Každý chceme něco jiného
Ahojte holky, založila jsem si tento důvěrný nick proto,abych se poradila.... S manželem jsme se brali, když jsem otěhotněla, tehdy jsme spolu byli 7měsíců. Nastěhovala jsem za ním do velkoměsta, sama pocházím z Moravy a mám tam i zázemí.
Máme krásného chlapečka,říkejme mu David. Teď má tři roky. Naše manželství od počátku prochází mírnou krizí. Již měsíc po svatbě si manžel psal s nějakou mladou žabkou a říkal mi,že je to má přímá konkurence. Byla jsem v 7měsíci těhotenství. Ustáli jsme to. Poté si psal zhruba před rokem s bejvalkou, na intimnější úrovni. Znovu jsme to ustáli. Já se s tím tedy vyrovnávám hůř,ale drží mě při životě syn a má práce. Nechci rozbíjet rodinu.
Jde o to,že bydlíme na bytě a oba dva chceme dům. Já velkoměsto nemám zrovna v lásce a ráda bych se vrátila domů. Manžel to rezolutně odmítá. Prej jsem si to měla rozmyslet dřív, než jsem za ním lezla.... v tom má nejspíš pravdu, jenže jsem byla zamilovaná a znáte to, zamilovaný člověk nehledí napravo či nalevo. Navíc mě v té době nenapadlo,že by měl být proti,když na Moravě studoval a říká,že to tam má rád. Opírá se teď o maminku,se kterou dodneška (je to jedináček) nepřestřihl pomyslnou pupeční šňůru a má ji teď jako berličku, že ho maminka potřebuje a on ji přece nemůže opustit. Přátele tu téměř nemá, je to počítačový blázen,co nikam nechodí. Abych to upřesnila, maminka je soběstačná,59letá ženská,která si žije dobře a má spousty přátel. Zpackala si život s manželovým otcem a za 40let se s ním není schopná rozvést. Jsou na sebe sprostí a nenávidí se.
Já jsem manželovi od provopočátku říkala,že si v Praze nezvyknu a budu se chtít vrátit domů. Nenamítal. Začal až teď,když si máme vybírat lokalitu. Nabídla jsem mu,že bychom bydleli na Moravě a protože má úžasnou práci a suprovou šéfku, nabídla mu,že by dělal týden z domu a týden by byl v práci. Tím bychom mohlí zabít dvě mouchy jednou ranou.... týden by byl s námi na Moravě, týden by byl s maminkou v Praze,které bychom nechali náš byt..... ovšem můj muž to rezolutně odmítl s tím,že jsem uplně blbá a že to neexistuje..... já nevím,co dělat.....přijde mi,že mu záleží jen na tom,co chce on a že to,co bych si přála já,je mu u zadku. Poraďte prosím.... podotýkám,promluvit si s ním v klidu nelze, rozčiluje ho jen,když o tom začnu.
Ahoj, pokud by byl manžel vždy každý druhý týden v Praze celý týden sám, Vy na Moravě, a pokud má sklon si psát s bývalkou, kamarádkou apod., tak bych se hooodně obávala o naše manželství. Co domeček někde relativně blízko za Prahou? Nebo ho přemluvit k odchodu mimo Prahu, ale nevím, zda by tam našel práci, i když možná ano. Pokud jsou finance a oba chcete domek, doporučuji koupit již postavený někde za Prahou, třeba i k rekonstrukci.
Mě teda stačí to, že Vám řekne, že jste blbá ( to by můj manžel zkusil jednou ) a věta o přímé konkurenci, když jste ke všemu ještě těhotná je vrchol balíkovatosti a neurvalosti ! S takovým člověkem snad nechcete zůstat celý život ??
@lucka662006 Já ale nechci žít ani poblíž Prahy. Přála bych si jít jednoduše domů..
@darinada Tak to je těžké. Ty chceš domů, přítel zase na Moravu nechce. Oba ale chcete domek. V takovém případě se volí kompromis 🙂
@darinada Určitě bych nenechávala manžela týden v Praze samotného a já byla úplně jinde se synem, to by mohlo být potom těžké i pro Tebe, i když se Ti teď třeba stýská po domově. Synovi by se zase každý druhý celý týden stýskalo po otci, možná i Tobě. Plus to riziko, že po něm půjdou v Praze jiné děvy🙂 Už si s nimi psal... třeba nechce samozřejmě rozbíjet manželství, ale moc by ho to lákalo. (nic proti Tvému manželovi, píšu obecně) Spíš bych to řešila častější návštěvou rodičů na Moravě, pokud jsou.
@darinada Což můžeš...
Zvaž něco jiného - seber se a jeď na několik týdnů s malým k vašim. A tam zkus sesbírat své sebevědomí...
Zjisti, kde a vlastně i s kým jsi šťastná...
Zda chceš vštípit svému synovi, že je normální svou těhotnou ženu ponižovat a provokovat bokovkami...
A učit tvé dítě názoru, že jeho máma je totálně blbá...
Tím neříkám, že se máš rozejít. Jen si prostě na chvíli odpočiň od těch bojů a seber se...
Pro sebe a své dítě.
@brunetka11 Je mi líp, když jsem pryč. To už zjištěné mám. Ráda bych si takto odjela, ale nejde to. Pracuji v bance.
Taky by bylo fajn si ujasnit jestli a nakolik svého muže miluješ a ctíš a nemůžeš bez něj žít a nebo jestli jenom nechceš rozbíjet rodinu svému synovi. Píšeš byla jsem zamilovaná ... takže už nejsi? Nebo tě jen trápí to, že manžel si vypisuje s "kamarádkami" a chce žít ve městě, kde ty ne?
My jsme odešli do Prahy kvůli manželovi a jsem tu opravdu jen a jen kvůli němu, ale i on vidí, jak se tu trápím a proto se teď po dvou a půl letech budeme stěhovat jinam. Zatím nevím, kde bych jednou chtěla žít natrvalo, v tom máš oproti mně výhodu.
Tak...asi sis vybrala špatně. To už asi víš. Mě říct muž,že jsem blbá, tak by byl mrtvý muž. S tímhle pánem bych společnou budoucnost neplánovala.
@darinada Dítě potřebuje rodiče, kteří se mají rádi a rozumí si, jestli si myslíte, že je pro něj nejlepší držet rodinu pohromadě za každou cenu, tak se mýlíte. Dítě je spokojené, pokud má spokojenou maminku. A jestli to znamená, že budete každý zvlášť, pak je to pro něj momentálně ta nejlepší možná věc.
"Zpackala si život s manželovým otcem a za 40let se s ním není schopná rozvést." uff, tady pozor na točení v kruhu, je to zrádné.. Svým dětem předáváš vzorec, synové nevědomky přeberou chování otce, a dcery budou tiše trpět, protože je to normální a nechtějí jenom kvůli své malosti, tak méněcenné bytosti jako jsou oni, rozbíjet rodinu.. To je to co pro ně chceme?
@darinada Ano, ale tím, že budeš z dosahu velkého města pod ochrannými křídly své rodiny, svého muže nepředěláš.
Tvůj partner nemá kde čerpat ze vzorů. A tobě role trpitelky a trpěné očividně nesedne, jinak bys nechtěla utíkat.
Ono je nepříjemné předat štafetu nějaké jiné konkurentce. Jenže v tuhle chvíli prostě prohráváte oba...
A je škoda do toho balastu stahovat i vašeho syna. On za ambice svých rodičů nemůže.
@darinada rozhodne bych nesla do spolecneho domu, investice na cely zivot... navic- budou dluhy, hypoteka? to Vas uplne polozi... nechci malovat certa na zed, ale Tvuj muz opravdu jede v zazitem- trpene manzelstvi, zena sluzka a chlap si muze vypisovat s babama a delat... kdo vi co (jste na zacatku a ceka Vas dalsich 40let!!!!!!).
muj tata rika a cely zivot radil svym studentum- "nez se ozenite, PORADNE si prostudujte rodinu toho druheho". jedeme, at chceme nebo ne, v zazitych vzorcich anebo ve stresu k nim padame.
od toho chlapa bych utekla... u Tve rodiny Ti bude dobre... ale radi Ti to zenska, ktera uz dvakrat od chlapu utekla a je samozivitelka 🙂 (je v nas neco, ze si chlap na nas dovoluje... jeste nemam probadane, co to je a proc to tak je 🙂)
Mi příjde zajímavý postřeh to, že tchýně si zpackala život, protože se nebyla schopná rozvést. Ty žiješ s jejich synem a možná jednou tvoje snacha bude moci říct to samé... Těžko soudit, příběh známe jen z tvé strany a máš pravdu s tím, že muži by mělo záležet na štěstí ženy, měl by pro to dělat víc než vyhrožovat konkurentkama. Navíc jste spolu dost krátce na takové krize, lidi po čtyřech letech vztahu by měli asi fungovat oboustranně víc jeden pro druhého.
Tady je zkratka videt, ze by manzelstvi nemelo vznikat kvuli detem. A zase i to, ze by deti nemely vznikat pred manzelstvim. Odpovez si sama - kdyby nebylo ditete, byla bys s nim?
Navrhuješ, že týden bude manžel v Praze a týden doma - tzn. to bereš sama tak, že ten týden tam bude mít nějakou jinou? Pokud by ti to vadilo, tak by tento model asi nefungoval. Pokud by ti to vyhovovalo a jemu taky, může to být zajímavé.
Pokud nelze, aby byl manžel týden s tebou a týden v Praze trávil s jinými kamarádkami/kamarádkou, tak asi nechceš model, co jsi navrhla.
Měl by manžel na Moravě možnost mít dostatečně placenou práci jako má v Praze? Dokázali byste srazit životní náklady (cena nemovitosti a podobně) tak, aby to vyrovnalo to, že jste se odstěhovali na Moravu? Našla bys ty sama na Moravě nějaké srovnatelné místo? Pokud ne, tak se možná na Moarvu nechceš stěhovat ani ty.
Chceš trávit víc času se svými rodiči (sourozenci, příbuznými)? Najdi si práci, u níž nebude vadit, když třeba týden v každém měsíci budeš jezdit na Moravu. Nebo si najdi práci, kde budeš cestovat právě tam, kde bydlí (zaměstnavatel uvítá, že ti nebude platit hotel).
Zatím mi to přijde, že jsi zablokovaná v "chci na Moravu" a přitom ignoruješ fakt, že partner by se tam stěhoval pouze za cenu "věčného nomáda". A věz, že nomádský způsob práce není úplně pro každého.
Zbytek je spíše o rozsypaném vzájemném vztahu a vzájemné absenci dostatečné sebeúcty a úcty k tomu druhému - tam se dá doporučit nějaká partnerská poradna. Můžete i zjistit, že nejlépe jít od sebe, ale pokud má zájem o dítě, není z mého pohledu moc fér to dítě sebrat a odvézt přes půl republiky.
@darinada To je fakt, na druhou stranu jsou věci jako odpuštění historie, pokud by se vypisoval s kamarádkama kdysi, mohla bys to jednou velkoryse přejít, pokud se to opakovalo znovu, je velká pravděpodobnost, že se něco takového bude dít i v budoucnu. Uměla by ses s tím smířit? Předhazoval ti před rokem nějak tu bejvalku? Nebo to tutlal? To by bylo pro tebe skoro lepší. Mám jednu kamarádku, která se to naučila přecházet, manžel velice milující, mají tři děti, věnuje se všem, ale stejně má tendenci k vypisováním a lecjakým úletům, které nakonec přiznal, měli několik krizí během deseti let, ona se tím hodně trápí, ale rodinu i vztah udrželi, mají společné zájmy, podobné názory na výchovu, chuť trávit čas spolu a je na ni prý hodný. Možná by stálo za to vzpomenout si proč sis svého partnera vybrala, jestli to tam pořád je i ta poradna, pokud bude ochotný, určitě to neuškodí. Druhá věc je, že to už máš možná uzavřené a chceš odejít, akorát nemůžeš sebrat odvahu a nechceš dítěti sebrat tátu. Pak už asi není cesty zpět. A když to vaše doumlouvání o stěhování na Moravu došlo až tak daleko, že to řešil s šéfovou tak to možná taky vážně zvažoval, ne?
Ehhh...je mi to moc líto, nemám pocit, že vaše manželství prochází mírnou krizí...z toho, co píšete mám spíš pocit, že Vaše manželství je od začátku v troskách....:-/.
Jak už jsem tu jednou psala, nepovažuju nevěru za jednoznačný důvod k rozvodu...ale všechno má své hranice...a výrazy, že "jste za ním lezla" a "jste blbá"...
Pokud Vás budu citovat: "přijde mi,že mu záleží jen na tom,co chce on a že to,co bych si přála já,je mu u zadku".
Souhlasím. Buď se s tím smíříte nebo odejdete.
Asi byste si měli nejdřív sednout a ujasnit si pár věcí - manželovy bokovky, jeho urážky a třeba to, že si hned po svatbě vypisuje s holčinou a ještě ti řekne, že je to tvá přímá konkurence. Takže bys mu asi měla vysvětlit, že toto se ti nezdá být pro manželství dobré a pokud míní takto pokračovat, tak žádný domek. Do toho bych nešla, protože byste měli společné dluhy a nakonec byste se stejně rozešli. Čili at se on nejdříve uklidní, uvědomí si, že manželství je závazek a že se k tobě nesmí chovat jako k hadru. A pokud na tohle přistoupí a bude sekat dobrotu, ale několik let, tak potom bych teprve přemýšlela o domě. A vzhledem k tomu, že ty chceš Brno a on Prahu, bych volila kompromis na půli cesty. Ale jestli ty spíš podvědomě nehledáš domov, rodiče. Když nám někdo ublíží, i když jsme už dospělí, není nám nikde líp než doma u mámy. A může to být právě proto, že jsi neštastná a chceš tam, kde jsi štastná byla.
Taky bych s tou společnou hypotékou počkala až uvidíš, jak to bude. Pokud ti zbývají nějaké peníze (které byste dali na splácení hypotéky), začla bych tvořit rezervu. Nemusíš ji nikdy využít, třeba se to s manželem srovná a pokud ne, tak budeš ráda, žes ji vytvořila a můžeš začít žít sama s prckem.
Pokud fakt půjdete do hypotéky a ty by ses třeba za dva roky rozmyslela, že takto žít fakt nechceš, bude se ti odcházet o hodně hůř, než bez dluhů a s finanční rezervou v kapse.
Tak holky,dnes se paradne doma opil,schovaný chlast v supliku. Furt byl.mily a mily a najednou,jak jsem si oovzdechla,ze jsem unavena,tak na me zacal řvát,nadavat mi do linych krav a ze se mnou na zadnou zas.anou moravu nepujde a at si tam tahnu sama. Ze ma rodubu tady a maminku nikdy neopustin pak me chytil pod krkem a rekl,ze ho bud poslechnu nebo bude zle. A ted si jlidne chrape a ja tu brecim
Tak psát si můj manžel s nějakou jinou a mě říct, že je to moje přímá konkurence...no, nevim jak by to dopadlo.
Pokud s ním nejde mluvit, jak píšeš, tak pak je těžké něco radit. ☹