Má smysl udržovat vztah s arogantním bratrem?
Tahle diskuze je spíš o vypovídání než o radě.
Mám bratra, staršího o 5 let. Rozdíly mezi námi byly patrné od dětství. Já byla ta citlivější, když jsem si mohla koupit sladkosti (ze svých penízků), tak jsem myslela i na bratra. On byl zase ten drsnější, nechtěl si se mnou hrát, a když už, muselo být po jeho. Že by mi koupil třeba žvýkačku, o tom jsem si mohla jen nechat zdát. Ale ještě to ušlo. V dospělosti jako by ztratil rozum, a začal být arogantní blbec. Arogantní nejen ke mě, ale i k rodičům. Díval se na nás s opovržením, jen viděl sám sebe. On je velký borec, a my nic. Mě to mrzelo, ale nevídali jsme se, když jsem věděla že přijde k rodičům, radši jsem se mu vyhýbala, než abych poslouchala jeho povrchní žvásty a nadřazenost. Vůbec jsme si nerozumněli. Čas plynul, on se oženil, já vdala. Když se mi narodilo dítě, chtěla jsem nějak vztahy opravit, řekla jsem si že už jsme oba starší, že třeba dostal rozum, a chtěla jsem také pro svoje dítě strejdu. Začala jsem s ním víc komunikovat, domlouvala jsem se s rodiči abysme se u nich potkali atd. Nabízela jsem mu jestli nechce jít se mnou a s kočárkem na procházku, že by si svoji neteř mohl povozit. Ale od něj žádná zpětná vazba, nezájem, moc toho se mnou nenamluvil. Ani své neteři nepopřál k narozeninám. Pokračování v další zprávě
@dixi86 Ten můj někdy odepíše, ale buď až druhý třetí den nebo vůbec. Takhle to prý dělá i s rodiči.
Tak jsem ráda že vlastně nejsem sama kdo má takového sourozence. Je smutný že se ale nedozvím proč je takový.
Mně pomohlo to přijmout, nemusíme věcem, rozumět, stačí je přijmout, nebojovat. Prostě to tak někdo má. Byť to mám já jinak.
Nerýpej se v tom, bude ti líp. Nemůžeš nikoho přimět, aby tě měl rád a trávil s tebou čas.
Tolik kritizujících komentářů, to nechápu. Naopak chápu, že chceš mít vztah s bratrem a jsi dobrá, že se pořád snažíš. Možná přijde změna, až on bude mít dítě, zatím tomu nerozumí. Nejspíš na tebe jako dítě žárlil, bylas o hodně mladší, vzala mu pozornost rodičů. Já bych to shrnula, je to vůl, prď na něj. Jak někdo krásně napsal výše, neplýtvej energií, zaměř se na svoji rodinu. Snad ti pomůže, že ses vypsala a přestane tě to žrát.
@jaroslavasv Já si zvykla že některé dámy tady si rády kopnou.
@evculinda
A je nutné mít "jediné sestrenice"?
Manzelovi rodiče již nežijí, rozvedli se když mu bylo 10let a jeho ségře 7let, jeho vychovával otec, sestru matka...
Vztahy mají nijaké, pozvali jsme je na svatbu, oni pak nás, dokud rodice zili, vidali jsme se u nich a pak 2x do roka na oslavě našich, či jejich deti, ale po smrti rodicu to prostě skončilo a mě se nesmírně ulevilo 👌
Nebudu mým dětem plést hlavu, že najednou se 2x do roka objeví jejich bratranec či sestřenice a během roku ne? A to jsem se angažovala, svagrova vždy chtěla jen něco půjčit, na návštěvy vůbec, tak ať si žije svým životem...
* To že jsou sourozenci z nás ještě rodinu nedělá, přátelé už vůbec ne *
Vyprdni se na něj, jsi dost stará na to, abys svoji energii zamerovala tam, kde je potřeba. Mám to se ségrou stejně. S tím rozdílem, že ona mi vždycky říká, jak nás touží vidět, že se musíme ozvat. Ale vždycky když se ozvu, tak nemá čas, je unavená, nemocná nebo se ozve až po termínu, který ji nabízím. Už jsem to taky vzdala. Neříkám, že mě to nemrzí, ale tohle je vyloženě ztráta času. Dodám, že bydlíme kousek od sebe.
@jaroslavasv ale kdyby se snažila od začátku ale než měla děti tak se mu vyhýbal protože nechtěla poslouchat jeho blbé řeči a teď když má děti se on má posrat?
Já to napíšu krátce, pokud sám nechce nic si nevynutis navic to časem začne být vlezlé až dotěrné a to i že tvé strany...takže bych se na to vy...
Problém není bratr, problém je, že nezapadá do tvých představ. A tím si to děláš sama. Pohled z druhé strany, něco podobného teď proběhlo u nás, jen s tím rozdílem, že v pozici bratra jsem já. A přesně jsem něco neudělala podle něčích představ, ten to rozmazal po půlce rodiny, co prej mi udělal, ze jsem tak zlá...?! A přitom pro mě se vůbec nic nestalo. Prostě se na věci dívám jinak. Ale popravdě mě to halo kolem celkem naštvalo, že mám chuť už tím směrem nedělat nic.
Stejně tak s dětma, když se čekalo od našich nejstarších, jak budou vozit kočárek s dětma od tety a jak z nich budou poprdění... Akorát se zapomnělo, že ti naši nejstarší mají tři mladší sourozence a tím pádem mimin plný zuby. Tak to je, někdo je má větvi z každýho dítěte, nekdo ne. Já třeba úplně neoblibuji malé cizí děti, nemam potřebu si s nimi hrát, chovat je - ani v rámci rodiny, mám svých pět a na další už nemám kapacitu... A fakt si nemyslím, že jsem proto horší...
Takže za mě, vybodni se na to. Děláš si to sama a jeho k ničemu nedonutís, naopak se akorát zabejčí.
@marimanta Ale tohle jeho chování nevzniklo že by nebyl podle mých představ. Já byla od dětství do cca 25 let tichá, uzavřená, když jsme byli všichni spolu, tak jsem skoro nepípla ani slovo. Takže to není tím že by nesplňoval moje očekávání. Byl ke mě prostě jak k cizímu.
Hele ale jestli ty už si od dětství byla taková jek píšeš tak ono není lehké s takovým člověkem jako si ty ,moc komunikovat
Jenže to tak zní - že chceš, aby chtěl být strejdou podle tvé představy. To není špatně, jen tě to pak zbytečně trápí. Je to sice bratr, ale to prostě není záruka vřelých vztahů navěky. Někdy to prostě nevyjde... Už to někdo psal, věnuj energii tam, kde o to stojí 😉
Hele, když ty se nechceš podřídit a chceš mít všechno podle tvých představ, proč by se teda měl podřizovat on? Pokud se chcete sejít na Štědrý den s rodiči, tak se dá večeřet klidně i dřív a máte po starostech. Od tý doby, co máme děti, ,,večeříme” v 15hod, aby si děti pak stihly dostatečně pohrát a my si pak i užili zbytek večera jen ve dvou. A nikomu nevadí, že ještě není tma. 🤷🏻♀️ Mám strejdu, kterej má podobnou povahu jako tvůj bratr, nebavíme se 5 let a nechybí mi. Naštval se na mýho manžela kvůli tomu, že jeho rodina nepřišla na pohřeb mýho táty. A pro mě je priorita můj manžel a moje děti. Odmítám se zatěžovat a snažit se změnit něco, co změnit nemůžu.
@evculinda Ahoj, máme to podobné. Mám pocit, že od mého bratra a jeho ženy není takový vřelý vztah k nám. Také jsme se kdysi normálně bavili o běžných věcech a hodinu na to jsem se dozvěděla, že týden předtím začali rekonstruovat celý dům a neřekli ani slovo. Chovají se nelogicky, občas taky dělají naschvály. S rodičema podobné. Naši mi teda s dětmi hodně pomáhají, ale dceru od bráchy třeba vzali na týden k moři, což u našich dětí nehrozí. A takových věcí je více, zbytečné tu rozepisovat.
Dopadlo to tak, že můj vztah také ochladl. Vídáme se u rodičů, bavíme se na úrovni kolegů nebo známých, důvěrnější věci neřešíme. Vlastně vztah udržuji jen kvůli rodičům a dětem, ale občas si myslím, že to ani nemá moc velký smysl. Dárky jsem třeba odbourala já, štvalo mě, že naše vztahy jsou na bodu mrazu a o Vánocích bych měla kupovat dárky i jim a tvářit se jakou mám radost z toho jejich. Nehledě na to, že jsme vždy dostali nějakou úplnou hovadinu, která mi akorát připomínala, že do toho nevložili ani minimální úsilí, stejně jako do toho našeho vztahu. Dáváme dárky jen dětem a mě je líp.
Smířila jsem se s tím, že případnou oporu nebo pomoc z jejich strany nikdy mít nebudu, vřelý a upřímný vztah také ne. Myslím až nedejbože tady rodiče nebudou, tak se vídat přestaneme úplně. A ač bych chtěla mít skvělé vztahy a opravdu jsem se snažila je vylepšovat, tak se prostě smiřuju s tím, že tady to nejde.