Jsou rodiče oba nebo jen máma?
Co si zde různě pročítám diskuze, mám pocit, že ženy se nechávají často ve vztahu dobrovolně utlačovat. Je jasné, že malé miminko potřebuje více mámu vzhledem k mléku, které mu otec nedá, výjma UM samozřejmě🙂 Ale jde mi o to, abych zjistila, jestli jsem já ta divná které to vrtá v hlavě. Jsou zde dvě skupiny rodičů. A to ta první, kde maminka lítá jak hadr na holi, stará se o miminko, vaří, uklízí, podstrojuje manželovi a to jen proto, že je to ten pravý ,,samec,, co zajišťuje rodinu. Pak večer padne do postele aby za dvě hodiny zase vstávala k dítěti. Pak je tady druhá skupina, kdy maminky se prioritně starají o miminko/batole a druhotně o domácnost, vaření a další potřebné činnosti s tím, že když přijde domů tatínek, tak se o starost o dítě a domácnost podělí. Můž navaří, uklidí nebo se postará o dítě.
U nás tedy funguje druhý typ. První bych nerespektovala.
Partneři jsou rovnocenní ve vztahu. Dítě je přece obou, mají tudíž stejné povinnosti a ne že tatínek příjde z práce a zahájí gaučing a podobné jemu příjemné činnosti ne? Jaký máte nazor holky??
Stručné shrnutí
- V rodičovských diskuzích se vyskytují tři základní modely rozdělení povinností: varianta A (muž živitel, žena pečuje o dítě a domácnost), varianta B (sdílení péče a domácích prací) a varianta C (individuální smíšené řešení dle dohody páru).
- Hlavními faktory určujícími rozdělení práce jsou pracovní doba (např. směny, 6:00–17:00 nebo 12+ hodinové služby), mateřská/rodičovská dovolená a ekonomické možnosti; páry řeší rozdělení pomocí předchozích dohod, střídání směn nebo zapojením prarodičů.
- Praktická řešení zahrnují explicitní dohodu o povinnostech před vznikem rodičovství, střídání péče (směny), přidělení „mužských“ a „ženských“ prací podle dovedností a využití pomoci (babička, víkendy, sdílení úkolů při rekonstrukcích).
Nejčastější otázky
Q: Jak rozdělit péči o dítě a domácnost, když jeden rodič pracuje dlouhé nebo nepravidelné směny?
A: Doporučuje se domluvit pevné rozdělení podle pracovní doby, využít střídání (např. jeden pečuje ve dne, druhý po návratu z práce) a zapojit pomoc prarodičů; v diskuzi byly konkrétní příklady rodičů s pracovní dobou 6:00–17:00 nebo s 12+ hodinovými službami.
Q: Měl by po návratu z práce partner pomáhat vařením a úklidem?
A: Názory se liší; někteří rodiče považují za spravedlivé, aby partner po práci převzal péči a domácí práce, zatímco jiní tvrdí, že po náročné 12+ hodinové pracovní době není fér očekávat, že bude ještě doma vařit nebo gruntovat (toto tvrzení je sporné).
Q: Jak může fungovat sdílení péče u párů, kde jsou oba OSVČ?
A: Některé páry, kde jsou oba OSVČ, uvádějí střídání pracovních dnů, například jedna osoba chodí do práce dva dny v týdnu a druhá se v tu dobu stará o dítě; konkrétní příklad: „od dvou let věku syna chodím do práce na dva dny v týdnu, po tu dobu je se synem manžel“.
Q: Pomůže zapojení prarodičů při zátěži rodičů?
A: Ano; v diskuzi byly příklady, že „babička pomáhá“ při péči o děti a zmírňuje nápor na rodiče, což někteří rodiče považují za klíčové řešení, když je partner pracovně velmi vytížený.
Q: Co dělat, když jeden partner odmítá pomáhat s péčí o dítě?
A: Doporučené kroky v diskusi zahrnují otevřenou komunikaci, nastavení jasných hranic a dohodu o povinnostech; někteří diskutující uvedli, že změna nenastala až do rozchodu, takže rozchod byl v konkrétních případech výsledkem neřešeného problému.
Q: Jak snížit každodenní zátěž matek na mateřské?
A: Praxe z diskuze zahrnuje omezení denního vaření (např. chléb, sýr, toasty místo každodenního teplého jídla), delegování večerní péče (koupání, procházky) na partnera a dohodu o konkrétních úkolech, které partner občas převezme.
Závěry z diskuze
Shoda
- Existují opakovaně zmiňované modely rozdělení (varianta A, B, C) a nejdůležitější je dohoda páru, která bere v úvahu pracovní dobu a reálné možnosti obou partnerů.
- Zapojení prarodičů a flexibilní sdílení povinností (střídání, víkendy, přidělení specifických úkolů) je časté a prakticky využívané řešení.
- Žádný univerzální model není považován za „správný“ pro všechny; fungující uspořádání je to, které oběma partnerům vyhovuje.
Sporné názory
- Mělo by se po návratu z práce očekávat, že partner okamžitě pomůže s vařením a úklidem? Ano: někteří rodiče považují sdílení péče po práci za spravedlivé. Ne: jiní tvrdí, že po dlouhé či náročné pracovní době (např. 12+ hodin) není fér očekávat další domácí práci.
- Jsou domácí práce „babskou prací“? Ano: někteří zastávají tradiční dělení (zahrada, barák pro muže; domácnost pro ženy). Ne: jiní požadují rovné sdílení a odmítají genderové škatulkování.
Otevřené otázky
- Jak v praxi udržet dlouhodobou rovnováhu bez nespokojenosti, když pracovní zatížení rodičů časem kolísá?
- Jakou roli by měla hrát společenská a ekonomická podpora (pracovní doba, dostupnost péče, rodičovské dávky) při dosažení rovného rozdělení povinností?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
mateřská dovolená, rodičovská dovolená, OSVČ, dohoda o rozdělení povinností, střídání péče (směny), půl na půl rozdělení povinností, zapojení prarodičů
Místa a osoby
žádné
U nás se tatínek taky moc nezapojoval. Tak jsem si to vyřešila po svém a mívám tu babičku, která mi pomáhá. Bohužel je přítel pracovně velmi vytížený. Jsou i měsíce, kdy je doma jen o víkendech, takže to ani jinak moc nejde. Ale o víkendech vaří a když má čas a nedělá na zahradě, tak chodí s Aničkou na procházky.
A co když existuje ještě varianta, že to ta ženská nedělá pro manžela a rozhodně se necítí jako otrok? 🙂 protože zrovna včera jsem zde četla zajímavou diskuzi o domácnosti. Skoro, aby se člověk bál přiznat, že má doma uklizeno, navařeno a ještě zvládá dvě děti 😀 hned dostane nálepku "supermatka", která je otrokem.. třeba já to mám tak, že děti jsou pro mě vším..zároveň ale chci mít uklizenou domácnost, protože se tak cítím dobře a pokud by tu byl vyloženě bordel, když to tak nazvu (neberu poházené hračky), tak bych nemohla normálně fungovat..prostě mi nepořádek a špína vadí. A není to na úkor dětí 😉 vaření? To mě baví a relaxuji u toho.. a že večer M. přijde z práce a nají se? To mi vážně nevadí 😀 vařím prostě pro celou rodinu a přijde mi to normální.. neberu chlapa jako samce, který má jedinou povinnost jen vydělávat, když přijde domů z práce, je pro mě důležité, aby se věnoval dětem..tedy hlavně starší, mimčo z toho ještě tak úplně rozum nemá. Takže se spolu navečeří a jdou si hrát 😵 já se třeba chvíli dívám na televizi, nebo prostě jen vypnu.. pak dcerku osprchuje, obleče a trávíme všichni společně čas, než se jde spát. V práci je M. opravdu dlouho a každý třetí den je pryč i přes noc..takže každá společná chvíle je vzácností.. a nehodlám si to kazit hádkami, kdo toho má na práci více 😉 někdy, když je toho na mě moc, o pomoc si požádám a vždycky se mi ji od M. dostane.. jen když by měl více volného času, byla bych spokojená na 100%.. a pak až nebudu kojit, bude prostor snad i na mé zájmy 😉 každý ať si žije, jak mu vyhovuje, o to jde především.. a jak se na to kouká okolí by nemělo být to nejdůležitější..
Já bych to s tím rozdělováním napůl nepřeháněla...
Nedávno jsem četla diskusi, kdy maminky vyžadovaly od partnera, aby vstával v noci k malému tak nějak napůl s matkou... však rodiče jsou oba.
Já mám zase takový názor, že pokud je ženská na mateřské, chlap chodí do práce, tak vstávám v noci já - přes den si můžu s malým lehnout, když jde spát, případně si jinak odpočinout, což muž v zaměstnání asi těžko...
No, nechci do nikoho rýt, protože jediná správná možnost není - teda je - ta, která vyhovuje těm dvěma... 😉
tak u nas je varianta C.....ja mam dítě, manžel práci, když se někdy vyskytne doma, věnuje se dceři a domácnost mam pocit není ničí...nevarime, neuklizime, nepereme 🙂
Já jsem měla poměrně dost náročnou práci a když jsem večer přišla domů, tak jsem potřebovala tak hodinu na otřepání, nebo 2 hod aspoň venku se psem pobíhat. Pak jsem byla s to fungovat. Přijít navečer po celém tom uhoněném dni, kdy pořád někdo něco chce, člověk řeší, hlídá termíny, pořád mu někdo telefonuje domů a tam mi někdo hodit na krk moje milované, v tu dobu uřvané nebo divoké miláčky, tak mám asi osypky a domů chodím hodinovou procházkou... čas na otřepání, převlíct, umýt, navečeřet tam vidím jako nutný. Často je pracovní den hektický, bez oběda a může být náročnější než den s dětma. Takže mám pro muže pochopení. A někdy ho i dost obdivuju, pže vím, v jakým stavu se člověk vrací po dlouhý cestě nebo když se pár dní a nocí stará o nějaké lidi a aby vše fungovalo... tak ráno na mě naběhnout děti, zvracím přetažením.
A protože jsem dělala s chlapama, tak to znám i z té druhé stránky: jsou tatínci, co chodí s miminem plavat, vyzvedávají starší z kroužku, řeší dárky... a pak jsou takoví, co se v práci zdrží, aby doma nemuseli náhodou pomoci koupat, v práci popijí alko, pak vyrazí domů (autem!!) a tam se tváří, jak toho mají v práci moc, tak chodí až večer, tak jsou doma ještě obletovaní. Pokud nosí peněz dost, tak to prochází mnohým dost dlouho.
U nás každý dělá, co může tak, aby rodina jako celek fungovala. Občas někdo něco nestíhá, občas někdo potřebuje s něčím pomoct, když je někomu nedobře, druhý doplní.
no my máme asi variantu C 😉 máme to složitější, protože doděláváme svépomocí barák (ze zdravotních důvodů jsem musela mít dítě (ale i chtěla) už ted, ač ještě nemáme hotové patro). Manžel tak po práci ob den (to jsem dala jako podmínku) chodí pracovat na stavbu, takže v té době jsem na to sama celý den. Ty dny, kdy nepracuje, tak po něm nechci s domácností pomáhat, protože ještě musí obstarat jiné "mužské práce" na baráku a ve zbylém čase se věnuje malému, aby si ho také užil. Volno máme oba cca od 19 hod, kdy malý spí.
Za mě varianta B, ale s tím, že jak přijde manžel domů vezme si na starost dcerku (vezme jí ven nebo si hrají doma) a já si udělám své (uvařím, uklidím, dělám domácí práci). Pravidelně jí uspává. když může se vším mi pomůže. Nenutím ho, prostě chce.
Nicméně je to dané tím, že má pevnou pracovní dobu, domů jezdí většinou kolem třetí hodiny a víkendy má volné.
Spousta mužů je v práci od nevidím do nevidím (často i kvůli ženám, které jsou zvyklé na svůj "standart", nebo jim prostě práce neumožňuje pevnou pracovní dobu).
Pokud mám muže který je od rána do večera v práci, "pořídíme" si spolu dítě, musím počítat s tím, že veškerá práce bude na mě, ne? Navíc né všem ženám se to líbí, ale někdy to jinak nejde.
Každý to máme jinak (ať už to tak chceme nebo ne), ale pokud do toho nevidím nemohu přece soudit, ne?
Jak holky píšou, nejde to vyloženě přiřadit k nějaké variantě, každý to má doma jinak. My jsme teda ještě těhotný 🙂, ale už teď vidím jak to bude, minulý týden jsem měla předepsaný klidový režim od doktora, vysloveně řekl, že mám ležet a max. se jít najíst a na wc. No přítel se k tmu postavil tak, že jakmile jsem se pokusila něco udělat protože se mi udělalo lépe, dostala jsem vynadáno a doslova mě odnesl do postele, ale zase když už můžu aspoň něco dělat, tak jsem ráda, on teď měl brigády u sousedů, ale i tak mi pomáhal s domácností, řekl že on bude vysávat a vytírat, já ať si žehlim, vařim atd...taky zastává názor, že když chlap může tak s miminkem pomůže, což je pravda, ale aby lítal v práci a pak ještě doma to nechci. Co tím ale chci říct, že správnej chlap, kterej miluje svou rodinu nikdy nedovolí své ženě aby se přetahovala, nejen proto že většina žen je pak protivných. 😉 ale protože chce, co mě ale zajímá je, proč vaříte denně večeře (co jsem si všimla je to skoro u každého příspěvku, neberte to prom jako útok, prostě se ptám ze zájmu) možná jsem divná, ale večeře nevařím, vždy je tu něco jako chleba a něco jako máslo a třeba sýr nebo šunka, někdy si uděláme toasty nebo tak...prostě vařím jen obědy...a je to i levnější 🙂 😎
Ani A ani B. Asi máme nový model C 😉 Přiznávám na rovinu, že se chci starat o dítě, zároveň o domácnost a dělat u toho kariéru. Já jsem hodně náročná (na sebe i ostatní) a takovou mě můj muž zná celý život. Před tím, než jsem otěhotněla, jsme s manželem udělali dohodu o tom, jak to bude pak fungovat. A dohoda se plní. Od dvou let věku syna chodím do práce na dva dny v týdnu. Po tu dobu je se synem manžel (oba jsme OSVČ). Ostatní dny jsem doma já, víkendy jsme všichni spolu. Z domácích prací dělá každý to, co ho baví, případně jeden dělá to, co druhý nesnáší (mě ovšem většina opravdu baví). Syn je spokojený, domácnost čistá a uklizená, denně navařeno a oba s manželem při tom pracujeme. Na české poměry nevídaná věc. Ovšem: nemáme koníčky mimo domov, nechodíme za kamarády. Čas trávíme buď prací nebo jsme doma. Svoje pracovní dny beru jako čas k práci, takže pak letím domů, netrajdám po kosmetice ani po kavárnách. Oba s manželem navíc pracujeme i doma, po večerech. Hlídání máme nulové. Nesnesla bych být jen doma - tvrdě jsem dlouhé roky dřela, abych svou práci měla a přijde mi nefér koncepce, že kvůli dítěti, které je obou rodičů stejně, se maximálně upozadí kariéra ženy a minimálně muže. Ovšem s tímhle svým názorem jsem manžela seznámila už dávno před úvahami o rodině, aby měl možnost k zaujmout své stanovisko. Naštěstí mě pochopil.