tak čtu u tebe, tak mi to přijde úplně iracionální - opravdu jsi měla dobrý důvod ty scény dělat a podle mě je si i on toho vědom, ale stejně jako ten můj od všeho radši utekl, protože je to prostě jednodušší, všechno zahodit a začít znovu (pro ně, parchanty), než se trochu posnažit...
Taky mě to mrzí, že mě takhle odstřihl, prostě nepohodlná manželka, tak proč by se trochu snažil, když jednodušší je nastěhovat se zpátky k rodičům (v tvém případě na barák) a nic neřešit a začít znovu. On totiž dítě vychovávat nebude muset, když nebude chtít, že...
Fakt verbež některý ty chlapi, ale my dvě jsme to teda vyhráli. Jsem dneska nějak v ráži.. 😕
Jo a osobně si taky myslím, že s ní něco měl...
@obyvatelka Nakonec to ukončil on, já rozchod vzala zpátky a ještě jsem se doprošovala. Ted bych si za to nafackovala, ale v tý chvíli mi bylo líto, že dcerka nebude vyrustat s tátou.. ale v těhotenství a šestinedělí jsem od něj žádnou pomoct nedostala. Když mě pustili z porodnice, tak si vzal dva dny volna, Viktorku za celou dobu vykoupal asi 3x a vozil nás na konroly k pediatrovi, jinak byl celý dny pracoval na tom baráku nebo byl pryč. Odešla jsem k rodičum do jinýho města, 60 km daleko, ale že by napsal jak se Viki má nebo se domlouval na návštěvě tak to vubec.. jediný co ho zajímá je ten dum. Akorát mi přijde divný, že pi tom co nás opustil k ní spát nešel a myslím si, že za ní ty první dny ani nejel. A moc děkuji, snad se to otočí a bude líp 🙂
@xdrak102 Za poslední rok jsem přišla o všechny iluze.. Přijde mi, jakoby se lekli zodpovědnosti a začnou si něco dokazovat. S novou ženskou nemusí řešit statosti-dítě, peníze atd.. Když odejdou, tak budou chvilku za ty špatný, ale až to přejde tak budou mít klid. Vážně jsme to vyhráli, tohle má být nejhezčí období a ty blbci to takhle zkazí.. Na druhou stranu, když mi psala kamarádka jak se hádá s manželem, tak se mi trošku ulevila, že já to už řešit nemusím, aspon něco pozitivního 🙂 věřím, že ono na ty chlapy jednou dojde a budou se tlouct do hlavy za to, že přišli o rodinu..
@zuzi1 To máš pravdu, dokud nejsou jasný důkazy tak nic nepřiznají. Před třemi lety, když se s ní vyspal tak si ji vyfotil v naší posteli a já na fotky narazila náhodou. A nejdřív tvrdil, že s ní nespal, že ji jenom vyfotil.. ale sebe stejně obviňuju.. říkám si, co když za to mohli moje nálady a že jsem neměla hledat důkazy, ale ty nálady jsem měla kvůli němu , tak bych se obviňovat neměla 🙂
@evca25000 No tak to je hrozný!!! Tak to tě teda obdivuju, že jsi to zkousla, to si teda nejsem jistá, že bych dala. A ještě v naší posteli 😠 Hnus!!!!!
Jinak já jsem ještě ve fázi smutku a deprese, u nás se tváří, že se vším pomáhat bude - ve středu jsme byli vybírat kočárek (teda on spíš fungoval jako řidič), tak mě tam teda dovezl a pak si ale bral nějaký svý věci a všimla jsem si, že už nenosí prstýnek a to mi bylo tak hrozně, že bych ho prosila i na kolenou, aby se vrátil ale naštěstí mi to nějaká určitá hrdost nedovolila, protože cítím že se takhle rozhodl a že se vrátit nechce. Ale pořád mám takový divný pocit, že to tak nějak není možný a že se mi to musí zdát. Prostě tomu pořád nemůžu uvěřit, ikdyž vím že to tak prostě je... 🙄
Btw z nevěry ho taky podezírám, ale je fakt, že zatím co vím tak bydlí u rodičů, nevím jestli teda někoho má určitě, ale řekla bych že ano. Nějak to na to všechno sedí. Jestli má, tak se teď tváří, že ne, aby nebyl za ještě většího sviňáka asi. Prostě to neřekne, ale všimla jsem si, že ani nepopře.
@hz no tchyně mi poslala SMS, že je jí to hrozně líto jak to dopadlo - vztahy jsme měly dobrý (jako ne že by mě někdy neštvala a byly jsme nějaký kamarádky, ale slušný, milý) a na mimčo se podle mě dost těšila - já jsem jí napsala, že jim samozřejmě nebudu nikdy bránit se s ním vídat, že u mě jsou vždycky vítaný. Moje mamka se s ní baví (bydlíme kousek od sebe), tak tam zašla a prej s tátou oba brečeli, když se to dozvěděli. No a můj muž jim na to prej řekl, že je mu skoro 40 a že je to jeho věc. Ani oni neví, co je skutečný důvod, proč mě nechal, což jim věřím, protože on není moc typ co by se jim úplně svěřoval.
Nebo pokud je to nějaká nová paní, tak si myslím že by to ani neřekli, aby mi ještě víc neublížili. Ale spíš bych řekla že by jim jí tam tak brzo po našem rozchodu netahal...
@xdrak102 vsak ona ti to tva dcera vsechno i za nej vrati, jen to chce cas..po letech si to tady prectes a reknes si, jaky jsi udelala pokrok a osvobodila se...vsechno bude dobre, uvidis...jen ted preckat toto obdobi a to narocne sestinedeli.pak uz bude dobre..