Používáme cookies. Více informací zde. OK

Komplikovaný priateľ

gita17
7. únor 2016
Potrebovala by som poradit ohladne vztahu s priatelom. Chodime spolu uz 10 rokov, 5 rokov spolu byvame. Ja mam 28, on 32. Mam ho velmi rada, mame vela spolocneho a vie ma vzdy rozosmiat emoticon Problem je v tom, ze je strasne lenivy a pasivny. Robi z home officu, vychadza von len ked ide s kamosmi von do krcmy, pripadne male vybavovacky. Na vianocne trhy som ho ukecavala 2 tyzdne, pricom su od nas len kusok, 3 tyzdne ho lanarim do thermal parku, nic sa mu nechce, nikam nechce ist, len doma za kompom a von chlastat s kamosmi. To ho bavi velmi, skoro kazdu sobotu sa vracia okolo 6 rana. Pije 2-3 krat do tyzdna, pocas pracovneho tyzdna podotykam postriedmejsie ( to by ho z roboty vykopli). Vstava kazdy pracovny den priblizne o pol10. Ja by som s nim robila neaku spolocnu aktivitu, ale jeho nic nebavi a do vsetkeho ho treba nutit. Sam od seba by len pil s kamosmi a hral sa na kompe. O vsetkom sa s nim musim hadat, natahovat o kazdu blbost, predvcerom som sa s nim vadila 2 hodiny o tom, nech mi kupi gazu do usi, v kuse mi tvrdil, ze doma mame urcite (jasne ze nie) vatu bla bla to mi musi stacit, ze mi urcite nic neostane z vaty v usiach bla bla vsetko vie najlepsie aj ked o domacnosti nema velky prehlad. Pokoj v dome by bol len vtedy, keby som ho nehala sediet cely zivot v jeho kresle a hrat sa pocitacove hry, nic od neho nechcela, nic by nemusel robit a ani prstom pohnut. Lenze tak to proste nemoze byt. Je tazke ho prinutit hoci aj vyniest kos, ma milion vyhovorie a je to debata na 2 hodiny. Ked mi zomrel dedko, to bol este na intrakoch, tak som chcela aby ma odprevadil domov. Samozrejme sa mu nechcelo ist z izby, tak som ho musela ukecavat, prosit sa mu. Minuly rok som bola tyzden v nemocnici, 2 zastavky od nas, diagnostikovali mi velmi vaznu nevyliecitelnu chronicku chorobu, bola som na tom psychicky dost zle a chcela som nech ma na druhy den navstivy, jasne ze mal kopec vyhovoriek, ze sak doteraz chodil kazdy den a on ma aj vlastny volny cas a vcera bol pit s kamosmi a nic sa mu nechce bla bla. Jasne ze nedosiel a to mame auto a pesi to je asi 20 min. Velmi rad mi vykrikuje, ze mu len OBCAS navarim, lebo jeho mamicka vari kazdy den a stale vypeka. Varim mu 2-3krat do tyzdna na 2 dni, cez vikend aj ranajky a celkovo sa staram. V pondelok mi vynadal, ked som prisla o 9 z plavanie, ze nie je nakupene a navare, pricom on sedel doma na riti cely den a ja som isla z roboty rovno na plavanie, na ktore mimochodom chodim koli nemu, lebo mi povedal, ze mam schudnut (nahodou s tym ma pravdu a vazne by som mala sportovat). Ked chcem ist na plavanie s nim, zase je to milion vyhovoriek preco nie, a preco musime vsetko robit spolu bla bla. Podla mna len sedime spolu na gauci a spolu vedla seba klikame do kompu. Spolu nechodime nikam, od noveho roku nemame ziadne spolocne zazitky, boli sme spolu 2krat plavat a 1krat na prechadzke. On chodi sam von s kamosmi, to ja nemusim, lebo su v tych najvacsich pajzloch a su trapni ked su ozrati. Ja nemozem ani cigaretovy dym zo zdravotnych dovodov a oni do ineho podniku nepojdu. Ani koli mne nechce zmenit lokal, aby som bola s nim. Mozno je aj rad, ze nie ked pod dohladom ked chlasce. Kazdy den sa vadime koli hovadinam, vzdy je v opozicii, nikdy si neprizna chybu a vzdy ma pocit ze vraj ho chcem dirigovat. Netusim, ci to ma komplex z detstva alebo co. Pred pol rokom na velkej rodinnej oslave jeho rodiny, kde bolo asi 30 ludi zadrel (take kolecko, kde kazdy povedal o sebe nieco), ze sa nechce zenit a mat deti. Skoro ma porazilo a plakala som asi 2 dni, potom to zahral na to, ze bol v strese pred tolkymi ludmi (jeho rodina!) a ze deti mozno raz bude chciet. Celkovo mam pocit, ze ma tento vztah nici a vadia mi kazdodenne hadky. Mam taku diagnozu, ze je citliva na stres, bojim sa, ze sa mi z tychto hadok zase zhorsi zdravotny stav. Chcem aby sa priatel zacal chovat normalne, aby nesklamaval den za dnom, mam ho rada, on vie byt aj starostlivy, niekedy ma take dni, ze je super aktivny a neda sa zastavit, ale toho je malo a nenapravi to moj celkovy dojem zo vztahu, som frustrovana. Co mam robit?
anansie40
7. únor 2016
Není ta vedlejší diskuze o Nervozním snoubenci trochu o něčem podobném? Kde se stala chyba a kdy se to stane, že žena někde na své cestě ztratí úplně schopnost si dupnout a říct si: tak tohle už ne, chlape, ty už mě teda nebavíš a tohle já už snášet rozhodně nebudu a pořád jak ten soumar jede dokolečka to, co už dávno nefunguje a ještě ji připadá, že toho dělá málo a nedostatečně? Sakra trochu hrdosti, zdravého vzteku, autenticity...
achjonetusim
7. únor 2016
@anansie40 Myslim že postačí zdravej rozum.
anansie40
7. únor 2016
@achjonetusim Po letech strávených v takovém vztahu je zdravý rozum právě asi to, co pozbyly. Už tu situaci asi nedokážou zdravě nahlédnout.
kokoska21
7. únor 2016
Holky, zkusenost je bohuzel neprenositelna a nekdy ani milion rad a varovani nepomuze. Nekdy si tim clovek proste musi projit a prozit si to, bohuzel. Sama jsem si taky prozila svoje, ikdyz bylo sposta vatovani od ostatnich, stejne jsem si to udelala po svym. Bylo to peklo, nelituju, ale mozna jen proto, ze jsem dokazala jeste "vcas" zdrhnout a uvedomit si, co od zivota chci a co rozhodne ne.
sasetkap
7. únor 2016
Rada, jak ho změnit? Žádná taková neexistuje. Druhého změnit nedokážeme...jednu radu mám. Začni u sebe. Změň se ty, pracuj na sobě a začni si vážit sebe sama. Držím pěsti.
kokoska21
7. únor 2016
A to je prave to, ze clovek uz si ani neuvedomuje, jak moc je jeho vztah spaznej. Casem si zvyknete na spoustu veci, delate kompromisy, toho druheho si sama pred sebou omlouvate jen proto, ze ho milujete. Po takove dobe uz vam to prijde vlastne normalni. Ale neni.

Sem začni psát odpověď...

Odešli