Mají prarodiče "právo" na vnoučata?

@melounitko teda Tebou popisované návštěvy jsou snad naprosto normální, ne? Je logické, že se o svoje děti postaráš sama nebo s mužem, proč by to za Tebe měl někdo dělat, když je na návštěvě? A oběd bych brala taky jako samozřejmost, když je to 1x za 14 dní. Pomoc od prarodičů je dobrovolná, zájem jeví. Přijde mi, že máš spíš ještě rozházené hormony a jsi vztahovačná a bereš si jejich řeči moc k srdci. Za mě by to problém vedoucí k přerušení styku rozhodně nebyl. Měla by ses dát spíš do kupy, odpočinout si a ne hledat chybu v nich.

@anelamates bohuzel ty deti maji taky zdravotny problemi a jedno uz nezije takze to prevzali vnoucata.Co je podle mne krasne 🙂

@kristipa to znam 🙂

@zmrzlinka a kdyby nepřišli pomoct ? 😉 Tak samozřejmě, že člověk se primárně postará o svoje rodiče, taky si nedokážu představit utírat tchánovi zadek, ale i to dneska už jde nějak důstojně řešit, aby člověk mohl dožít v poklidu, a ne zavržen od rodiny, protože je na pobtíž, a pokud rodina funguje, nedělají si vysloveně nějaké špatné zlé věci, tak by se nemělo zapomínat na to, že jsou to zkrátka manželovi rodiče, ne nadarmo se u svatby říká, že si člověk bere celou rodinu 😀

V zákoně si může být napsáno cokoliv, ale nikdy to nebude ten důvod, proč se děti (vnoučata) postarají o stárnoucí (pra)rodiče. Pokud by měla být tím důvodem pouze zákonná povinnost, jistě to nebude podle představ (pra)rodičů. Můžete se zákonem ohánět, jak chcete, ale spokojenost Vám to stejně ve stáří nezajistí. To může jen péče o vzájemné vztahy.

@kacca11 jo to ma.Jenze o otca ktery ho skoro cely zivot ingnoroval se mu bude starat tezko .

@melounitko Nechci hodnotit, jestli ve Vašem případě mají prarodiče právo morální, nicméně zcela jistě mají právní nárok na styk s vnoučaty. Soudy toto řeší nesrovnatelně méně často než stanovení styku dětí s otci, nicméně stává se to. Pokud by tedy prarodiče podali návrh k soudu, nějaký styk s vnoučaty by určitě nařízen byl. Rozsah by byl stanoven dle toho, jak moc by se Vám podařilo soud přesvědčit, že jejich péče není zrovna příkladná..

@zmrzlinka Tak ale to nejspíš není podobný případ zakladatelky, ta nic takového nepíše, takže u vás je to výjimečná situace a to se holt musí řešit individuálně. 😉

@petrasipkova1 pomoct neprisli.Jsme za to s manzelem nakonec radi.Na syna sme sami.Prvni rok v jeslych kdy syn byl nemocny kazdy mesic sme zvladli a jeste vic nas to zblizilo.Nikto nam do niceho nekeca akorat nas zamrzi kdyz se malej pta proc deda nekdy pro nej neprijede do skolky a proc ho babi nevezme na hriste kdyz ostatne deti ze skolky s babi na hriste obcas pridou.

@zmrzlinka přinejmenší ti tchánovci vychovali tvého muže, kterého sis dobrovolně vybrala i za otce tvých dětí, takže asi to není špatnej chlap ... ne každý je podělaný z malých dětiček, někdo není podělaný ze žádných dětiček, někteří lidé si prostě s dětma nerozumí ... znám paní, která se snaše do ničeho neplete a raději se ani moc nenabízí, protože cokoli udělá nebo řekne je vždycky špatně a snacha ji sepsuje že má nemoderní názory ... pokud jednou tvoji tchánovci budou potřebovat pomoc a tvůj muž jim ji bude chtít v nějaké míře poskytnout, tak bys to měla respektovat ... tím jak se chováš k rodičům a ke tchánovcům dáváš svým dětem také příklad, jak by to mělo v rodině vypadat ...

@petrasipkova1 neni to vynimecna situace.Ted je takova doba,ze mladi se maji starat sami.Pred 50 lety se mladi a stari starali jeden o druhyho.Dnes stara kazdy o sebe.Vidim to dnes a denne.

Poslední dobou je "módou" či jak to nazvat řešit vztahy veřejně. Budiž, člověk se někde musí poradit. Ale většina těch dotazů je stejných.
všichni dotazující mají pocit, že je nikdo nechápe. Nikdo jim nepomáhá. Nikdo je nerespektuje. Ono je složité respktovat matku dítěte, když ta přebírá vzory výchovy z knih podle nevýchovy, Naomy, a dalších, ale vlastní rozum někde zapomněla. Je složité respektovat matku dítěte, která se rozhodla stravovat podle knihy (nedávat dětem maso, máslo, pšenici, mléko, med atd.... nic co si sama nevypěstuje.... atd.), ale rozum opět někde zapomněla. Všeho s mírou. Pak se taková matka cítí dotčena, že prarodče dávají dítěti ovoce, chleba, pochutiny. A zuří, vysvětluje, přerušuje styky...
Kam to spějeme? Kam? chcete kompletně rozbít soužití generací? a až tak učiníte a budete sami, budete si stěžovat, že jste na vše sami. Nikdo nepohlídá, nepomůže, neporadí...
Budujte vztahy, udržujte rodinné vazby (pokud nejsou patologické). Děti potřebují vyrůstat v různorodém prostředí, ne ve skleníku.

@zmrzlinka teď jsem dočetla o Vašich tchánovcích zbytek, ale toto evidentně je úplně jiný případ, než píše zakladatelka. U Vás je to na individuálním řešení, kdežto u zakladatelky zájem jeví a jedná se navíc o její rodiče.

@kvakuska ono je vychova a vychova.Kdyby se manzel chovat dle toho jak se rodice chovali k nemu,tak by se s nimi uz davno nestykal.Mne to ale fakt desi az budou stari ....nevim jak to budeme resit.

@zmrzlinka Myslim výjimečná situace, kdy ani manžel nemá s rodiči dobrý vztah, otec se o něho nezajímal, atd .... to si myslím,že není úplně standartní 😉

@sabatko jo to mas asi pravdu.Ja tam ale porad vidim to,ze nevyspalej matke kolikrat staci kdyz ji nekto rekne ....hele dej mi malyho ja ho 15 minut pochovam a Ty si dej sprchu nebo v klidu kafe.Myslim,ze zakladatelka nechce aby ji mama zehlila nebo myla okna.

@petrasipkova1 jo to jo

Oni právo na vnoučata mají, ale zároveň je jejich povinnost nezasahovat do výchovy a nekazit práci rodičům, kteří jsou za výchovu odpovědní. Zkoušela jsi o pomoc si říct? Oni vyhovět samozřejmě nemusí. Ale ty si máš zas právo nastolit režim tak, aby vám vyhovoval. Pokud prarodiče zasahují do výchovy, vymezila bych jim jen nějaký čas, aby nebyly návštěvy moc časté. Dělám to také tak. Máma mě i před dcerou kárá. Dcera se třeba počůrá, přitom umí na záchod a já řeknu, že to je ostuda a máma řekne, že dceru třeba pálí při čurání, ať jí nechám a začne jí chovat na klíně a chránit přede mnou. Jakože maminka je ta zlá a babička je tam na to aby jí ochránila. No a dcera pak dalších několik měsíců odmítala chodit na záchod a brečela, že ji na záchodě pálí při čůrání. Několik měsíců se počurávala 15x denně, přitom byla předtím úplně bez plen. Nevěděla jsem , cos tím, tak jsem jí vzala k naší doktorce, ta jí udělala rozbor moči, jestli fakt nemá zánět. Moč absolutně v pořádku. O mé mámě řekla, že si snad dělá srandu, tohle si dovolit. A malou pěkně sprdla, že se počurává do gatí a že to je ostuda a nevezmou jí do školky. Malá byla zaražená, ale tím dnem počůrávání zas přestalo. Jak to řekla doktorka, tak se to dcery dotklo. Já sjem se mohla zlobit jak jsem chtěla, ale babička dceru tak ovlivnila, že mě nemá poslouchat a že jí prostě pálí při čurání, že dcera se snad fakt i na ten záchod bála chodit, že jí to bude pálit. Někteří prarodiče snaží lacino dítěti zalíbit-sladkostmi, porušováním pravidel, která určili rodiče. To přesně je u nás. Zlá máma ve dvou a třičtvrtě vyžadovala, aby dítě chodilo na záchod (umělo to, nebyl sebemenší problém), pak přišla hodná babička s taškou dárků a čokolád a povinnost záchoda vnoučátku odpustila a zrušila a život mu ulehčila. Pak odešla do svého poklidného domova a práce mámy, která to půl roku s děckem cvičila je v háji. babička je doma, kouká na filmy pro pamětníky a máma denně pere 14 počůranachých tepláků a dvoje prokakané.

A není to jen tohle, furt se malé zastává. Uklízí za ní hračky se slovy ať malou nechám, že je malinká( má přes 3 roky!). Takže já tě umím pochopit. Vím, že tě to sžírá vnitřně. Záleží, jestli je cesta , jak se s rodiči dohodnout. Pokud není, omezila bych jim kontakt. Nebrala bych to úplně, ani já neberu, ale prostě omezit škodlivý vliv na děti.

Prarodiče mají na vnoučata nárok, je to dokonce právně vymahatelné. Pokud by rodiče bránili prarodičům jejich vnoučata vídat, mohou požádat soud o nařízení styku. Ale to by se v normálních rodinách nemělo stávat. Mě před skoro pěti lety zemřela dcera a byla maminkou. Její manžel a otec dítěte nám nikdy ve styku nebránil, pravidelně se střídáme v péči o maličkou, vychováváme jí tak vlastně všichni. Od nejstarší dcery mám ještě jednu vnučku - pětitýdenní a starám se hodně moc, prakticky denně pomáhám. My - prarodiče jsem už rodičovské povinnosti splnili, dneska můžeme, ale nemusíme pomáhat. Většinou to ale děláme z lásky a rádi.

@zmrzlinka V tomhle to máme hodně podobné - taky mě děsí, co bude za pár let. Moji tchánovci už mají oba přes 70. Nejde o to, že by jim člověk nechtěl pomáhat, ale oni když můžou, tak nás doslova ignorují, malýmu ani nepopřáli k narozeninám, prostě nezájem...a navíc, když jim chceme pomoct, tak nám pomalu vynadají, že jsme hloupí a melou si to svoje. Např. tchán měl jít na výměnu kloubu - všechno jsme mu domluvili, zařídili, už měl termín operace a pak to najednou zrušil a řekl, ať jdeme všichni do pr..., že on na žádnou operaci nepůjde. Bolesti se mu stupňují, jak ho to bolí, tak je na všechny sprostej a hnusnej a pomoci si neváží. Přítel už mu řekl, že tam nebudeme vůbec jezdit, když se takhle chová, že jsme mu chtěli pomoct a on to odmítá a ještě nám nadává jakobysme za jeho bolesti mohli my. Tchýně už 15 let sedí doma a pořád se jenom lituje, prakticky jí nic není, to moje mamka je nemocná víc a je pořád aktivní, má svoje zájmy, prostě žije, ale tchýně s tchánem se navzájem jenom podporují v tom jací jsou chudáčci. Přítel je jejich třetí dítě - nechtěné - dodnes mu pořád vyprávějí, jak chtěla jít tchýně na potrat a komise jí to tehdy nepovolila, tak se o to pokoušela sama a nepovedlo se, tak je na světě... Už tohle o něčem svědčí - i kdyby moje dítě bylo stokrát neplánované nebo nechtěné, nikdy bych mu to nedávala pocítit a nikdy bych mu neříkala, že jsem se ho všemožnými způsoby pokoušela potratit. Přítel k nim samozřejmě má úctu a snaží se jim pomáhat, já to taky beru tak, že jsou starší a jsou to rodiče a úctu k nim mám, ale upřímně netuším, co bude za pár let - mám svoje rodiče, kteří o nás zájem mají a dělají pro nás hodně, a v první řadě budu pomáhat jim, protože je to zároveň i moje přirozená touha se o ně postarat a s malým dítětem nebo dětmi a při práci asi těžko budu zvládat starat se i o tchánovce. Mají ještě dvě děti, které už mají své děti dospělé, tak se budou muset zapojit i oni, ale jde o to, že když je na Tebe někdo sprostý když chceš pomoct a chová se jak dítě, tak Tě to s takovým člověkem netěší a ano, možná pomůžeš, ale bereš to jako povinnost a nic víc.
A souhlasím s Tebou v tom, že dřív bylo normální, že se o sebe starali všichni lidé v rodině, pomáhali si navzájem. Můj taťka je ze 6ti dětí, jeho babička ovdověla, tak si ji vzali tehdy k sobě a ona pomáhala je všechny vychovávat. Mamka mi taky vyprávěla, jak jezdili na prázdniny ke své babičce oni i bratranci a sestřenice. Rodilo i umíralo se doma, lidi k sobě měli blíž. Teď mi to v některých rodinách připadá, že se každý stará jen sám o sebe a nezajímá se ani jak žijí sourozenci, jestli někdo v rodině nepotřebuje s něčím pomoct... Samozřejmě, povinnost to není, stejně jako není povinnost prarodičů pomáhat s vnoučaty, ale potom nemůžou čekat, že budou vztahy v rodině bůhvíjak vřelé a že naoplátku jim člověk bude pomáhat s láskou a vděčností jako by to mělo být. A to je přece škoda, pomáhat jen proto, že je to moje povinnost, ale necítit to, nemít k sobě navzájem opravdu pěkný vztah. Stejně je zajímavé jak tu holky píšou, že prarodiče mají právní nárok vídat se se svými vnoučaty a nic víc - Ok, když mi někdo řekne, že na to mají nárok, tak mám i povinnost k nim ty děti vozit a nutit je do komunikace? Kdyby konkrétně mně někdo řekl, že mají nárok - však ano, dveře u nás mají otevřené, tak proč nikdy nepřijdou? Podotýkám, že nejsou nemohoucí - to by samozřejmě byla situace jiná. Je smutné, že někdo očekává jen pomoc od druhého a sám nehodlá nic nabídnout, aby vztahy byly lepší. Jak jsem tu už psala, já se to snažila lámat přes koleno, zvala na kafe, na narozeniny, kupujeme jim dárky úplně ke všemu, jezdíme tam...ale oni nic. Samozřejmě, že až budou nemohoucí, tak se člověk postará, ale nebude to ono - to člověka mrzí. Můžeme se tu ohánět zákony, ale jsme přece lidi a neměli bysme se o sebe starat jen proto, že to určuje nějaký zákon.

@rituska88 taky to nemas lehky.Muj manzel je taky nechteny.Ale to je na dlouho.Ja taky nevim jak to budeme resit.Mame hypoteku,kterou budu splacet dalsich 25 let.Takze nevim jak se casovo a financne zvladnu postarat o nase,kteri bydli 700 km od nas a k tomu o tchanovce,kteri se chovaji tak jak se chovaji.Je to fakt moje nocna mora.....ja jsem totiz takovej debil,ze mi to pak bude lito a mozno na ukor svych deti a vnoucat budu skakat kolem lidi,kteri nemeli cas vzit vnuka na hriste.

@zmrzlinka Jejda, rodiče máš fakt daleko... Já to mám v tomhle super, že je mám jen 5 km od nás. Ale nemá smysl se trápit něčím, co ještě není - třeba to všechno bude nakonec úplně jinak, je to divné o tom takhle mluvit, ale faktem je, že ne všichni lidé jsou ve stáří nemohoucí a ne všichni umírají měsíce či roky ve stavu, kdy potřebují nonstop pomoc okolí. Já jsem zdr. sestra, takže i z toho titulu je pro mě samozřejmostí se o rodiče postarat, ale upřímně řečeno taky nevím, jak by se to udělalo prakticky, když máme poměrně malý byt, budu chodit do práce a nikam na LDNku bych je rozhodně nestrčila...ale o tom ani nechci přemýšlet, jsou to moji rodiče, které miluji, a doufám, že tu budou ještě aspoň 20 let ve zdraví. Ale samozřejmě je mi bližší představa starat se o svoji mamku než o tchýni, s kterou ten vztah je takový jaký je. Ale nemá cenu tyhle věci řešit dopředu, život to sám nějak zařídí, vždycky nějak bude, tak se tím taky netrap 😉 Třeba se ty vztahy ještě dají do pořádku, já říkám, že dokud žijeme, tak je naděje vždycky 🙂

Teda nestačím se divit, jak celkem neprijemny příspěvek získal nejvíc lajku. To si snad tazatelka nezaslouzila. ☹ ☹

@rituska88 je pravda,ze nema cenu to resit ted 😉 Mne spis fascinuje to,ze spousta lidi nad starim vubec nepremysli.Napr. tchanovci a jim podobní.Pritom jak pises muzou byt na luzku i deset let.

@brokovich To že je pro tebe příspěvek nepříjemný, neznamená, že musí být nepříjemný všem - a on je bohužel pravdivý.

@brokovich Ten příspěvek je možná nepříjemný, ale je pravdivý. Mě třeba taky celkem udivuje, kolik matek by bralo jako samozřejmost, že se jim o jejich dítě někdo postará, když se babičky dle jejich mínění nestarají dostatečně, je to špatně, když se angažují dle jejich mínění příliš, je to taky špatně. A v drtivé většině případů není chyba pouze na jedné či druhé straně, ale je to chyba v komunikaci a chyba v očekáváních. Taky mi připadá, že řada matek studuje po volných chvílích internet, knihy o všem možném týkajícím se výchovy dítěte, ale vlastní intuicí se neřídí. A pak tu zakládají témata ve stylu "miminko moc pláče", "miminko tohle, miminko támhleto", "dítě mě neposlouchá" apod. a diví se - jenže jsme všichni živí tvorové a žádný návod nelze univerzálně našroubovat na kohokoli.

Jinak co se vztahů v rodině týče - zakladatelčini rodiče se dle popisu aspoň zajímají - já měla první tchýni suprovou, druhá tchýně se ke mně i mé nejstarší dceři z prvního manželství vždycky chovala navenek přátelsky, ale když jsem otěhotněla a čekala prostřední dceru (neplánovaně, muž původně děti nechtěl a já když zjistila, že jsem těhotná, rozhodla jsem se si dítě nechat i za tu cenu, že bych na něj byla sama, muž se ale na dítě začal velmi těšit a teď je z něj super otec), začala do muže hustit, jak jsem to na něj upekla a že si zkazil život a kdesi cosi. Muž stál za mnou, řekl jí, že si dítě taky přeje. Od porodu dcery se situace zlepšila, i když ze začátku ji taky nevídala moc často, protože se jí nechtělo k nám jezdit, říkala, ať nepočítáme s hlídáním (já jí o hlídání nikdy sama neřekla a ani jsem s tím nepočítala). Kdybych byla jako řada z vás tady, tak bych o ní tvrdila, jaká je to mrcha, a jak přeruším styky a jánevímco. Já nechala všemu volný průběh s tím, že babička může vnučku vídat, kdykoli bude chtít (i že malou k ní klidně přivezu - bydlí od nás 15 minut autem), posílala jsem jí fotky (přes muže). Dopadlo to tak, že když jsem čekala třetí (tedy její druhou vnučku), tak se zajímala o průběh těhotenství, začala se sama hlásit o hlídání starší a teď už mají se starší nakročeno k moc pěknému vztahu a hlásí se i o hlídání mladší. Jaký má názor na mou osobu, to neřeším, nebavím se s ní o tom, je mi to jedno, normálně spolu komunikujeme ohledně běžných věcí a o sobě navzájem se nebavíme. Podstatné je, že se rozhodla tou babičkou být a snaží se budovat si zatím se starší vnučkou vztah, což je dle mého to hlavní.

holt nekteří mají ještě v paměti zažito jiné soužití rodinných vztahů. Mého muže třeba na vesnici dost v prvních letech života vychovávala babička a prababička, protože žili spolu. Jeho mamka se pak starala treba o jídlo a spol... dřív to bylo dost jiné. My jsme od rodiny přes 500km a i v jednotlivých rodinách jsou vidět rozdíly v tom přístupu k vnoučatům. Někteří si pohrají a pomohou tím, že dítě zabaví a my mame čas na nutné věci. Někdo nam dítě vezme, a kompletně se o něho postará.

ALE... pokud by mi měl někdo kecat do výchovy, dělat si srandičky z toho, že moje dítě něco neumí (primárně to bývají plínky a mluvení) a být dle mého nepříjemní, tak taky styky omezím. Nevidím na tom nic špatného.

A pokud teda prarodič přijede na návštěvu, hraje si s dítětem a rodiče jsou v kuchyni a starají se o to, aby bylo co jíst, to je tak těžké tu plenku nebo tričko vyměnit? nebo na chvilku vystřídat matku u plotny? NE... vše je to asi jen a jen o komunikaci. Nikdo přec e nechce, aby se prarodiče starali o vnoučata, jako o vlastní děti (to snad nemuze chtít nikdo, uz z pohledu výchovy)

@chris_n Jak píšeš, protože žili spolu. Ale to je v současnosti taky odmítáno, stačí sledovat, kolik žen je naprosto nepříčetných z toho, že žijí s rodiči třeba v jednom dvoubytovém domě. A tak není divu, že jsou na všechno samy. Ano, my jsme možná měli semtam to hlídání, ale moc toho taky nebylo, protože naši rodiče ještě dělali ( mamince nebylo ještě 50, když se narodily moje děti), a taky jsme museli spolknout to, že nám pořád diktovali, a pořád do všeho radili. To byla ta druhá strana mince. takže ono by to šlo i ted - nastěhujte se třeba ke svým rodičům či prarodičům, do jedné místnosti, společná sociálka a kuchyn, a tam si žijte - a uvidíte, zda ta cena bude pro vás přijatelná. A prosím nechci slyšet bajky o tom, jak za komunistů všichni dostali byty, jen co se oženili, to je stejná pohádka jako o šípkové Růžence. A hypo? O tom jsme slyšeli leda ve filmu a nikdo ani netušil, co to je.

@anelamates já si nestěžuju, že s prarodiči nežiji. Nechtěla bych. Ale stejně tak nevidím nic tak hrozného na tom, aby dítě "zabavili" pohráli si a v tu danou chvíli i dítko zaopatřili (pití, podání jídla nebo nakrmení, přebalení), když matka dětí zrovna něco dělá (nesedí si na gauči a nekrafe). A to tady z toho původního příspěvku jsem mela pocit, že prarodič přijde na návštěvu,nechá se hostit (vařit si oběd), je na dítko nepříjemné (vysmívá se mu), a ještě volá matku kvůli každému "prdu", aby to šla pomalu od plotny rešit.

Já si na péči mojí tchýně například nemůžu stěžovat, ta je v tomhle milionová. Jak vidí vnučku jednou za uherák, tak by nám ji nejradši ukradla a dala za týden, aby si jí prostě užila. Moje mamka třeba ale zase si pohraje, vykoupe, atd... ale stále jsme nekde poblíž. Neodveze si ji nekam pryč na delší dobu (což je ale i věkem, věřím že pozdeji to taky bude jíné, az bude malá samostatnější).