Mám deprese a uvažuji o konci
je mi 32 a trpím depresemi,nemám práci, nemám kamarády a myslím že by můj odchod ze světa mnoha lidem ulehčil život, Manžel se snaží ale vidím jak se trápí, sestra mě kritizuje za mé stavy a matka to samé... mají mě za blázna. Drží mě jen dcera ale je maličká 3,5 roku a vím že by si zvykla že maminka není...
pro všechny kdo mi drží palce a podporují mě.... nastupuju dnes do nemocnice min, na 14 dní a pak se uvidí. jsem z toho špatná nevím co čekat....
@arielmore Určitě Ti tam pomůžou a bude Ti už líp. Ber to jako nový start 😉 Držím moc palce!
@arielmore čekej jednoznačně pomoc! nebudeš na to sama, povedou tě, dostaneš léky, budeš pod dohledem, v bezpečí, a nebude to na dlouho, jakmile se dostaneš z nejhoršího, budeš doma mezi svými, ale už klidnější a beze strachu. držím palce a když budeš chtít, piš, budeme tě číst.
@julietta111
@berenika39
@verya děkuju
@arielmore čtu tvůj smutný příběh a chci te trochu povzbudit a dodat ti alespoň trochu sílu, aby si vše zvládla a opravdu tvoje léčba k něčemu byla, moje kamarádka se léčila s maniodepresivitou, spatne ji léčili a byla na tom opravdu spatne, pomalu nevstala z postele, ale nevzdala to a nakonec vede normální a velmi spokojeny život a vše je dobre 🙂 sice byla také chvilku v nemocnici, ale to je pořad lepší než udělat nějakou nezvratnou hloupost...mysli na svoji holčičku si matka a to je veliká odpovědnost a ona te bude potřebovat jeste hodně dlouho ...chceš přeci ji vest poprvé do školy, učit ji novému a připravit ji dobre pro život a předat ji jeste spoustu dovednosti, vidět růst její deti atd.... Jsem z Prahy 9 nedaleko Černého mostu, az budeš z nemocnice doma a budes-li chtít, napiš....rada si s tebou to kafe dám 🙂 držím palce 🙂 Iveta
Sledujem tvoj príbeh a chcem ti len napísat že ti držím prsty, aby si to zvládla a ty to určite zvládneš a bude z teba nový človek. Máš určite krásnu dcérku a kvoli nej to musíš zvládnut a musíš kvoli nej žit.... Budem na teba mysliet....
Taky moc drzim pesti a tesim se na zpravy od Tebe, protoze verim, ze uz bude lip. Gratuluju k rozhodnuti nechat si pomoci, kazdej to nezvladne. Myslim, ze jsi silna a Tva nemoc s tim vubec nesouvisi. Uvidis, jednou mi das za pravdu 🙂, ze je v Tobe sily dost, jen to zatim nevis. Opatruj seeeee a drz se!!!!!! Preji moooc sil!
ahoj holky, dostala jsem se k netu. tak mám první týden za sebou. první 2 dny jsem to chtěla vzdát, ale musím vydržet, na víkend mám propustku domů, resp. ted jsem přijela a zítra odpo zase jedu zpět. Chtěla jsem domů kvuli dcerce.
Take dal drzim pesti. Hlavne nevzdavat. Co nas nezabije, to nas posili. Je v tom velka pravda. Taky mam za sebou tezkou depresi, vim, o cem mluvim.
@arielmore výborně. dno už bylo, odrazila ses, a ted už jen ke hladině, nadechnout se a je to. drž se.
@arielmore Chci Ti napsat, že toto vím z obou stran. Když mi byly 4 roky, tak moje maminka byla hospitalizovaná na psychiatrické klinice. Jí maminka umřela na nádor na mozku, když jí bylo 12 let, starala se od té doby o svého bratra a tatínka. Všechno zvládla. Pak jsem se narodila já s vrozenou vadou a musela se o mě moc a moc starat. V mých 4 letech se zhroutila a naštěstí se šla léčit. Do smrti jí budu vděčná, že mě tady nenechala, že bojovala a že to všechno tak krásně zvládla a kvůli mě. Je tu se mnou pořád a jsme na sobě velmi fixované. Víme o sobě všechno a je to pro mě ta nejlepší máma na světě.
Takže se neboj, zůstaň v nemocnici jak nejvíc to půjde, no a pak budeš mít lepší život a malá veselou a milující maminku.
A já sama znám deprese a i ty poporodní, takže vím, co cítíš. Ale jestli máš jen trochu pudu sebezáchovy, tak bojuj. A to jak vidím, děláš, tak je to super. Manžela máš hodného, tak Ti pomáhá, spousta chlapů jsou spíše v tomto směru neandrtálci, takže máš výhodu. Jestli Ti někdo z příbuzných nepomáhá, tak se na něj na nějakou dobu vykašli, ať se Ti neničí léčba. Odměnou Ti bude šťastná dcera a Ty sama na sebe budeš pyšná, že jsi to dokázala a že jsi tady zůstala, protože uvidíš svou krásnou dceru vyrůstat.
Ahoj, tvoje situace je hrozně těžká, jsem moc rada, ze jsi situaci začala řešit. Ja od porodu měla hrozně úzkosti až cca do synových 2 roků.. Každý den byl pro me boj, stále jsem se cítila "divne", nevěděla jsem proc vstávat i presto, ze jsem mela milující rodinu, já se sebou moc bojovala. Nechodila jsem mezi lidi, bála jsem se a ty neskutečné myšlenky, i když jsem cítila nesmírnou lásku k synovi, tak tc stavy byly tak hrozné, ze jsem občas myslí byla zatoulaná tam kde ty. Mela jsem pocit, ze nikdy se to nezlomi, ze to snad ani nejde.. Léky jsem nebrala- bylo mi z nich zle. Ale pak jsem objevila bachovy esence co mi namichal doktor a snažila jsem se s mými pocity vyrovnat, ze proate přijdou, ale v další fázi odchází a nic se neděje. Bachovky me hodně pomohli se s tím vyrovnat, pak nasledovalo odloučení od manžela, bude to znít hrozně, ale my už jsme si nerozuměli a ja teprve začala zit. Musela jsem se vschopit a o vše se starat sama a me to moc pomohlo, opravdu jsem si začala užívat života a od té doby me málokdy špatně stavy přepadnou. Mam nového manžela, syn má 5 roků, čekáme miminko a jsem neskutecne ráda, ze jsem a mohu prožívat kazy den. Dřív jsem myslela, ze to ani nejde a ono to šlo. Ty bachovky by jsi mohla také zkusit jako doplněk a nebo tradiční čínskou medicínu, me to vazne moc pomohlo, jakoby se ty spatne emoce a uzkosti rozpousteli a dostávala jsem prostor na život. Moc ti přeji aby jsi to překonala a navždy te opustily tak strašné stavy, je to hrozné když člověk funguje pouze jako robot a nežije. A dítě je nejvetsi dar na světě, me syn neskutecne držel naživu. Přeji ti velmi sily a uspechu v lecbe, mysli na malou a ze opravdu ze dne na den můžeš zit, ze to opravdu jde. Věřím, ze žít budeš a šťastně.. Tvůj příběh me velmi zasáhl .. Držím ti pěsti
@arielmore urcite tam jdi s tim, ze to pomuze!!! Zkus pozitivne myslet, kdykoli to jen jde. je mi jasne, ze to je asi nekdy celkem sci - fi, ale mysleni dela moc. predstavuj si, jak jsi v poradku, jak si uzivate s malou, jak jsou vsichni kolem stastni, ze je ti lip. Jeste me napada co treba poslouchat relaxacni hudbu? vis, jako pozadi. Sama vidim, jak me to vecer uklidnuje a rozneznuje, kdyz uspavam maleho😉