Maličkosti nebo opravdu problémy s tchýní?
Prosím, zde je jen „stručný výpis“ nešvarů mé tchýně. Velmi nás to trápí, ona však tvrdí, že jsou to maličkosti. Myslíte si to taky? Nám to tak nepřijde, ale je možné, že naše averze vůči ní je už tak velká, že to třeba vidíme zkresleně.
1) Nabízí naše věci svým známým, bez našeho vědomí tím pádem i souhlasu.
2) Když peču – nezeptá se, nedovolí se a láduje si buchtu sebou. Ráda bych jí dala, ale nemám možnost ani nabídnout…bere si sama, bez dovolení, bez zeptání.
3) Zvala cizí lidi k nám do domu, ukazovat jim, jak jsme si to zařídili!!!!!!!!!! Bez našeho souhlasu, bez pozvání se porstě zjevila s někým ve dveřích, komu šla ukázat jak jsme si zařídili dům.
4) Vše, co se nám stane nebo co řešíme (nemoc, dovolená, soukromé problémy, za kým pojedeme na návštěvu, co jíme…) = prostě všechno, telefonuje po svých známých a probírá to se svými kamarádkami. K nám se postupně vše dostaneme a nestačíme se divit.
5) Neustále chodí pozdě. Nezavolá, nenapíše, neomluví se,ani se nezaptá, jestli se nám její návštěva ještě hodí, jestli nemáme nějaký jimý plán, když zpoždění je průměrně 1 – 2 hodiny. Přijde jako že nic neděje..
6) Neustále nám telefonuje – opravdu to obtěžuje, protože nám nic nepotřebuje, ale volá cca 10krát denně, třeba i v 10 večer. Bydlí kousek od nás… Zajímá se o to , kde jsme , s kým jsme, jak dlouho jsme tam byli, o čem jsme mluvili atd…. Do toho jí přece nic není!
7) Přemíra návštěv po porodu…prostě jezdila, všední den, víkend, odpoledne , večer… mě se nikdo neptal…
8) Po porodu doma – nutila malinké dudlík takovým způsobem, že malá kroutila hlavičkou a brečela, protože ho nechtěla. Musela jsem jí vysloveně okřiknout, aby toho nechala.
9) Nikdy se dopředu neozvala, ža chce vozit kočárek, když se tu znenadání objevila, rozčilovala, jakto že vozí kočárek někdo jiný.
10) Týden po porodu psala manželovi, že přijde na návštěvu v 18:30. Prostě to oznámila, neptala se, nedovolila se, na pozvání už vůbec nečekala. Ve skutečnosti dorazila po 20:00 Byla jsem už v tuto dobu vyčerpaná, unavená a těšila se do postele. Návštěva trvala tři hodiny, neměla se k odchodu a tak jsem se já mezitím umyla a pak umytá, převlečená ke spánku, jsem seděla na gauči a zívala. Manžel jí napomínal, ale marně. Odešla, až když jí došlo víno.
11) Povídá kolem lži o malé nebo věci zveličuje, jak strašně trpí na koliky (na žádné netrpěla), jak pořád spí (vždyť je to mimino, to miminka přeci dělají). Že spí vždycky, když ona přijde – že jí to asi děláme naschvál…
12) Když si chce pochovat malou, řekne „Dej mi jí, puč mi jí“ nečekána odpověď a prostě jí už tahá z náruče, nebo z postýlky.
13) Bere nám kočár bez dovolení z ruky, a pořád malou upravuje v kočárku a tím jí budí. Hlavně žádnou úpravu nepotřebuje a v kočárku klidně spí. Než jí začne tímhle rušit.
14) Ukazuje malou bez našeho souhlasu svým známým, ať jsou čistí, špinavý, spocení, ruce od hlíny, smrdící kouřem od cigaret. Každopádně jí nenapadne zeptat se nás, jako rodičů, jestli bychom jí neukázali… Když jsme jí řekli, že takhle ne, byl obrovský problém.
15) Venku zima, prší, fouká vítr…pořád jí sundavá čepici, nebo odkrývá deku, aby byla pořádně vidět v kočárku! Když to řekneme, opět problém!
16) Nerespektuj nás jako rodiče. Malá zabrekne ze spaní a už je u ní, i když my jsme ve stejné místnosti. Malá spí v postýlce, jen otevře na chvilku oči, nebo si jinak uvelebí a už je zase u ní a mluví na ní, tak jí zase probere…. Optě, naše upozornění k ničemu.
17) Na jedné návštěvě jsme dělali společnou fotku, tchýně stála opodál a bez dovolení sahala po kočárku a obracela ho, že s ním někam pojede. Všimla jsem si toho a tak jsem se zeptala, kam jede, že malá bude spinkat ve stínu, kde je a za chvilku jí dám napít (venku byla ta šílená vedra). Než jsme se se vyfotili (cca 15 vteřin), kočárek byl stejně pryč…tchýně si ho bez dovolení i přes náš zákaz odvezla…nevěděli jsme kde máme dítě, kam šla nic….
18) Začala nás pomlouvat, jak jsme nevděční, prolhaní a falešní, a že jí nechceme malou půjčovat, že jí vůbec nevidí. Nám nic takového neřekne a chová se, jako že se nic neděje a že je vše v pořádku…
19) Když má malou u sebe, pořád s ní odchází někam pryč z našeho dohledu. Malá u ní brečí, ale nedá jí zpět ani mně, ani manželovy. Natřásá jí takovým způsobem, že malá řve stokrát tolik, až jeden z nás jde a prostě jí musíme malou vzít, abychom jí uklidnili.
20) Když jsme u tchýně a malá chce spát, zavírá mi v náručí oči, ale pobrekává, protože nemůže zabrat, tak potřebuje mít klid, a já s ní tedy jdu do jiné místnosti. Tchýně kde za námi, běhá okolo nás, aby na ní malá viděla a dělá na ní opičky a neustále opakuje, že určitě nechce spinkat!!! Malá řve pak jako tůr… Jednou mi takhle u ní usnula v náručí a ona přišla, že si jí pochová, tak jsme s manželem řekli že teď ne, že vidí, že spí. Jí to nezajímalo a malou mi prostě násilím vytrhla z náruče… Manžel zasáhl, ale nebylo to nic platné, stejně si jí vzala, probudil a malá brečela a brečela, tak jsme se sebrali a jeli domu.
To je asi to nejpodstatnější. Na toto téma se už konaly dvě rozmluvy, které nebyly k ničemu. Tvrdí, že to jsou absolutní „prkotiny“. My jsme ti špatní, ona ta bezchybná a dokonalá. Žádné vysvětlení, žádná omluva, žádná změna z její strany. Začali jsme se s ní tedy vídat minimálně tak jednou do měsíce, ale i to je na nás moc…Má tohle ještě šanci fungovat? Máte zkušenosti, rady? Nebo prostě přetnout veškeré vazby s ní? A mít konečně klid?
@emoemoemo Normálně na diagnozu "hraniční porucha osobnosti". Moje tchýně je zlatá ženská, i když má svý mouchy a někdy jsem ráda, že žije 150 km od nás, přestože malá nemá ani tu jednu babičku (moje maminka je po smrti).. Ale musim se tě zastat v tom, jak tady mnozí tvrdili, že je to jen proto, že jí to "dovolíte". Ne vždy je to takhle. Jak jsi psala tu story se zrcadlem a to, jak je v tu chvíli člověk naprosto konsternovanej a neschopnej jakékoli reakce :D To sedí.. Moje tchýně to dělá podobně, neexistuje, že by člověk mohl cokoli podotknout, i kdyby byl stokrát v právu, okamžitě to otočí a začne útočit a kopat kolem sebe a nesmyslně třeba stokrát opakuje nějaký zcestný "argument". Vždy všechno odkýve, ale pak si stejně věci zařídí podle svého a ještě budeš ty špatná a nevděčná, že se ti nelíbí, jak to vymyslela ona, přestože předchozí domluva byla naprosto o něčem jiném.. Tito lidé mistrně manipulují s druhými, ale málokdy to dělají vědomě.. Opravdu to pramení z poruchy osobnosti. Moje tchýně to měla v životě dost těžký, narodila se po smrti mladšího bratříčka s cejchem, že je jako náhrada a že to musí "vynahradit" a že tu vlastně neměla být.. Všem se snaží zavděčit a pomáhat, až to kolikrát otravuje.. Zachraňuje celý svět, protože sobě pomoci neumí.. Nemyslím si, že se dají srovnávat, ale jen jsem chtěla poukázat na ty naprosto neadekvátní reakce a jednání těchto "osobností", kdy opravdu nejde komunikovat, protože oni to prostě nedovolí. Já už jsem se naučila taky v takových případech držet hubu, protože ona vše pobere jako útok na její osobu a pak z toho byly příšerné rozbroje.. No každopádně by to bylo minimálně na terapii, kde by si ona měla uvědomit, že je potřeba žít svůj život, a ne zaměňovat svůj život za ten váš.. Přeju pevný nervy 🙂
@mischamish ano uz jsme se bavili, jenze mame novy dum, super misto a nadhernou zahradu a je nam lito se pi 3 letech stehovat. Tchan ma 70, tcgyne 68, tak nevim hestli nezatnout radeji zuby a pockat... je to hrozný, ale úplně nám narušili manželství a to jsme spolu 2 roky. Myslím, te jim o to právě jde, protože to začalo hned po svatbe:( mam za sebou šílený rozvod, únosy ročního syna bývalým manzelem, po roce se do toho narodila dcera🙂 naštěstí už je po všem a místo aby me necgali konečně dýchat, tak toho využili a dělají peklo zas oni. Kdyby to bylo aspoň jednou týdně, ale je to denne:( manžel žil sám a bezdětný do 40, potkal me a vzal si né se 14 denním dítětem a 3 psy a moc si přál své dítě. Museli jsme si pospíšit, protože ná roky aja na syna čekala 3 roky, přišla 4 ICG. Zadarilo se, po roce se narodila k ročnímu synovi dcera, takže šílený tajil. Do toho rozvod a tahanice o dluhy a dítě, kterého se nakonec stejně sám zřekl, když z nás nevydrel žádný penize:( a to nějak nemůžou zkousnout🙂 měla jsem je raději bez vlastni:(
@kacca11 ne nebydli, maji svuj dum i svou zahradu, ale klice od domu. Dokud jsem tu nebyla, mel klid.
@kolibricek36 maji svuj dum i zahradu, ale delaji si naroky na vsechno nase, takze i nasi zahradu. Jsme ridina, takze to berou, ze je to vlastne i jejich. Oslavy vsech pribuznych na nasi zahrade, venceni jejich psa na naší zahradě, ja se svými li tam ráno vecer ven za plot, aby si děti nehrály mezi vykaly:( oni jen otevřou branku k nám a pes se jde vykadit. Orech mame na nasi zahrade a ja letos měla jen 5 oříšků na peceni:( všechno vysbirali, nastavili si budík každé rano🙂 ja si ořechy na cukroví musela koupit, tchýně rozdávala igelitky a po upečení se mi přišla vysmát, z čeho jsem napekla. Budi nam deti hadkama, v kuse zvoní na zvonek, i když vidí, ze mají děti zataženo po obědě a spí. Uspim dceru na terase, pozadam tchána, aby trávu posekal později a s úsměvem na tváři tí ignoruje a vlastní vnučku nenechá spát na zahradě. Pochopila jsem, ze jsou nemocní, šedá statickou demenci a tchýně je zapsala "dama"🙂 ted je relativně po třech letech klid, ale musela jsem použít vulgarusmu. Vytvořila si bariéru a snažím se jim vyhýbat, nic jim neříkat, nic po nich nechtit, vše je totiž použito. Ignorovat jejich provokace, klíče zatím mají, ale tchán ma uz vstup zakazan.
@zuzanapapi Existuje zvonek který se dá vypmout, A na ořechy bych chodila když spí, Když je vítr, tak bych byla s dětmi venku a sbírala bych, vždyt je můžeš zetřepat a posbírat. Tady se mi jeví asi to oplocení dost na místě, Ale fakt bych jim nedávala klíče od svého domu do ruky. Ta branka se nedá zamknout, aby ten pes tam nechodil. Anebo bych pustila své psy, sice by se asi porvali, ale ten pes by tam asi už nešel. Pokud by tam po oplocení pořád lezli tak bych normálně volala policajty a bylo by.
Sice s tchýní problém nemám - je dle mě svatá. ale vyslechla jsem si své od své babi, když zjístila, že jsem zasnoubená, vdávat jsem se nemusela, na svatbě se omlouvala, ale některé vyčítky slyším dodnes.
Jinak nemocní nenemocní, copak tohle se dělá, no, nemáš to jednoduché, ale pokud manžel stojí při tobě, je to nejlepší.
stručně řečeno, když jí v dobrém na něco upozorníte, nebo vysvětlíte, proč vám to vadí, nastanou dvě situace...a) bude s vámi maximálně souhlasit a dávat vám za pravdu a okolo povídat naprostý opak nebo za b) vezme to jako útok na svou osobu a místo dialogu to bere jako osobní útok...
Nečetla jsem celou diskuzi, tak nevím, kdo co psal. Podle mě má tchýně nějaký problém, zřejmě psychického rázu, když se takhle chová. Připadá mi, že si myslí, že malá je její, její majetek, přece se nebude ptát rodičů, jestli si jí může půjčit. Já na tvém místě už bych to asi nevydržela a něco jí řekla. Jednou jste rodiče, vy máte dítě, ne ona. Měla by jsi uvědomit, že do všeho vám mluvit nesmí. Asi to vyzní blbě, ale když to tak řeknu, je na čase určit si pravidla. To že vás pomlouvá u ostatních, to bych ještě pochopila, mám takový pocit, že to dělá většina tchýní, oni to neberou jakou pomlouvání, spíše to je takové chlubení, že děláte to a to a malá tohle a ono, to bych ani tak neřešila. Když vám telefonuje, zvedala bych jí telefony pouze jednou - dvakrát denně. To že od vás bydlí kousek přece neznamená, že jí tam budete mít pořád. Jasně bych stanovila, kdy může přijít na návštěvu, určité dny, případně i hodinu, aby mi tchýně přijela na návštěvu pozdě večer, to bych už asi nerozdýchala. Měla by pochopit, že máte nějaký rituál s malou a ona by se ho měla držet. Za další je slušnost se zeptat, zda si může jít povozit kočár, zda si jí může pochovat, tohle je snad základní slušné chování, přece malá není věc, na kterou může "sahat" kdykoli se jí zachce. Nevím, jak moc se snášíte a jak vychází s manželem, ale pokud nezačne respektovat vás jako rodiče, omezila bych s ní vztah - prostě jen návštěvy předem dané a domluvené. Ještě mě tak napadá, jestli se doma ona nenudí, když k vám takhle pořád chodí na návštěvy a volá několikrát denně. Zkusit jí najít i nějakou náhradu na zpestření dne - třeba nějakou knížku, kamarádku, kurz - něco, do čeho by se zabrala a neměla čas vás takhle "otravovat".
@michaela110 ono to také dlouho tak nebylo a na straně rodiny (mé a malé) nestál, spíš jsme se často hádali, protože nechápal co mi vadí třeba na pozdních příchodech "že prý stejně nemáme nic v plánu..." Postupem času si sám začal všech věcí všímat a teď jsme moc ráda, že jako rodina držíme pohromadě a úžasně fungujeme🙂 Ona je typ, který chce všechno řídit, nic se nesmí dít bez ní....o všem musí vědět atd.... prostě generál...když to tak není, je zle...lituje se, je intrikářská, pořád jí něco bolí, nebo vyhrožuje sebevraždou....