Mám unaveného manžela, co trávit čas s rodinou nechce. Co dělat?

Mile mamky, pomohl by mi nezaujaty nazor na vec. Uz nevim jak dal. A nejsem ale ani clovek co by utikal bez boje, ale prijde mi ze ztracim silu na to bojovat kazdy mesic zas a znovu.

S manzelem jsme vic jak 15let, mame dve deti do deseti let stare, oba jsme je chteli a prisli v pravy cas. No a cim jde zivot dal, tim je to s chlapem narocnejsi. Nejde o deti nebo o mne-deti jsou sikovne a hodne, ja jsem tak nejak se svym zivotem vicemene spokojena, dokazala jsem toho pred detmi hodne, vpodstate vzdy jsem si splnila vse po cem jsem touzila a co jsem chtela dosahnout-napr behem materske udelat VS, preorientovat se v praci tak, abych mohla pracovat hlavne z domova, atd. Penize mame, bydlime, mame se hezky, tady je tedy prinos manzela velky, ze nas zabezpeci. Ale jeho chovani mi dela cim dal vetsi vrasky.

Zacalo to narozenim dcery kdy vsedni dny a i vikendy do noci hral hry na pc a rana vyspaval tak, ze jsem vpodstate i o vikendu byla na dceru sama. Bydleli jsme tenkrat daleko od me rodiny a byla jsem vlastne porad sama. Chodil pozde domu, proptze prace nebo mel ruzne sporty s kamarady… Takze ve chvili kdy jsem byla uz jak zombik a dcera se v noci budila snad co 20minut, nastala prvni krize, kdy jsem mu musela vysvetlit, ze bude muset tyhle aktivity omezit. Neco vicemene tedy i pres kecy nakonec omezil.

Prislo druhe dite a zrejme zacal mit krizi stredniho veku a zacal se ke mne chovat cim dal casteji hnusne, neustale vylevy nad nejakou drobnosti co jsem doma neudelala, protoze to s dvema malyma zrovna neslo a, ze za vse muzu ja. Podotykam ze s prvnim ditetm jsem byla dokonala matka, manzelka atd-naklizeno,uvareno,vylety s rodinou… druhe dite uz ale potrebovalo aby i ten deuhy rodic zapojil pomocnou ruku. Vsichni to zname…tou dobou jsem si diagnostikovala nejakym internetovym testem dokonce stredni depresi a musim rict, ze me to dost vydesilo, zacala jsem na sobe pracovat, udelala jsem si titul, zacla pracovat na par hodin denne (spis tedy v noci) a mela jsem tedy i nejakou seberealizaci i mimo deti a domaci kolobeh. Navic s vizi ze mi to usnadni pracovni situaci v budoucnu.

Jeste zminim, ze v ramci nejake spoluprace doma i pred detmi delal spoustu veci, pomahal atd. S postupem casu mu ale zacalo vadit uplne vse, co z bezneho domaciho stereotypu “musel” delat. Takze vpodstate si prestal s detma hrat, visi jen na mobilu, pc nebo televizi. Max je schopny jim zapnout playstation a hrat s nima hru ale po chvili na ne zacne jecet ze nedelaji co si on predstavuje a kazi hru. U deskovek se je snazi obehrat a pak pro zmenu jeci deti kdyz pak durt prohravaji… Zacalo mu vadit, ze po nem chci, aby vecer uklidil kuchyn kdyz ja uspavam deti… Podotykam ze mu to podavam tak, ze mi to moc pomuze a aby videl, ze mi tim dela radost. Vzdy vysvetluji a rikam duvody proc to ci ono potrebuji aby udelal…. Mimoto uspavat deti taky nemuze, nebavi ho jim precist knizku, max precte strnku a jde pryc a deti jsou smutne ze to nedocetl a lezou mi do koupelny, ze tata jim necce cist-ja se treba zrovna myji, takze i tu peci o sebe musim odbyt a jit za detma, aby ulehly… Nebavi ho chodit na prochazku, kdyz ho treba v sobotu dopoledne pozadam, abych mela prostor uklidit. Pak cely
Odpoledne spi, ze prece to bylo narocne a unavil se. Nebavi ho odvest deti do skolky, protoze jine deti prece odvadi taky matky, tak proc je neodvadim ja-podotykam ze on jde do prace a deti maji instituce po ceste a ja pracuju z domu, takze usetrim pul hodinu az hodinu kdyz nechodim rano ja.

Nebavi ho vlastne absolutne nejak prispet v domacnosti nebo mi pomoci, protoze on je prece unaveny z prace kde vydelava prachy abychom meli vseho dost. To ze pracuji i ja a staram se do toho o byt a o deti cely den (pracuji z domova, takze co nestihnu kdyz jsou deti dopo ve skolce/skole, tak musim dohant vecer), to ze je vyzvedavam a vozim na krouzkx a do toho mam stihat dalsi povinnosti, to vubec nebere. Kdyz jsem nemocna, jsem podle nej simulant (mam autoimunitni onemocneni a casto jsem unavena nebo chytam od deti bacily a to me na chvilku vyradi z provozu, vim bohuzel, ze jeho chovanim se mi to i zhorsuje)… Vidi jen to ze “on” pracuje a “on” je z toho unaveny… jednou za cas me serve, ze za jeho hnusny zivot muzu ja. Vetsinou jsem to pak ja, kdo jde na usmirenou, prptoze nemam nervy na to se s nim hadat, ale v jeho rodine je zvykem trucovat treba x dni a delat divadla a drahoty, takze on treba ani na usmireni nepristoupi. A kdyz se ho ptam na vizi a budoucnost naseho vztahu-nema vizi. Furt chce ze vztahu odchazet ale nikdy to jeste neudelal, max odjel k matce kde ji na mne kydal spinu, takze buhvi co si oni o mne mysli.

Jeho matka je druha spatna naseho vztahu-ve zkratce me vubec nebere a nechape me jako cloveka, nebere to jaka jsem a co jsou moje priority. I kvuli ni se casto hadame,ptze mu neustale podsouva kraviny do hlavy, ale po jednom vystupu uz jsem si rekla, ze jeho rodinu nebudu vubec resit a vytesnila jsem si je ze zivota, stali se pro me cizima a pokud nemusim, nejsem s nima v kontaktu, nepripominam manzelovi, aby jim psal, posilal foto deti, ci volal (to vse jsem driv delala, aby byl s nima v kontaktu a mel klid, ptze jinak prudej, ze nevola nepise,… ale co uz-nejsou to moji rodice tak at si je obstarava sam).

A ano, oba jsme rekli hnusny veci a vzd v afektu ale ja pak mu treba vysvetlim proc jsem to ci ono rekla ale on vubec nebere vysvetleni, nenasloucha, jen je ublizeny… pak delaherecky vystupy jaky je chudacek apod. Nakonec tedy se stane ze se omluvime a je chvili klid. Ale sceny se opakuji cca co mesic…

Vse ho furt nasira a on dokaze v radu minuty z usmevaveho cloveka co byl v pohode, prepnout, a rvat na mne ze jsem neschopna, nic doma nedelam a muzu za vsechno. Jeho vize je takova, ze ja mam resit deti a domacnost, on chodi do prace a pote travi cas s mobilem na gauci a odpociva a ja na toto nemam narok.

Strasne me jeho chovani mrzi, protoze nejen ze degraduje vse co pro nej i deti doma delam, ale chce toho po mne vic a vic a mne ubyvaji sily a kapacita, protoze kdyz chci mit tip top domacnost, nestiham praci a on to beztak neoceni a pri dalsi hadce stejne rekne ze nic nedelam, neuklizim, nestaram se apod. A cas na deti je druha vec, kterou tim ztracim.

A popravde uz nevim jak to cele resit, driv pomohlo ho servat, at si uvedomi co doma ma, jaky ma servis a ze po nem vlastne nikdo nic nechce. Ptze on se vazne chova jak dite a mi prijde ze naprosto nedospel a je ve svych xctyriceti jak maly fracek. Ja bych vedle sebe potrebovala chlapa, co se chce starat, co je rad ze ma fajn rodinu a zazemi a dokaze to ocenit a chce uz jen zit hezky a spokojene. A ne ze bude jen nastvanej, rvat a byt negativni, a pak nasrany odjizdi brecet a pomlouvat me k rodicum co ho budou placat po rameni a prizvukovat mu jaka jsem krava… a v tomhle jeho rozpolozeni je absolutne nejiste, jak tedy to s nami bude, ptze jedine co umi je furt ze rika ze na tohle nema a ze to nema budoucnost… i jsem mu davala prostor at si jde vycistit myslenky a srovnat co potrebuje ale nikdy to neudelal. Vazne - co s tim?