Jsem ve 23tt a chování manžela se rapidně zhoršilo
Omlouvám se za anonym,ale nemám náladu se tu zpovídat veřejně. Jsme s manželem 2 roky z toho rok a třičtvrtě svoji. Nikdy nepatřil k nejcitlivějším, nikdy nebyl džentlmen,ale zase dokázal vydělat dost peněz. Poznali jsme se v době kdy jsem se vzpamatovávala z předchozího nevydařeněho vztahu ze ktereho mám dnes 3,5letou dceru. Nyní jsem ve 23tt a jeho chování se rapidně zhoršilo. Před 14dny jsem musela ležet na kapačkách kvůli tvrdnutí břicha a mám klidový režim. Do toho dcera už s malými přestávkami skoro měsíc a půl marodí, většinou na antibiotikách. I přes klidový režim si většinu věcí doma zastanu. Uvařím, poklidím, vyperu , vyžehlím. Po něm chci aby chodil s košem,na větší nakupy nebo když potřebuju něco dál od domova. Poslední dobou pořád poslouchám (místo abych měla v těhu klid) jak jsem neschopná, že vše musí dělat on,jak mám doma bordel, jak neumím holku vychovat... (podotýkám, že pro něj je bordel,když je talíř ve dřezu nebo sklenička na stole a holka není vychovaná, protože když se jí zrovna uděla líp nechce ležet v posteli). Většinou se to neobejde ani bez nadávek typu pí*a, kráva , svině apod. I kdybych se postavila na uši vždy se mu něco nelíbí. Doma, kromě výše zmíněného s ničím nepomůže, aby holce oloupal jablko, když zrovna nemohu nebo něco podobného,ho ani nehne. Aby si s ní povídal nebo se jí jakkoli věnoval neexistuje. Dokonce mi dnes řekl, když jsem chtěla aby jí dal pusu než pujde do práce,že je uřvaná a že má zalést ať jí nevidí. Podotýkám že má od středy horečky a kašel. Naštěstí to ona neslyšela. Mě je fakt do breku. Do toho občas mezi větami prohodí, že nás vlastně živí a že jsem jakoby "pod ním" .Což je fakt. Skončil mi rodičák a než jsem nastoupila do nové práce, tak jsem otěhotněla a měla rovnou riziko. Těhotenství bylo CHTĚNÉ a plánované. Ale teď když jsem nedávno jen prohodila ze srandy, že bych něco chtěla, on mi odpověděl "vydělala sis?". Asi to mělo být taky ze srandy,ale mě je z toho ouzko. Dítě chtěl především on. Příjde mi , že začal hřešit na to , že nemám kam jít. V létě jsem ho vzala k našim kteří jsou alkoholici a žijí v děsných podmínkach. Nikoho jiného nemám a žádné velké vzdělání taky ne, jsem dělnická třída. Dvě děti bych stěží bez pomoci uživila a on to moc dobře ví. Poraďte mi jak na něj, děkuji
Abych taky přispěla 🙂 zadavatelku lituju, protože řešit takovou stresovou situaci není lehký nikdy, ale když k tomu je člověk těhotnej, má nemocný dítě a ještě šílí v rámci předvánočního shonu, tak to je opravdu dost šílený. To přeju pevný nervy a ať se malá uzdraví, protože to pak bude hned veseleji 🙂
Co se týká poznání člověka, tak se spíš taky přikláním k názoru, že nikdy nevíš, co se ti v životě stane, že to s partnerem zamává způsobem, kterej nečekáš. Já jsem v tomhle případě (výběru manžela) hodně šla přes hlavu (moji) a snažila jsem si představit, o čem si s ním budu povídat, až opadne zamilovanost. Taky jsem se dívala, jestli je moje rodina podobná té jeho, jestli máme stejně nastavené životní hodnoty a to, co je v životě pro nás důležité a co není. Byla doba, kdy jsem si myslela, že záleží na tom, co poslouchá za hudbu a jaký dělá sport, ale ukázalo se, že v tom to pro mě není. Pro mě je opravdu důležité poznat jeho rodinu a pobavit se s nimi o tom, co je v životě potkalo a jak to řešili, protože to pak můžu čekat do určité míry i od něj. A i když to může vypadat, že mám všechno vykalkulované, tak jsme se s manželem seznámili na inzerát přes internet a sestěhovali k sobě po 4 týdnech známosti. A ani po 8 letech bych netvrdila, že ho "znám", protože nás nepotkala vážná nehoda v rodině, nepotkaly nás vážné finanční problémy, smrt a podobné životní katastrofy. V podstatě si žijeme moc pěkně a podle toho se povaha člověka nepozná.
Opět všem kdo pomohou každou dobrou radou moc děkuji. A těm "neomylným" které se zřejmě vdávali a pořizovali se děti po 20ti letech (je to dost ? ) společného soužití a manžela mají dokonale prolustrovaného přeji,aby jednoho dne s hrůzou nezjistily,že se z jejich miláčka vyklubal někdo s diagnozou kokot.
Myslím, že zakladatelka sama moc dobře ví kde a jakou chybu udělala.. A myslíte, že jí pomůže to, že do ní ještě kopnete? Asi moc ne... Měla jsem podobného.... a šel... Podobný styl jednání,,výchovy" .. U nás to začalo tím, jak jsem neschopná (až jsem si myslela a občas myslím, že opravdu jsem....)..přes škrcení financí, braní mých peněz, co jsem dostala od babičky na plínky, atd...a skončilo to dupáním po nohou, boucháním pěstí do paže, fackou a skopáním..Pže jsem v horečce nedokázala domýt nádobí.. Tahl.. Ale já!! měla vlastní byt, tenkrát už i příjem a zázemí!!! Možnost hlídání, atd...Na místě zakladatelky bych též chvíli doufala a dumala jak z toho ven...a jestli se nezmění.. Změní - bude hůř..
Dnes má ,,novou" partnerku, kterou na Vánoce škrtil, kterou dle Ki už též začíná urážet - brečí..na wc apod.. Jeho přítelkyně je též v nevýhodě - měnila radikálně svůj život i život svého syna - stěhovala se za ním sem..Přes půl republiky - nová škola, ona tu sehnala i práci... A pokud to je tak, jak si myslím, že to je.. Tak též zvažuje - menší zlo (zaměstnání, bydlení, škola, příjem)...ostuda...atd..
A je to sebevědomá ,,holka", co mi řekla, že si to líbit nenechá.. Dnes mi neodpoví ani na sms, nezvedne telefon...TUším, co se děje..Mám to za sebou..
Zakladatelce přeji pevné nervy, š'tastnou ruku při rozhodování... A ,,koule" na radikální řez... Vše je lepší, než být s volem, který za to nestojí.. Též jsem si myslela, že to bez chlapa nedám, proběhl další dvouletý pokus po roce, co jsem byla sama...Po rozchodu se mi strašně ulevilo.. Někdy se brečí, pže je toho moc, ale pořád se to dá.. Ano, chybí náruč, ale to v tomhle ,,vztahu" chybí též... Z náruče se stala obruč, která svírá a pálí...
Neodsuzujte nikoho, pokud nejste v jeho kůži....Podpořila bych ji, ale chyby si sama moc dobře uvědomuje, tak do ni ještě nekopejte!!!!!!!!!!!!!!!!!! Kopáním jen podpoříte JEHO teorii - že je opravdu neschopná postarat se sama o sebe, svoji dceru a nenarozené dítě...Není..Jen se musí najít... Najít ten moment, kdy se odrazí a zjistí, že má koule na to jít dál...zabojovat.......za sebe, i za své děti....
Mně se bojovalo lépe...Měla jsem z čeho ,,brát".. A mě podpořily holky v uzavřené skupině..
@hancazivocich pokud autorka ví, že si vzala debila, tak na co ještě čeká, co si myslí, že jí tady napíšeme? že se po vánocích změní o 100% k lepšímu? všechny víme, že nee...tak ať už nepíše nikam na Net a jedná v reálu, tak jak jí bylo razeno, já jí moc přeju, aby se ho zbavila a měly se s dcerkou líp bez něj...
MMCH někdy tady na MK čtu takové příběhy, že si říkám, že ty ženské jsou nepoučitelné a hledají si pořád ty samé typy chlapů a kdo je má pořád zachraňovat... 😝 😝 😝
@dzungala to máš pravdu, kokot se může vyklubat i z chlapa, s kterým žiješ dlouho. Ale ta pravděpodobnost je diametrálně odlišná od případu, kdy si ho zavěsíš na krk po půl roce 🙂
@bobisek90 tak ta reakce je snad celkem logická, to snad uznáš, ne? Já nevím, ale kdyby se ke mně muž choval jak hovado, tak s ním ani omylem nespím. Pak bych nemusela řešit těhotenství. Nicméně si se k tomu postavila čelem, tak už jen vymyslet způsob jak z toho vyjít jako vítěz.
Nevím, ale myslím, že chlap, který jednou padne to takového "kokotismu" (ten výraz se ujal 😀 ), tak ten se jen tak nespraví zase na hodného a milého šuhaje. Nechci, aby to vyznělo sprostě, ale začala bych už teď střádat bokem co nejvíc peněz a po porodu, až se trošku srovnáš, bys to měla řešit. Pokud by přeci jen k zázračné nápravě došlo, vždycky je možnost usyslené peníze nechat bokem nebo použít na oslavu onoho zázraku, či utratit pro děti a pod. Možností je spousta. Ale hodně bych přemýšlela.
@hancazivocich tady nikdo do nikoho nekope. Je zcela přirozené, že nás zajímá, jak může někdo tohle dobrovolně snášet a ještě se v tom plácat. Co je na tom nepochopitelného?
Já mám beztak často silný pocit, že ženská, která OPRAVDU chce něco řešit nebude psát sem, ale popráší na místa, kde jí mají co věcného poradit. A ty, které píšou do nejrůznějších diskuzí tohoto ražení, si jen potřebují přečíst, že v tom nejsou samy, protože, když pak čteš jejich další příspěvky, je to obvykle jen kýbl výmluv, proč to nejde. Bohužel, jen málo z nich si to přizná...
@zuzineckah řeknu ti, jak uvažovala moje kamarádka ... Jedno dítě s debilem (tak nějak ten typ muže jak je tu popisováno, před dětmi spolu byli asi 6 let, ale neměl prostor, aby se pořádně projevil ... ), vztah na rozpadnutí, relativně vyšší věk, chtěla celkem dvě děti. Tak s ním rovnou měla i to druhé, nechtěla rychle hledat dalšího otce. Takže má dvě děti s jedním chlapem a už je rozvedená 🙂
@lenka5731 taky řešení. Jestli jí šlo jen o ty děti, tak snad i dobré. I když pro mě absolutně nepochopitelné 🙂 Je opravdu zvláštní jak rozlišně lidé přemýšlí i při věcech, které mají zdánlivě jednoznačné řešení.
☹ nevím jak poradit, povzbudit... ,my máme s manželem jeden účet a neřešíme moje a tvoje > a když jsem viděla babičku s dědečkem jak se pomalu hádají o 1000,-na uhlí tak jsem byla tak vděčná, že tohle řešit nemusím.
Chlap se povyšuje a když to dělá teď bude to dělat i nadále. Máš dvě možnosti buď to skousnout a tiše trpět nebo sním zkusit promluvit - (klidně i pohrozit, ale to riskuješ že tě vyhodí . ale nebylo by to lepší?)
Dnes existují domovy, nějaké min. dávky, ze kterých si sice nemůžeš vyskakovat, ale je to lepší než se nechat psychicky týrat (kdo ví co bude za pár let). Pokud by jsi odešla bylo by to těžké to rozhodně a dodnes nechápu jak moje maminka vše sama zvládla se dvěma dětmi (i když my jsme měli oporu v prarodičích).
Hodně sil !!!!!
souhlasim s ladyhacek..navíc myslím že opravdu cesta je začít se zajímat co se stalo a jaký pohled na situaci a své chování má tvůj muž. podle toho co píšeš ho máš pořád ráda a chceš to nějak vyřešit. asi by stálo za to se před něj postavit a zeptat se jaké má představy o vaší budoucnosti..jestli mu jeho chování k tobě přijde v pořádku, jestli je takto spokojenej...pokud je partner, tak takový rozhovor s tebou absolvuje. nenech se odbýt..pokud se hodlá chovat nadřazeně a mít ženu jako služku a chůvu pro děti a občas jako promiň matraci pro sexuální vybití, ale nevidí v tobě partnerku pro život, tak je třeba zvážit jestli toto vydržíš. to je peklo a přeneseš to i na děti což je nejhorší. od toho by byl jen krok k tomu abys občas nedostala třeba namláceno, nebo aby ti nadával před dětmi nebo na ulici a tak..ale to už musíš zvážit sama co uneseš ..ale věř že nic není tak strašné jak to třeba teď vypadá a nejhorší překážky jsou ty co si je dáváme samy. drž se a konej.
To je jako bych viděla sebe a to jsem si toho svého "kokota" brala po 4 letech a po svatbě a následně v těhotenství a po porodu přišel teror. Mlácení , ponižování, podvádění, ztrapňování na veřejnosti, řvaní na vlastní dceru atd.atd. Akorát já jsem štěkna a tak jsem se snažila ho převychovat dalších 5 let protože jsem se prostě nedala, ale samozřejmě se nepovedlo!!!! Teď jsem tak šťastná, že jsem se rozvedla a našla si muže, který by mě na rukou nosil, jen abych byla šťastná já a moje dcera. A to už jsme manželé 😀 takže snad se z něj kokot už nestane 😀 Moje rada je, že pokud on nebude chtít, tak ho nezměníš a v tom případě nečekat! není to nic platné a zdrhat.
Z toho co pises se domnivam ze zadny "jak na nej" neexistuje. Proste stoji za hovno a nezmeni se. Ja bych byla za to odejit od nej. Kdyz nemuzes k rodicum, tak nejake azylove domy pro matky s detmi nebo neco takoveho. Vim, ze se mi to keca a ze to pisu stylem "chleba s maslem", ale ver mi, ze lidi se nemeni a stastna s nim nejspis nebudes. Musi to byt tezke, kdyz mas dite a druhe na ceste, ale ver, ze mas na lepsi. Takhle se budes akorat trapit.
@38771668 Četla jsem jen zakládající příspěve a napadá me, zda nema jinou? A aby si před sebou obhájil "jak jste desna", tak hledá chyby? Často má nevěra podobny průběh.. Zvládl by se o dceru postarat sám? Nebo by jo to dal "sežrat"? Někam bych se uklidila (třeba do nemocnice, až vám bude zase tvrdnout bricho🙂) a nechala bych péči na nem. A pokud dost vydělává, jak píšete, tak ať koupi myčku na nádobí..
Tak mě napadá, jestli by si s ním nešlo v klidu promluvit-co Ti vadí a co jemu.Popsat trochu své pocity-např. vadí mi vztah a jednání s dcerou, to, že mi nadáváš. Co vadí tobě?Není normální takhle jednat s vlastní ženou, k tomu těhotnou.Co tomu říká např. jeho maminka, ví to, nebo ne?Jedná tak jen doma, nebo i před společnými známými? Co oni na to?Tak jsem někde četla, že cílem muže už od pravěku je dělat ženu šťastnou.Občas říkám synovi, aby mě udělal šťastnou a konečně napsal úkol, moc to nezabírá. Asi o tom obecně muži nevědí.
mě napadá, zda nemá jinou.. pokud vše bylo v zásadě bez problémů a změna přišla náhle a nečekaně, spíš mi přijde, že se snaží sám sobě vsugerovat, že to s váma nemá smysl, jak je to s váma příšerný..
a pokud je finančně na tom dobře (= to znamená, že VY jste spolu dohromady na tom finančně dobře, nezapomínej, že máte peníze společné), trvala bych si na uklízečce, která by pravidelně docházela, a't ten klidovej režim můžete dodržovat a neohrožujete tak vaše společné dítě.
Jedním ze způsobů, jak z toho ven, je nedělat manželovi oběť, nepodporovat ho v jeho chování. Bez tyrana není oběť, bez oběti není tyran. Chlap se může natřásat a předvádět svou domnělou nadřazenost, jen pokud to na někoho funguje. Když uvidí, že to nefunguje, bude se muset probrat.
Ještě jednou jsem si ten Váš příspěvek přečetla.Máte kam jít, klidně nejprve někam do azyl. domu. Též se pokuste víc si věřit, dvě děti byste sama v klidu uživila, nebojte.Mějte se ráda Vy a z toho vycházejte, buď se vzpamatuje, nebo ne. 🙂
@zuzineckah to já přemýšlím, ne že ne. A k tomu sexu... naše sexuální aktivita je 1-2x za mesic... i já mám své potřeby, že 🙂 O to víc to pro mě byl šok...Ale dítko je zázrak a nemůže za to. ted jen najít vhodné řešení.
@dzungala píšete to úžasně, díky za to.. Byla jsem ve vztahu s 2 kokotama a můžu potvrdit, že se fakt dobře maskují..
@38771668 dcerka všechno vnímá a otazka je, proč se jí nemoci pořád vrací.. Miminko taky všechno cítí. Zamyslela bych se nad tím a co nejrychleji bych odešla. Některé menšiny dostávají nehorázné příspěvky ze sociálky, tak proč byste nemohla dostat i vy v takové situaci.. Držím palce a myslete hlavně na děti 🙂
Utíkej pryč a co nejdříve.Nic se nezmění ikdybys měla svatozář.Malá to vnímá ani si člověk neumí připustit jak moc.
Prvotně bych hledala bydlení ,,maminky v nouzy a obdobné,, ihned bych podala předběžné opatření -vyživovací povinnost na Tebe,rozvod .Nepíšeš o majetkových poměrech jak je to s bytem ,kolik manžel bere a podobně ,,,,věř,že bez něj Ti bude lépe a finančně to zvládneš ,, dnes musí mít manželé po rozvodu aspon přibližně stejnou životní uroven 🙂 Bude to znít hnusně,ale trumfy máš Ty v ruce Ty ho mužeš i finančně odrovnat . A takový prevít si ani nic jiného nezaslouží.
Opravdu jednej rychle bud ve střehu vím o čem mluvím ☹
Tyto typy to mají pěkně naplánované zotročit,zašlapat udělat dítě a pak si s Tebou manipulovat jak chtějí ☹ Držím palce je to velmi těžké,ale my ženské pokud chceme zvládnem vše 🙂
@bobisek90 kdyby se ke mně choval někdo takhle, tak bych radši držela celibát, nebo si nabrnkla pošťáka, ale takové hovado by ke mě nesmělo ani na metr. Omlouvám se za nekonstruktivní poznámku, ale musela jsem, protože tohle prostě nepochopím. Když má ženská svoji hrdost strčenou v zadeli, jak pak může čekat, že jí chlap bude respektovat, že...
@38771668 Opakuji už uvedené v různých příspěvcích - první problém je, že jsi šla do vztahu s mužem, který Ti už na začátku nevyhovoval ("Nikdy nepatřil k nejcitlivějším, nikdy nebyl džentlmen"). To už máš špatný start. To, co uvádíš, jsou od něj zhovadilosti. A dá se říci, že všechny uvedené důvody-varianty tu jsou možné. Dokonce je možné i to, co Ti tvrdí, že je to problémy v práci. Nesvědčí to sice o jeho "síle". Je to špatně, ale je to časté, lidi, kteří se cítí špatně se chovají jinak,než lidé "v pohodě". Pokud to tak je a pokud to chceš spravit, čeká Tě dost těžká práce (chtěl jsem napsat Vás, ale pokud nebyl nikdy džentlmen..., asi dost "odřeš" Ty). Rozhodně doporučuji rozhovor o tom, co kdo z Vás od vztahu chce a co je ještě ochoten tolerovat. Mohla bys směřovat rozhovor i k tomu, co přesně je v práci problém. Pravděpodobně se Ti moc neotevře ("jako chlap to musím zvládnout sám"). Bohužel, protože můžeš mít úplně jiný pohled a daleko pravděpodobněji najdeš nějaké řešení. (To ale může být problém pro jeho ego). Takže jak jsem psal, nebude to vůbec jednoduché.
Druhá varianta, ve slovníku ostatních poznámek - je to kokot - pak Ti opravdu zbývá pokus s ním pohnout - kladný výsledek ne nemožný, ale vůbec ne moc pravděpodobný. A v tom případě opravdu útěk jako nejlepší varianta.
I možnost "jiné ženy" a omluvy pro to, je pravděpodobná. V této situaci nejde strkat hlavu do písku, je asi na místě zase rozhovor o tom, co kdo chce .... pro to, jakým směrem a jakým způsobem vést hovor - něco ve stylu asertivity.
Situace neprospívá ani Tobě, ani dceři, ani dítěti v děloze. I úspěšnost uvedených hovorů ovlivní to, jak jsi stresovaná. K tomu, aby ses cítila klidněji Ti doporučím skupinu Emoční terapie, kterou moderuji: https://www.modrykonik.cz/group/6695/ (při vstupu nabízím asi 1,5 hodiny skype práce pomocí metody FasterEFT - klon metody EFT).
Nekdy si rikam, ze ackoliv jsme k diteti meli dlouhou a trnitou cestu, jsem rada, ze prijde az po 13letech vztahu, 9 letech manzelstvi. Cimz mi byl dan dostatek casu (a me drahe polovicce taky) k tomu, abych zjistila s kym ziju. Lidi se mohou menit, ale necerim v zasadni zmeny, pokud to v nekom neni v zakladu.
Nazvat me partner pi*ou, byt v hadce. Nebyla bych s nim.
Je otazka co s tim, kdyz je situace takova. Ty bez zazemi, penez. Ale vzdy se to da nejak resit.
Preju klidne Vanoce a prozreni, ze se to Vanocemi nezmeni.
krom již zmíněného bych jen dodala to, že jako otec (nenarozeného) dítěte má do 3 let věku dítěte povinnost živit nejen dítě, ale i tebe jako jeho matku, takže šup pryč, šup k soudu a o peníze bojuj, máš na ně nárok. Takový vztah neprospívá ani tvé dcerce, ani mimču v bříšku. A zatím se poptej na sociálce na co máš nárok, případně zkus kontaktovat nějaký domov pro matky v tísni, i pokud tam nebude hned místo, určitě Ti poradí, jak se postavit na vlastní nohy.
Podle mě je problém v tom, že jste se poznali v období, kdy ses "vzpamatovávala" z předchozího vztahu. Řešila jsi těžký životní období a v tom jsi potkala chlapa, ze kterýho sis udělala svou záchranu. Věřila jsi mu a chtěla jsi mít normální rodinu, to je jasný. V první řadě je důležitý, jestli jsi OK z prvního vztahu. Jestli to máš vyřešený ty i dcera. Ví, kdo je táta? Vídá ho? Klape vám to, nebo tatínka dělá tenhle? Možná si chlapeček naložil víc, než sám čekal. Ženská s dítětem je jedna věc, dokud makáš a máš vlastní prachy pro sebe i dítě, nejste až taková přítěž. Ovšem s dalším dítkem na krku je to už o dost horší, protože de facto na něm visíte všichni. To si asi neuvědomil. Těžký je to pro všechny, zkus být hlavně v klidu, to dítě v břichu na to má absolutní právo. A hlavně zkus pochopit i jeho. Jo, je to prostě někdy těžký, v těhotenství očekáváš podporu hlavně ty, ale dost často je to právě naopak. Možná se bojí, že to nezvládnete, má strach, jestli uživí vlastní dítě atd.... Zkuste si o tom promluvit ideálně BEZ výčitek typu "ty neděláš, neumíš, ty seš takovej a makovej". Řekni mu, co si TY představuješ, co TY chceš, navrhni nějaký řešení a vyzvi ho ke spolupráci. Dej mu prostě jasný informace a fakta. Místo "ty mě jen sprostě urážíš", řekni "víš, udělal bys mi fakt radost, kdyby ses s námi bavil normálním tónem, my to taky tak děláme". Nevyčítej, ukaž mu, jak to chceš a on to pochopí. Snad 🙂 Víš, říká se, že pokud chceme změnu, musíme začít u sebe. Budeš muset být ale téměř svatá a trpělivá, to je jasný. Ty jsi ale matka, takže ty máš zodpovědnost za psychickou pohodu svých dětí, tak hurá do toho 🙂
nebudu řešit, že ses z nevydařeného vztahu vzpamatovávala tím, že sis po půl roce vzala defacto neznámého člověka, především je mi líto tvojí malé holčičky, která za nic nemůže a ty jsi jí přivedla zlého otčíma, který se k ní takto chová...a co její biologický otec? to je taky kokot? a pomyslelas na to malé mimi, do jaké ani nemůžu napsat rodiny, protože vy nejste rodina, ho přivedeš na svět? jak už někdo psal výše, rychle uteč, dokud je čas, pokud bydlíte u něj, pokud bydlíte ve svém, tak vykopni ty jeho, zajdi na sociálku, zjisti si, jaké všechny příspěvky můžeš dostat a hlavně si dej na pár let od chlapů pokoj, nejdůležitější v životě jsou děti, protože během života chlapi přicházejí a odcházejí, ale děti zůstanou na celý život 🙂