Mám unaveného manžela, co trávit čas s rodinou nechce. Co dělat?
Mile mamky, pomohl by mi nezaujaty nazor na vec. Uz nevim jak dal. A nejsem ale ani clovek co by utikal bez boje, ale prijde mi ze ztracim silu na to bojovat kazdy mesic zas a znovu.
S manzelem jsme vic jak 15let, mame dve deti do deseti let stare, oba jsme je chteli a prisli v pravy cas. No a cim jde zivot dal, tim je to s chlapem narocnejsi. Nejde o deti nebo o mne-deti jsou sikovne a hodne, ja jsem tak nejak se svym zivotem vicemene spokojena, dokazala jsem toho pred detmi hodne, vpodstate vzdy jsem si splnila vse po cem jsem touzila a co jsem chtela dosahnout-napr behem materske udelat VS, preorientovat se v praci tak, abych mohla pracovat hlavne z domova, atd. Penize mame, bydlime, mame se hezky, tady je tedy prinos manzela velky, ze nas zabezpeci. Ale jeho chovani mi dela cim dal vetsi vrasky.
Zacalo to narozenim dcery kdy vsedni dny a i vikendy do noci hral hry na pc a rana vyspaval tak, ze jsem vpodstate i o vikendu byla na dceru sama. Bydleli jsme tenkrat daleko od me rodiny a byla jsem vlastne porad sama. Chodil pozde domu, proptze prace nebo mel ruzne sporty s kamarady… Takze ve chvili kdy jsem byla uz jak zombik a dcera se v noci budila snad co 20minut, nastala prvni krize, kdy jsem mu musela vysvetlit, ze bude muset tyhle aktivity omezit. Neco vicemene tedy i pres kecy nakonec omezil.
Prislo druhe dite a zrejme zacal mit krizi stredniho veku a zacal se ke mne chovat cim dal casteji hnusne, neustale vylevy nad nejakou drobnosti co jsem doma neudelala, protoze to s dvema malyma zrovna neslo a, ze za vse muzu ja. Podotykam ze s prvnim ditetm jsem byla dokonala matka, manzelka atd-naklizeno,uvareno,vylety s rodinou… druhe dite uz ale potrebovalo aby i ten deuhy rodic zapojil pomocnou ruku. Vsichni to zname…tou dobou jsem si diagnostikovala nejakym internetovym testem dokonce stredni depresi a musim rict, ze me to dost vydesilo, zacala jsem na sobe pracovat, udelala jsem si titul, zacla pracovat na par hodin denne (spis tedy v noci) a mela jsem tedy i nejakou seberealizaci i mimo deti a domaci kolobeh. Navic s vizi ze mi to usnadni pracovni situaci v budoucnu.
Jeste zminim, ze v ramci nejake spoluprace doma i pred detmi delal spoustu veci, pomahal atd. S postupem casu mu ale zacalo vadit uplne vse, co z bezneho domaciho stereotypu “musel” delat. Takze vpodstate si prestal s detma hrat, visi jen na mobilu, pc nebo televizi. Max je schopny jim zapnout playstation a hrat s nima hru ale po chvili na ne zacne jecet ze nedelaji co si on predstavuje a kazi hru. U deskovek se je snazi obehrat a pak pro zmenu jeci deti kdyz pak durt prohravaji… Zacalo mu vadit, ze po nem chci, aby vecer uklidil kuchyn kdyz ja uspavam deti… Podotykam ze mu to podavam tak, ze mi to moc pomuze a aby videl, ze mi tim dela radost. Vzdy vysvetluji a rikam duvody proc to ci ono potrebuji aby udelal…. Mimoto uspavat deti taky nemuze, nebavi ho jim precist knizku, max precte strnku a jde pryc a deti jsou smutne ze to nedocetl a lezou mi do koupelny, ze tata jim necce cist-ja se treba zrovna myji, takze i tu peci o sebe musim odbyt a jit za detma, aby ulehly… Nebavi ho chodit na prochazku, kdyz ho treba v sobotu dopoledne pozadam, abych mela prostor uklidit. Pak cely
Odpoledne spi, ze prece to bylo narocne a unavil se. Nebavi ho odvest deti do skolky, protoze jine deti prece odvadi taky matky, tak proc je neodvadim ja-podotykam ze on jde do prace a deti maji instituce po ceste a ja pracuju z domu, takze usetrim pul hodinu az hodinu kdyz nechodim rano ja.
Nebavi ho vlastne absolutne nejak prispet v domacnosti nebo mi pomoci, protoze on je prece unaveny z prace kde vydelava prachy abychom meli vseho dost. To ze pracuji i ja a staram se do toho o byt a o deti cely den (pracuji z domova, takze co nestihnu kdyz jsou deti dopo ve skolce/skole, tak musim dohant vecer), to ze je vyzvedavam a vozim na krouzkx a do toho mam stihat dalsi povinnosti, to vubec nebere. Kdyz jsem nemocna, jsem podle nej simulant (mam autoimunitni onemocneni a casto jsem unavena nebo chytam od deti bacily a to me na chvilku vyradi z provozu, vim bohuzel, ze jeho chovanim se mi to i zhorsuje)… Vidi jen to ze “on” pracuje a “on” je z toho unaveny… jednou za cas me serve, ze za jeho hnusny zivot muzu ja. Vetsinou jsem to pak ja, kdo jde na usmirenou, prptoze nemam nervy na to se s nim hadat, ale v jeho rodine je zvykem trucovat treba x dni a delat divadla a drahoty, takze on treba ani na usmireni nepristoupi. A kdyz se ho ptam na vizi a budoucnost naseho vztahu-nema vizi. Furt chce ze vztahu odchazet ale nikdy to jeste neudelal, max odjel k matce kde ji na mne kydal spinu, takze buhvi co si oni o mne mysli.
Jeho matka je druha spatna naseho vztahu-ve zkratce me vubec nebere a nechape me jako cloveka, nebere to jaka jsem a co jsou moje priority. I kvuli ni se casto hadame,ptze mu neustale podsouva kraviny do hlavy, ale po jednom vystupu uz jsem si rekla, ze jeho rodinu nebudu vubec resit a vytesnila jsem si je ze zivota, stali se pro me cizima a pokud nemusim, nejsem s nima v kontaktu, nepripominam manzelovi, aby jim psal, posilal foto deti, ci volal (to vse jsem driv delala, aby byl s nima v kontaktu a mel klid, ptze jinak prudej, ze nevola nepise,… ale co uz-nejsou to moji rodice tak at si je obstarava sam).
A ano, oba jsme rekli hnusny veci a vzd v afektu ale ja pak mu treba vysvetlim proc jsem to ci ono rekla ale on vubec nebere vysvetleni, nenasloucha, jen je ublizeny… pak delaherecky vystupy jaky je chudacek apod. Nakonec tedy se stane ze se omluvime a je chvili klid. Ale sceny se opakuji cca co mesic…
Vse ho furt nasira a on dokaze v radu minuty z usmevaveho cloveka co byl v pohode, prepnout, a rvat na mne ze jsem neschopna, nic doma nedelam a muzu za vsechno. Jeho vize je takova, ze ja mam resit deti a domacnost, on chodi do prace a pote travi cas s mobilem na gauci a odpociva a ja na toto nemam narok.
Strasne me jeho chovani mrzi, protoze nejen ze degraduje vse co pro nej i deti doma delam, ale chce toho po mne vic a vic a mne ubyvaji sily a kapacita, protoze kdyz chci mit tip top domacnost, nestiham praci a on to beztak neoceni a pri dalsi hadce stejne rekne ze nic nedelam, neuklizim, nestaram se apod. A cas na deti je druha vec, kterou tim ztracim.
A popravde uz nevim jak to cele resit, driv pomohlo ho servat, at si uvedomi co doma ma, jaky ma servis a ze po nem vlastne nikdo nic nechce. Ptze on se vazne chova jak dite a mi prijde ze naprosto nedospel a je ve svych xctyriceti jak maly fracek. Ja bych vedle sebe potrebovala chlapa, co se chce starat, co je rad ze ma fajn rodinu a zazemi a dokaze to ocenit a chce uz jen zit hezky a spokojene. A ne ze bude jen nastvanej, rvat a byt negativni, a pak nasrany odjizdi brecet a pomlouvat me k rodicum co ho budou placat po rameni a prizvukovat mu jaka jsem krava… a v tomhle jeho rozpolozeni je absolutne nejiste, jak tedy to s nami bude, ptze jedine co umi je furt ze rika ze na tohle nema a ze to nema budoucnost… i jsem mu davala prostor at si jde vycistit myslenky a srovnat co potrebuje ale nikdy to neudelal. Vazne - co s tim?
@ee.liska diky za reakci, pro mne asi neni rozvod nyni reseni, porad ho mam rada a je to tata deti, ktere ho maji moc rady.. prijde mi, ze by manzel potreboval spis neco, aby se probral a prestal se chovat jak ukvileny sobecky fracek a stal se z nej chlap co ma srovnane priority.
A proč s ním jsi? Malé, věčně nemocné děti nemáš, že byste se aspoň vystřídali na paragrafu. Stejně vše děláš sama. Děti s ním vztah žádný nemají (z čeho taky, z řvaní?). Ty předpokládám taky ne - máte vůbec něco společného? Tak proč se s někým takhle otravovat? 🤷♀️ Nic zázračného, aby se probral a začal se chovat jako zodpovědný dospělý chlap, neexistuje. Když tě nechal se dřít 10 let s dětmi a se vším, tak asi těžko se jen tak něco změní. Proč by taky, pro něj je to nejpohodlnější. Vždyť taky by jsi mohla říct, že tě to nebaví a dupnout si nožkou, že to dělat nebudeš, že? 🤷♀️
Myslíš, že ho převychováš? Dala jsi mu tolik šancí. Co párová terapie? On vztahu chce dát šanci? U mne rozhodlo i to, že jsem v podobném modelu odmítla vychovávat děti.
Na mne to malinko působí, že s tebou být nechce, ale je to takový slaboch, že to nechce ukončit on.
Neprečítala som to celé ale z toho, čo som pochopila mala by si si stáť za svojím a keď je doma dopredu mu povedz alebo pravidelne si vyhraď čas sama pre seba nech sa stará o deti a nie, že sa ho pýtaj, či sa o ne postará rovno si o to povedz a keď je unavený z prace a nechce ti pomôcť doma s ničím si opýtaj od neho peniaze na pani na pomoc v domácnosti lebo aj ty si tiež unavená - nikto nie je stroj tak isto to máme aj my 1x do tyzdna k nám chodí a samozrejme aj ja základ viem popratať ona chodí na taký hlbší poriadok v políčkach kuchyne, kúpeľňu, okná atď žiadne vysávanie ani prach to zvládam aj ja. A ked to mu neotvorí oči tak ja by som s nim nedokázala byť ako môj v domácnosti tiež nepomáha ale ako píšem z jeho platu mi platí pani na pomoc, čo sa týka deti bežne s nimi sám nie je buď my 2 alebo ja ale mám pre seba každý deň aj čas a keď treba sa vieme dohodnúť, že sa o ne postará alebo urobíme kompromis ale ak vo vzťahu 2 ľudí je problém komunikácia vtedy je to ťažké. Čo sa týka jeho zmien nálad tie podľa mňa určite nie sú ok a pravdepodobne by som aj trvala natom nech zajde k odbornikovi ale tak záleží to od situácii aké zle to je, co sa tyka aj toho, že tiez k nemu dakedy v afekte niečo povieš, čo nemyslíš vážne tiež nie je úplne ok ale v tvojej situácii je to pochopiteľné keď na všetko si sama a o dôvod viac to zmeniť.
@prejeta_zaba az letos je to s detma lepsi-jeste loni byl o mladsi furt doma jak tahalo bacily ze skolky, do toho ja s nim doma na home office… mazec. Jeste podotykam ze takto pracuju od roka toho mladsiho. Z domova a detma za zady… jemu stacilo par situaci za covidu kdy takto fungoval a byl uplne KO. Jinak deti ho maji rady, on je nekdy fajn, ale pak mu zas preblikne a ja jen ziram co se zas deje a uz pro jistotu spoustu veci nekomentuji a ani po nem nechci. Aby nebylo dusno zbytecne. 🙈🤷🏻♀️
@ee.liska diky za pohled 😉
Myslim,ze jste oba přetaženi a míra tolerance k sobe navzajem je na nule 🤷🏻♀️.
U manžela bych to tipla i na náběh k vyhoření.
@gdpr no letos uz jsem chtela a mela jsem pani na uklid objednanou-mel se mnou zustat ten den doma at vidime jak funguje a vecer predtim me serval, ze doma nechce zadne cizi lidi, ze nam tu neco ukradne 🙈🤷🏻♀️ jako nevim co by si u nas vzala. Prostor na sebe moc nemam kdyz on dorazi v pul7 vecer, tak ja uz po celem dni nemam silu nebo dohanim resty v praci, na co nebyl cas pres den, o vikendu pak dohanim bordel v byte nebo jedeme na vylet … je to fakt zacatovane kolecko toto.
@berynka no ja jsem dle me velmi tolerantni ke vsem jeho urazkam a kecum. Ale nekdy proste pohar pretece. Porad ho omlouvam, ze nema empatii a neumi naslouchat, ale to neomlouva ze je hnusny a rika veci, ktere pak rekne, ze nemysli vazne. Vyhoreni nevim, podle me neni srovnany s tim, ze je nacase byt dospely a chovat se tak. Ja muzu mit taky stokrat nabeh na vyhoreni, ale mam deti, zodpovednost a nejsem slaboch, aby me to vsechno semlelo… chci zit svuj zivot hezky a v klidu a on furt resi blbosti, ktere jsou naprosto bezpredmetne. Navic kdyz se zacnu chovat tak, jak chce-napr uklidim tedy vecer kuchyn misto nej, reknu mu at to nedela, tak si najde neco jineho. No neni to normalni podle me, to je pravda.
Tak jeden deň alebo aspoň pol dna si cez víkend nechaj pre seba nech on je s deťmi a urobí poriadok keď nechcel u vás cudzích ludi takto by to nikto nezvládol psychicky v pohode. Aj keď pôjdeš len niekde na prechádzku alebo kávu určite ti to pomôže vyčistiť hlavu vidíš aj on si to vie zariadiť doma a ignorovať všetko s čím by ti mal pomôcť lebo je unavený z prace zariaď si to aj ty.
@gdpr jj to uz jsem se snazila zavest, bohuzel to neproslo. X let ho prosim o jeden slot v tydnu abych mohla na cviceni-nebyl schopen to pravidelne dodrzet… jine dny ma svoje sporty, vikendy casto jezdi pomahat matce (otec je nemocen), ale uz se blyska na lepsi casy ze vysetrimmcas dopo ale zas je to na ukor prace. Jinak pokud bude o vikendu doma, nemuzu cekat ze udela to co ja. Max da deti k mobilu a mozna jim uvari obed, ale mozna ten obed nebude jeste nez kolem jedne dorazim, protoze s nima na tom mobilu bude viset taky. A situace muze byt stejna i kdyz ten obed bude odemne pripraveny. 🤷🏻♀️ jako nekdy to da, ale jindy to dopadne takhle.
To je fajn. A co ty? Máš ráda i sebe?
Tenhle *** si vás - tebe ani dětí - evidentně neváží.
Jestli si myslíš že ho změníš nějakými promluvami do duše nebo slušnou konverzací, jestli si myslíš že " se změní k lepšímu" jako že z ničeho nic...tak patříš do zástupu žen, kterých je bohužel tisíce, všem je jich líto, ale taky o nich kolují vtipy.
Aneb ne, opravdu se mu zničeho nic nerozsvítí. A ne opravdu mu jakoukoliv, i sebelepší promluvou k tomu nedopomůžeš ani ty.
On neslyší.
On bude schopen reagovat pouze na ČIN. Rázný čin, který ho pořádně zabolí. Jedině tak je tu šance že se probere ( šance, ne jistota).
To bys ho ale musela opustit. A žít jako samostatná jednotka. A třeba mu dát nějakou dobu aby se mu po vás začlo stýskat a aby si uvědomil co ztratí, pokud nezačne makat a nezačne aktivně vytvářet svůj i váš společný život.
Ale to bys i ty musela mít schopnost si utvářet svůj život. Což mi z popisu příjde že toho schopná jsi. Spoustu toho zvládáš, spoustu jsi toho dokázala. Mám z tebe pocit že na to máš koule. Ale je to samozřejmě vostrý a bude to těžký. Na druhou stranu si myslím že nemáš co ztratit. Rodiči můžete být pořád, i když už nebudete partnery. Ono se svět nezboří a děti to taky ustojí, když se k sobě budete chovat dlušně.
Z popisu mi ale příjde že tvůj chlap je neuvědomělý *** a ty jsi Matka Tereza co ho chce pořád zachraňovat a má nad ním slitování. Ale kdybys otevřela oči tak ti dojde, že takhle se dobrý otec ani manžel nechová, ani dospělý uvědomělý člověk se takhle nechová. A možná ti i dojde že tě brzdí a že si zasloužíš kvalitnějšího parťáka do života ( ať už někoho jiného, nebo časem tohodle).
Ale co on? Bude o vás bojovat? Zamaká? Bude se vůbec chtít změnit?
To je vše 100% jen a pouze jeho rozhodnutí.
A i kdyby ses rozkrájela, tak na to nemáš vliv.
Pouze on.
No a je to tak zásadní problém, že společný čas bez tebe stráví na mobilu?
Opravdu je potřebuješ mít pod kontrolou? ,-)
Je to jejich čas, jejich věc.
@reeeza jj souhlasim, ze to ma v ruce i on. Takhle s nim i mluvim-je to na nem, ja uz jsem popravde rrzignovala to cele nejak hrotit a jen mu rikam, ze je to jeho zivot, se kterym neni spoko a at se rozhodne sam co chce. Ja ho za rucicku nepovedu, ptze tech vystupu uz bylo tolik ze uz jsem snad vse rekla… Kazde leto ma cas si to promyslet, jsem s detma na chate (pracuju odtamtud), to pak vzdy pise nebo prijede a rika, jak se mu styska.. ale prijde podzim a je to zas ve starych kolejich, nejvic to graduje listopad-prosinec-Vanoce a Novy rok… asi bilancuje nebo nevim.
@brunetka11 no nepotrebuju aby mi deti sedely 6 hodin na mobilu nebo pred telkou. To vazne neni o kontrole ale o tom, ze to neni ok pro jejich mozek a dospely to vi…
Sbal se, odjed na vikend pryč a popřemýšlej, na co/koho se těšíš domů a jestli jsi takhle šťastná.
Ahoj, u nás je to dost podobné. Víceméně ke všemu bych mohla říct "jo, to znam". Jediný zásadní rozdíl je, že na mě manžel neřve, ale dá mi to sežrat jinak (je odtazity/sarkasticky/...)
Manžel dokonce i chodí (už dva roky) na terapii, ale ve vztahu vůči mně tam žádný posun k lepšímu nevidím, spíš naopak, jeste vic nas to oddalilo. Má svoje priority, přes které nejede vlak a když mám nějaké priority a potřeby já, ty jsou vždy až na druhé koleji.
Na terapii jsem asi půl roku chodila i já, abych si "zametla" na svoji straně. V podstatě celou dobu, co máme krizi, se dost zabývám seberozvojem, vztahovymi tematy apod. Myslím, že jsem na sobě udělala slušný kus práce, ale s manželem to jde i tak definitivně do kytek...
Budu házet pojmy, které mě při čtení Tvého příběhu napadají a které dlouhodobe řeším, třeba Ti to dá taky podnět k zamyšlení: vztahova nevyzralost (manzel), závislé vztahy (nejspis svým způsobem oba?), (ne)rovnováha, 4 jezdci vztahove apokalypsy, hranice, zodpovědnost...
Jestli můžu něco doporučit, tak podcast Opravdovy vztah, tam mi skoro každý díl dává mnoho podnětů k zamyšlení
Nebudou na tom od rána do večera. Potřebují jíst atd.
Zadej jim, co mají ve tvé nepřítomnosti udělat. Tím jim ubereš čas na mobilu.
Když jim tedy takto naplno nevěříš….
Pokud by dané věci neudělali, postačí udělat po návratu fičák, přidat nějakou neoblíbenou práci typu umytí podlah nebo záchodu a pro příště si to budou pamatovat.
P.S.
Je tu ze tvé strany na tvého muže hodně negativního. Chápu, že je těžké s podobným typem člověka žít.
Na stranu druhou - do tohoto stavu jste se dopracovali společně. A jestli mu nechceš nechceš svěřit na pár hodin velká děcka, aby jim nedovolil dělat něco, s čím ty nesouhlasíš, pak to není tak jednostranné, jak nám to tu podáváš.
Dokud neuvidi sbalene kufry u dveri, neprobere se. To je ten syndrom zivitelu rodin - neveri, ze bys to pohodli opustila dobrovolne. A ma pravdu. Mas doma takove hovado a o odchodu ani neuvazujes. On se demonstrativne rozchazi s tebou a ty se mu za to jeste omlouvas. Nedivim se, ze te ma u zadku.
@brunetka11 tohle Tvoje hodnocení mi přijde dost mimo... Jasně, že na situaci mají podíl oba. Ale ono jaksi nejde popsat situaci komplexně na pár řádků ani na pár stránek. Jasně že to je vyďobnutých jen pár dílčích informací, které mají čtenáře uvést plus mínus do obrazu a realita je mnohem komplexnější. To ví určitě i autorka.
Myslím že zrovna s tím mobilem a televizí to má taky nějaký širší kontext.
Když to vezmu třeba u nás: celkem jsme se shodli, že televize ano, ale v nějaké přiměřené míře, vzhledem k situaci. Občas na mě manžel držkuje, že už tam děti sedí nějak moc (já si to třeba i uvědomuju, ale mám je na starosti drtivou většinu času - teď třeba byli celý prosinec jeden nebo druhý doma nemocní, já na HO + všechny další povinnosti kolem) No a pak si třeba já jdu výjimečně odpoledne lehnout, protože jsem nemocná, úplně ko. Manžel je má po tu dobu na starosti a co udělá? Na celou dobu jim pustí televizi a sám jde pařit hru na PC (podotýkám, že u PC seděl i mimo to každý večer, někdy i několik hodin a dětem se aktivně nevěnuje téměř vůbec; není to tedy tak, že jindy nemá kdy hrát). Takže jo, štve mě, že já dostanu občas přednášku o tom, jak jsou u TV moc (ale pořád je to jen zlomek času, který s nimi trávím, resp kdy je tu mám, ale musím třeba pracovat) a on s nimi čas netráví skoro vůbec a když je náhodou má na starosti, posadí je k televizi velmi často, dalo by se říct, že většinu toho času.
@patypresdevaty Tak si ten text autorky přečti ještě jednou a registruj ta slova “dokonalá manželka”, “chci mít tip ťop domácnost”, jeho křik, “že on na to nemá”…
A pak řekneš “jdi” a ona - “to nejde, nebudou trávit čas podle mých představ”.
Promiň, ale tohle nebude jen o manželovi. Pokud nevyhledá odbornou pomoc autorka, ledy se u nich nepohnou.
P.S.
Sama jsi psala, že u vás to jde taky samospádem dolů. Je mi líto, ale muži v reálu prostě o superhrdinky v domácnosti a na rodinném hřišti moc nestojí.
@brunetka11 no, ono to není až tak jednoduchý, no... já superhrdinka být nechci. Nejednou jsem chtěla, aby se manžel více zapojoval. Ale pozoruju tam takový nějaký rozpor - na jednu stranu mu strašně vyhovuje, že mu dělám "matku" (nechce slevit ani o chlup ze svého pohodlí), na druhou stranu mi to vlastně vyčítá.
Když jsem sama chodila na terapii, pomohlo mi to vidět tam nějaké nefunkční vzorce, nějaké věci si uvědomit... Ale vždy jsme nakonec narazili na to, že na vztah musejí být dva... což u nás už dlooouho není. Já sama můžu udělat hodně, ale nikdy to nebude dost, když tam není vůle pracovat na vztahu společně.
Pokud nejseš ještě připravena se rozvést,tak Ti nezůstává nic jiného jenom s ním o tom mluvit.Eventualne zkusit nějakou poradnu nebo terapii.Nebo se s tím prostě smířit ,že to tak je a nebojovat proti tomu a vymezit si hranice co si může k Tobě dovolit.
A má on nějakou " jeskyň", prostě zašívárnu, kde si po práci třeba hodinu dělá prostě co chce, nebo nedělá nic. Odpočine si. Je v tichu, klidu, časoprázdnu kde po něm nikdo nic nechce?
Pak když se takhle dobije, tak by se měl zapojit.
Třeba je na něj prostě doma moc šrumec, hlučno, chaos což je s dětmi normál. Chlapi toho ale jsou schopný snést míň než ženský.
Čili mít prostor a čas se dobít. A pak když je s dětmi tak být s dětmi, věnovat se jim, něco je naučit, zajímat se o ně, vést je.
Hele já bych si i vymyslela že mají děti za úkol třeba něco vyrobit s tatínkem nebo něco napsat s tatínkem a o tatínkovi do školy. Třeba fotazník co rád dělá, co rád dělá s dětmi, co má na svých dětech rád, co by jim chtěl předat, co si váží na mamince atp.
Plus mě dost překvapuje že on má prostor a čas na kámoše a ty téměř nic. Tak snad máte ve vztahu nějakou rovnost. On třeba tři hodiny týdně voraz s kámošema= ty tři hodiny týdně zase pro sebe.
Za tím si stůj. Třeba to tak nemáte nastavené, ale vztah je organický a vyvíjí se, přizpůsobije potřebám, čili si to nastavit teprve můžete.
Ty se taky potřebuješ dobít. Jde o tebe. Když budeš dobitá budeš šťastnější, míň ve stresu atp.
A žádné žádání jak na předvolání u krále. Prostě informace "hele choď s kámošema, jsem za to ráda, aspoň vypneš a odreaguješ se. Já si vezmu třeba hoďku v pondělí, středu a pátek večer, to už budeš po práci zpět."
Normál oznamovací věta. Až bude namítat, tak se snaž pouze upravit čas tak aby mu to vyhovovalo, ale jinak žádné obhajování proč to chceš, proč bys to měla mít, nenech se vtáhnout do diskuze.
Celkově mi příjde že si moc neumíš určit hranice, nebo se možná i bojíš, protože víš, že se urazí, bude nabroušenej atp. Podřizuješ se. Jsi pro něj služka. Jen se snažíš poskytovat servis.
Sama k tomu taky zklouzávám, protože jsem to viděla doma u rodičů. Ale taky vidím mámu po 35 letech manželství, jak není šťastná, a mezi rodiči je propast. Takhle nechci aby to u nás dopadlo, takže se fakt snažím o rovnost. Nebojím se si říct a ať si klidně remcá, už se z toho nepo*** . A hlavně když tě vidí pořád nakvartýrovanou doma, dostupnou, věčně pečující, starostlivou atp...Plus věčně požadující úkon, vyžadující po něm něco atp ( což jinak nejde, když máš pasivního muže)...Prostě chlap se toho přejí.
Jaká jsi byla když jste spolu začali chodit?
Vrať se k tomu. Snaž se být třeba na výletě s ním, nebo večer u vínka nebo v posteli před spaním tou bezstarostnou a pohodovou mladší verzí sebe sama do které se zamiloval. Měj s ním legraci a hlavně nic neřeš. O to víc s vámi/tebou bude chtít být i on.
Jinak ještě mě napadá že píšeš že s kámošema sportuje. To je super, může vést děti ke sportu 🙂
Tvůj manžel se chová strašně, zaznělo to tu, nedospěle, sobecky, toxicky,… Ty mu to zároveň ulehčuješ tím, že jeho chování toleruješ, jdeš se omluvit jako první a vlastně mu neustále ustupuješ. Zkus zajít nejdřív sama k nějakému odborníkovi, abys rozklíčovala, proč takto reaguješ na jeho chování. Snaž se odprostit od myšlenek, že bys případným rozchodem “rozbila rodinu”, nebo “vzala dětem tátu”. Svým chováním se tvůj muž o ty děti připravuje sám. Ony to vnímají, že se k nim nechová hezky, ani k tobě. Dej si nějaký časový úsek, kdy budeš pracovat na sobě, na vašem vztahu. A když to k ničemu nepovede, není porážka vztah ukončit. Nemáš povinnost se v životě obětovat kvůli rodině a nefunkčnímu partnerovi. Pro děti je to možná lepší vzor do života, než být za každou cenu “rodina”.
Tak to je hnus, hnus, hnus...mi chlap říct, že za jeho hnusný život můžu já, tak mě už neuvidí, nebo teda asi jo, ale až u rozvodového stání...a to myslím doopravdy. Toto si normální chlap vůči své manželce nikdy nedovolí, pokud je ta manželka v pohodě. Navíc si necháváš doslova sr.át na hlavu (nadávky, urážky, možná časem i bití - kdo ví?).
Co z takového vztahu máš? Akorát zhoršení autoimunitního onemocnění - nepočítej s tím, že kdybys skončila na vozíku (nevím tedy co přesně máš) nebo cokoli, že se o tebe chlap postará. Dále z toho máš pocuchané nervy, vše neseš jen ty na svém hrbu, děti k němu žádný vztah nemají, slyšíš jen nadávky a urážky, ještě něco? Co čekáš do budoucna? Co od něj požaduješ? Aby se choval lépe k tobě a dětem? - bohužel už je ta hranice dávno překročena a není cesty zpět (ledy by ho jen přeneseně něco/někdo propleskl a jemu se rozsvítilo).
Takové to, že se na chvíli uklidní a chvíli se chová dobře, aby se pak zase změnil v hnusáka, to znám taky - tedy ne od manžela, ale otec se tak choval k matce i nám v rodině a jakožto jejich potomek mohu s klidným svědomím říct, že mi to nechybí a ani je nevyhledávám, takže se nevídáme (a pochybuji, že vaše děti budou v budoucnu do takového prostředí jezdit).
Rozhodnutí je pouze na tobě. Tady jsi dostala možné scénáře - terapie/rozvod...
@reeeza my byli v té samé situaci, akorát bez dětí. Rozešla jsem se s ním. Už žádné slitování, že s ním zůstanu přes Vánoce atp. Na Vánoce byl sám.
Hele po půl roce jsme si promluvili. Uvědomili si že oba musíme přenastavit své chování
- já ubrat s požadavky a dát mu větší svobodu být sám sebou+ přijmout ho jaký je a nesnažit se ho předělávat + při diskuzích si stát za svým a zodpovědnost za jeho rozhodnutí / názor i se všemi následky nechat na něm, nesnažit se to změnit, prostě respektovat to a zařídit se podle toho. Nechat ho si na následky přijít sám ( např. Nechce dvakrát týdně uvařit, ok, beru to, čili 2x týdně příjde z práce a doma nebude uvařeno a bude o chlebu. Tečka, neřeším, nepos*** se z toho). + do usnutí se usmířit a to vzájemně- každý řekne co mohl udělat lépe a každý uzná že ho to mrzí.
-on víc mi naslouchat a naučit se respektovat cizí názor jako rovný tomu jemu + investovat do vztahu, stačí drobnosti, ale když nejde zalívat kytičku tak mu prostě chcípne + nevnímat mě jako poskytovatelku jeho servisu, uvědomit si, že to není mojí povinností mu vařit nebo uklízet, uvědomit si, že domácnost a poskytování mu servis není středonodem mého žití a nebudeme fungovat pokud se nezapojí, je 21. století a já nejsem a nebudu a a ni nechci být hospodyňka jako byla jeho matka/ nebo babička atp. + taky tě musí příjmout jaká jsi a nesnažit se tě měnit + ty taky potřebuješ svobodu a prostor
Plus celkově si připomínat to, co na sobě máte rádi. To čemu věnujete pozornost, to poroste. Čili věnujte pozornost tomu fajn a dobrému, ne tomu špatnému nebo tomu v čem je kdo nedostačující.
Ale jak říkám v prvním příspěvku, má tě jistou a chová se k tobě i dětem fakt hrozně a taxicky. Odejít je nejlepší volbou. Važ si sebe a dětí aspoň ty. On si vás neváží.
Buďto se k vám časem přidá nebo ne.
@patypresdevaty diky za ty pojmy, urcite nas v nekterych vidim 😉 ja dokazu veci pojmenovat, mam za sebou studium psychologie a dokazu mu jasne vysvetlit co po nem chci, kdy a jak, i to co potrebuju a proc. Prijde mi ze on ale vidi jen sebe a na vse ostatni kasle. Potazmo nevnima a ani nechce, ze na mne je toho uz moc, i kdyz mu to rikam slovo pd slova, tak jak to tu pisu.
@brunetka11 tady vazne nejde o to, ze mu deti nesverim, hlida je normalne, kdyz je potreba… ja jen pisu, ze u nej je to vec, kterou nedokaze podchytit-kdyz hrajou na tv, tak at hrajou, ale treba jen hodinu, kdyz na mobilu, tak taky neni dobre aby tam deti visely cele dopoledne. Ale kdyz reknu, proc je to spatne a proc to nechci, ptze se v oblasti digitalnich medii pohybuji, zas jsem za spatneho. Protoze on vi vse nejlip prece a bude si veci delat jak uzna za vhodne. A muzu rict, ze driv to nebylo-s detma si hral normalne ale poslednich x let proste na tohle rezignoval.
Jednoho takového jsem měla doma. Jsem šťastně rozvedena a můj nynější manžel si váží mne i toho, co doma dělám. A že to vše děláme napůl. I děti jsou raději v nynějším vztahu.