Má smysl udržovat vztah s arogantním bratrem?
Tahle diskuze je spíš o vypovídání než o radě.
Mám bratra, staršího o 5 let. Rozdíly mezi námi byly patrné od dětství. Já byla ta citlivější, když jsem si mohla koupit sladkosti (ze svých penízků), tak jsem myslela i na bratra. On byl zase ten drsnější, nechtěl si se mnou hrát, a když už, muselo být po jeho. Že by mi koupil třeba žvýkačku, o tom jsem si mohla jen nechat zdát. Ale ještě to ušlo. V dospělosti jako by ztratil rozum, a začal být arogantní blbec. Arogantní nejen ke mě, ale i k rodičům. Díval se na nás s opovržením, jen viděl sám sebe. On je velký borec, a my nic. Mě to mrzelo, ale nevídali jsme se, když jsem věděla že přijde k rodičům, radši jsem se mu vyhýbala, než abych poslouchala jeho povrchní žvásty a nadřazenost. Vůbec jsme si nerozumněli. Čas plynul, on se oženil, já vdala. Když se mi narodilo dítě, chtěla jsem nějak vztahy opravit, řekla jsem si že už jsme oba starší, že třeba dostal rozum, a chtěla jsem také pro svoje dítě strejdu. Začala jsem s ním víc komunikovat, domlouvala jsem se s rodiči abysme se u nich potkali atd. Nabízela jsem mu jestli nechce jít se mnou a s kočárkem na procházku, že by si svoji neteř mohl povozit. Ale od něj žádná zpětná vazba, nezájem, moc toho se mnou nenamluvil. Ani své neteři nepopřál k narozeninám. Pokračování v další zprávě
Blbá povaha, arogance a většinou mu byl každý člen rodinydoslova u prdele. Občas mě napadne, že bych mu i chtěla napsat, ale zase si říkám proč, když on zájem nemá
Myslím, že spoustu problémů si děláš sama. Především - bratrovu povahu nezměníš, to musí chtít on sám. Za druhé - pokud některý člen rodiny komunikovat nechce, tak to je jeho problém a Ty s tím neuděláš vůbec nic.
Za třetí - rodina jsi Ty, Tvůj manžel a vaše dcera. Vy si máte rozhodnout, jak budete slavit Vánoce, ale nikde není řečeno, že to nastavení tak bude na věky. U nás se čas večeře přizpůsoboval dětem a jejich aktuálnímu režimu, takže byly i doby, kdy jsme jedli ve 4 odpoledne. Komu to vadí? U nás se ty časy pružně mění podle aktuální situace a nikdo s tím nemá problém.
Za čtvrté - pokud chtějí prarodiče vidět zářící očička vnučky u stromečku, no tak jaksi musí přijít tak, aby to stihli. A pokud to nestíhají, tak je holt uvidí až další den. Co Tvoji tchánovci? Ty nezvete? Nikde o nich nebyla zmínka, nebo jsem ji aspoň nezaregistrovala. Takže pokud tchánovci zvládnou vidět vnouče u stromečku jindy, tak to zcela jistě zvládnou i Tvoji rodiče, pokud budou chtít jít na Štědrý večer k bratrovi.
Nevim jak staré máš dítě, ale Štědrý den zbytečně hrotíš. Loni měla dcera necelý rok, dárky rozbalovala celý den průběžně. Večeři s námi ani nejedla, seděla v houpačce a my to do sebe rychle hodili. Letos bude večeře v cca 16 hodin, aby si potom stihla pohrát s dárky, protože do postele bych jí hned po rozbalování nedostala.
Když bude dítě mrzuté, unavené, protivné tak co? Budeš čekat až dojdou rodiče, protože rozzářená očka?
Netlač to na sílu a udělejte si oběd nebo večeři 25 i s rodiči. Pro mě to v dětství bylo o to hezčí, že Vánoce byli dva dny se vším všudy. Nejdřív s rodiči a druhý den s babičkama.
U každého člověka si vždycky říkám, jestli energie kterou vkládám do vztahu k němu se mi v platí nebo ne. Myslím, že co se týká tvého bratra, tak tam není o čem mluvit - on zájem nemá, tak proč se snažit... Já vím, "je to bratr"... Ale proč se trápit, řešit, podlézat mu, když on o tebe evidentně nestojí? Tohle absolutně postrádá smysl. Nechala bych to být... Ať si žije svůj život, ty máš taky svůj...
Nabídnu Ti opačný pohled. Moje švagrová - sestra mého muže. Vztah mezi nimi za svobodna nijaký, spíše vlažný, ale slušný. Nejdříve se vdala ona, po roce jsme se vzali s mužem my. Jen sami dva, svědci a rodiče, prostě jsme to tak cítili, chtěli (chodili jsme spolu asi 15 let před tím (nebýt těhotná, bereme se někde hodně daleko jen sami dva). Ve stejný rok s odstupem měsíce se nám narodili první potomci. Po prvních narozeninách švagrová zrušila dávání dárků na narozeniny i Vánoce, nechápala jsem, ale respektovala jsem. (Se švagrovou od jejího muže si dárky dětem vyměňují, slaví společně na oslavách. ) Když přijedou za rodiči (bydlíme ve stejném místě, asi 5 minut chůze) nedají ani vědět sms, nezavolají. První měsíce, co se nám narodily děti, jsem ji pravidelně volala, vyměňovaly jsme si zkušenosti, ale už jsem si všimla, že to není "opravdové, skutečné", např. voláme si, co je nového, ten den asi za hodinu od hovoru přijel tchán (její otec) jestli víme, že koupili byt a budou bydlet ve svém. Do telefonu už mi už tehdy popisovala, ať ji pošlu recept na dort, že udělá druhé neteři od jejího muže k narozeninám dort, protože švagrová (sestra jejího bratra) vždy dort jejich malé udělá. Nebo co kupuje k narozeninám jejich dětem. Nechápala jsem proč ty rozdíly, ale respektuji to a už to neřeším. Když přijedou k rodičům, co bydlí stejně jako my, přijedou např. ve čtvrtek, náhodně je potkám s dětmi v sobotu, v neděli dopoledne na hřišti, kam chodíme každý den dvakrát denně. Nebo přijedou nedají nám vědět, ani tchánovci neřeknou, že přijedou, mlčí. Nejvíc mi to vadilo dva roky zpět, přijeli, neřekli nám. O nich vlastně nevíme nic, ani co dělá švagr, jak tráví dny, co holky baví. Tchánovci tomu i dost pomáhají, nevím ,jestli nevědomě, ale ty rozdíly. Když to napíšu natvrdo, jsme jim dobří, když potřebují s něčím pomoct, poradit, na práci. Švagrová vždy přijedou, tchánovci si vezmou i v pátek volno z práce a jedou spolu do kaváren, nebo na výlety. Naše děti nevezmou, ani na vycházku společně, nebo nezavolají dojeďte se pohrát, nechcete jet/jít s námi. Toto mi vadí, nerozumím tomu, ale respektuji to. O druhém těhotenství švagrové jsme se třeba dozvěděli poslední z celé rodiny, že prý nám to chtěli říct, až se uvidíme všichni (já s mužem a ona se svým mužem, v překladu to chápu, nechtěli jsme se s vámi vidět a říct vám to), až měla břicho a já za holkama přijela prostě se chvíli pohrát k tchánovcům, když tu byli. Jedna z omluv byla, že měli rýmu/kašel a nechtěli nás ohrozit. Ale řekli to, až jsme se dozvěděli od někoho, že tu jsou. Nezavolali, nenapsali normálně jako dospělí, jedeme k našim, nebo jsme tu, ale nechceme se vidět, nejsme ok. Protože nejsou ok jen pro nás, s tchánovci normálně čas tráví, staré babičky a dědy taky navštěvují. Jejich holky jsou pro mě jediné neteře a asi i jedinými zůstanou, s tímto se nedokážu ještě popasovat, ale nezbývá mi, než to respektovat. Včera jsme se potkali na místní kulturní akci, představ si, jsme s mužem a dětmi na koncertě a tam švagrová s dětmi a tchánovci. Dnes ráno jsme se všichni sbalili a jeli za nimi i s dětmi ke tchánovcům, než po obědě odjedou. Holky jsme vzaly dopoledne k nám, aby si pohrály s našimi dětmi. Kdybychom to neudělali, neuvidíme se s nimi, tchánovci by naše děti ven nevzali, ani holky by k nám nedovedly se pohrát. Opět pro naše děti jsou toto jediné sestřenice. Před 14 dny slavila ta starší neteř slavila s rodinou od tatínka (se švagrem a jeho rodiči, jeho sestrou). Dnes se ptám tchýně, jestli už ji přáli (jestli můžeme také) a tchyně, že ji přáli už před měsícem, když tu byli. Nerozumím, nechápu, ale respektuji. Nic jiného mi ani nezbyde.
Hele já bydlím taky u HK a dnes byla tma v 16.30. Takže s tou tmou bych to tak černě neviděla. Spíš mne přijde, že hledáš výmluvy proč to nejde, než, jak by to šlo. Možná si i trochu podvědomě přeješ , aby tvoji rodiče Štědrý večer bráchovi odpískali, a ty cítila nějaké zadostiučinění vůči němu, že se s vámi nechce stýskat. A to je další věc pokud nechce mezi vámi vztah opravit tak i kdyby jsi se stavěla na hlavu tak ho sama neopravis. Manzel ma bratra naposledy ho viděl před 4-mi lety dědovi na pohřbu od té doby nic. Nevolaji si , nenapíšou. Sem tam brácha necha u tchyně a tchana nějaké dárky pro kluky. Ale aby se třeba na ně přijel podívat tak to ne. Mladšímu je 6 let a ještě ho ani jednoho neviděl. Prostě někdo ty sourozence k životu nepotřebuje a vyhovuje jim to. A co s týká Štědrého večera tak mi 24. Jezdíme k naší babičce, 25. Mají kluci dárky u našich a během Vánočních svátků ještě u tchyně a tchana. Dětem je to úplně jedno jestli slaví Vánoce na jednou nebo na víckrát. Spíše mi to přijde lepší na víckrát, protože si lépe pokraji s hračkami a nemají je všechny najednou a pak nevědí s čím dřív si mají hrát.
Asi se tu budu opakovat, ale pokud o ten vztah nestojí, tak ho neuháněj. Arogance může být jen obranný mechanismus, z nějakého důvodu mu nemusí být ve tvé přítomnosti dobře. Přetahování se o rodiče mi přijde až dětinské. Tipuju že to celé bude složitější, každopádně bych zkusila svoji energii investovat jinam, k někomu kdo o ní stojí. Nikdo neříká ze sourozenci si musí sedět, mít dobré vztahy atd.
Pro udržení vztahu musejí mít snahu oba … viditelné je to jednostranné … takže bych to nehrotila… jinak tvoje rodina je teď manžel a dítě… takže bych dala je na první kolej, mám pocit ze se chceš zavděčit bratrovi a rodičům a tomu vše podrizujes… na štědrý den bych byla se svou rodinou a pak další dny můžete jít k tvým rodičům… Ježíšek nechal dárky pod stromečkem u babicky - radost je nadávkovaná, babi s dedou uvidi radost u vnoucete .. a salát s rybou muže byt klidně na oběd a po obědě darecky co tam nechal Ježíšek předchozí den a vy donesete darecky co nechal Ježíšek pro ne u vás … fungovalo to tak ikdyz jsem byla dítě já a těšila jsem se a byla jsem zvědavá co me nechal Ježíšek pod stromečkem jinde 🤩za me lepší varianta …
Nesnaž se ostatní lidi pochopit svoji logikou! To je základní kámen životní spokojenosti. Prostě nepřemýšlej stylem "vždy on to a to, tak proč nedělá to a to" - do takové myšlenky vnášíš své uvažování o světě, ale každý jsme jiný. Ty bys chtěla spokojenou rodinu, on je sebestředný blbec.
Přijmi ho jaký je, a zvaž si, zda se s ním chceš vídat, být s ním v kontaktu. Víc nemá smysl dělat.
A přestaň přemýšlet, jak by se měl nebo neměl chovat, co podle tebe dává nebo nedává logiku. Tak prostě svět nefunguje.
@evculinda já moc Teda nechápu ten postoj typu "jsou to jediné sestrenice", jako by to muselo něco znamenat... jasně, je to rodina, ale o genetice vztahy nejsou... my máme vůbec takové náročné vztahy už hodně generaci, ale taky mám nějaké bratrance, sestřenice a v podstatě od mého dětství jsme se nevidali a nemáme si co říct... mám kolem sebe přátelé, a kdyby se něco dělo, u nich budu hledat pomoc... neříkám, že není fajn, když to v rodině funguje jinak, ale nechápu moc takové to odvolavani se na vztahy, že se kvůli tomu musí udržovat kontakty, přitom ti třeba ti lidé nemusí sednout.... ale s dětmi řeší.e něco podobného, takže chápu, že je to člověku líto. Za sebe třeba vidím, že prostě právě i v rodině jsme různí a každý tráví rád čas s někým jiným, a tak tím můžou vznikát i tyhle situace.
Možná ještě dodám, že se hodně odvolávas na dceru, ale některým mužům ty děti (zvlast male) prostě nic neříkají, někdy to je náročné i pro tatínky si vytvořit k miminku vztah, natož pro "ciziho" člověka. Tak jenom že děti automaticky nezmění vazby v rodině, každý to tak nemusí cítit...
A jak se k němu chovali rodiče když ses narodila? Myslím si, že to bude hrát velkou roli v jeho aktuálním nastavení osobnosti, v povaze i v chování. Podle mě ti na bráchovi vadí stejný věci, který ti vadí na tobě samotné. Jen si to uvědomit. Jsi mladší sourozenec a navíc holka, to je vražedná kombinace - „tátova holčička“. Není to náhodou jen o tom, že jsi byla pro rodinu vždycky princezna a najednou už si z tebe někdo nekecne na zadek a ty nevíš co s tím? Vím o čem mluvím, taky jsem mladší sourozenec a mám staršího bráchu.
@cikitkapb Určitě jsem nebyla tátova holčička, měli jsme oba hodně přísnou výchovu, nikdo mezi námi nedělal rozdíly.
@crejzy On je arogantní na všechny lidi kolem sebe, má takový "obranný" postoj nebo jak to říct. On seřve i ředitele u sebe v práci (dělá hned pod ním) jen aby bylo po jeho. Lže klidně svým rodičům, že nejsou doma, aby se s nimi nemusel vidět, neřekne pravdu narovinu. Je to těžký, ale nechám ho plavat.
Ale co si tak vzpomínám, tuhle pózu si vytvořil nejvíc až po tom, co kdysi našel dědu mrtvého. Nevím, jestli to mohlo mít vliv na jeho povahu, ale od té doby je jak kus ledového kamene.
Pises o aroganci bratra, ale vubec nezvazis moznost, ze je proste jen jiny nez ty a jeho treba neskonale obtezujes svou "laskavosti". Jako promin, ale ze si nepovozi kocarek se svou neteri? Chapu, ze pro Tebe je stredobod vesmiru, ale vis, oni vsichni nejsou uplne nadseni z toho chodit s kocarkem. Casto ani vlastni otcove a ty mas za zle brachovi, ze nevozi kocarek? Ze mu od mala cpes darky - krasou darku je, ze nezavazuji k reciprocite. Jinak to neni darek a ty jsi otravna. Jeho reakce na Vanoce to potvrzuje... Arogantni chovani by bylo, kdyby se urazil, ze mu nic davat nechces, on ma radost, tak to zkus ve sve povysenosti o tom, jaka ty jsi skvelala, laskava a uzasne obetava pochopit.
Vanoce - co kdyz jemu to usporadani predtim nikdy nevyhovovalo? Ale jen respektoval, ze ty sii dupes nozkou, ze to preci chces mit takhle a ze takhle jste to delali vzdycky. A uz toho jen ma dost a chce to po jednou po svem?
@tereza0111 Proč jsi tak zlá když nevíš jak to bylo? Nedupala jsem si nožkou, byl to jeho nápad to rozdělení štědrýho dne. Rodiče navrhovali společný večer, on nechtěl. A děti mu nevadí, svojí kamarádce taky vozil kočáry.
Mě se líbí, jak se na koníku stále řeší jak by děti měli mít sourozence, aby tady jednou nebyly samy. Ale na druhou stranu se tady do mě pouštíte že není povinnost aby se měli sourozenci rádi. Na co pak teda dělat sourozence?
No pokud byl otec přísný, tak se mu třeba mohlo dostávat málo lásky v dětství a proto je takový jaký je. I když ty vnímáš otce jako přísného na obě děti, tak on se třeba mohl cítit odstrčený, když ty jsi se narodila. V některých rodinách se jednou toxické věty, když se narodí sourozenec, teď musíš být hodný na sestřičku, musíš jí mít rád, nesmíš zlobit, musíš si ji hlídat, najednou tomu staršímu naloží neúměrně povinností, jsou blbé řeči a když je naštvaný, tak dostane, co proto, protože je starší a má mít rozum. S dědou mohl mít hezký vztah a smrt ho zasáhla a stáhl se do sebe.
Ano sourozenec je fajn, ale ne vždy to funguje. O vztah musí stát oba a řekni, jak chceš korigovat chování dospělého člověka?
promin, vlastni vztahy se mi promitly do mozna prilis prikre odpovedi. Zkratka vice chapu i ten bratruv pohled na vec. Osobne nesnasim kdyz mi nekdo porad cpe darky. U nas to dela svagrova, neustale nekoho obdarovava, kdyz jede do zahranici priveze kazdemu darek, pri jakekoli prilezitosti - darek. Jsou to treba i pekne veci, ale clovek je realne zas tak moc nechce a ja nesnasim hromadeni zbytnych veci. Ale pak je strasne smutna, kdyz nekdo nekam jede a nic ji nepriveze, ze ona prece vzdycky.... Mysli to dobre, je hodna, ale ve skutecnosti to ostatni spise obtezuje
Kamaradce vozil kocarek - asi si s ni spis chtel povidat, ten kocarek bych tam videla jako vedlejsi produkt. A z toho co pises vyplyva, ze ma docela dost kamaradu. To by mohlo svedcit o tom, ze to s nim tak spatne nebude. Proste si jen nerozumite spolu. To je smutne, ale stane se
S Vanocema je to tezke, kazdy ma nejake predstavy. Nekdo ty velke celorodinne vanoce nema rad, ale ma k tomu jeste pocit povinnosti stravit je i s rodicema. Ale predstava, ze tam jeste budes ty s manzelem a miminkem uz u ty vanoce hodne bori... Ja nevim, zkusila bych to pro jednou zkousnout a i s rodici se domluvit, ze pristi rok bys to chtela jinak
I tak si myslim, ze bys mela zkusit brachu brat jaky je. Mate k sobe despekt navzajem. Zkusit se vic pochopit by mozna pomohlo. Nekdo je "studenejsi cumak" nekdo zahrnuje laskou a blizkosti, ale tomu druhemu to nemusi byt vzdy prijemne. Studenejsi cumaci projevu lasku jinak, vetsinou tak, ze je na ne spoleh pri zavaznejsich situacich, ze pomohou, kdyz je to opravdu potreba. Jsou ticha jistota a zastani v pozadi, jinak maji mnohem radsi svuj klid. I k tomu je dobry sourozenec, ktery je jiny nez ty 🙂
@tereza0111 No on té kamarádce vozil kočárek bez ní, sám. A on nemá kamarády jako takové, má dost známých, ale jen takové, co něco znamenají (vysoce postavené lidi), kteří se mu můžou hodit. Jednou to i prohlásil, proč by se bavil s lidmi co mu jsou k ničemu.
Sice to bude další nevyžádaná rada, ale téma špatný vztah s bratrem bych si začala zpracovávat u psychologa, protože tě to trápí a rady tady se ti nelíbí. S psychologem možná přijdete ještě na nějakého kostlivce ve skříni a pomůže ti to zpracovat.
A co se týká Štědrého dne, zkusila bych se nad to povznést, že bratr vymýšlí z tvého pohledu hovadiny a zkusila si to udělat pěkné i navzdory klackům pod nohy v podobě časů od bratra. Rodičům bych řekla, že si holt musí vybrat a že se nezlobím, že to spolu oslavíme jindy.
I když připouštím, že je to mega těžké se nad to povznést, taky nejsem splachovací.
Kdyz on nema zajem.... Ja tedy sourozence nemam, ale mam mnohem starsiho bratrance se kterym jsem se tedy nikdy moc nevidala, a pak 2 sestrenice meho veku. S temi jsem travila vzdy aspoň mesic prazdnin cca do 15 let. Pak se nase cesty rozesly. Vzdy jsem se prvni ozyvala ja. Uz mne to nebavi. Vetsinou jim napisu aspon pf k novemu roku, a tak mi aspon jedna pak i odpovi. Druha se mi ozvala snad jednou za tech x desitek let... neudelas nic.
No my teda normalne slavili jako decka 24. normalne doma, 25. byly vanoce u jedne babicky a 26. byly u druhe babicky. Naopak jsme se tesili, co nam jezisek a jedne nebo druhe babicky nechal. A ne vse naraz.
Jinak to se musi ozvat rodice, ze chteji s vami veceret. Maji snad pusu. A stemi darky buda rada- min prace a penize muzes utratit smysluplneji.
A nemáš o něm třeba docela zkreslené mínění? Pokud se stýkáte tak málo, jak tvrdíš, tak přece nemůžeš vědět, kolik má a nemá kámošů. Třeba si jen honí triko před rodinou.
Rozvržení programu Štědrého dne je i o rodičích, snad nejsou nesvéprávní a dovedou si říct, jak to chtějí organizovat.
Myslím, že si moc nemáte co vyčítat, ty se sice “snažíš”, ale podle sebe, nedáváš prostor bratrovým potřebám- viz ty dárky, máš jasně ložené, že ty jsi dobrá, on je ten špatný, přitom dárky mají být, jak tu někdo psal, nesobecké gesto bez očekávání zavázanosti. Co je špatného na tom, že nechce dárky dostávat ani dávat? Že nechce vozit mimino?
Btw to, co popisuješ na začátku v dětství, je vcelku normální vztah starší brácha- mladší ségra, fakt bych nečekala, že o tolik starší kluk bude ségře kupovat lízátka a hrát si s ní s panenkama.
Očividně si nerozumíte, nestýkali jste se a ty ho teď tlačíš k tomu, abyste byli “rodina”. Ty k němu taky chováš dost despekt- ať už oprávněně, nebo ne, to je pro tuhle chvíli jedno, prostě jeho povaha ti nesedí- tak se ptám, proč se vlastně chceš s takovým člověkem stýkat, když tě tak irituje jeho životní styl a povaha?
Ty vztahy nevykřešeš takhle na sílu, já chápu, že tě mrzí, že nemáte takový ten katalogový vztah bratr-sestra (ale co to vlastně je?), ale jemu to asi nechybí, takže je na čase začít dělat něco se sebou, aby ses od toho odpoutala, a ne s vaším vztahem.
Podle toho co o nem píšeš v dalších komentech … tak nevidím důvod proč ho dal řešit a snažit se o jeho pozornost … jinak proč další dite ?sourozenec ? Jo jeden z důvodu, můžou se podržet… vyhraji si, jedno dite se muže odstěhovat za oceán … nehoda… a nebo se proste “nepovede” … pořad ti “zbude” druhy 😂
Mám podobného bratra. On je arogantní hajzlík, ale všichni chodí kolem jen po špičkách a neřeknou jediný špatný slovo. Jde mu jen o prachy a ať se má dobře jen on sám. Já se na to už dávno povznesla, ten muj ani neodepise na sms, natoz aby sam napsal. Vubec ho neresim a tobe doporucuji to same. Nepotrebujes ho. Mas svoji rodinu a tam vkladej energii. Nekdo za bolest a lasku proste nestoji.
Ve všech knížkách o seberozvoji, co jsem kdy četla, se píše ,že pokud, se nám nelíbí něčí chování, tak nikdy nemáme měnit dotyčného, ale sebe. (Anoj, je to tak, můžeme s tím nesouhlasit, může se nám to nelíbit, ale druhého nikdy nezměníme, pokud on nechce sám.) My totiž máme problém s chováním druhých. Dotyčného máme přijmout jaký je. (Pozn. neznamená to nechat si ubližovat nebo setrvávat ve vztahu, kdy je nám ubližováno.)
Ty jsi citlivá, vnímavá, on je arogantní, sebevědomí, zaměřený na sebe. Víš, možná máš v životě takového bratra, aby jsi se něco naučila. Přijde mi, že se před ním ponižuješ a vnucuješ se mu. Místo snahy změnit bratra, bych se začala učit, jak si vážit víc sama sebe, i když se bratr chová jak vůl. Lépe si vytyčit hranice. A bratr má zase svoji karmu, co si má zpracovat, pokud se mu to nepodaří, je to jeho boj.
A to, že nejeví zájem o malou, napadlo tě, že třeba jim nejde dítě a kdo se snaží o dítě nějaký pátek a nejde mu to, tak často je pro něj na malé děti bolestný, nebo ho děti neberou a neví, jak se s nimi bavit.
Problém Vánoc mi přijde jako dost malicherný, jste jak umanuté rozmazlené děti, které trvají na tom, že to bude takto, protože to tak bylo i předchozí roky. Z mého pohledu nesmyslně trváš na tom, že se musí večeřet až po setmění a se svými rodiči. (Jako děti jsme se nemohly dočkat, až konečně maminka začne dělat kapra a klidně bychom měli vánoční oběd místo večeře, aby už jsme mohli vybalovat dárky.) A co tvůj partner, chce vůbec trávit Štědrý den se svými tchánovci? Je spoustu možností, jak trávit Štědrý den a žádná není špatně.
Jasně Štědrý den, je jen jeden, ale my jsme vždycky jeli 25. k babičce a dědovi a tam dostali dárky. Věděli jsme, že je tam Ježíšek přinesl 24. a my si je teď jedeme vyzvednout. Pokud rodiče chtějí vidět rozzářená očka malé, tak buď uděláš večeři dřív, nebo si ji uděláš normálně, jak to vyhovuje tobě a rodiče se holt budou muset rozhodnout, nebo dárky od rodičů si rozbalíte 25. dopoledne. Ale ty nic z toho nechceš, ty chceš naříkat nad nefér osudem a nefér chováním bratra.
Možná se ani bratrovi nedivím, že se k tobě chová nadřazeně.