Maličkosti nebo opravdu problémy s tchýní?

@emoemoemo mno... k tomu není co dodat, bohužel...

Tak to rvaní dítěte na sílu... To by ji viděla tak z pětimetrové dálky nejméně, jestli vůbec...

@emoemoemo z prvních tří příspěvků jsem měla dojem, že s ní snad bydlíte v bytě, nebo alespoň v domě, ale vy bydlíte zvlášť! tom případě nechápu, proč nejste schopni vymezit jasná pravidla a hájit si vaše území (byt) a vaši rodinu ... problém je na obou stranách, ona jen zkouší kam až může zajít a vy nejste schopni ji uzemnit ... nechápu co vám brání v tom nastavit jasná pravidla a trvat na jejich dodržování, maximálně s vámi nebude mluvit nebo vás bude pomlouvat (což stejně dělá)
1) Nabídnout může, ale k vašim věcem snad nemá přístup. Nebo má?
2) Když ji pouštíš do bytu, dej jí pět kousků buchty na talířek. Nedovol jí šmejdit ti po kuchyni.
3) Nechápu proč ji do bytu s cizími lidmi pouštíš? Nebo ona má snad klíče? Otevřu, vidím tchýni a cizí lidi, nepustím je dovnitř, pošlu je na prohlídku do nejbližší ZOO nebo do muzea
4) proč s ní řešíte vaše problémy, návštěvy, jídlo, nemoci apod., když víte že to bude řešit s cizími lidmi? Bavte se s ní o programu v televizi a o počasí
5) Přišlas pozdě, už s tebou nepočítáme, máme jiný program. Nepustit dovnitř. Nebo na ni prostě ani nečekat a odejít si klidně ven.
6) Vzít jí vždy jen první volání v ten den, potvrdit že jste zdraví a že je vše v pořádku. Všechna další volání ignorovat. Zvykne si. Na otázky odpovědět, že to není její věc. Ona se zeptat může, je jen na tobě, zda jí vše vyklopíš.
7) Když mi návštěva nesedí, tak ji prostě do bytu nepustím. Jestli nejsi schopná udržet ji v chodbě, dej si na dveře řetízek.
8) Dcera je tvoje dítě, ty ji musíš bránit. Fakt nejsi schopná nedovolit někomu aby ti na dítě nesahal, když si to nepřeješ? Čeho se bojíš? Že s tebou přestane mluvit?
9) Rozčilovat se kvůli tomu že někdo jiný vozí kočárek je fakt prkotina.
10) Týden po porodu - proč pouštíte dovnitř někoho kdo přišel tak pozdě? Proč jste jí nalili víno, když jste nechtěli aby poseděla? Proč sis nešla prostě lehnout? Ani ty ani manžel neumíte říct, že chcete jít spát a doprovodit ji ke dveřím?
11) Co povídá o malé neovlivníš, to ignoruj
12) a 13) Fakt neumíte říct, že buď bude respektovat vaše pravidla, nebo jí vnučku nebudete půjčovat?
14) Babičky se vnoučaty chlubí, pohledem snad dítě nikdo nenakazí
15) Maminko minule jste malou v chladném počasí v kočárku odkrývala, takže už ji vozit nebudete
16) Nerespektuj nás jako rodiče - Ty sis svoje dítě/děti vychovala. Tohle je naše dítě a jakékoli rozhodnutí o něm je na nás. Buď to budeš respektovat, nebo je nám líto.
17) Na jedné návštěvě jsme dělali společnou fotku - když vím jaká tchýně je, oželela bych společnou fotku a hlídala bych si malou. Na té fotce snad mohla být s vámi, ne?
18) Začala nás pomlouvat - neřešit…
19) a 20) … předcházejte takovým situacím. Ve dvou nezvládnete uhlídat jednu babu? Když to udělá u vás, říct že už by to stačilo, aby už raději šla. Když to udělá u sebe, sbalit se a odejít.

@kvakuska Promiň, že reaguji na to, co mi není adresováno. Víš, já jsem strašně hodná ženská, ale na druhou stranu dokážu být tvrdá tak, že diamant bude proti mne plastelína. Ovšem, každý není takový. Mne by třeba zajímalo, zda se ta její tchyně takhle chovala dřív, než se jim narodila dcerka. Zda prostě dělala to všechno ostatní a to včetně těch hovorů s cizími lidmi ohledně žití těch mladých...

@magdalenax nemusíš se omlouvat, vždyť diskuze je veřejná ... možná z toho co jsem napsala to tak nevypadá, ale já jsem také hodná ženská ... byly doby kdy se dalo říct, že jsem tak hodná až jsem blbá ... ale nesmí mi nikdo sáhnout na rodinu a na naše výsostné území - náš byt. Nemám ráda problémy, proto je také řeším dřív než narostou víc než je zdrávo. Upřednostňuji dobré vztahy, obzvlášť v rodině. V nejbližší rodině třeba chodíme na návštěvy i bez ohlášení, ale vždycky musím počítat s tím, že neohlášená můžu přijít nevhod.
Záměrně jsem jen odpověděla na otázky zakladatelky. i když si myslím, že to nejspíš měli s tchýní špatně nastavené už od chvíle, kdy začali s manželem žít samostatně v bytě. Protože jakmile si jednou člověk správně vymezí určité věci a správně nastaví hranici soukromí, nenechá si je jen tak snadno narušit. Sama jsem zvědavá, co dalšího zakladatelka napíše 😎

@kvakuska No vidíš, u nás je to také tak, a také to tak bylo. Kupř. dostat mé rodiče k nám byl problém, - to bylo, co bychom my,...., přijďte vy a poslední roky přijdou i bez ohlášení a to bez ohledu na náš život. Třeba mne vzbudili po noční a mysleli si, že když se omluví a že mám jít dál spát, že asi usnu..... A to také ještě není všechno.... jé vy tu máte bordel..., tak to jsem jen z očí vykulila otazník, že jako jaký bordel, na lince byla krájecí deska od masa, sekáček na cibuli, vařečka a nůž. Tak mámě povídám, že pokud si nestihla všimnout, tak je to čistě od toho, že jsem začla vařit guláš, který jsem před 10 minutami dala do hrnce, mimochodem, návštěva též neohlášená. Nejvíc mne rozštípla nejednou tím, že představ si, že bych šla kupř. s Evou (letitá kamarádka mých rodičů, dříve tedy manželé, ale paní Eva je už léta vdova) jen tak na procházku, došly bychom až sem a já jí řekla, hele pojď, podíváme se, co mladý, zajdem k nim na kafe.....! Takovou ústní střílečku, kterou v ten moment slyšela si určitě zarámečkovala tak, že se tomu snad nikdy nestane!

@emoemoemo Neni ona nejak psychicky labilni? Na ni fakt bacha ... Mozna by bylo dobre ji poslat k psychiatrovi ... Abych ti rekla pravdu, tak mi z toho, co jsi napsala sel mraz po zadech ... dite ti taha z naruci, furt ji otravuje, odjizdi s kocarkem bez zeptani a kdyz si mysli, ze ji nevidis ... Nezni to moc dobre 😒 Mam takovy pocit, ze ji o vase dite vubec nejde ... resi si svoje vlastni problemy.

@mischamish no, také jsem to chtěla napsat, ale nějak jsem to zapomněla, ale přesně jak píšeš, stejný dojem

@magdalenax Jako, je pravda, ze jsem u toho nebyla a nevidela jsem to na vlastni oci a zakladatelka muze samozrejme i prehanet, ale pokud to, co napsala se stalo presne tak, jak to napsala - zvlaste s tim nasilnym tahanim ditete, tak bych to fakt videla na utnuti (alespon docasne) vztahu a k tomu bych tchyni poradila si zajit za cvokarem, protoze to uz fakt neni normalni.

Zakladatelko: Osobne bych mela o malou strach - mela bych strach, ze se tchyne treba bude chtit nejak mstit za to co si ona mysli, ze jste ji jako udelali anebo ze ji prachsproste jednoho krasneho dne rupne v bedne (jako, z toho, co tu rikas, ji tam nejspis uz alespon jednou ruplo). Ani by mi nevadilo to pomlouvani - lidi uz urcite vi, ze je ta baba na palici.

Ja jsem takova ta medvedi matka, ktera si na mimino nenecha sahnout bez zeptani, navstevy bez pozvani taky netoleruju, nazory na sve dite/vychovu/oblikani/atp. taky odmitam poslouchat a vubec mi nevadi, ze tim treba nekoho urazim nebo co. Mimino je na prvnim miste, potom manzel, dlouho dlouho nic, kupa hnoje a potom mozna nazor nekoho jineho.

Ja bych to osobne probrala s manzelem, nejlepsi kamoskou a svou vlastni mamou ... vic hlav vic vi ...

Je mi moc lito, ze mate takove problemy ... je to fakt nanic.

Náš rodinný kamarád řešil svoji matku, netrvalo to dlouho a skončila v blázinci, bohužel. Ta jeho matka nežije asi tři roky, jinak bych to asi ani nedokázala napsat. Nikdo by to do ní neřekl...

@magdalenax Jezis, to je smutne ... A co s ni bylo?

No, hlídala jejich syna, dobrý, samá pusinka, dudlíčkování, všechno v pohodě. Ten malý byl až asi půl roku na Sunaru, mamina musela odstavit, nebo neměla mlíko, to už taky nevím přesně. Ona chodila do práce jen sporadicky, prostě asi na max. 6 hodin denně a to ještě s volnou pracovní dobou. Jenže ten její syn, otec malého si jednoho dne v práci popálil ruku, dost ošklivě a měl pracovní úraz. Byl schopen se dopravit domů sám. Odemkl a slyší, no, to se hezky napapáme.... Dveře od pokoje byly otevřený a poznámky jeho matky tak výrazné, že ho neslyšela přijít. Když viděl však, to co viděl, málem ho trefil šlak. Ale rozvážně sáhl po foťáku. Ta jeho matka seděla na posteli a ten malý sál - no sál, nesál, ale měl její prso. Až se mi teď ještě zvedá žaludek. Prý to snad bylo i v televizi, ale nevím. Rozhodně ji stihl vyfotit, hladovýho syna nakrmit sunarem a jí vyprovodit taxíkem domů. No a pak jednal. Skončila na psychiatrii

@magdalenax No tak to je dost silny kafe ... 😨

@mischamish Já jsem si prvotně myslela, že třeba ti kluci - měla dva syny, nebyli snad její, nbo že nemohla kojit, že mlíko neměla, nic takového, těžko říct co bylo příčinou

@mischamish Houply se jí hormony, co na to říct, přitom to byla jinak skvělá ženská

Tak snad je jasny, ze tohleto zadny malickosti nejsou....a jestli to je jeste strucny vypis... Ukoncila bych styky, dokud by se nesrovnala.. Good luck..

Tak já tedy taky přispěju se svou troškou do mlýna. Po pravdě, mě dost mrzí, že vztahy s tchýní jsou chladné, nicméně mám takový pocit, že ona je zrovna ten typ člověka, který má prostě problém s každým. Nevycházela se svou matkou, sestrou, jistou dobu bratrem, vesměs měla vždy nějaký problém s partnerkami svého syna (mého muže), ať už byla jakákoliv, má dost problematický vztah i se svým synem - mým mužem, to, že do výčtu patřila i její tchýně asi nemusím psát. Nemusím se bát, že by přišla na návštěvu, to vůbec, protože ona přeci nepřijde do bytu, který je můj (byť není). Vztahy mě mrzí o to víc, že moji rodiče manžu přijali jako svého syna, včetně manželova syna z předchozího vztahu jako další vnouče. Myslím, že jsem se ze startu dost snažila, hodně vycházela vstříc, ať už tím, že jsem je občas někam vozila nebo jinými věcmi apod. Po 2 letech jsem ale jejího hnusného chování a chování manželovy sestry měla fakt plné zuby (hlavně vůči manžovi) a prostě už to šlo ven - byla jsem asi měsíc těhotná (hormony to zřejmě nevydržely😀). S mužem jsme posunuli termín svatby, ale já potratila. Pak jsme se s mužem vzali. O chování na svatbě nemluvě (opět obě dvě - včetně toho, že jeho ségra se plazila po mém muži, mém otci, svědkovi atd...má 40 roků a fakt to není zrovna kost, prostě trapné). To, že jsem pak tchýni neviděla 3/4 roku, mi pravda nějak už nevadilo (návštěvy byly jen stresy s blbýma pichlavýma narážkama a odporným chováním). Já otěhotněla po roce znovu, ale to už jsme jí neřekli, až dost později (stejně jí to nezajímalo). Porodila jsem a 2 dny po mém porodu můj muž zkolaboval (má cukrovku) a skončil na JIPce ve stejném špitálu jako já. Nepřeháním, málem umřel. Našeho syna viděla jen proto, že vlastně přijela do nemocnice, aby mého muže seřvala a při té příležitosti se milostivě šla na prcka podívat. Zcela trapné, on byl polomrtvý a ona na JIPce ho stírala jako malého kluka, že prej chlastá atd (kdyby to byla aspoň pravda, ale prostě mu stresem selhal organismus). Já měla po císaři, byla jsem ráda, že jsem za ním dolezla, ale zastala jsem se ho, že tohle prostě na JIPku nepatří, vyjela po mně, že jsem hysterka (kdo by nebyl, málem vdova a malého po porodu taky křísili), ale nemyslím si, že bych byla...klepala jsem se totálně. To, že muži od té doby ani nezavolala, jak mu je (byl měsíc na nemocenské), ani nemluvím. Prostě sebestředná baba, která myslí jen na sebe. Podezřívám ji, že manža není ani její, protože nepochopím, že se dokáže takhle chovat k vlastnímu dítěti. No a vánoční návštěva byla poslední hřebíček. Nemyslím si, že by se na Vánoce měli řešit nějaké šílené dárky, ale blbost děcku, které to vnímá a věří na Ježíška (skoro 6 let) třeba za 50Kč, by ji neubylo, ještě když byla schopna přijmout dárek od nás. My nic, to mi je vcelku jedno, ale kluka mi bylo líto. To, že prckovi cpala ve 3 měsících mandarinku a namáčela flašku s UM do pomerančového džusu...no comment. Já se držela, nechtěla jsem být ta, která bude protivná, ale rozhodla jsem, že prostě pokud bude chtít vidět prcka (podotýkám, že ani jednou nezvedla zadek, aby se na něho přijela podívat - jezdí k nám přímá tramvaj), bude muset k nám, ať jí mám pod dozorem. Manža pořád vše přecházel (dle mého obrovská chyba), ale jak ho pak při předávání telefonu tchánovi prohlásila hnusně "tady máš svého milovaného synáčka", měla vymalováno i u něho. Jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží. On je takový hodný, vím, že ho to strašně štve, jak se ona chová, i k jeho otci se chová strašně škaredě. A omluva? Prej že trpí na deprese, ale tak nějak jsme se domákli, že deprese jsou prý z toho, že se neumí smířit s tím, že stárne. Akorát si nemyslím, že deprese by měly znamenat hnusné chování vůči vlastnímu dítěti. To, že se chová tak, aby dávala najevo, že náš prcek není manžův, je úplný vrchol. Přitom je to samozřejmě pitomost, asi ji sere, že je celý já😀 Výhoda oproti zakladatelce - moc jí nevídám, nicméně i přes to se snaží hodně zasahovat do našeho vztahu. To, že navádí toho staršího ke lhaní manžovi nebo nerespektuje to, co muž třeba klukovi řekne a podrývá jeho autoritu, ani nemluvím. Tedy, vykecala jsem se, ale za mě, na čas omezit styky, být tvrdší a neúprosná (lehce se píše, hůř dělá), ale máte výhodu, že máte zastání v manželovi. Můj muž to vlastně celou dobu řešit nechtěl, že prý to nemá cenu, což je dle mě blbost, ale jemu to bylo těžko vysvětlit. Snad už trochu pochopil.

Tedy úplně tě chápu, sice mám tchýni, ale dle mě svatou, své rodiče už nemám, tak se mi je asi snaží nahradit - nedávno jsem o mimi přišla - zamlklý potrat - dokonce se mnou šla do nemocnice k příjmu. prodělala totéž, tak ví co to je za nápor na psychiku. ale nikdy se nestalo, že by se do nás s manželem montovala.
Ale ty s manželem, pokud nerespektuje ani svého syna, tak to je na pováženou, by jste jí měli odmluivt pokud ani na potřetí nepochopí, že tohle je moc, co dělá, tka bych jí své dítě nedala ani náhodou.
No dle mě ta tvá tchýně nemá co dělat - nemá své koníčky, svůj program - tak si to nahrazuje tak, že vysedává u vás .... no, prostě dělá vylomeniny. ☹

Mám stejný problém, dělá opravdu totožné věci a to jsem myslela, ze je jediná. Ja dokonce byla vyhozena svým autem z manželovi zahrady, musela jsem parkovat na poli české domu za plotem, aby oni měli místo pro navstevy🙂)) byl mi odebrán ovladač od vrat a dostala ho švagrová žijící v Německu. Bydlí vedle nás, každý den nám lozili po domě, poslouchali na chodbě, skórovali. Vyčítali, ze se sprchujem každý den, děti se prý nemusí spravovat, moc splachuji záchod, nemusím po každém použití. Došlo to at tak daleko, ze jsem pro jedním incidentů sproste okrikla tchána a ani se nepozdravime. Dva roky schválně odemykání společnou branku, psí a děti nám utíkají na hlavní cestu mezi auta. Bojují třetí rok a at ted se manžel rozhoupal to řešit. Tak uvidíme. Jinak uz je to tak, ze bych s dětmi odešla.

A děti mají rok a druhé dva, těm nevysvetlim, ze je auta přenesou a psy máme 3. Prostě denodenni naschvály z jejich strany.

@emoemoemo Prosím, zde je jen „stručný výpis“ nešvarů mé tchýně. Velmi nás to trápí, ona však tvrdí, že jsou to maličkosti. Myslíte si to taky? Nám to tak nepřijde, ale je možné, že naše averze vůči ní je už tak velká, že to třeba vidíme zkresleně.
1) Nabízí naše věci svým známým, bez našeho vědomí tím pádem i souhlasu.
- to jako pak přijde, ty věci vezme a dá je někomu??? Prostě bych nikomu nic nedala a tchýni řekla, ať rozdává se svého.

2) Když peču – nezeptá se, nedovolí se a láduje si buchtu sebou. Ráda bych jí dala, ale nemám možnost ani nabídnout…bere si sama, bez dovolení, bez zeptání.
- řekla bych jí, že tohle neprospívá její postavě 😎

3) Zvala cizí lidi k nám do domu, ukazovat jim, jak jsme si to zařídili!!!!!!!!!! Bez našeho souhlasu, bez pozvání se porstě zjevila s někým ve dveřích, komu šla ukázat jak jsme si zařídili dům.
- slušně bych je poslala pryč s tím, že právě sexujeme 😀 Ať se maminka vidí v řiti od studu. Tohle by na mě bylo fakt moc, myslím,že po rozmluvě už by další body nenastaly 😀

4) Vše, co se nám stane nebo co řešíme (nemoc, dovolená, soukromé problémy, za kým pojedeme na návštěvu, co jíme…) = prostě všechno, telefonuje po svých známých a probírá to se svými kamarádkami. K nám se postupně vše dostaneme a nestačíme se divit.
- nic neříkat, neodpovídat, o návštěvách nic neřešit.

5) Neustále chodí pozdě. Nezavolá, nenapíše, neomluví se,ani se nezaptá, jestli se nám její návštěva ještě hodí, jestli nemáme nějaký jimý plán, když zpoždění je průměrně 1 – 2 hodiny. Přijde jako že nic neděje..
- když nechápe slušné upozornění, říct sprostě a jasně. Třeba už nepřijde 😉

6) Neustále nám telefonuje – opravdu to obtěžuje, protože nám nic nepotřebuje, ale volá cca 10krát denně, třeba i v 10 večer. Bydlí kousek od nás… Zajímá se o to , kde jsme , s kým jsme, jak dlouho jsme tam byli, o čem jsme mluvili atd…. Do toho jí přece nic není!
- telefony ztišit, večer nebrat. Típnout každý víc jak třetí telefonát.

7) Přemíra návštěv po porodu…prostě jezdila, všední den, víkend, odpoledne , večer… mě se nikdo neptal…
- s tímhle už nic neuděláš, ale tady to omezování mělo začít...

8) Po porodu doma – nutila malinké dudlík takovým způsobem, že malá kroutila hlavičkou a brečela, protože ho nechtěla. Musela jsem jí vysloveně okřiknout, aby toho nechala.
- no comment...-

9) Nikdy se dopředu neozvala, ža chce vozit kočárek, když se tu znenadání objevila, rozčilovala, jakto že vozí kočárek někdo jiný.
- jo, jo, to je ono... "Víte maminko, kdybyste zavolala.." 😀

10) Týden po porodu psala manželovi, že přijde na návštěvu v 18:30. Prostě to oznámila, neptala se, nedovolila se, na pozvání už vůbec nečekala. Ve skutečnosti dorazila po 20:00 Byla jsem už v tuto dobu vyčerpaná, unavená a těšila se do postele. Návštěva trvala tři hodiny, neměla se k odchodu a tak jsem se já mezitím umyla a pak umytá, převlečená ke spánku, jsem seděla na gauči a zívala. Manžel jí napomínal, ale marně. Odešla, až když jí došlo víno.
- 1. víno bych nenalívala, 2. šla bych spát. Nevidím jediný důvod při tchýni držet kodex slušnosti, když je sama blbá jak tágo.

11) Povídá kolem lži o malé nebo věci zveličuje, jak strašně trpí na koliky (na žádné netrpěla), jak pořád spí (vždyť je to mimino, to miminka přeci dělají). Že spí vždycky, když ona přijde – že jí to asi děláme naschvál…
- ano, děláme to schválně,maminko. Vy zase lžete o naši dceři a nám se to nelíbí

12) Když si chce pochovat malou, řekne „Dej mi jí, puč mi jí“ nečekána odpověď a prostě jí už tahá z náruče, nebo z postýlky.
- nedám, nepůjčím, pokud nerespektuje moje pravidla

13) Bere nám kočár bez dovolení z ruky, a pořád malou upravuje v kočárku a tím jí budí. Hlavně žádnou úpravu nepotřebuje a v kočárku klidně spí. Než jí začne tímhle rušit.
- vůbec jí neumožnit přístup ke kočárku

14) Ukazuje malou bez našeho souhlasu svým známým, ať jsou čistí, špinavý, spocení, ruce od hlíny, smrdící kouřem od cigaret. Každopádně jí nenapadne zeptat se nás, jako rodičů, jestli bychom jí neukázali… Když jsme jí řekli, že takhle ne, byl obrovský problém.
- vůbec jí neumožnit přístup ke kočárku. Kdyby náhodou, seřvala bych jí, že víc by si to nedovolila!

15) Venku zima, prší, fouká vítr…pořád jí sundavá čepici, nebo odkrývá deku, aby byla pořádně vidět v kočárku! Když to řekneme, opět problém!
- vůbec jí neumožnit přístup ke kočárku

16) Nerespektuj nás jako rodiče. Malá zabrekne ze spaní a už je u ní, i když my jsme ve stejné místnosti. Malá spí v postýlce, jen otevře na chvilku oči, nebo si jinak uvelebí a už je zase u ní a mluví na ní, tak jí zase probere…. Optě, naše upozornění k ničemu.
- omezit návštěvy

17) Na jedné návštěvě jsme dělali společnou fotku, tchýně stála opodál a bez dovolení sahala po kočárku a obracela ho, že s ním někam pojede. Všimla jsem si toho a tak jsem se zeptala, kam jede, že malá bude spinkat ve stínu, kde je a za chvilku jí dám napít (venku byla ta šílená vedra). Než jsme se se vyfotili (cca 15 vteřin), kočárek byl stejně pryč…tchýně si ho bez dovolení i přes náš zákaz odvezla…nevěděli jsme kde máme dítě, kam šla nic….
- dostala by vynadáno, klidně přede všemi

18) Začala nás pomlouvat, jak jsme nevděční, prolhaní a falešní, a že jí nechceme malou půjčovat, že jí vůbec nevidí. Nám nic takového neřekne a chová se, jako že se nic neděje a že je vše v pořádku…
- zeptat se narovinu proč říkala to a to a že když s tím nepřestane, není vítána

19) Když má malou u sebe, pořád s ní odchází někam pryč z našeho dohledu. Malá u ní brečí, ale nedá jí zpět ani mně, ani manželovy. Natřásá jí takovým způsobem, že malá řve stokrát tolik, až jeden z nás jde a prostě jí musíme malou vzít, abychom jí uklidnili.
- omezit přístup

20) Když jsme u tchýně a malá chce spát, zavírá mi v náručí oči, ale pobrekává, protože nemůže zabrat, tak potřebuje mít klid, a já s ní tedy jdu do jiné místnosti. Tchýně kde za námi, běhá okolo nás, aby na ní malá viděla a dělá na ní opičky a neustále opakuje, že určitě nechce spinkat!!! Malá řve pak jako tůr… Jednou mi takhle u ní usnula v náručí a ona přišla, že si jí pochová, tak jsme s manželem řekli že teď ne, že vidí, že spí. Jí to nezajímalo a malou mi prostě násilím vytrhla z náruče… Manžel zasáhl, ale nebylo to nic platné, stejně si jí vzala, probudil a malá brečela a brečela, tak jsme se sebrali a jeli domu.
- nejezdit ke tchýni

To je asi to nejpodstatnější. Na toto téma se už konaly dvě rozmluvy, které nebyly k ničemu. Tvrdí, že to jsou absolutní „prkotiny“. My jsme ti špatní, ona ta bezchybná a dokonalá. Žádné vysvětlení, žádná omluva, žádná změna z její strany. Začali jsme se s ní tedy vídat minimálně tak jednou do měsíce, ale i to je na nás moc…Má tohle ještě šanci fungovat? Máte zkušenosti, rady? Nebo prostě přetnout veškeré vazby s ní? A mít konečně klid?
- ne, nejsou to prkotiny. Už v někde v třetině bych měla tchýni asi definitivně vyřešenou. Bohužel. Ale lidskou blbost a bezohlednost netoleruji ani v nejbližší rodině. Naštěstí mám tchýni milionovou. Tenhle přízrak bych nesnesla v rádiusu kilometru! Co na to manžel? Ten jako mlčí "protože maminka"? Nějak mi přijde, že nejste dost důrazní. Někdy je příliš ohledů na škodu.

@zuzanapapi no, nevím jak to máte zažízený, zda bydlíte v jednom domě nebo, každý dům ja zvlášt, ale já bych se s nimi moc nemazlila, bydlíme tu, máme právo na parkovat tam kde to je pro nás lepší ..... atd. s tak malými dětmi lítat po ulici dej pokoj, něco se může stát ☹
Případně bych to řešila tak, že bych jí odebrala klíče. a nějak si udělala vlastní branku a oplocení, pokud bydlkíte v jednom domě, tak tato varianta by logicky nešla.

@zuzanapapi a to bydlite v jednom dome? Proc uz nejste davno pryc? Jak to resil muz doted a jak to hodla resit ted?

@zuzanapapi Hm, tak to ja vidim akorat na odstehovani se. Vzdyt toto musi byt strasne stresujici jak pro tebe, tak deti - oni takove veci lehce vyciti. Mluvili jste s manzelem o pripadne zmene adresy?

@emoemoemo nechápu proč jste to nechali zajít tak daleko. Pokud si i dítě necháš od ní vyrvat silou a radši se stáhneš tak co čekáš? Napsala jsi sem seznam historek které jsou u 99% ženských už hodně přes čáru, ty jsi to zbývající 1% když se tady musíš ujišťovat že to opravdu není v pořádku. Tvoje tchýně je hrozná povaha, ale ty s manželem jste snad svéprávní a podle toho se chovejte. Tvůj manžel by se k tomu měl postavit rázně a pokud toho není schopen, tak to řeš ty. Mně kdyby po tomhle všem bába vyrvala dítě silou tak by ji vykopala z baráku. Nechápu.

@kvakuska teď už si přesně tyhle věci uvědomujeme, proč jsme to tehdy dopustili☹ Ona byla předtím normální, tohle se děje všechno od té doby, co se narodila malá...manžel říká, že se úplně zbláznila... ale určitě každý poznal ten pocit, kdy si řekneš "a dost, tohle nedopustim... a připravíš si dopředu, jak budeš v nějaké situaci reagovat" jenže když ta situace nastane, tak tě reakce tchýně tak strašně překvapí, že v tu chvíli kolikrát koukáš jen z otevřenou pusou a nezmůžeš se ani na slovo, protože jsi z její reakce tak vyvedená z míry, nepřipravená...protože bys nikdy nepředpokládala, že by se mohla takto zachovat... prostě nevěřícně zamrzneš... třeba když k nám přišla s tou cizí ženskou ukazovat náš barák, my s manželem plný ruce práce, věšeli jsme sakra těžký zrcadlo a dveře měli zvenčí kliku, bylo odemčeno a od toho se ty dveře prostě sami otevřou, vstoupí tchýně se svou návštěvou, stroze řekne, já jí to jdu ukázat a zmizí v našem domě a my tam na sebe koukáme jak 2 idioti a pořád držíme to zrcadlo, aby se nerozbilo....

@magdalenax dříve byla skoro úplně normální, až na nějaké blbosti...dokonce jsme u nich přes rok bydleli, než jsme se přestěhovali do našeho baráčku...a nikdy jsme nic nemuseli řešit...ale teď! je to úplně někdo jinej.... nemá svůj život, žádný koníčky, v manželovi prý nemá oporu...ale tohle měla stejné i předtím...to není žádná novinka, ale prostě si myslí, že malá jí patří a škoda jen, že my dva - její rodiče, existujeme...

Opravdu je mi Vás líto. Musí to být těžké i pro manžela, když takhle bojuje se svou matkou.
Obrovské plus bych viděla v tom, že Váš drahý stojí na Vaší straně. Ani bych si neuměla představit, kdyby to bylo naopak, to by teprve bylo peklo...
Přečetla jsem pár rad, co Vám dámy napsaly a zaujala mne myšlenka že se možná potřebuje cítit potřebná. Pokud by to tak bylo, tím že se jí straníte by se to podle mého jen horšilo. Možná jí zaúkolovat třeba žádostí, aby malé upletla deku, pomohla vám vybrat šatičky na nějakou důležitou událost. Že byste v ní tím vyvolala pocit, že je na spravném místě ve správnou dobu. Ukázala byste jí, že o ní v životě malé stojíte.
Pak bych asi nechala manžela si s ní promluvit. Vaše námitky/stížnosti/přání si nikdy nevezme tak k srdci, jako od vlastního syna. Asi už podobné rozumluvy máte za sebou, možný bych klidně i zabrousila k tomu, že pokud to takhle půjde dál, nebudete si její návstěvy přát. Ikdyž mě se to takhle radí. Sama mám na některé chování tchýně vůči mě velké výhrady, ale řeší to manžel, protože mne odpoví že je to přece jen "maličkost" (třeba že zmiňuje na rodinném obědě zážitky s manželovou ex přítelkyní co byly 5 let zpátky) 😀.
Přeji Vám opravdu pevné nervy