Kdy jste poznaly, že vaše manželství nemá budoucnost?
Ahoj holky, nevím, zda je někdo v podobné situaci, ale dost mě to trápí a vím, že s tím už nic nenadělám, tak si chci alespoň popsat. V manželství jsem 11 let a máme 8 letého kluka. Ani nevím, zda jsem někdy měla takový ten pocit velké lásky. Do vztahu jsme šli hodně rozumově. Měla jsem vždy smůlu na chlapy. Většinou to byl sukničkář, nebo netáhlo a já chtěla konečně hodného chlapa, s kterým založím rodinu. Tak jsme se našli. Bylo mi s ním dobře. Manžel je hodný chlap, který nás uživí. Již od začátku hodně pracoval, já tedy také dost pracovala, takže mi to nepřišlo. Krize začaly, jakmile se nám narodil syn a na popud manžela jsme se přestěhovali do baráku. Začalo se to zlepšovat, jakmile jsem zase chodila do práce. Již si ani nepamatuji, jak je to dlouho, ale zjišťuji, že žijeme, jako cizí lidé, takový spolubydlící. Manžel stále hodně pracuje, vybuduval za ty roky firmu, vrací se až večer kolem deváté a já si nějak zvykla a je mi to jedno. Jednou za čas to na mě padne, výyčtu mu, že na nás nemá čas, funguje dva dny, že se jdeme odpoledne projít, vidím, že je stejně myšlenkama v práci, nebaví ho se procházet, přemáhá se. Pak se vše vrátí do starých kolejí. Já si zkrátka zvykla. A plánuji většinou výlety bez něj. Začala jsem sportovat, hodně se věnuji synkovi. Nespíme ani v ložnici, ale odděleně. Manžel většinou přijde, když chce sex a zase jde do své místnosti. Včera i dnes to na mě nějak vše padlo. Je mi 31 let a žiji s manželem, jako nějaká spolubydlící s výhodami. Moc se nehádáme, takže má syn klidnou domácnost, finančně jsme na tom dobře. Ale často si říkám, jak dlouho se dá takto žít? Funguje tak i hodně jiných manželství? Určitě nechci rady typu, ať si s manželem promluvíme. To je každou chvilku a k ničemu to nevede. Je to pouze chvilkové. Budu se rozepisovat postupně
@andromeda818 jezisi🙈, jako fakt...?
Nejdůležitější je, spolu mluvit, nedrzet to v sobě, když se mi něco nelíbí "jak v papinaku"...
Snažit se ať jsi spokojená, dlouhodobý vztah, kdy už máš toho druhého okoukaneho, vadí ti, jeho urcité zvyklosti, no to chce notnou dávku odvahy s tím něco "udělat"🍀🍀🍀
Ale ja radím, stoji to za to se snazit o oživení vztahu a nezabrednout jen ve stereotypu a čekat do posledního dechu...
Já jsem v takovém manželství žila 11 let. Měli jsme dvě děti a i když jsme oba věděli a shodli se na tom, že náš vztah stojí za hovno, nebyl nikdy důvod odcházet. Nijak jsme si nevadili, nehádali jsme se, taky hodně pracoval, ale zase když měl čas, tak jsme ho společně trávili aktivně. I když jsem nebyla jako žena šťastná, nemůžu říct, že bych byla vyloženě nešťastná. Věřila jsem tomu, že to společně doklepeme. Minimálně, než děti odejdou. No jo, jenže pak mi jednoho dne někdo přeběhl přes cestu a bylo vymalováno. Tehdy jsem se tu dost svěřovala a dostala za to hroznej čoud. Sobecká, nevážím si dobrého bydla, skončím sama s holou pr*elí atp.... Vyměnila jsem jistotu za nejistotu a bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Troufám si říct, že jsme všichni štastní. Já mám nádherný vztah, čekáme společného potomka, můj ex má taky skvělou partnerku, všichni výborně vycházíme, podnikáme hromadné výlety, letos spolu budeme všichni i na vánoce.
Neříkám, že to tak vyjde vždycky, ale já jsem fakt ráda, že jsem se nenechala nikým odradit a šla si za svým. Sobecky a bezohledně. Ex mě na začátku ještě přemlouval, ať vydržím pár let, ale já jsem věděla, že už ani jediný den nechci ztratit. Ale jak říkám, byl to velký risk a krok do neznáma. A neodsuzuju ženy, které se svých jistot nedokáží vzdát. Ale já jsem ten typ, který se nejvíc bojí toho, že se jednou otočí zpátky a bude litovat věcí, které neudělal.
Držím palce.
@irmamala Víš jak, já se například toho také bojím, jak není ten vztah pevný, tak pak mi přijde do cesty jiný chlap a budu pálit mosty. Teď už se například hned nezamiluji, protože už jsem taky starší, už mi jentak chlap sám od sebe nic neříká, ale dřív jsem měla sklony a dvakrát jsem se platonicky zamilovala. Naštěstí tomu nejdu naproti, jinak by to bylo neštěstí. Nejsem žádná koketa a chlapskou pozornost nevyhledávám. Ale stále si myslím, že jsem pěkná baba a obávám se, že později něco přijde. 😔
pokud s tím chceš něco dělat, tak bych se nebo jeho v první řadě vrátila do společné postele. Podle mě to dělá strašně moc.
Co třeba zkusit najít si nějaký společný koníček, něco, co budete dělat spolu? Třeba tanec nebo nějaký sport, tenis, badminton, chodit spolu běhat, chodit do sauny…nemáte malé děti, tak můžete občas zajet na wellness víkend, nebo aspoň do divadla na koncert…protože takhle když spolu netravíte skoro žádný čas, tak přišlo odcizení…klidně bych zkusila i nějakou partnerskou poradnu
@andromeda818
@ilone ja potvrzuju..i mne se to stalo. Byla jsem s exexex na parove terapii v Aktipu kvuli jeho zavislosti a cely sezeni bylo nejaky podivny a rikala jsem si v hlave Ne blbnu, jsem precitlivela. A kdyz jsme vysli ven tak bejvalej na me Hele neprislo ti ze po mne ta koučka jela? A me se ulevilo ze nejsem magor ze jsem to tam taky videla..
Pred par lety jsem pak videla tu kauzu v Aktipu, ze jsou to vlastne desny šmejdi, tak jsem si vzpomnela na nas zazitek s bejvalym..
Hele tak je hodně chlapů na úřadu práce co nepracuje, pak je dost psychopatů a násilníků.... Tak jestli ti vadí hodný, pracovitý chlap co Vás živý tak jdi hledat někam jinam.
Naprosto chapu to zoufalstvi, zenska je v pasti, kdyz chlap nefetuje, nemlati ji a nehraje maty, bo prece tim padem je skvelej partner a neni duvod k rozvodu...
Já Ti rozumím, přesto mě napadá přísloví, jestli Tě nepálí dobré bydlo??? po svých bohatých zkušenostech bych za tohle skákala radostí a žila si se synkem a s manželem čas od času naplánovala společný víkend nebo wellness, ať jste více spolu a rozhodně bych se vrátila za ním spát do ložnice, třeba si tam občas i pustíte spolu film? Nebo je tolik vytížený, že jen co lehne, tak vždy usne? Možná ani nevíš, co máš doma a jednou bys toho litovala. O druhém dítěti jste nikdy neuvažovali?
@aarriel to mi říkala kamarádka zdr.sestra v nemocnici jak to u nich chodilo,sestry-doktori..., nevěry na každém kroku
když jsem si uvědomila, že každý cíleně trávíme čas odděleně. Žila jsem jako svobodná matka dlouho před odchodem. Víkendy sama na výletech, sama na besídkách, sama na nákupy ... A hlaně ve chvíli, kdy mi dělala radost pozornost jakéhokoli jiného muže protože ten můj už mě neviděl a když viděl, tak na mě nebylo nic hezkého, milého natož romantického.
Nečetla jsem komentáře, ale stalo se mi to také. Prostě nuda, odcizení, nekomunikace, věčně sama, manzel praci na 1.miste... vedlo to k tomu, že jsem potkala někoho, kdo měl podobné hodnoty jako já a chtěl se mnou být, dokázal mě rozesmát a měli jsme si hodiny pořád o čem povídat. Nakonec jsme se s manželem rozvedli. Nevím, zda jde zachránit takový vztah. Nejspíš ano, ale musí oba velmi chtít a tvrdě na tom pracovat. Ještě je otázka, zda takové myšlenky nebudeš mít po X letech znova, i když to zvládnete a bude to lepší. Kdybych nepotkala někoho jiného, nejspíš v manželství stále jsem. Otázka, zda bych byla šťastná, naplněna a cítila se milovaná?!
@andromeda818 tak ještě se dá vyzkoušet minimálně párová terapie.