Jsme s přítelem 10 let, máme dvě děti a svatba pořád nic
Holky chci se zeptat jak to mate vy ? Jsme s pritelem spolu skoro 10 let a mame dve deti. Porad ale nejak neprichazi na trma svatba. Vim ze je to jen papir atd... Ale docela mi vadi ze deti maji prijmeni po nem a kazdej ma blby narazky na to ze jsme spolu tak dlouho a porad nic...
@medulla1 Nečetla jsem moc komentáře výše, ale nechtěla bych se jmenovat jinak než mé děti a manžel. Jsme rodina, tak proč mám být já mimo? Zároveň tím člověk dá dětem jakýsi rodinný vzor, který je třeba pro mě důležitý. A nemluvím o (nedejbože) nějakých tragických událostech nebo i blbé hospitalizaci. Co partner na téma svatba?
Za mě osobně když Vám vadí, že děti mají jiná příjmení tak proč jste jim nedali vaše příjmení? Není pravda, že musí mít příjmení po otci. A ja v tom třeba měla jasno pokud budu mít děti než se vdam budou mít moje příjmení. Ať chceme nebo ne my jsme ty kteří s nima vše obehavaji
Já jsem stará škola - první svatba a potom děti. A kdyby se dite narodilo před svatbou, tak příjmení po něm by měl jenom, kdyby slíbil, že bude svatba
Já vdaná nejsem a zatím nějak nepociťuju, že by mi svatba zásadně chyběla. Závazek společného dítěte je pro mě víc než svatba. Přítel o svatbě začal mluvit, když jsem otěhotněla, já nechtěla, protože jsem měla před atestací a nechtěla jsem nic zařizovat. Slevu na daních stejně neuplatníme, protože na dpč si vydělám víc, uživila bych se snadno i sama, pod rodným přijmením jsem ledascos dokázala a získala si dobrou pověst (hodně komunikuju telefonicky, takže už to že se představím “drep, aro/záchranka” pro většinu lidí to znamená, že ví s kým mluví a že když říkám infarkt, tak mám nejspíš pravdu. A naprosto neracionálně vlastně ani moc netoužím po tom, mít stejné příjmeni jako mužova ex.
Ale nevím, jak komukoliv pomůže moje zkušenost, protože tohle má každý opravdu úplně jinak a záleží na každém páru, jestli ke spokojenosti potřebuje sňatek nebo ne.
Instituce manželství byla vymyšlená z nějakého důvodu - dědictví, společné hospodaření s majetkem, atd. Není to jen nějaký tyjátr na zámku, bílé šaty a svíčková... Pro mě to byla celkem důležitá věc, ve chvíli, kdy jsme se rozhodli, že tedy veškeré naše další konání bude směřovat ke společnému životu, byla svatba jasným krokem. Byl to malý obřad jen s rodinou, malá oslava, ale důležité pro nás bylo, že jsme se stali manželi. Následovaly další kroky, jako společná stavba domu a nyní dítě. A musím říct, že kvůli chlapovi, který si mě nechce vzít, bych si tělísko vyjmout nenechala. Prostě ne, pokud mám zakládat rodinu, tak pořádně. A pak tady byla samozřejmě i ta romantická stránka věci, když mě manžel požádal o ruku, strašně mě to překvapilo, nečekala jsem takové romantické gesto, protože my na tohle moc nejsme... a ta euforie v době mezi zasnoubením a svatbou - nádherných pár týdnů, strašně jsem si to období užívala. A i po svatbě, byl to prostě strašně příjemný pocit, uvědomit si, že jsem jeho žena.... dnes jsme manželé 3,5 roku a pořád jsem na ten prstýnek na ruce nesmírně pyšná 🙂
já nic nemám proti tomu, že lidi nejsou svoji... každého věc 🙂. Ale já sama jsem chtěla první svatbu a pak děti, asi jsem staromodní 🙂. A když se on k ničemu nemá, tak to zkus navrhnout Ty 🙂. U nás teda, taky neproběhla žádná romantika a žádání o ruku... jen tak jednou prohlásil, že by jsme se mohli vzít a pak už jsme to jen naplánovali 🙈🙈😂😂
Pro mě je svatba důležitá. Je to důkaz, že se mnou ten partner počítá, že se nebojí přijmout závazky. Samozřejmě ani svatba neznamená vztah na věky, přesto je to pro mě významné gesto, bez kterého bych v dlouhodobém vztahu setrvat nechtěla.
A když se někdo vymlouvá, že to je jen papír, tak proč mu tak vadí ho mít?
@medulla1 k tomu musíte přijít samy... Ideálně oba. Mému manželovi po narození syna docela vadilo, že se jmenuji jinak. Mě to bylo jedno 👍 Praštili jsme do toho po 8 letech nakonec 🙂 Není to zdaleka jen o papíře. Běžný chod a režim se, samozřejmě, nijak nezmění, ale věci si tak nějak sednou. Ač jsem se svatby nijak nehrnula, tak jsem ráda, že jsme se vzali. Vztah to zase posunulo a myslím, že jsme všichni spokojení.
Ja svatbu nechtela, nikdy jsem nemela takove ty predstavy jake budu mit svatebni saty a jaka bude svatba, holky okolo me tohle mely dokonale promysleny snad uz v 15 ja nic, vzdycky jsem rikala ze neverim na lasku na cely zivot atd. Nakonec jsem z nich byla prvni kdo se vdaval, ryze z praktickych duvodu v 7 mesici tehotenstvi v 28letech, svatba byla za me tedy spis pro rodinu, pro me je to spise forma smluvniho kontraktu a ryze soukroma zalezitost, ktere se maji zucastnit ti dva co se berou a svedci, vic lidi netreba,ale to by manzelova rodina nevydychala... no ale nejsem zadna necita a musim rict ze svatba moji nej kamardky na zamku v kapli byla nadherna, cizi s svatbu si uzit a vychutnat umim🙂
To zalezi na Vas. Pro me byla svatba dulezita. Vzdycky jsem vedela, ze prvne svatba a pak deti. Vzali jsme se skoro po peti letech vztahu. Syn se narodil o dva roky pozdeji. Kdyby si me chlap nechtel vzit tak bych si s nim deti nedelala. Porad je to mensi zavazek nez deti.
Pro me osobne byla svatba moc dulezita, neni to pro me jen papir, ale ujisteni, ze to myslime oba vazne. Muj ted uz manzel se ale ke svatbe dlouho nemel, mluvili jsme o ni i dlouho predtim nez se nakonec rozhoupal. Skutecnost, ze se do svatby nemel, ve me totiz vyvolavala pocit, ze ten vztah az tak vazne nemysli a ze si chce nechat zadni vratka, i kdyz prisahal, ze to tak neni. Nakonec se rozhoupal, kdyz jsem neplanovane po 10 letech vztahu otehotnela (lekari mi rok predtim rekli, ze deti mit prirozene nikdy nebudu), na druhy den po tomto zjisteni prinesl prstynek. Dnes jsme manzele tri roky, ve vztahu celkem 14 let a oba jsme s timto krokem spokojeni. Jsme proste rodina se vsim vsudy. A o tech pravnich vyhodach se ani nebudu zminovat, to uz tu holky psaly. Kamaradka ma s pritelem dve deti, ona by se vdavala hned, on nechce o svatbe ani slyset. Deti si s nim sice poridila s tim, ze svatba asi nebude, alw cim dele jsou spolu, tim vic ji to vadi, ze ziji na hromadce, ze k sobe nepatri, ze neni nic jejiho, ze si neporizuji spolecne veci, ale kazdy svoje atd atd. Tak drzim zakladatelce diskuse pesti, at to dopadne u nich doma dobre 🙂
Tak kdyz je to jen papir,kde je problem? Po tolika letech a detech uz musite mit jasno.
Já jsem si vždycky myslela, že nejprve bude svatba a pak děti, ale nakonec to dopadlo obráceně. Za 3 týdny mám termín porodu, ale svatba bude nakonec až příští rok na podzim. Původně jsme ji plánovali na letošní rok, ale pak se mi podařilo i přes velké problémy přirozeně otěhotnět a vzhledem ke komplikacím a rekonstrukci domku jsme se rozhodli svatbu odsunout. Malý bude mít jméno po otci. Neumím si ale představit, že bych s někým byla 10 let, měla s ním děti a téma svatba bychom neprobírali, popř. Se na něm neshodli. Každá to ale máme jinak.
@medulla1 Asi ani není důležité, co kdo na to (a upřímně, co je komu do toho) , jako to, že ti to vadí. Na blbý narážky bych se vybodla, to je taky trochu o sebevědomí, i s různým příjmením se dá žít naprosto plnohodnotnej život😀 , ale jestli po svatbě toužíš a trápí tě to, tak by ti asi přítel měl dopřát sluchu, od toho jste spolu, abyste spolu byli spokojení. Mám velký pochopení pro to, proč někdo svatbu nechce (u nás je to naopak, já z ní mám osypky a partner ji očekává), a je skvělé, že dnes to není norma ani povinnost, je ale velké gesto, pokud někomu tyhle tanečky úplně nevyhovují, když je podstoupí kvůli tomu druhému. Jen bych zvážila motivaci do svatby, "blbý řeči okolí" mi jako citlivý důvod pro to svázat rituálně svůj život s druhým člověkem moc jako romantika nepřijde.
Ja jsem treba chtela opak - nejdrive to dite. Vzhledem k tomu,jak v mem okoli se tezko deti dockavaji,jsem se trosku bala situace,kdy jsme manzele a deti neprijdou...svatba muze byt vzdy,ale deti ne. A co potom, moznosti jsou,ale ja chtela vzdy byt tehotna. Diky bohu mame v tomto s muzem stesti.
Pak napis,jak sesto rozhodla.
@astyna88 no můj známej to měl podobně.... řekl, že první dítě a pak svatba, ale přiznám se, že na mě to působí ,,nedáš mi dítě, nic nebude,, a kde je ta láska a popř. společné bojování za něco......
Ale když se tak dva dohodnou, tak jim to tak asi vyhovuje a mě to může být jednou a nemám se co starat 😀😀
tak zbalit si saky paky muze uplne klidne i kdyby mel oddaci listy treba tri🙂 svatba doopravdy neni zaruka dlouhodobeho a vcelku stastneho vztahu...prakticky je to jen papir,ktery ti dava urcite prava...ale kazdy to ma samozrejme jinak...ja vdana byla a stastny vztah mi to fakt neprineslo..
@caverina Přesně to jsem teď chtěla napsat. 😀 Svatba podle mě neznamená, že to ten druhej s tebou myslí opravdu hyper vážně. 🙂 Třeba u ex mám pocit, že tu svatbu ani nechtěl, ale zároveň nechtěl přijít o "druhou maminku" (=mne), takže si mě vzal, abych se jako uklidnila a neodesla. Což stejně nedopadlo.
I když smaozřejmě ani to dítě není žádná záruka, že...Ale přece jen malilinko víc, dítě už nikdo nevymaze....
Tím rozhodně nechci házet špínu na svatbu, taky jsem ji měla a je to pěkný. Ale neznamená to záruku. 🙂 To asi nic. 😀
@laka_lacenda presne...bud spolu dva byt chteji a nebo ne a pokud ne tak je nezastavi vubec nic....a nebo zastavi,ale na tom vztahu to stejne tak jako tak pujde videt...fakt bych nechtela,aby se mnou byl nekdo jen proto,ze na to mame papir...
A já to vnímám naopak. I když chápu, že dítě je větší závazek... tak prostě dítě se kolikrát "přihodí", a o vztahu jako takovém to vypovídá jen to, že proběhl nechráněný sex. Nebo někdo má 3 děti každé s jiným partnerem.. nebo jsem se bavila s více lidma, co mi řekli, že dítě ano, ale svatbu ne, s odůvodněním, že ten druhý pro ně není dost dobrý, aby ho pojali za manžela či manželku. Ale děti prostě už chtějí, a lepší s někým méně ucházejícím, než vůbec. Což mě teda šokovalo... ale s věkem to asi chápu pořád víc, že by se třeba "toho pravého" nemuseli dočkat nikdy, a děti teda nemít...
Takže prostě pro mě je manželství pocitově tak nějak větší závazek, než děti
Pokud citis ze s nim chceš zustat, asi bych se te svatby nebala, kdybych to mohla vrátit, nejdřív bych se vdala a az pak deti, my to vzali naopak no, ale určitě se citime víc jako rodina😊
Pro mě obojí důležité ,taky sem měla sen napřed svůj den v bílém a pak děti ;),akorát když člověk potká po druhé lásku , změní priority ...teda aspoň já to tak , mám kašlu na ostatní co si myslí ....
Pro nás je důležité manželství, ten jeden svatební den až tak moc ne. Vstupem do manželství jsme si dobrovolně zavřeli všechna zadní vrátka. A já naopak očekávám, že spolu budeme navzdory všem krizím, které nás mohou potkat. A teprve do tohoto pevného základu jsme přivedli naše děti. Manželství má pro nás hodnotu samo o sobě, i kdybychom nemohli mít děti. A zcela nemoderně říkám, že manželství je pro nás větší závazek než děti. Stejně tak jako náš vzájemný vztah je důležitější než láska každého z nás k našim dětem. Brali jsme se po třech letech chození (v pravém slova smyslu, nežili jsme spolu) a v manželství to spolu táhnem jedenáctým rokem. Ale chápu, že každý to může mít jinak.
Pro mě teda svatba není jen o papíře 😉 prostě chtěli jsme spolu děti, tak proč bych se měla jmenovat jinak než děti? a vím, že by mi to časem sakra vadilo...
Tak jsme řešili svatbu, už když jsem poprvé otěhotněla, ale já svatbu "z povinnosti", že jsem těhotná nechtěla ani za nic a chtěla jsem si jí užít, tak jsme počkali až budou dceři 2roky a vzali jsme se, chtěli jsme totiž druhého prcka (synovi je rok) a letos oslavíme už 3lete výročí svatby 🙂
Nečetla jsem všechny komentáře, ale u nás to máme podobně - za měsíc máme 10 let, před 3 měsíci se nám narodila holčička, svatba ani požádání o ruku ještě neproběhlo.. pro mě určitě svatba není jen o papíře, taky jsem stará škola - nejdřív svatba, potom dítě... ale člověk míní a pánbůh mění, jak se říká.. u nás to tedy není mrtvé téma, bavíme se o tom, nejvíc mi vadí, že má dcera jiné příjmení než já... jinak nechápu názory některých lidí o tom, že svatba je velký závazek..pokud mám s někým a hypotéku a dítě/děti, pak je to přeci daleko větší a v případě dětí doživotní závazek 😀 ..zkuste si o tom doma promluvit "věcně a logicky" - tak, aby to chlap nebral jako narážku nebo že ho do toho nutíš, známe, jací jsou 😉
@terde naopak, manželství jsme si slíbili do smrti. Děti nás právně pojí do 18 let nebo do doby, než vystudují. A stačí se jen podívat tady na MK, kolik je otců, kteří se o své dítě vůbec nezajímají, kolik dětí vůbec nezná svého biologického otce. Závazek rodičovství se dá ignorovat úplně stejně jako závazek manželství, ale prostě to manželství je na delší dobu. Jsem ráda, že i když děti odlétnou z hnízda, zůstane nám náš vzájemný vztah s manželem.
Pro me byla svatba dulezita. Deti bez svatby neexistovaly, to jsem rekla jasne.
Myslim, ze tema svatby by melo byt vyhasneno jeste pred tim, nez jsou deti. At tak, nebo tak.